První školní den v novém roce. Narozdíl od dětí chodím do školy občas, a tak bych se s vámi rád podělil o průběh své první lekce informatiky v tomto roce.

Věnuju se blokové výuce informatiky třetím rokem. První rok jsme jen pár měsíců experimentovali především s offline informatikou. Druhý rok jsem při sledování rozvoje dětí zjistil, že moje role je zhruba 80 % leadership, 20 % přímé předávání znalostí, pokud chci děti vést k budování dovedností v informatice. Třetí rok bych rád celou věc systematizoval tak, aby se maximum dětí dostalo k reálným dovednostem pro život skrze informatiku.

Můj den začal úvodní prezentací ke skupině dětí zhruba od 4. do 6. třídy, mezi kterými jsem získal šest dobrovolníků na výuku mladších dětí a pět zájemců o tvorbu vlastní prezentace do informatiky.

❦

Informatika je něco, co by podle mě škola měla učit děti od samotného začátku, tedy od nástupu do první třídy. Letos jsem se ovšem rozhodl nebýt tím důležitým a cíleně se práci s prvnáky vyhnout.

Ne že bych s nimi pracovat nechtěl, naopak jsem se původně na práci s nimi hodně těšil. Jenže je to příležitost příliš dobrá, než abych si ji nechal pro sebe, a a tak jsem raději zadal přípravu lekce pro nejmenší dvěma tříčlenným týmům dobrovolníků. Výsledkem přípravy byla trojice různých aktivit pro malé skupiny a jedna úvodní pro všechny tři skupiny společná.

Celý odpolední blok tak pro své spolužáky organizovaly děti ze čtvrtého a pátého ročníku ZŠ. Během loňského roku jsem měl dobrovolníky i ze druhé a třetí třídy, v jednom případě dokonce na špičkové úrovni.

❦

Občas si na internetu čtu o tom, jak děti nezvládnou ani zapnout počítač, natož se nějak smysluplně věnovat informatice. Já vidím děti, které bez jakéhokoli předchozího výcviku vedou skupinu spolužáků a pomáhají jim růst, aniž bych musel do celého procesu zasahovat.

Trochu zasahuju, protože chci těm aktivitám nastavit určitý standard, ale na rovinu, kdybych se vytratil po anglicku a nechal celé to odpoledne v režii dětí, věřím, že by pořád ještě proběhlo na velmi dobré úrovni, podle toho, co jsem viděl. Akorát to řešení sporů mezi dětmi občas vyžaduje zásah dospělého a nebo aspoň vědomí všech zúčastněných, že by zasáhnout mohl. Na druhou stranu se můžu zaměřit na děti, které mají tendenci konflity vytvářet.

Spousta lidí nevěří, že by desetileté děti mohly vytvářet a vést kvalitní lekce pro tři nebo čtyři spolužáky. Já věřit nemusím, pro mě je to něco naprosto samozřejmého. Otázka na vás: Kdo se naučí víc, jestli dítě, které lekci připravuje a vede, nebo dítě, které se takové lekce účastní?

#ZákladníŠkola #Batůžkář #Programátor

Nemůžu z povzdálí nesledovat kauzu „Dr. Radim Pařík Ph.D.“ a především její vliv na reputaci celé české a slovenské vyjednávací komunity.

V únoru roku 2020 jsem si na doporučení od Vojtěcha Kalába koupil slavnou knihu Never Split the Difference. V létě téhož roku jsem se poprvé potkal s Denisem, Tomem, Mexem, Radimem a hromadou dalších lidí v rámci Prosecco party, Neformálka a taky na Radimově prvním networkingu v restauraci Bellevue Zátiší. Během roku 2021 už mě začal Mexo vtahovat do dění kolem vyjednávání u nás i ve světě (online na clubhouse) a spousta se nás sešla na Oldschoolers Live.

Vyjednávání jsem postupně během roku 2022 začal vnímat jako královskou disciplínu komunikace a účastnil se večerních tréninků #MasteryClub. V roce 2023 jsem se pak účastnil už jako člen týmu konference #NegotiCON a později vyrazil na kurz #Vyjednáváme. Tehdy už se Radim navážel snad do každého, kdo se zabýval vyjednáváním mimo jeho vlastní strukturu, která již nesla, nerad bych někomu sahal do svědomí, některé znaky sekty.

❦

Radim si se mnou v letech 2020 a 2021 dost živě psal a rád se vyjadřoval ke hlouposti lidí, co „nejsou jako my“. Někdy mě jeho ostřejší poznámky k ostatním diskutérům bavily, někdy už mi to přišlo trochu zbytečné a přes čáru, ale určitě jsem se necítil na to takového komunikačního mága a stratéga hodnotit.

Iluze jsem ztratil někdy na konci roku 2021, kdy jsem osobně sledoval jeho nerespekt vůči ženě, která ho přišla oslovit s pozváním do televizního pořadu. Během roku 2022 jsem si už jenom potvrdil, že tak, jak on funguje a jedná s lidmi, tak to rozhodně dělat nechci. Během roku 2023 už jsem v rámci #MasteryClub pomáhal budovat prostředí, které je v přímém kontrastu s takovým jednáním.

Naším vzorem se v tomto směru stal Gary Noesner a „Garyho trojka“:

‣ Be respectful
‣ Be trustworthy
‣ Be likeable

A tak zatímco se Radim posouval do stále drsnější a kombativnější rétoriky, já jsem dostával do hlavy tato tři „přikázání“ a jejich důsledky. K tomu mi dopomohly jak naše akce, tak i kurz od Adama Dolníka a Karla Pošívala, kteří jsou v tomto ohledu stejná krevní skupina jako my.

❦

Bude to stát hodně práce napravit mezi lidmi reputaci vyjednávání jakožto královské disciplíny komunikace. Proto jsem se rozhodl začít teď hned, napsat tento příspěvek a požádat celou svoji síť na LinkedIn o pomoc. Vyjednávání a komunita vyjednavačů teď utrpěli těžkou reputační ztrátu, kterou si tato disciplína ani trochu nezaslouží.

Vyjednávání, tak jak já se mu učím, je o umění deeskalace konfliktů, odstraňování překážek a dosahování smysluplné dohody. Je to trochu něco jiného než učí Radim, ale mě to takto dává větší smysl.

#VyjednávacíSalát #BezCeleru #Batůžkář #BahenníLázně

Čeká mě další stěhování. Je to tak, chystám se výhledově opustit nájemní byt v bytovce na malém městě, který mi dával klid na práci a pomáhal mi odstínit se od okolního dění posledního dva a čtvrt roku. Příští týden mě čeká jednání s majitelkou stávajícího bytu a další zimu už se budeme ohřívat jinde.

Tak to vypadá, že jsem našel konkurenci v internetovém deníku Expres a jeho šéfredaktorovi Petrovi Konečném. Tentokrát vystrojili takové #BahenníLázně, za které bych se ani já nemusel stydět.

Po několik let byli čeští vyjednavači nazýváni komouši, levicovými extremisty a batůžkáři. Co se bude dít teď? Tak na to jsem docela zvědavý. Já se s tím rozhodně špinit nebudu, raději nechám ego za dveřmi a půjdu si svojí vlastní cestou. Přidejte se ke mně a budeme tu mít čistší vzduch.

#BezCeler #GameChanger

Beztak mě ten můj batůžek stál víc jak brašna z brašnářství.

Někteří lidé (že, Tome!) mi říkají, že nemám kecat do školství a že mnohem větší parádu udělám se svými schopnostmi a dovednostmi jinde. Je první školní den roku 2024 a já jsem opět v situaci, kdy to vypadá, že se mě školství bude týkat víc než jsem si kdy dokázal připustit.

#BahenníLázně

Dovolím si shrnout pár svých myšlenek k nižším ročníkům ZŠ:

‣ Známky chápu jako vyjádření, zda dítě teď a tady splňuje momentální očekávání nějakého učitele. O dětech ani rodičích mnoho nevypovídají.

Neustálé hodnocení aktivity dětí učitelem je toxické a neproduktivní bez ohledu na použitou známkovací škálu. Mezi toxické známkování řadím i věci jako každodenní razítka smajlíků a mračíků.

‣ Povinné domácí úkoly a různé povinné aktivity mimo školní čas a shánění věcí pro děti je prachsprostá buzerace.

Úkolem rodiče je odvádět svoji práci, za kterou je placený, a dostat dítě do školy. Učitelé by se měli starat o kvalitu výuky ve škole, ne otravovat a úkolovat rodiny v čase, který jim nepatří.

‣ Děti se učí rády. Pokud nemají dobré vedení, možná se učí kraviny a rozvíjí se v ne zrovna šťastných směrech, ale učí se pořád, a z velké části navzájem.

Když jsem chodil do školy (devadesátá léta), tak se i ti největší pitomci učili aspoň kopat do míče nebo později šlukovat. Vím o několika, co neměli dobré vedení doma ani ve škole, a dneska pracují a starají se o děti.

‣ Budoucí učitelé se často rekrutují z hodných a poslušných holek a kluků, a do školy si nosí očekávání, že všechny děti mají být jako oni.

Jenže děti nejsou figuríny z továrny, nýbrž lidské bytosti různé povahy, různých zájmů a různého zázemí. Tito učitelé nechávají prosperovat děti sobě podobné, ale už třeba moje dítě je u nich odsouzeno k neúspěchu.

‣ Nekoukám na tituly, aprobace ani počet roků. Někteří učitelé mají pocit, že když před čtvrt stoletím vystudovali, tak už to doklepou do důchodu.

Trochu šikovnější dítě kolikrát pomůže s učením víc jak mnohý zasloužilý pedagog. Takové děti má naše společnost podporovat, ne se je snažit zatlouct do země a vrátit zpátky do řady.

‣ Víceletá gymnázia nejsou nástrojem ďábla a jejich zakazování české školství nezachrání. Je to jen druhý stupeň + gympl bez dalších přijímaček.

Když můžou existovat školy pětileté od první do páté třídy, tak proč by nemohly existovat i školy od šesté do třinácté třídy. Co zkusit udělat základku, ze které děti ani učitelé odcházet na VG nepotřebují?

‣ Narazil jsem na to, že čeští učitelé neumějí komunikovat pořádně ani mezi sebou, natož s dospělými, kteří jim svěřují své děti.

Rodiče se nedají tak snadno okřiknout. A pokud se dotyčný nikdy nenaučil jednat jinak než nátlakem a silou autority státem svěřené, může snadno narazit a pak se strašně divit. Co s tím?

❦

Společně s Tereza Bočanová něco připravujeme. Ona coby zkušený pedagog a ředitel soukromé školy a já z pozice nevrlého programátora s kritickým nadhledem. Asi další akce, na které prodělám kalhoty, ale nemůžu si pomoct.

#NašiUčitelé

Už dlouho jsem nebyl v kostele na mši a snad poprvé v životě na mši zádušní. Nechám stranou obřad a všechny ty katolické věci, kterým stejně ani za mák nerozumím. Zemřela žena, která si v roce 2001, když mi bylo patnáct a neměl jsem peníze na soukromé lekce angličtiny, myslela, že jsem „good enough“ na babysitting a nabídla mi barter. Dvě hodiny s dětmi za hodinu se mnou.

Byla to výhodná nabídka. Na jedné straně jsem dostával lekce angličtiny cílené na bohatší vyjadřování, na druhé straně jsem dostával cennou zkušenost a jako bonus dlouhé rozhovory v kuchyni, možnost trávit čas se zajímavými lidmi hned dvou generací a taky prostor mluvit o svých pocitech a životních situacích s někým, kdo nepřicházel s instantní radou, ale naopak mě nutil dívat se na věci z různých úhlů pohledu.

❦

Vzpomínám na náš rozhovor, kdy jsem měl pocit, že už to s hodnocením mých plánovaných kroků přehání a nenechává mi obvyklý prostor pro vlastní pohled.

→ „Tak mi pak aspoň můžeš říct, že jsi mi to říkala.“
← „Takové věci nedělám. Tohle mi nedávej.“

Věděl jsem, že můžu vyslechnout její zkušenosti, stejně se rozhodnout blbě, a nakonec se za ní vrátit a dostat úsměv a milou reakci. Jistěže měla svoje mouchy a problémy, ale přiznám se, že v té době jsem kolem sebe moc takto fungujících lidí k dispozici neměl.

❦

Je to uzavřená kapitola, náš poslední rozhovor posledním zůstane, a jak mi řekla do telefonu tuším 13. září 2001: „Život jde dál.“ Jde dál i po 21. srpnu 2024, jen už bez Martiny.

Je to nepříjemné, mám k lidem z H-Edu dobrý vztah, ale tohle je na hranici podvodného jednání a musím se ozvat. K účasti na webináří mě přesvědčil konkrétní bod programu, kvůli kterému jsem si včera ve 13:00 rezervoval čas, abych tohle určitě neprošvihl.

‣ „Jaké konkrétní chyby dělají učitelé při výuce programování ve Scratchi nejčastěji.“

Fakt jsem se na to těšil.

#BahenníLázně

Nezačalo to dobře. Nedostal jsem se ani na dotaz k informaci, jak dlouhý webinář bude, a do jeho začátku mi nepřišel link, abych se mohl připojit, a musel jsem si ho shánět po všech čertech. To ovšem není nic proti tomu, co následovalo.

Připojil se nějaký rádoby moudrý děda ze Slovenska, a začal si tam něco povídat bez jakékoli interakce s publikem. Celých padesát minut se s tématem Scratch vůbec neobtěžoval a řešil tam místo toho nějakého Emila, na kterého těch cca 300 lidí, často učitelů v přípravném týdnu, nepřišlo. Takovou míru nerespektu jsem u vzdělávání dospělých dlouho neviděl. Diskuze u live videa na YouTube byla plná rozčarování.

‣ „Tak 45 minut v pr... a nic ze slibovaného neproběhlo. Tomu říkám praktická ukázka úcty k učitelům a jejich práci. Aspoň vím, že další podobné nabídky můžu hodit do koše.“

V jednu chvíli se v live diskuzi začali omlouvat ti, kteří někomu účast na daném webináři doporučili.

❦

Potom probíhalo něco, co vypadalo jako ukázka úplných základů programovacího nástroje Scratch, opět zcela bez interakce s publikem a bez návaznosti na deklarovaný program.

Potom se děda, tedy pardon, pan profesor, pustil do dalšího dlouhého nudného monologu o tom, jak jsou učitelé moc hrr a dělají s dětmi zajímavé věci v informatice příliš brzy. Promlouval nám do duše, že bychom měli respektovat rozdělení prvního a druhého stupně, protože když si ty věci děti vyzkouší na prvním stupni, nebudou je na druhém stupni bavit.

Měl jsem z toho pocit, že kdybych byl dítě a pan profesor mě měl učit programovat, za jedinou lekci by ze mě dokázal vytáhnout veškerou radost ze života.

❦

Možná tam došlo k nějakému nedorozumění a pán vůbec nevěděl, že povídá na webináři a že tam na tipy na preciznější pohled na Scratch čeká a na jeho interakci čekají stovky lidí, kteří by se jinak připravovali na začátek školního roku. Nebo věřil, že si učitelé informatiky rádi vyhradí přesný čas na poslouchání devadesátiminutového monologu a v H-Edu si mysleli, že když je to akce zdarma, že je okay prostě to zkusit.

‣ 1:27:25 „Ďakujem vám pekne, že ste to vydržali.“

Dík, že jsem se dozvěděl o chybách, co možná dělám při výuce se Scratch a jinými nástroji. 🙃 A že jsem se dozvěděl cenné rady, že mám děti chránit před poznáváním zajímavých věcí, aby se později ve škole nenudily.

Já se na to můžu…

#EpicFail #ZákladníŠkola #NašiUčitelé

P. S. V rámci živé diskuze se objevila domněnka, že se ve skutečnosti jednalo o reklamu na Emila od H-Edu zabalenou tak, aby na ni přišlo co nejvíc lidí.

A podvodníci stále volají, otravují a lžou ohledně zdroje kontaktu. Tohle je něco pro Filip Novák.

Tereza Bočanová a já oba dva patříme mezi trenéry vyjednávání mastery clubu pod křídly Negotico. Ve dvou různých formách se k nám dostal dotaz, kdo jsme a proč to děláme. Jednou jako zvědavou otázku od účastnice ukázkového mastery klubu a jednou jako kopanec od internetového trolla.

„It's not what you say, it's how you say it.“ ~Gary

Tak přesně tohle je jedna z věcí, které na vyjednávacím klubu řešíme. Tedy jak lze tu stejnou věc podat různými způsoby a podle toho se ta komunikace ubírá různým směrem a dává různé výsledky.

❦

Jsem programátor se živností od roku 2008 a na večerních tréninkách a kurzech jsem se naučil zklidnit, méně mluvit, více poslouchat a především lépe rozumět tomu, co ostatní přímo neříkají. Terka je manažerka, pedagog na základních a středních školách od roku 2014, ředitelka soukromé školy od roku 2020 do roku 2024, toho času otevřená novým výzvám.

Oba dva jsme se ještě jako účastníci mastery clubů zlepšili v práci s lidmi, zvládání konfliktů a dosahování dohod v těžkých situacích a dále na sobě pracujeme.

V průběhu času jsme z různých důvodů dostali nabídku připojit se k trenérskému týmu a podílet se na přípravě a realizaci různých akcí včetně právě klubových vyjednávacích večerů. Po každé takové akci si voláme a vyhodnocujeme, co se dařilo nebo nedařilo z našeho pohledu i z pohledu účastníků, a kromě toho se dlouhodobě bavíme o tom, co nám osobně ta spolupráce reálně dává nebo nedává.

❦

Společně s Terezou i každý zvlášť jsme vedli večerní tréninky, kterých se účastnili vyjednavači, mediátoři, právníci, obchodníci, manažeři, ale právě i lidé z profesí, které si přímo s vyjednáváním možná nespojíte, přesto měli zájem jít s námi trénovat a vyzkoušet si různé situace. Otázku, jestli jsme na to s Terkou dost dobří, na klubu nějak neřešíme. Děláme, co nás baví a co nám jde, a snažíme se, aby naše akce byly super pro naše účastníky.

Pokud by byl někdo přece jenom nespokojený, může se na nás s důvěrou obrátit, a my ho rádi vyslechneme. Jako klub jsme tady pro sebe navzájem a naším cílem je dělat věci dobře.

Kromě toho klub není jenom o tom, co máme ten který večer na programu, ale taky o tom, že se vidíme, najdeme čas konzultovat spolu věci, které právě řešíme, a občas tam vznikají docela zajímavé nápady a projekty, které s vyjednáváním přímo nesouvisí. Snažíme se přitáhnout lidi, se kterými sdílíme hodnoty a dobře se s nimi spolupracuje, byť během simulací využíváme i toho, že někteří umějí být protivní a dělat bordel.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Pokud stále nevíte, kdo jsme a proč to děláme, ptejte se!

Na programování se můžete dívat i z pohledu ekonomiky a lidských zdrojů.

Je hezké se uklidňovat tím, že dobrý programátor odvede dobrou práci v každém jazyce, který se naučí. Jenže programovací jazyky nejsou rovnocenné. C++ a Rust sice cílí na stejný segment, a oba umožňují vytvářet výkonné paralelní aplikace, ale když k tomu pustíte nováčka, poznáte hned rozdíl.

❦

Začínající programátor vám v C++ snadno vytvoří kód, který projde sestavením, ale ani po hodinách čtení dokumentace nebude mít sebemenší tušení, jestli je ten kód správně, jestli tam nebude nějaká nebezpečná chyba v přístupu k datům, a jestli se to při sestavení pro jiný stroj celé nerozsype.

Rust vám u běžného kódu tyhle chyby jednoduše nedovolí napsat a sestavit. Nováček může dělat chyby v návrhu a logice programu, ale nepošle vám do projektu kód se skrytými chybami v samotném přístupu k paměti a nebude mít v programu nedefinované chování, které by se mohlo naprosto projevit v produkci naprosto nečekaně.

❦

Je to tak, že výběrem jazyka si zároveň vybíráte množství drahých chyb, které neodhalíte při testování. Ale taky množství času potřebného na „code review“ a „babysitting“ nováčků. Bezpečný jazyk mnohem lépe nastudují sami a nemusíte je neustále hlídat, stačí postupně jemně korigovat jejich kroky a postupně do projektu přidávat pravidla, která se vynucují automaticky.

Je tam samozřejmě spousta dalších aspektů a detailů, které v tomto příspěvku nepokrývám. Ale stačí se ozvat a můžeme se o tom bavit.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

P. S. Taky jste zaregistrovali, co v posledních dnech jistá sorta recruiterů předvádí na LinkedIn a jak si tu opět po letech začínají hrát na nadlidi, kteří můžou všechno a nemusejí nic? Chtělo by to zase nějakou velkou akci, po mém článku o 42. podcastu Nelidských zdrojů bylo docela dlouho ticho.

David o mně a Terce pochybuje. ♥ Desítky lidí (určitě přes stovku, ale to tak nezní), které buď znám z LinkedIn nebo od kontaktů, které znám z LinkedIn, už mi něco v životě přinesli a něco mě naučili. Dokonce i pár takových, se kterými už z různých důvodů v aktivním kontaktu nejsme.

Pak jsou tady tací, jejichž jména vídám ve své komentářové sekci už po mnoho let, přesto se zatím neukazuje, že by byli k něčemu dobří.

#BahenníLázně

Tereza Bočanová je trenérka v projektu Negotico a vaše dnešní #OfflineOsobnost. Pochybovat o jejích trenérských kvalitách může mít snad jen ten, kdo ji nikdy neviděl v akci. Její zkušenosti nejen z prostředí soukromého školství jsou v rámci týmu v tuto chvíli nenahraditelné. Na větu: „Sorry, je mi blbě, jsem mimo provoz.“ reaguje tím způsobem, že když se dám do kupy, je všechno na svém místě.

Když se mě zeptala, kdo je David Zika, neměl jsem pro ni odpověď. Dovolím si tímto Davida požádat, ať se v komentáři představí dámě sám.

Já letos zahajuju novou éru online prezence s desítkami zablokovaných lidí. Inspiroval mě k tomu kdo jiný než Luděk Bob Jankovský a konzultoval jsem to s Jan Mexo Rehak potom, co jsem roky hlásal, že já neblokuju. Kromě toho jsem si z jedné školy jako „magický artefakt“ odnesl hrnek po nějaké učitelce, kterého se i zbytek pedagogického sboru bál dotknout, a nebojím se ho použít.

❦

Co se mě týče, věnuju se vzdělávání nějakých 23 let a stále se učím a poznávám nové věci. Poslední roky bych řekl, že jsem se posunul nejen lektorsky, ale i osobnostně, za což můžu z velké části děkovat právě trenérské bandě z Negotico a menším dílem přispěli další včetně Adama a Karla z Vyjednáváme a mnohých přátel, kteří nutně netouží po pozornosti.

Pokud mě máte, co naučit, tak směle do toho!

#Batůžkář #NeníAdamJakoAdam

Omlouvám se, že nevěnuju tolik pozornosti malicherným žabomyším válkám. Před pár dny zemřela Martina Vondrová, která vlastně stála u samotných začátků mojí vzdělávací kariéry. V roce 2001 mi dala důvěru, a když jsem neměl z čeho zaplatit soukromé lekce angličtiny, nabídla mi barter za hlídání tří dětí ve věku 5 až 11 let. Jsem ročník 1986, tak si to spočítejte a zkuste si představit, jak asi vypadal první večer. Ale měl jsem soukromou lektorku angličtiny. Tak se trochu zamýšlím.

Tak trochu jiné #BahenníLázně pro Terezku.

Nechat se odvolat z vedoucí pozice projektu, který vám přirostl k srdci, a nemoct pokračovat v realizaci vize, kterou roky budujete a která vám i nadále dává dokonalý smysl – je obrovsky těžké a v takové situaci už se spousta lidí ztratila. Tady se ovšem bavíme o vztahu k celé škole, k učitelskému sboru, který urazil pod jejím vedením velký kus cesty, a především dětí, o jejichž well-being se Tereza Bočanová aktivně po celou dobu starala.

Nehodnotím důvody k takovému kroku. Nic mi do toho není, navíc takové situace v životě můžou přijít a jednou z úloh našich večerů pod hlavičkou #MasteryClub je i možnost připravit některého z členů, nebo jak můžete vidět v tomto případě i trenérů, na lepší zvládnutí právě takové chvíle. Naše práce tedy není jenom o vyjednávání s druhými lidmi, ale i o vyjednávání sám se sebou a získávání odolnosti.

A v neposlední řadě i podpory ostatních členů a trenérů.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Fenoménem poslední doby je quiet quitting. Sice to tady bylo vždycky, ale až v poslední době se na sítích vyrojilo obrovské množství lidí, kteří očividně nemají, o čem psát, a tak musí lovit témata až z paty.

#BahenníLázně

Znám dobře quiet quitting. Měl jsem kolegu, extrémně pracovitého programátora, který pracoval na té nejméně záživné části software bez jakéhokoli osobního růstu. Asi si myslel, že je to tak správné a že tím pomáhá zbytku týmu, ale fakticky to nikdo nikdy neocenil.

Jednoho dne, už za nového manažera, se rozhodl, že tuhle fázi ukončí, a začal se zajímat o možnost zařadit se mezi nás ostatní. Jenže nový manažer jel na výkon a lidi pro něj byli jenom zdroje, a protože Jirka těm řekněme méně záživným věcem rozuměl nejlépe a byl v nich nejefektivnější, nikdy už se k ničemu jinému nedostal.

Já sám jsem od nového manažera odcházel půl roku jenom proto, že mě sice nesnášel, ale můj výkon pro ten projekt natolik potřeboval, že si mě nechal na každý další měsíc, který se mu podařilo urvat. Tou dobou už jsme si už dělali ve firmě legraci, že by bylo rychlejší podat výpověď a nechat se nabrat znovu.

❦

Jirka vydržel ještě nějakou dobu makat na té nejméně záživné části, potom podal výpověď, vzal našetřené peníze a místo další práce se rozhodl cestovat. Já sám jsem měl obrovský problém z firmy odejít. Skvělí lidé, spousta přátel, zajímavá práce s celosvětovým dopadem, peníze každý měsíc na účtě, úspěšný přechod do jiného týmu při problémech s manažerem… Neustálá podpora od lidí všude okolo mě.

Všechny tyhle věci na volné noze nemám. Podporující lidi jsem si musel během let najít jednoho po druhém sám. Většina mojí práce má viditelný lokální dopad bez celosvětového přesahu, ale je pravda, že se ten dopad aspoň ukazuje mnohem rychleji. Peníze samy od sebe nechodí, naopak si je člověk musí pořád hlídat. Má to svoje nevýhody.

Ale zase se mě jako živnostníka netýká quiet quitting. A vzdělávám se neustále, jak teď na zlínské univerzitě nebo bratislavském vyjednávacím klubu.

https://lnkd.in/dWP8UxYs

A tak zatímco se někteří jezdí učit výhradně na Harvard, já jsem vzal batůžek a jedenáctileté Volvo a vyrazil na zkušenou do Zlína na Fakultu aplikované informatiky na Univerzitě Tomáše Bati. ❤️ A nejsem tu poprvé.

❦

V roce 2011 jsem ve Zlíně přednášel na konferenci OpenMobility o linuxové GUI knihovně Clutter nad OpenGL a v roce 2024 na CSNOGu o stavu linuxových ovladačů switch čipů jako je například ten v Turrisu od CZ.NIC. Tentokrát jsem do Zlína vyrazil, abych se učil a inspiroval.

Na co jsem se přijel podívat?

① Mají tu moc hezký kroužek robotiky pro děti. Dorazil jsem na letní variantu ve formě příměstského tábora. Kromě aktivit na učebně se děti stihnou podívat do labu, kde probíhá výzkum a vývoj.

② Dělají tu programátorskou přípravku pro nastupující studenty, mezi kterými se nacházejí úplní začátečníci. Programuje se tam v C (nebo odpovídající podmnožině C++) a probírá se i nějaká ta teorie.

O poznání zajímavější byly aktivity, se kterými jsem původně vůbec nepočítal, nýbrž vyplynuly ze situace. K těm se v tuto chvíli nemůžu vyjadřovat. Co vám prozradit můžu, je, že se (nejen) s lidmi z fakulty dlouhodobě bavíme o tom, jak zlepšovat technické vzdělávání v Česku a jak ukázat už klukům a holkám na základkách, že to má smysl a že se můžou takovým směrem vydat.

#Batůžkář #Programátor

Mně nevadí se jet učit od lidí ve Zlíně. Vlastně jsem si tu užil úplně všechno od dobrého kebabu a pivovarské hospůdky v Malenovicích přes univerzitu až po cukrárnu Zlíňanku na doporučení Jardy Řezníka až po večeři s Tomáš Cibulec v restauraci U Pana domácího na doporučení majitele penzionu, kde přebývám.

Vážení ajťáci, vykašlete se na obor, který vám přirostl k srdci, běžte lézt po střechách za 700 Kč na hodinu a ukazujte status pořízením BMW. Říkal to pan Hobza, Stabební dozor z Brna, odborník na všechno.

#BahenníLázně

Nemusel bych na to vůbec reagovat. Příspěvek se mě netýká, nejsem ajťák, jsem programátor. Nejsem v oboru kvůli BMW, nýbrž proto, že mě matematika, teoretická informatika a práce hlavou nikdy nepřestaly fascinovat a bavit. A taky nemám rád výšky, byť jsem jednu dobu chodil na střechy instalovat Wi-Fi spoje a opravovat stávající instalace.

Jsem freelancer. Někdy sto tisíc v měsíci vydělám, někdy nevydělám, někdy vydělám dvě sta. Jezdím po Česku i v zahraničí s batůžkem, vozím se v jedenáctiletém Volvu V40 a jsem rád, že to můžu dělat.

Měl jsem doma kocoura, kterého jsem nedávno trvale nastěhoval k bývalé ženě, aby nebyl doma sám, když cestuju. Ve středu jsem nasedl do auta kousek od Prahy, abych se vydal do Brna za kamarády z Red Hatu a linuxové komunity, potom do Dolného Kubína za ukrajinský programátorem ze slovenské rustovské komunity a na kafe s člověkem z LinkedIn na benzínce u Levoči.

❦

Ultimátním cílem cesty ovšem bylo vyzvednout dcerku v Tatranské Lomnici, kde byla na dovolené s maminkou, a dovézt ji přes Kraków a Katowice do podhůří Krkonoš a Jizerských hor na vědeckou expedici, kde sekunduje starším dětem, abych si následně udělal pauzu ve Vysokém Mýtě než dojedu do Zlína.

Tady ve Zlíně se chystám vzdělávat v práci se začátečníky v programování, a to jak formou přípravného semináře pro nastupující studenty fakulty informatiky, tak v rámci kroužku pro děti. Odsud se chystám pro změnu na #MasteryClub v Bratislavě a strávit další dny v jihozápadní části Slovenska, kterou jsem při předchozí cestě nestihl. Když všechno dobře půjde, čekají mě o víkendu ještě akce v Brně a v Praze.

Tohle všechno hodlám absolvovat v malém autě, co jsem před rokem koupil na základě příspěvku Honzy Srnky tady na LinkedIn, který mi následně pomohl s prodejem předchozího auta.

#Batůžkář #Programátor

Pokud jde o vlasy, děti o mně říkají, že se mi přestěhovaly na tvář a bradu. Co zbylo, stříhám čas od času na tři milimetry. Je to rychlé, snadné a pohodlné. Navíc do jedenáctiletého Volva žádné vlasy nepotřebujete. Nakonec ani do BMW, ale kdybych si pořizoval Bentley, nechám si samozřejmě vlasy nastřelit nové. 🙃 Nejsem přece barbar bez vkusu.

P. S. Lidé se mě ptají (nekecám!), jestli „ajťák“ beru jako urážku. Ale vůbec ne, jenom to dost dobře nedefinuje moji činnost, tak se tak neoznačuju. Služby, které si pod ajťáctvím většina lidí představuje, neprovozuju, a naopak jsem jejich konzumentem.

Každá akce, kam mě vytáhne Tereza Matonohová, stojí za to. Tentokrát jsem dostal za úkol vést poslední ze série workshopů „Lepší práce v Česku“ pro ženy z Ukrajiny.

Pokud můžu soudit, zakončit sérii tématem #vyjednávání mi přijde naprosto geniální. Tak si to představte. Jste v cizí zemi. Někteří vás nesnáší už jenom proto, že existujete. Druzí vám naopak chtějí za každou cenu pomoct, ať už chcete nebo ne. Třetí vás vidí jako příležitost a levnou pracovní sílu. K tomu všemu jazyková bariéra.

Nebojím se toho. Umím udělat vyjednávací večer pro skupinu Ukrajinek. Aby celá akce dávala kulturní a praktický smysl, přišla mě doplnit skvělá parťačka Tereza Bočanová, se kterou jsme v tandemu už nějaké vyjednávací večery vedli. Terka se víc věnovala tématu „nenechat sebou vorat“, zatímco já se pustil do své oblíbené „jemné a vytříbené komunikace“. Společně jsme akci vedli po vzoru vyjednacích večerů, které děláme s #Negotico.

❦

Proč já a proč Terka? Původně mě druhá Terka oslovila kvůli večeru na téma informačních technologií, ale ukázalo se, že obecnému kancelářskému IT nerozumím a můj obor se v tuto chvíli neuplatní. Vyjednávání je naopak něco, kde mám k běžné veřejnosti mnohem blíže.

Tereza Bočanová je ředitelka Pražského humanitního gymnázia. To je soukromá škola, osmileté a čtyřleté gymnázium, kde Terka od základů vybudovala a stabilizovala systém projektové výuky a kontinuálně zlepšuje kvalitu školy. Její přístup se vyznačuje tím, že jí na rozvoji a kvalitě života a vzdělání dětí záleží, a tak se nedokáže zastavit a říct, že teď už je to dobré a takhle to stačí.

Terka kromě práce ve škole jezdí po republice a pomáhá vzdělávat učitele, takže nepřímo pomáhá i dětem ve veřejném školském systému. Jako vzdělavatel dospělých má dosah daleko za hranice Pražského humanitního gymnázia.

❦

Projektová výuka je jedním z nástrojů, které pomáhají posunout školství z modelu „děti se učí proto, aby se to učitelům líbilo“ na „děti se učí věci, které jsou zajímavé a k něčemu dobré“. Takové práce vyžaduje zásadní změnu myšlení a přístupu na straně učitelů i žáků.

Když se to ovšem podaří, výsledek stojí za to.

Unboxing. Můj nový cestovní setup, se kterým budu od nynějška jezdit k zákazníkům.

Obraz pro zákazníky budu mít nově na lehké cestovní obrazovce + na jejich plátně či televizi v zasedací místnosti. Přípravy a poznámky na obrazovce laptopu, abych na ně nemusel používat samostatné zařízení a nerozptyloval s nimi účastníky, kteří se mají soustředit na to, co tam mám připraveno pro ně.

Optimální sada pro cestování s batůžkem. Ještě sháním zvukově co nejlepší, leč kompaktní a ekonomicky efektivní USB audio pro telekonference. Nějaké nápady či doporučení?

#Batůžkář #Profesionalizace #ExperienceDesign

“And, to be frank, I feel that the error made by Central Europe was owing to what I call the "ideology of the Slavic world." I say "ideology" advisedly, for it is only a piece of political mystification invented in the nineteenth century. The Czechs (in spite of the severe warnings of their most respected leaders) loved to brandish naively their "Slavic ideology" as a defense against German aggressiveness. The Russians, on the other hand, enjoyed making
use of it to justify their own imperial ambitions. "The Russians like to label everything Russian as Slavic, so that later they can label everything Slavic as Russian," the great Czech writer Karel Havlicek declared in 1844, trying to warn his compatriots against their silly and ignorant enthusiasm for Russia. It was ignorant because the Czechs, for a thousand years, have never had any direct contact with Russia. In spite of their linguistic kinship, the Czechs and the Russians have never shared a common world: neither a common history nor a
common culture. The relationship between the Poles and the Russians, though, has never been anything less than a struggle of life and death.”

A Kidnapped West: The Tragedy of Central Europe, Milan Kundera

„Má smysl se učit programovat, když máme umělou inteligenci?“

Já tu otázku fakt občas dostávám a popravdě vůbec nerozumím jejímu smyslu.

‣ Co konkrétně se chcete učit místo programování? Ještě nikdy jsem tu otázku nedostal ve formě výběru, jestli má smysl se učit X nebo Y, vždycky jenom jestli už to nemáme jako programátoři raději vzdát.

‣ Nebo si místo toho chcete hodit nohy na stůl a posmívat se nám, že jste na to geniálně vyzráli a nemusíte se učit nic? A co budete dělat, čekat na zavedení základního nepodmíněného příjmu nebo žít na sociálních dávkách?

‣ Nebo se zapíšete na certifikovaný kurz „prompt engineera“ a vstoupíte do rostoucí konkurence lidí, kteří se chtějí živit tím, že zvládnou napsat větu do promptu a ono už se to naprogramuje samo?

Pokud je tomu tak, proč ptáte programátora? Nebylo by lepší zeptat se té umělé inteligence? 🙃 Nechte programátory na pokoji, a poslouchejte, co vám říká AI. Pak se můžeme pobavit o výsledcích, třeba se vám zrovna bude dařit, a potvrdíte si, že to byla správná volba a uděláte s tím díru do světa.

#Batůžkář #Programátor

Čas na pravé a nefalšované #BahenníLázně s černým snímkem obrazovky.

‣ „Svým dětem nedávám kapesné, ale výplatu! 😎“

V minulosti jsem o tomto nápadu slyšel a dokonce jsem nějakou dobu sám sbíral body za domácí práce na to, aby mi otec koupil klávesy. Řeknu vám to po vzoru řeckých filozofů formou dialogu.

Dítě: „Mně se nechce mýt nádobí.“
Otec: „To nevadí. Mně se nechce dělat večeři.“
Dítě: „Tak já to umeju.“

Pro ni je společná večeře důležitá. Samotné jídlo stejně jako společný čas u stolu. Když je tady, nenosím si jídlo k počítači. A vůbec pro ni dělám tisíce věcí, za které mi neplatí, přizpůsobuju jí velkou část svého života a utrácím za ni ranec peněz na školném. Nebudu jí platit za umyté nádobí, to se na mě nezlobte.

Když mi pomůže s prací a bude se tak podílet na výdělku, můžeme se bavit.

❦

Podílet se na chodu domácnosti není obchod. Co kdyby to zkusila na babičku, že u nich bude dva dny zevlovat v bazénu, vybrakuje jim půlku lednice, ale když bude babi něco chtít, tak na ni vyrukuje s ceníkem. To se nikdy nestane.

‣ „Můj exmanžel to odmítá s tím, že je to hovadina. Jiní si myslí, že jsem praštěná personalistka.“

Mám stejný názor. Respektuju právo každého designovat si výchovu dětí podle svých potřeb. Já mám zase právo si o tom myslet svoje. Konec konců jsem na tom lépe než ten exmanžel, moje dítě to není.

‣ „Bo slovo kapesné - je z podstaty slovo „něco ti dám do kapsy“. Skoro jako úplatek.“

Já tomu v tuhle chvíli říkám dárek. Peníze, které slouží k tomu, aby si udělala radost, ale zároveň i k tomu, aby se s penězi učila pracovat a chápala například rozdíl mezi penězi na autobus a penězi na volnou útratu. Nedávno se dopustila zpronevěry a za peníze na bus si tajně koupila zmrzlinu. Budu radši, když se jí to stane teď než se svěřenými penězi v dospělosti. 🙃 Zkušenost.

‣ „➡ Moje děti v pracovním poměru budou vědět, že za mzdu je třeba odvést výkon.“

Moje dítě není v pracovním poměru. Umí od čtyř let ovládat počítač a od pěti let trochu programovat. Ale to mi přijde oproti HR nápadům docela neškodné. Měl jsem za to, že dítě je „liability“ a nikoliv „asset“, a to i ze zákona.

‣ „➡ Učím je finanční gramotnosti a trochu doufám, že je to povede k větší proaktivitě nebo podnikavosti“

Jsem proaktivní a podnikavý. Převést domácí vztahy z kooperativních na transakční určitě může mít v tomto směru nějaký vliv, ale preferuju jiné cesty.

❦

Například má možnost se zúčastnit některých mých akcí s dospělými, pokud ① chce a zároveň ② se chová tak, abych věřil, že se bude chovat dobře tam. To může taky připomínat transakci, ovšem takovou, kde je mezi těmi věcmi reálná souvislost, takže to celé dává nějaký smysl.

‣ „Jaké to má výsledky? 🔔 Za 14 let, co to zkouším …. Ohromné. Děti plní povinnosti, mají bonusy za proaktivitu, malusy při neplnění.“

To je vskutku ohromné. Nerozporuju, že taková věc může fungovat a vykazovat výsledky. Asi se nicméně v tuto chvíli tímto nápadem neinspiruju.

#Batůžkář

Co mají společného učitelé a policajti na sociálních sítích?

Tendenci obhajovat špatné nastavení před občany, na které dopadá. Kritiku si berou osobně a vztahují si ji na sebe. Používají stejné hloupé „argumenty“, viz snímek.

#BahenníLázně

Proti Janu Friesrovi ani Jiřímu Tichému osobně nic nemám. Jen rád nazývám věci pravými jmény, a bodový systém považuju za škodlivou loterii.

Proč škodlivou loterii?

‣ V první řadě bodový systém nijak necílí na lidi, kteří se na silnicích chovají vědomě zle a ohrožují ostatní. Nijak nás ostatní nechrání před „road rage“. Oproti stavu bez bodového systému ani neodrazuje lidi od zanedbávání řízení nebo jízdy v nezpůsobilém stavu.

‣ Znevýhodňuje řidiče s velkým nájezdem, především profesionální řidiče, kteří vozí lidi a zboží a které my běžní občasné potřebujeme. Ti můžou na základě vybodování přijít o práci i o možnost se dovést osobním autem do jiné práce a my přicházíme o dobrého řidiče.

‣ Trestá stejným způsobem člověka, co se snaží slušně a bezpečně přesunout z bodu A do bodu B, jen formálně porušil pravidla, jako silničního egoistu, který vědomě ohrožuje bezpečnost silničního provozu, a ten přestupek, za který dostane body, je to opravdu to nejmenší z toho, co na silnici dělá.

Osobně na tom od začátku do dneška neshledávám nic dobrého, a to jsem na spoustu věcí měnil v průběhu času na základě dobrých argumentů. Jan a Jiří mě teď asi nemají rádi, když tyhle věci pojmenovávám, přitom pokud vím bodový systém nevymysleli a nezavedli a mohli by ho zrovna kritizovat se mnou.

❦

Pro shrnutí. Bodový systém považuju za loterii, která ① se nezaměřuje na trestání nebezpečné jízdy, ② trestá formální přestupky bez ohledu na nebezpečnost a ③ trestá lidi nikoliv za přestupek, nýbrž za tu smůlu, že při něm byli ve špatný čas na špatném místě.

Dá se s tím žít. Pokud nevěříte na ezoteriku, pohromy si taky nevybírají, na koho udeří a prostě to někdo náhodně schytá. Stejně vnímám i body řidičů a následné represe ze strany státu, kdy už při jediné takové smůle nastávají první zákazy a omezení. Státní represe podle mého názoru vypovídá o kvalitě řidiče asi stejně jako zlomená ruka.

Neříkám, že nemůže mít nějaké pozitivní dopady, ale osobně bych si netroufal obhajovat něco s takovou collateral damage jak na životech lidí, tak na důvěře ve stát a policii. Za normálních okolností bych očekával, že policisté budou ti první, kdo se proti takové věci postaví.

❦

Pokud už se musím vyjadřovat k policistům při různých zastaveních a kontrolách, sáhněte si do svědomí, jestli všichni jednají s lidmi slušně a s respektem.

Jestliže vám například nejde počítač, a ženu, která si přišla pro pomoc, uvedete do kanceláře vyzdobené sexy nahotinkami, za mě špatné. Jestliže pronásledujete řidičku deset minut, než se rozhodnete ji zastavit, to je zlo. Oslovení mladé ženy: „Tak poslouchej, ty nádhero…“, když se policistovi něco nezdá, too bad. Tož obhajujte.

Obecně zdržování lidí bez jakékoli omluvy se jinde považuje za sprosté.

„Lidi dneska slyší jenom na krev.“

Stačí mi sledovat, co k tomu říká Filip Novák a píše Radka Legerska a mnoho dalších osobností. Ještě nikdy jsem neviděl na LinkedIn takový hromadný „roast“ konkrétního podniku.

Nechtěl jsem k tomu psát, protože se nezabývám ani marketingem, ani koženými výrobky. Fascinuje mě ovšem, jak moc to tady za podvod na zákazníky schytala firma v „hard“ oboru, kde se pracuje s kůži, zatímco „soft“ podniky tu můžou lhát do očí bijícím způsobem, a žádná vlna kritiky a odsouzení ze strany stávajících zákazníků se nekoná.

Je to tak, že se v „soft“ oborech s trochou toho přehánění s příměsí prachobyčejného lhaní už tak trochu počítá, tak se to tak nebere?

#Batůžkář

Pokud chcete vědět víc, stačí sledovat, kdo počínání vedení hračkářství tak trochu obhajuje a bagatelizuje a naopak kope do těch, kterým se takové jednání nelíbí. Vrána k vráně sedá.

Časy se mění. Lidé se mění. Tleskám všem, kteří se posouvat dokážou, a na základě rozumu opouštějí staré a zbytečné předsudky. Mně můžete vidět s mobilem vedle pití nebo jídla v restauracích a motorestech vcelku běžně, a to jsem se vlastnictví chytrého telefonu vyhýbal až do roku 2015.

Ono to hlavně v mladší generaci trošku mění dynamiku různých studentských hospod a večerů. Najednou přicházíte o část lidí, kteří by se s vámi jinak bavili, protože by se tak nudili, že by jim nic jiného nezbývalo, a musíte dávat lidem ke komunikaci důvod. Už i moje matka je schopná se mnou sedět u kafe a projíždět blbiny v telefonu, a fakt je rozdíl člověka zaujmout ve chvíli, kdy alternativou k hovoru je povrchní instantní zábava.

A to nemluvím o tom, že se miniaturní dotykový počítač dá používat na spoustu jiných věcí než na povrcní zábavu, a snadno se tak dá vykrýt prázdný čas třeba studiem nebo i drobnými úpravami vlastních textů.

#Batůžkář

Václav to bere za druhý konec než pan Čunek, který stejně nejspíše jenom hledal, čím by na sebe upozornil, aby na něj lidé nezapomněli, podobně jako to dělají jiní staří politici. Jestliže dospělý člověk může koukat do telefonu a věnovat třeba i té instantní zábavě hodiny času a nikdo mu v tom nezabrání, pak asi dává smysl s tímto fenoménem už od dětí pracovat a učit se hledat cesty, jak jim s tímto rizikem pomoct. Hledat cesty.

Málokdy poslední roky dělám pětidenní intenzivní kurzy, byť mě přesně takové v poslední rok zaměstnání obraly o veškerou dovolenou. Ještě méně často zákazníkům přerušuju kurz na konci druhého dne pro ztrátu hlasu.

Za normálních okolností mluvím na lidi několik dní na učebně, bavím se s nimi o pauzách, mezitím stihnu nějaký ten telefonní hovor, po cestě v autě podle nálady provozuju cosi na pomezí zpěvu a řevu a ještě stíhám vyrazit na pokec večer, protože po intenzivní práci s účastníky se přece večer už nepracuje.

No nic, tentokrát to vypadá, že pět dní prostě neumluvím, ani kdybych se na hlavu stavěl.

#Batůžkář #BadDay

Mám na kurzu linuxových driverů šest lidí, kteří už by na nové projekty rovnou volili Rust místo C a C++, a více či méně se jim tak daří činit. A to přísahám, že jsem se jich na Rust vůbec neptal, a naopak se ptali oni mě, jestli se mi taky líbí.

Nechal jsem si říct i důvody, tak se o ně můžu podělit. Nehodnotím, nevymlouvám, neopravuju nepřesná vyjádření, nebylo to na kurzu Rustu.

‣ Snadnost šíření kódu v Rustu ve formě projektů s Cargo.toml a standardním build systémem, kterému všichni rozumějí.

‣ Borrow checker a zásadní omezení fenoménu jménem „nedefinované chování“ známého především z C a C++.

‣ Není to C++ a přitom se v tom dá „psát objektově“, je to mnohem víc jako C s třídami než C++.

‣ Chyby najde kompilátor a nemusí se s tím čekat na spuštění programu a složité debugování.

‣ Daleko lepší build systém než má Zig, další z nových programovacích jazyků, který též aspiruje na konkurenci C.

Ale třeba integrace s C že by mohla být lepší, v tom prý naopak exceluje Zig. Zvláštní, že se nikdo ani slovem nezmínil o Go. Jak už jsem psal, neřeším v tomto případě přesnost vyjádření a to, že Rust na rozdíl od C++ žádné třídy nemá a z objektově orientovaného světa nepřebírá ani dědičnost.

❦

Zaujal mě sentiment, který Rust v těch lidech vyvolává. Tady mi lidé píšou, že po Rust vývojářích není poptávka, nebo naopak že nechtějí nasadit Rust, protože na něj nemají vývojáře. Za hranicemi, směr západní a severní Evropa, buď na Rust nadávají, protože se bojí, že jim někdo sebere jejich hračku, a nebo hledají, kde by ho mohli použít, případně se na něj snaží úplně přejít.

#Batůžkář #Programátor

Microsoft prý během pouhých pár měsíců zaplnil 20 nově otevřených míst pro Rust programátory. A pak že nejsou lidi. 🙃 Ani když jsem byl v Red Hatu, nedařilo se spoustu týmů doplňovat takovou rychlostí ani při worldwide nabídkách.

Na druhou stranu je to 20 lidí (pokud počítám jen tuto část náboru) stažených z docela mladého trhu. Spolu s Jakub Beránek, Lukáš Hozda a dalšími lidmi se různými cestami snažíme pomáhat, aby lidí připravených tvořit bezpečný a spolehlivý software – konkrétně v Rustu – bylo naopak k dispozici více.

Řešíme několik různých oblastí, od univerzitního vzdělávání (a příležitostně středoškolského) přes firemní kurzy až po večerní kurzy a individuální mentoring pro jednotlivce a skupiny. Jsem si jistý, že nás do budoucna bude víc a že o některých lidech aktivních v této oblasti v Česku zatím ani nevíme.

❦

Podle všeho mi teď končí jeden projekt, přesněji řečeno to vypadá, že se místo aktivního vývoje v Rustu budu jen průběžně starat o maintainance, popřípadě možná dostanu nabídku pracovat na vylepšování existujícího software v C, s čímž mám sice bohatou zkušenost, ale úplně mi to nezapadá do plánu dalšího rozvoje.

Takže se dá říct, že mám nějaký prostor pro další projekt, případně intenzivnější spolupráci na rozvoji programátorských týmů v různých technologiích a prostředích, co mám v repertoáru.

Stát se to před pár lety, šel bych se šel třeba na půl roku věnovat vzdělávání dětí (mám několik konkrétních nabídek) a dalším ne až tak lukrativním činnostem, ale vzhledem k vysokým výdajům na školné by to znamenalo začít sahat do „nedotknutelných rezerv“, a to je cesta do pekla. Vypadá to, že jsem odsouzený dělat „real business“.

#Batůžkář #Programátor

VÁCLAV: Škoda že ještě nezemřel Cimrman. To by byla posila.
HAVLÍČEK: No, také už se ho nemůžu dočkat.
HUS: A v čem vyniká ten Cimrman?
HAVLÍČEK: Prej ve všem.
HUS: A kdo to říkal?
HAVLÍČEK: Von.
HUS: Aha.

Co se týče osobnostního rozvoje, mám vlastně tyhle lidi rád. Jan Mexo Rehak říká, že člověk se má učit od těch nejlepších. Osobně nemám problém se učit od kdekoho. Když už nenajdu, co bych se od daného člověka chtěl naučit, vyberu si na něm něco, co naopak dělat nechci.

❦

Mně nevadí, když se někdo kvůli mému příspěvku cítí rozčilen, rozhořčen či pohoršen. Ostatně přezdívku „Grumpy“ jsem si pořídil na obranu před různými ezoteriky a páchači dobra, kteří se snaží využívat mých slabostí, aby se na mě mohli realizovat a čerpat ze mě svůj dobrý pocit.

Asi přežiju, že si o mně pár lidí na sítích myslí, že jsem arogantní. Pár z nich by si to myslelo už jenom z mého životopisu. Jenom chci říct, že je to nesprávná interpretace toho, co říkám a dělám, a tady Milan mi pomáhá odhalit formulace a „tón textu“, který používat nechci už jenom proto, že neříká to, co si doopravdy myslím a chci sdělit. U druhého to člověk mnohem líp vidí.

Nechme stranou, že programování je super, rozvíjí myšlení neskutečným způsobem, a ve škole se dá použít na podporu všech ostatních předmětů bez výjimky, včetně ostatní informatiky. Učitel, který to nevidí, by měl zkoumat a vzdělávat se, ne poučovat a kritizovat ostatní. Ačkoliv s některými jeho výroky souhlasím, množství nesmyslů a balastu vede na obsah i formu, které já bych do světa posílat nechtěl, protože to zcela znehodnocuje tu rozumnou část.

❦

Problém lidí v dnešní Evropě podle mého názoru není nedostatek informací, nýbrž nedostatečná kvalita a přesnost. Já se o ni snažím, často na úkor reputace u lidí, kteří dávají více na pocity a různé ezoterické bláboly, ale s tím se asi dokážu smířit.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Přiznám se, že jako kulturní barbar a „primitiv“ olympijské hry nijak zvlášť nesleduju. Tedy nebýt toho, že generují stupidní kauzy a veřejné pohoršení, a že mi připoměli můj oblíbený francouzský film Chocolat.

Přikládám jeden z mnoha obrazů, o kterých se říká, že mohly být předlohou pro kontroverzní scénu, maličkou součást slavnostního zahájení, která po světě získala největší kus mediální pozornosti. Takových údajných předloh teď mezi lidmi koluje hromada. Až by z toho jeden málem usoudil, že hromada bavících se lidí u stolu je v lidské společnosti něco normálního a běžného.

A to je podle mě taky klíčem k celé té olympské kauze. Ať už autoři scény mysleli na cokoliv a snažili se o cokoliv, každý jednotlivý člověk se může rozhodnout, jestli hledá, co by ho mohlo urazit, a nebo si žije vlastním životem a pár zvláštně oblečených lidí okolo stolu ho nijak nerozhodí.

❦

Proč bych vlastně měl sledovat olympijské hry? České vlastenectví už dlouho přenechávám jiným a o případných českých medailích se stejně nakonec dozvím, i kdybych nechtěl. Mezinárodní hry se zastoupením agresora, který nesmyslně ohrožuje lidi v Evropě mi stejně nedávají smysl, byť se tam kolem toho dělají nějaké tanečky ohledně neutrálních sportovců bez vlajky.

Jako fanouškovi Richarda Feynmanna, Alana Turinga, Marie Curie a hromady dalších mi přijde úplně mimo všechno to rozhořčování se a pohoršování se nad nějakým živým obrazem, který za chvilku skončí a každý si může dál hledět svojí víry podle svého vlastního přání a chuti.

#JeSuisCharlie #AntickéŘecko #Batůžkář

Václav Maněna mě donutil zavzpomínat na staré dobré časy, kdy nás provokovalo, jak snadno přebírá Phoronix neověřené informace z komunity, jako kdyby se jednalo o něco oficiálního.

Přidání podpory pro FreeBSD kernel do Fedory byla v těch letech po všech stránkách zábavná věc. Ačkoliv zcela okrajově existovaly věci jako Debian/kFreeBSD a Gentoo FreeBSD, z pohledu interní politiky Fedory a Red Hatu byla podpora BSD kernelu naprosto nemyslitelná.

Kromě toho to byla doba čerstvého začlenění nového superdémona jménem systemd, který byl narozdíl od většiny služeb, dokonce i NetworkManageru, zcela Linux-centrický a jeho komunita vůči BSD komunitám až nepřátelská. Dnešní C++ komunita je oproti tomu banda milovníků krabů.

V té době snad nebylo nic nad slunce jasnějším „fejkem“ než že Fedora adoptuje FreeBSD kernel, přesto se ta zpráva začala šířit jako lavina.

❦

Ostatně ten přechod Fedory na Cinnamon, na jehož slepou medializaci jsme reagovali, byl ze stejné kategorie. Cinnamon byl truc-projekt vymezující se, jakkoli oprávněně, vůči změnám, které přinášel Gnome 3. Jenže ten Gnome se vyvíjel především v Red Hatu a testoval především na uživatelích Fedory.

Gnome 3 byl možná designově mimo mísu, a investice Red Hatu do tohoto způsobu jeho rozvoje byla možná proti zájmům zákazníků i samotného dodavatele. Co je ovšem jisté, že takový názor nerazilo vedení společnosti a už vůbec ne vedení desktopového týmu, který takto postupoval.

Tím neříkám, že tehdejší Gnome neměl zajímavé designové myšlenky, nebo že by na něm nepracovali někteří špičkoví vývojáři. Jen se celé to směrování tak nějak míjelo s potřebami toho, kdo to platil. V tomhle byl Red Hat v těch letech vlastně úžasný, člověk si tam mohl při troše snahy dělat svůj vlastní research různých zajímavých technologií, a nemusel se nechat svazovat realitou trhu.

Jako celek to vždycky nějak fungovalo. Někdo si hrál a někdo se staral o potřeby zákazníků. Někteří zákazníci se o vývoj postarali sami, a pak už jenom tlačili na Red Hat, ať to začlení a podporuje.

❦

Dneska je to úplně jiná firma a mnozí někdejší zaměstnanci se do Red Hatu vrací právě proto, že je to tam jiné než kdysi, doba je jiná a oni už jsou taky jiní.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Červenec je měsícem předžalobních výzev.

Jednou to byla TSK, ovšem nikoliv za odtah auta. Prvně jsem vůbec netušil, že mám něco platit (neměl jsem fakturu ani jiný papír), na urgenci jsem zaplatil za odtah auta, ale přehlédl jsem, že si nárokují něco za to, že jsem první dopis neměl k dispozici a netušil jsem, kde se ztratil. Byla to částka v řádu stovek.

Tentokrát v tom byly nějaké nezaplacené faktury. Bývalo by stačilo zvednout telefon a vše by se rychle vyřešilo. A nebo může v červenci přijít předžalobní výzva, připravená na základě chybných podkladů, tím pádem na chybnou dlužnou částku a nějaký bakšiš pro právníka k tomu. Zdá se, že nejsem sám, kdo má občas ve věcech bordel.

Takže následuje pečlivá kontrola, doplacení dlužných částek, zaplacení kreditu na posílání datových zpráv a zdvořilý dopis právníkovi, že by si mohl on a jeho klient tu žalobu ještě rozmyslet. Přece jenom tu v žádném okamžiku nebyla vůle nezaplatit, pouze ještě nemám ve věcech takový pořádek, jaký bych si moc přál do budoucna mít.

Pevně věřím, že se tu něco takového už stalo kdekomu, jenom o tom lidé nemluví, aby sami sebe neukazovali ve špatném světle. Já chyby dělám. Občas se něco nezadaří, ale nemyslím to zle. Administrativa byla vždycky moje slabá stránka.

❦

Zajímal by mě ovšem, spíše ze zvědavosti, názor lidí, co se tady motají okolo právních věcí.

Je normální mít bordel v podkladech, zařadit do vymáhání dávno zaplacené faktury a posílat tak zcela chybné předžalobní výzvy? Kontrolují si to právníci alespoň před podáním žaloby, nebo to takhle klidně pošlou k soudu? Je takový bordel obvyklý a společensky přijatelný?

A co ten červenec? Je to náhoda, nebo se úmyslně čeká na dobu, kdy jsou lidé na dovolených a typicky pomaleji reagují, takže se při náletu na větší množství dlužníků dá urvat co já vím pro právní kancelář něco navíc a případně přes prošvihnutí nějakých lhůt vymoci nějaké prostředky neoprávněně, nebo to se u nás nedělá?

Mě by třeba zajímalo, co konkrétně třeba zrovna tu TSK opravňovalo vymáhat pro sebe dalších 600 Kč. Já jsem ještě nikdy nikoho o nezaplacenou částku k soudu nedával, byť o tom zrovna v jednom případě uvažuju.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Pravidla stejná jako u osobních příspěvků: Vyloženě blbé komentáře nepotřebuju a mažu, otrapy po zvážení blokuju.

Utřiďuju si myšlenky a budoucí komunikaci ohledně programovacího jazyka C++ a jeho postavení ve světě průmyslu. Na jednu stranu panuje shoda, že ten jazyk pohání tolik věcí, že ať se stane cokoliv, bude tu s námi ještě dlouho. Na druhou stranu se teď v C++ komunitě objevuje iracionální strach z nových programovacích jazyků.

❦

Osobně můžu lidem pomoct nahlížet na C++ dvěma způsoby.

Můžeme pracovat pragmaticky, tedy bavit se o tom, co se dá jakými způsoby řešit v rámci aktuálně podporovaných verzí jazyka a po očku s nimi sledovat vývoj nejnovějších standardů a průběžně přizpůsobovat práci změnám. Nové jazyky a technologie nám k tomu dodají inspiraci a terminologii. Například se stává, že ode mě C++ programátoři prvně slyší o vlastnictví a půjčování.

Nebo se můžeme dívat na design samotného jazyka a srovnávat s nejnovějšími poznatky z počítačové vědy. Pak ovšem nezbývá než si otevřeně přiznávat limity návrhu z osmdesátých let dvacátého století, důsledky historických rozhodnutí a nadměrnou komplexitu (jinak též technologický dluh) vycházející z nutnosti udržovat zpětnou kompatibilitu s existujícím kódem.

Dokážu pomoct s obojím, jen se stále ještě učím tyto dvě oblasti důsledněji rozlišovat.

❦

Mnoho lidí teď z různých důvodů šíří svoje myšlenky ohledně starých a nových programovacích jazyků, často ovšem zcela nesprávné a nepodložené skutečnou znalostí těch technologií. A to je problém.

Každý se může zmýlit a zrovna v oblasti software se na vzdory relativní exaktnosti oboru jen těžko úplně vyhnete získání pevného přesvědčení o něčem, co vůbec není pravda. Pak jsou tu lidé, kteří neustále z pozice odborníka / programátora s naprostou jistotou šíří „pravdy“, které si nijak neověřili a nenastudovali. Potom už to nepovažuju za omyly, pokud to člověk dělá programově.

A zrovna na téma staré a nové programovací jazyky se i tady na LinkedIn šíří tak náhodná snůška nesmyslů, a často opakovaně od těch stejných lidí, a dokonce kolikrát i ty stejné již vyvrácené hovadiny.

❦

Pojďme se bavit o tom, jak udělat náš obor zase trochu přesnější a exaktnější, abychom si mohli udržet nějaký prostor, kde se bude dávat přednost odbornosti před random žvaněním.

#Batůžkář #Programátor

Osobně jsem necítil potřebu se k osmi a půl milionům modrých obrazovek smrti a kauze CrowdStrike vůbec vyjadřovat. Obecně nepreferuju Windows a na C++ se mi nelíbí příliš volné nakládání s paměťovými adresami.

Mluví se o tom, že na Linuxu a macOS (FreeBSD, Darwin) by se něco takového nestalo. Na jednu stranu je pravda, že linuxové dokáže podobné chyby v ovladačích ustát, na druhou stranu se dočtete, že zrovna CrowdStrike způsoboval havárii jádra i na Linuxu. Za mě celkem detail.

Dále se mluví o tom, že by se to nestalo, kdyby se jednalo o kód v Rustu namísto C++. Za normálních okolností bych měl tady stát na straně C a C++, protože práce s paměťovými adresami do kódu operačního systému a ovladačů patří. Na druhou stranu Rust (společně s dalšími jazyky) skutečně pracuje s datovými typy, které říkají, že máme platnou paměťovou adresu.

❦

Zatím to vypadá, že incident není způsobený nulovou paměťovou adresou.

To nám ovšem nebrání se dívat na problematiku paměťových adres komplexně a bavit se o tom, jestli nám může datový model jazyka Rust pomoci lépe než datový model jazyka C++. Krátká odpověď je, že nám rozhodně pomoci může – ale za určitých okolností taky nutně nemusí.

Dobře navržený kód se skládá z funkcí. Funkce se provádí tak, že pro ni připravíme nějaká vstupní data, necháme proběhnout její kód a vysvedneme výstupní data. Mezi vstupními daty můžeme předávat i paměťové adresy.

Rust používá v běžném kódu paměťové adresy, o kterých „víme“, že po dobu své existence ukazují na objekt v paměti, který rovněž existuje. Jinými slovy odkaz nemůže vzniknout dříve než je jeho cíl plně inicializován a nemůže zaniknout později než je jeho cíl zrušen nebo přesunut. Nulové a nevalidní odkazy jsou vyloučeny.

Jenže kdo zaručí, že tomu tak skutečně je? Běžné aplikace se spoléhají na garance kompilátoru a správnost standardní knihovny. Systémový kód občas potřebuje „nebezpečné bloky“, kde se zodpovědnost za správnost přesouvá z kompilátoru zpět na programátora, jako je tomu běžně v C++.

❦

Chrání nás tedy jazyky, jako je Rust, před neplatnými paměťovými adresami?

Odpověď překvapivě není snadná. Rust chrání běžný kód tak, že za splnění určitých předpokladů chybný přístup k objektům v paměti nastat nemůže. Nechrání ovšem tu část kódu, kterou označujeme „unsafe“ a která zajišťuje integraci s dalšími komponentami, případně optimalizaci kódu nad rámec toho, co dokážeme v běžném rustovském kódu.

Tudíž by za ideálních podmínek kód ovladače v Rustu neměl trpět na tento typ chyb, ale ty ideální podmínky musí někdo připravit na úrovni kódu subsystému, do kterého se může ten ovladač zapojit. Dalo by se říct, že to není tak úplně případ kódu typu CrowdStrike, který z důvodu „špiclování“ interních záležitostí operačního systému není tak úplně běžným ovladačem.

❦

Mnohem spíše bych se na vašem místě zaměřil na to, co všechno může jeden subjekt svojí chybou vyřadit z provozu, co všechno to může způsobit a do jaké míry je to zneužitelné v případě zlého úmyslu.

Tak už mě taky dostali!

Byli to Luděk Bob Jankovský a Jan Mexo Rehak. Každý se na tom podílel trochu jiným způsobem. Už týden jsem věděl, že to udělám. Bylo to jenom otázkou času a příležitosti.

#BahenníLázně

Roky jsem na LinkedInu udržoval malou síť, abych tu měl víceméně jenom přátele a známé. Celou tu dobu jsem se zajímal o lidi, kteří se mnou častěji a zajímavě interagují. Žadatelů o spojení jsem se ptal, co mi chtějí. Když přišli hejtři, jednal jsem s nimi tak, že si mě většinou raději zablokovali sami.

Potkal jsem tu spoustu lidí. Přátele i zajímavé lidi ke spolupráci. Taky falešné kamarády a lidi, kteří podle všeho funkčního přátelství nejsou schopni. Taky různí blázni a narkomani, co se nedokážou udržet zcela při smyslech.

Přiznám se, že s takovým množstvím různorodých lidí jako jsem potkal na akcích pořádaných lidmi, co jsem znal z LinkedIn, nebo i jenom online, jsem se nikdy dříve nebavil. Obecně programátoři mívají tendenci se bavit s lidmi, kde jim to dává nějaký smysl, a nevyhledávat až takový objem náhodného a bezúčelného sociálního kontaktu.

❦

Doteď jsem se holedbal, že neblokuju vůbec nikoho, a v nejhorším jsem si občas nechal zaplevelit diskuzi, vyložené excesy smazal, výjimečné komentáře kriminálního charakteru nahlásil.

Bob mi poradil tento experiment ukončit, abych věnoval méně pozornosti lidem, kteří mi nic dobrého nepřinášejí. Mexo mi navíc navrhl zablokovat lidi, kteří by mi mohli, ať už cíleně, nebo i svojí hloupostí, škodit. Tak jsem tato doporučení spojil a trochu vylepšil, a pustil se do vynášení smetí. Samostatnou kategorii ve zcela netříděném odpadu tvoří různí samozvaní psychologové, koučové, páchači dobra a všemožní nevyžádaní rádci a radilové.

Není v tom nic osobního. Nebudu předstírat, že neexistujete, když se náhodou potkáme osobně. Prostě se jenom s některými z vás už nebudu potkávat u příspěvků na LinkedIn a budu mít svatý klid.


❦

Nedávno jsem tu vydával příspěvek osobního rázu. Spoustě lidí se líbil a mě to velmi těší. Zároveň to byl tak trochu test, kdo se dokáže chovat civilizovaně, a pro koho to bude pozvánka, aby ukázal svůj nevalný charakter. Tam někde jsem si začal hrát s myšlenkou, že spoustu lidí vlastně vidět vůbec nepotřebuju.

Tak dlouho tu o mně někteří říkali, že házím všechny do jednoho pytle, až mi to začalo připadat jako docela dobrý nápad.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

So long, and thanks for all the fish.

Píše se o mých bahenních lázních už i mezi učiteli!

Mě se ten článek líbí především z hlediska rozebrání stylu a cílů komunikace, tak jako to děláme u nás ve vyjednávacím klubu.

Můj kritik se cítí mými myšlenkami a texty ohrožen. Toto ohrožení řeší tím, že se dlouhodobě snaží mě prezentovat jako nýmanda, co jenom blbě kecá. Měli bychom tedy především posuzovat, jestli dotyčný správně identifikuje byznys a identifikuje reálné hrozby a následně jestli postupuje dobře v jejich eliminaci.

① Falešná skromnost a odkaz na autoritu nějakých učitelek z prvního stupně, které pravděpodobně jedou klasický způsob, a nemají velkou motivaci dívat se po alternativách.

② Okamžité převedení diskuze na výjimečné a nadané žáky. K tomu rychlý appeal na nostalgii a konzervativismus, kde má největší šanci najít spojence, kteří pomůžou vyřešit jeho problém.

③ Odvolání se na moje dítě a gratulace k nadanému dítěti. Jak ví, že je nadaná? Já na to papír nemám. Odbornice, tedy pardon třídní učitelka za potvrzení minimálně tří dalších zaměstnanců školy ji považovala za problémovou.

Dcerka byla prostě první dítě, co neumělo násobilku, které jsem měl po ruce, tak jsem to vyzkoušel. Milan mohl i se svými kámoškami jít, a zkusit násobení bez násobilky s jinými dětmi. Jenže co kdyby se ukázalo, že nemá pravdu!

④ „Jsem přesvědčený, že kdyby to bylo vše tak jednoduché a přirozené, jak autor uvádí, tak by se to dávno ve školách používalo.“ – O tom jsou v klasické škole přesvědčeni všichni a bojují za ten zažitý názor jako lvi.

⑤ Přesouvá se od matematiky k informatice, o které příspěvek není. Zřejmě si myslí, že jeho byznys potřebuje ochránit tím, že přesvědčí učitele, aby mě ignorovali a na něj se obraceli pro radu. Mýlit se je lidské.

⑥ Dodává svému příspěvku lidskost posteskem nad tím, že se dává přednost inkluzi před práci s nadanými. Přitom neřeší, zda běžní učitelé vůbec rozliší nadané dítě od vadného.

Kromě toho dlouhodobě hlásá pedagogické „pravdy“, které podle mého názoru poškozují nejen nadané děti, ale každé aspoň trochu zvídavé dítě, které má zájem poznávat a objevovat.

⑦ Tentokrát si osobní hodnotící komentář vůči mě nechal až úplně na konec. To je obrovský pokrok oproti komentářům, kde na mě nadával od začátku do konce. Kdo mu tohle radí, radí mu dobře.

Díky za pozornost.

#BahenníLázně #NašiUčitelé #ZákladníŠkola

Programovací jazyky nejsou stejné. Rust není „lepší C++“, jak na meetupu trefně poznamenal Martin. Jsou si v něčem velmi podobné, v něčem ovšem velmi odlišné.

Rust se liší tím, že všechny věci (objekty, struktury) vytváříme rovnou v pořádku. Datový typ tedy neznamená jenom rozložení v paměti jako v C a abstrakci jako v C++, ale v rámci logiky programu říká, že ta věc buď ještě neexistuje, nebo už je rovnou taková, jaká má být.

Je to ideál, kterému se většinou v C++ snažíme přiblížit tím, že kód, který tento princip porušuje, schováme za abstrakci. Rust i v kódu metod a konstruktorů funguje tak, že nejprve vytvoříme jednotlivé části, a nakonec z nich najednou postavíme celek. Takže ta věc opět do sestavení neexistuje a od sestavení už je hotová.

❦

Taková věc se mnohem lépe dělá v něčem, čemu se říká „expression language“, tedy v jazyce, kde většina příkazů jsou ve skutečnosti výrazy, které mají hodnotu.

Co když například chci vytvořit postavu, ale v závislosti na situaci se ta postava může zásadně lišit. Pokud mám jazyk založený na výrazech, vytvořím si nejprve společné části, a pak větvím kód na dvě větve, kdy každá z nich má hodnotu jedné z těch variant a výsledek záleží na situaci.

let position = (0, 0);
let size = 40;
let sprite = match sprite_type {
SpriteType::Cat => {
let speed = 3;
let image_source = "cat.png";
Sprite { position, size, speed, image_source }
},
SpriteType::Dog => {
let speed = 4;
let image_source = "dog.png";
Sprite { position, size, speed, image_source }
},
};
scene.add(sprite);

Proto nemůžete stejné kvality očekávat od jazyků, které nejsou „expression languages“. Rust je v tomhle mezi imperativními jazyky vcelku unikátní, jinak ta vlastnost běžně náleží spíše funkcionálním jazykům.

❦

Další výhoda jazyků založených na výrazech je, že nemusíte všechno pečlivě lámat do těch nejmenších kousků kódu a z nich dělat funkce. Například v C, pokud chcete tak jednoduchou věc, jako překlad výčtového typu na textové popisky jednotlivých voleb, nejlépe vypadá samostatná funkce, která vrací hotové textové popisky.

Zrovna tohle uděláte v Rustu úplně stejně, pokud se jedná o popisky, které se používají všude možně. Ale pokud je to něco jednorázového, co potřebujete jenom na jednom místě, tak si to můžete odpustit, a napsat následující.

let label = match my_option {
MyOption::Variant1 => "My First Variant",
MyOption::Variant2 => "My Second Variant",
};

Co víc, podpora pro tyhle věci je v případě Rustu samozřejmou součástí jazyka, takže už kompilátor kontroluje, jestli jste pokryli všechny volby.

#Programování

Různé jazyky vám ulehčují nebo komplikují různé způsoby práce. Rust vám například výrazně komplikuje práci s nehotovými věcmi, pokud nedodržujete postup, že nejprve tvoříte části, a pak z nich skládáte celek. Někdy tak může být snadnější pro začátečníka než pro zkušeného leč zabejčeného programátora z jiného prostředí.

Chtěl jsem se vyjádřit k nepochopitelné nostalgii ohledně PHP, ale přistála mi úplně jiná bomba od významného pedagogického lídra, který promlouvá k učitelům informatiky na základních školách.

Jestliže se druhým stupňům základních škol mezi českými učiteli říká „zbytkové školy“, jak potom říkají jejich žákům? Snad to pro ně nejsou „zbytkové děti“ nebo tak něco. Milan tvrdí, že tak školy označuje Strategie 2030+. Já se v těch dokumentech popravdě moc nevyznám, takže to neumím potvrdit ani vyvrátit.

#BahenníLázně #ZákladníŠkola #NašiUčitelé

Nemáte v kontaktech někoho, kdo rozumí školství dostatečně na to, aby se k pojmu „zbytkové školy“ uměl vyjádřit? Musím přiznat, že je pro mě ten pojem přinejmenším matoucí a nevyvolá ve mně úplně pozitivní konotace.

Narazil jsem tu na těžkou nostalgii ohledně programování v PHP.

Skutečně si člověk vzal nějaký freehosting, na něj se připojil šikovným editorem s FTP, upravoval kód rovnou na produkci a cítil se u toho jako velký pan hacker. Uživatel mezitím v koutku tiše brečel. Ale pravda, dalo se tím přivydělat a v nouzi i uživit, dnes už trh vyžaduje trochu víc.

‣ HTML a CSS toho kompatibilně napříč browsery moc neumělo. Microsoft kašlal na standardy, pod kterými byli podepsáni jeho vlastní lidé, ale ve skutečnosti ani W3C neměla ve zvyku dělat ta nejlepší rozhodnutí.

‣ PHP bylo navržené, jako by slovo bezpečnost neexistovalo. Začínající programátoři se na něm učili dělat programy zranitelné, nespolehlivé a těžko udržovatelné. Málokdo chtěl přebírat existující projekty po druhých.

‣ Nováčkovský kód byly většinou dlouhé špagety bez samostatných funkcí a modulů, které ostatně PHP ani nepodporovalo. Do programu se naflákaly kusy kódu, a pak se řešilo, proč to či ono nefunguje.

‣ Bez oněch úžasných WAMP/LAMP instalátorů jsem se obešel. Používal jsem Debian, dokumentaci a webové vyhledávání. Když pro mě bylo něco nové, tak jsem si to zjistil z online zdrojů.

‣ Od určité doby jsem trvání na PHP považoval za indikátor toho, že se dotyčný ve skutečnosti nic nového technického učit nechce. Dneska asi adept na pozici „prompt engineera“.

‣ Nasadit software do produkce bylo vskutku snadné. Jen pak každý zádrhel znamenal volat „někoho, kdo tomu rozumí“, obvykle studenta, který už přečetl kus dokumentace, ale není zaměstnaný a má čas řešit cizí problémy.

‣ Nováčci se obvykle obešli bez správy verzí kódů, bez vlastních testovacích prostředí. Kolikrát si software rozbíjeli navzájem, zdržovali se a neuměli ho zpátky zprovoznit. Ti lepší uměli aspoň udělat archiv s datem ve jménu.

Pozdější frameworky pro různé jazyky včetně PHP prozrazují, že nikdo seriózní ve skutečnosti takhle webový software vyvíjet a dlouhodobě udržovat nechce.

Python 3.x má svoje mouchy, o tom žádná, ale pro zapracování nováčků do oboru má spoustu skvělých vlastností a během času přibývají další. Jeho datový model není zdaleka perfektní, ale pro začátek je relativně srozumitelný a nováček hned vidí výsledky své práce. Je mnohem jednodušší se posouvat dál z Pythonu a i kdyby u něj člověk zůstal, je daleko univerzálnější a užitečnější.

❦

A pokud jde o webový hello world, ten dělám se začátečníky běžně a přide mi oproti starosvětským .php souborům mapovaným na URL pomocí Apache HTTPD a případně mod_rewrite daleko srozumitelnější a jako bonus dává těm lidem realističtější obrázek o tom, co se tam děje. A když na to přijde, klidně s agilním začátečníkem udělám webový hello world i v Rustu.

#Batůžkář #Programátor

Neřešíme tu současné PHP. Diskuze je o nostalgii, navíc jako člověk, který od 5.x s PHP nepracoval, nemám dostatečnou motivaci se dneska PHP učit, když tu máme mnohem zajímavější a užitečnější jazyky. Jako legacy jazyk pro údržbu existujících projektů samozřejmě fajn.

Jsem programátor a zkouším si hrát s Tabidoo, tak bych se rád podělil o první dojmy. Na první pohled to vypadá jako jednoduchý nástroj pro práci s tabulkami s možností prezentace dat, tvorby formulářů a skriptování.

Nepovažuju se, co se týče práce s databázemi, za úplného zelenáče. Ačkoliv se teď věnuju v první řadě operačním systémům a embedded aplikacím, čas od času se nechávám najmout jako expert na PostgreSQL nebo SQL obecně. Asi se mi podařilo během chvilky jakž takž vykoumat, jak v Tabidoo pracovat s daty z několika tabulek a vytáhnout si do dashboardu přesně ta data, co potřebuju.

Neustále ovšem narážím na to, že mi Tabidoo nabízí ovládací prvky, jejichž význam není zjevný, nejsou k nim krátké nápovědy při najetí myší a zjevně nejsou popsané ani v dokumentaci. Jakože je tam asi tisíc ovládacích prvků, ale nedozvím se, co mají přesně dělat. A když už se mi podaří odhadnout, co asi tak dělat mají, nestane se to.

První pokusy bych z pohledu programátora zvyklého na dokumentaci a zdrojový kód označil slovem frustrace. Vědět, co dělám a k čemu tam která volba je, působí to na první dojem celkem funkčně, ale takhle nedokážu zhodnotit ani rozsah toho, co to umí a jaké s tím můžu pokrýt potřeby.

#LCNC

Když se obyčejný programátor a batůžkář může učit umění vyjednávání, proč by se nejznámější vyjednavač českého linkedinu nemohl pustit do oboru informačních a komunikačních technologií. ♥ Mnohdy jsou vhledy nováčků, kteří přicházení ze zcela odlišného backgroundu osvěžující a poučné.

Myslím to vážně. Třeba moje matka, která mimochodem nedávno přečetla ten Radimův bestseller, má mimořádné vhledy nejen do mezilidské komunikace, ale třeba i do kybernetické bezpečnosti. Její otázka: „A nemůže se stát, že…“ je jednoduše vražedná. Trefuje slabá místa bez jakéhokoli hlubšího studia funguvání software a sítí.

#BahenníLázně

Baví mě to jednoznačné vnímání světa, kde každý je náš či cizí, přítel či nepřítel, jablíčkář či droidík, kufříkář či batůžkář, pravičák či levičák…

Já to takhle neumím a moji přátelé taky ne. Ze všeho nejvíc mě zajímá, co je za tím. Proto mě zajímá jak design programovacího jazyka Swift, za kterým stojí Apple, programovacího jazyka Rust, který má velkou šanci probojovat se do světa Androidu i starého dobrého JavaScriptu, který se nacpe úplně všude.

Rád se dozvím bližší pohled na politickou orientaci mobilních operačních systémů z dílny osobnosti českého LinkedIn 2022. Mohlo by to být velmi poučné, nikdy v minulosti jsem se takovým tématem nezabýval. Taky bych se rád naučil pořádně používat hashtagy. Co na to Adam Zbiejczuk, je tady v česku na hashtagy nějaký kurz, že bych si zašel?

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Habbað gōdne fēowertyne niht.

Nemám čas na ženský. Vlastně nejde ani tak o čas a nejde ani tak o osoby, které identifikuju jako ženy, jako o navazování vztahu a řešení soužití s dalším člověkem. Prostě se mi to teď ani v dohledné době nehodí.

Vím, že teď všichni řeší atentát na Trumpa. Je to velký průšvih, který nás může v dalších letech negativně ovlivnit, ale s tím nic nenadělám, takže zpátky k tématu single života. Mám teď víc nových zájmů a zkoumám nové zajímavé věci, a vůbec se mi nehodí se přizpůsobovat dalšímu člověku a řešit konfliktní potřeby včetně toho, že se mi i kvůli dceři hodí bydlet, kde bydlím, a řešit některé věci určitým způsobem.

Taky jsem se v tomhle ohledu během let docela vyklidnil, nedělá mi problém vydržet sám se sebou a vnímám spoustu jiných věcí, co mi dělají radost. Mám dost přátel, kteří ten vztah potřebují a aktivně vyhledávají. Já si v tuhle chvíli neumím ani představit vyladit čas a životní styl ještě s někým dalším.

❦

Naposledy jsem do vztahu skočil víceméně rovnou z předchozího dlouhodobého vztahu. Ten příběh má různé nuance a specifika, o kterých se tady nemusíme bavit, ale v zásadě oba ty vztahy vycházely z potřeby nebýt sám a sdílet s někým každý den prostor. Po rozvodu jsem řešil trochu jiné starosti a během času jsem si uvědomil, že se ta potřeba někam ztratila.

Určitou roli možná hraje i uvědomění si, že všechny moje dlouhodobé vztahy zahrnovaly celkem intenzivní starost o někoho, kdo nebyl dítě a měl mít teoreticky kapacitu se o sebe postarat sám. Zjistil jsem, že mě to vlastně asi v této fázi života v takovém režimu nebaví.

Zase docela se zájmem sleduju, jak to mají ostatní a jak se potýkají se situacemi, které jim dlouhodobé soužití přináší. Aspoň jsem se naučil být zticha, moc do toho ostatním nemluvit a maximálně se občas zeptat, jestli aspoň věří, že vědí, co dělají.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

P. S. Omlouvám se, pokud se někomu nelíbí, že momentálně nebuduju žádnou tradiční rodinu a ještě o tom píšu veřejně. Blbé komentáře od obvyklých podezřelých rovnou mažu. 🙃

P. P. S. Neříkal jsem, že ty nejvíc blbé komentáře budu rovnou mazat? Tak proč se namáhat je vůbec psát?

Code shaming provozuju často a rád. Většinou tedy na svém vlastním kódu, ale ve čtvrtek jsem se v hospodě po Rust meetupu pustil po letech do kódu v jazyce C open source projektů GLib a NetworkManager.

‣ Kdo má alespoň minimální znalosti teoretické informatiky, datových struktur a návrhu rozhraní knihoven, tuší, že do rozhraní spojového seznamu rozhraní pro přístup k prvkům podle indexu (pořadového čísla) nepatří. Přesto je GLib nabízí a programátoři používají ve stylu „bylo to dál, za to horší cestou“ tak, že vytvářejí spojové seznamy tam, kde nemají žádnou výhodu, a procházejí je s kvadratickou složitostí namísto lineární. Je to jak z nejlepšího hovězího udělat ne well-done, ale seškvařený suchý steak.

‣ Podobně nehezky jsem mluvil o použití rtnetlink protokolu na linuxu k síťové konfiguraci tak, že ① se místo přímých dotazů do jádra používá cache, kde se udržují už získané informace, ② prakticky při každé operaci, co potřebuje nějaká data se ta cache vysypává, protože jinak to nefungovalo a ③ protože to někde po cestě kdosi uznal za potřebné, ještě se vysypávala cache periodicky každou sekundu.

‣ Taky se mi dostal do ruky hardwarový driver pro nějakou sběrnici, který se ukazoval být nespolehlivý. Přestože ten kód pocházel od lidí s mnohem lepší znalostí hardware, kteří museli vědět, že hardwarové řešení by k implementaci používalo hodinový signál, místo softwarové emulace hodin stál celý software na principu „teď počkej čtvrt intervalu mínus dvě mikrosekundy“. Komunikace tak při nejlepší vůli nemohla dodržovat správné časování.

Učím programování děti cca od šesti let, občas mladší, takže si nemyslím, že bych byl ohledně kvality kódu a informatického myšlení nějak přísný. Nezlobím se na lidi, co v Pythonu nepíšou typově korektně nebo v C++ a Rustu nadužívají kopírování, dynamickou alokaci a počítání referencí. Pokud ovšem někdo dělá věci složitě, nesrozumitelně a ještě tím zhorší výkon, dívám se na něj stejně jako na člověka, co právě vyhodil pytel směsného odpadu do plastů.

❦

Náš obor je otevřený všem. Schopnost naučit se programovat na užitečné úrovni má určitě minimálně 70 % populace. Pak už je to do velké míry o charakteru, jestli člověku vadí nebo nevadí být tím, u koho 5 % práce dává nějaký užitek a 95 % práce jenom zaměstnává další lidi, kteří způsobené škody neutralizují.

Na impostor syndrom popravdě řečeno trpím pokaždé, když se pouštím do nových kurzů na téma, které jsem doposud neškolil, nebo když mám s tématem, co jsem poprvé připravoval dva roky zpátky, vyrazit mezi účastníky s více než dvacetiletou zkušeností. Občas musím volat starým známým, aby mi pomohli se uklidnit, že to opravdu můžu udělat.

❦

Jsem si vědom, že se Markéta vyjadřuje k juniorům. Na druhou stranu jsem nikdy juniorem v dnešním pojetí, že by bylo vyloženě v pohodě, když moje práce bude špatná, nikdy nebyl. Naopak jsem měl nutkání všechno od začátku táhnout směrem k excelenci. Pokud se zrovna nedařilo, dost mě to bolelo bez ohledu na názor ostatních.

Zdá se mi to, nebo se mi ta dáma snaží něco naznačit? Za ty tři roky jsem se v komunikaci naučil spoustu věcí, ale některé nuance společenské komunikace mě stále ještě nechávají v nejistotě.

#BahenníLázně

Sice už nějakou dobu požívám statusu trenéra a kouče, na druhou stranu se stále učím a prakticky každý večer s vyjednavači mi přináší nějaký ten aha moment. Nicméně jsem si teďka na jednom případu hezky potrénoval písemnou komunikaci a de facto vyjednávání po e-mailu.

Chtěl bych se vrátit k tomu, jak tu Adam Zbiejczuk nedávno vyzýval, ať si všichni dají „headline“ aktuální pozici a zaměstanavetele. Já říkám, že ať to neděláte. LinkedIn je sociální síť, a dříve či později vám tu pojede nějaký osobní štěk, který není ani trochu v souladu s firemní kulturou a politikou.

#BahenníLázně

Je mnohem chytřejší si tam dát nějaký osobní claim nebo motto (ideálně ne nějaký stokrát omílaný citát typu „dum spiro spero“) a dát ostatním jasně najevo, že jste tu sami za sebe.

Ono je moc hezké, že je pro Adama podstatnější, kde zrovna pracujete a co tam děláte. On je tu možná za projekt Influencer, jehož je spoluvlastníkem. Jenže většina z vás tu není za svého zaměstnavatele, nýbrž sami za sebe. Kolikrát si tady „pouštíte hubu na špacír“ a nad reprezentací zaměstnavatele se vůbec nezamýšlíte. Proč byste měli chtít mít u každého svého příspěvku a komentáře pro koho pracujete? Nestačí, že si to lidi na jedno kliknutí najdou?

❦

Byl jsem zaměstnaný pět let a na žádné sociální síti jsem nevystupoval jménem firmy. Těch pár lidí, co tu oblast sledovalo, stejně věděli, kam mě zařadit, spoustu přednášek jsem odvedl a dokumentů napsal pod hlavičkou Fedora Project nebo přímo Red Hat, Inc., ale nikdy jsem svůj projev na sociálních platformách nepřizpůsoboval korporátnímu standardu a nevystavoval svoji příslušnost na odiv.

A bylo to chytré. Po odchodu ze zaměstnání jsem to pořád já a nic mě nenutí rebrandovat celou svoji osobní značku jenom proto, že jsem se v roce 2017 začal znovu živit sám v rámci živnosti provozované od roku 2008. Taky jsem nemusel neustále žehlit, co že to pod hlavičkou firmy lidem říkám.

Vím, jak se „dělá LinkedIn“. Byl jsem tady, když byla Linked Akademie v plenkách a viděl jsem celý její vývoj. Sledoval jsem začátky Lucky Zitterbartové i Míši Chramostové. Nechyběl jsem u toho, když UOL začali expandovat svůj byznys pomocí LinkedIn ani když se Radim rozhodl stát se nejznámějším vyjednavačem a osobností českého LI. Mám ucelený obrázek o tom, jak to tady běžělo a běží.

❦

Tohle je moje doporučení úplně zadarmo. Buďte sami sebou a nenechte se vtáhnout do nějakých nesmyslů jenom proto, že si někdo myslí, že ví, jak má vypadat váš profil, když ani nezná vaše cíle a netuší, jak tu chcete komunikovat.

To není nic proti Adamovi, nic proti Janě ani proti nikomu jinému. Oni to píšou na míru svým zákazníkům, které potřebují nalákat a obhospodařit. Ode mě dostanete rady čisté, protože já se LI poradenstvím živit nebudu a nemůžu.

Šest lidí se zasmálo a sedmý se podělal, aneb v létě se #BahenníLázně vysloveně daří a lidé se doslova předhánějí v tom, kdo na sítě napíše hloupější vyjádření.

Mně nevadí, když si o mně někdo myslí, že jsem primitiv a ať mi to klidně přijde říct do očí nebo napsat do komentáře. Od některých lidí mi takové vyjádření i lichotí. Ale ať se „toho primitiva“ v dalších třech vláknech nedoptává na dalších sedm doplňujících otázek. Tak když už někteří myslí, že jsou lepší lidi než já, tak ať se toho drží a jdou si povídat se „sobě rovnými“. 🙃 Nechápu, proč mi lidé, co mě mají za pitomce, mají potřebu věnovat tolik pozornosti.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Našel jsem kdesi na internetu (Facebook, stránka Coder), a zatím jsem zřejmě jediný, kdo ze čtyř možností vybral správnou odpověď. Netuším, zda to autor zamýšlel, a nebo se do toho sám zamotal jak tvůrci školních příkladů. Je tam chyták, na který bych z lidí, které znám, věřil tak možná Jan Mexo Rehak. Sice v Pythonu neprogramuje, ale tohle podle mě většina pythonových programátorů ani neuvidí.

Zajímalo by mě, kolik lidí na tohle dokáže bez pomoci přijít a odpověď řádně zdůvodnit.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Baví mě vaše diskuze o emoji neboli smajlících a dalších symbolech v textové konverzaci. Tak se pojďme podívat na jejich významy v konfliktních diskuzích, kdy z lidí stříkají silné emoce.

🙃 – Nemyslím to zle, ani moc vážně, jsem už vlastně na odchodu.
😉 – Myslím to zle, chci tě potupit, jen potřebuju z diskuze vyjít jako andílek.
😂 – Nemám nic chytrého, tak se ti jdu zkusit aspoň vysmát, třeba to vyjde.
🤣 – Když se ti budu hodně moc smát, třeba se někdo postaví na moji stranu.
😘 – Můžeš mi políbit p*del. Jsem princezna/princátko, na mě si nepřijdeš.

Podělte se v diskuzi ne o základní významy smajlíků, nýbrž o ty emočně nabité z diskuzí, kde vám to potřeboval někdo nandat. A klidně rovnou přidejte i slova, která jsou v základu neutrální, ale dají se používat jako nadávky.

❦

Komunikace je vysoce kontextuální. Kdekoli je v komunikaci větší skupina lidí, ať už je to osobně nebo v písmenkách, je potřeba umět číst nejen to, co bylo určeno vám, ale i jak má celá komunikace působit na ostatní. Velice oblíbené je brnkání na slabé struny tak, aby ostatní neviděli, kdo to celé začal. Můžete se snadno chytit do pasti.

#BahenníLázně #Komunikace #Batůžkář

Programy se potřebují bavit s operačním systémem. Ten potřebuje na každý dotaz umět odpovědět, jestli se operace zdařila. Pokud se nezdařila, potřebuje uvést důvod, pokud ano, často ještě potřebuje dodat nějaká data. Protože program nevidí do paměti OS a ten zase nerozumí organizaci paměti programu, nezbývá než posílat si čísla v registrech procesoru.

Taková komunikace se dá řešit různě. Nicméně se v 70. letech ustálila konvence, kdy program volá knihovní funkce. Ty dokážou vrátit nezáporné číslo jako svůj výsledek nebo −1 jako indikaci chybového stavu. Nebo můžou vracet paměťovou adresu a v tom případě slouží 0 jako indikace chybového stavu.

Detail chyby je jenom další číslo v proměnné errno, a pokud si chceme mezi programem a OS posílat větší data, musí program poslat OS adresu v paměti a velikost bufferu, kde může OS data číst nebo zapisovat. Takže ošetření chyby vypadá tak, že si nejprve ověřím, jestli návratová hodnota indikuje chybu, a teprve potom buď zpracovávám úspěšný výsledek, nebo chybu.

❦

Haskell má na tohle Either, který mnohem lépe vystihuje celou situaci, protože nese buď výsledek úspěchu, nebo detail chyby. Funkce, která vrací Either, konkretizuje datové typy pro úspěch i neúspěch. Rust má prakticky totožný typ jménem Result a nad ním staví celé zpracování chybových stavů.

Jiné jazyky používají systém výjimek, kdy se přeruší normální běh programu, a zahájí se proces řízeného pádu, který lze ale volajícím odchytit a pokračovat v běhu programu. Pro jednoduché skriptování je to velmi pohodlné, pro velkou část software přijatelné a pro přesnou kontrolu nad řízením chybových stavů spíše nevhodné.

Rust nabízí operátor „?“, který vám část toho pohodlí výjimek vrací. Za každou operaci, která má v případě chyby pouze ukončit aktuální funkci a provést úklid lokálních proměnných, napíšete otazník, a onen Result se v případě úspěchu rozbalí a vydá hodnotu. Neúspěch se předává volajícímu funkce, pokud jsou chybové typy kompatibilní. To musí zajistit tvůrce toho kódu.

❦

Je to forma kompromisu. Můžete tak snadno psát bezpečný kód, který netrpí na typické problémy výjimek, za předpokladu, že aspoň trochu tušíte, co děláte.

#Batůžkář #Programátor

Za tohle určitě ani Jan Hus ani Cyril s Metodějem nebojovali!

Jestli jsem dobře pochopil pravidla hry, tak teď sdílíme fotky české olympijské kolekce, ideálně tak, aby na nich byl vidět někdo na první pohled cizího původu, a komentujeme buď pohoršeně kolekci, a nebo naopak pohoršeně ty komentující.

Mně se to popravdě docela líbí. Kdyby nelíbilo, bude mi to v zásadě jedno, můj život to nijak neovlivňuje, ale díky haterům a haterům haterů jsem se o tom aspoň dozvěděl, abych se vůbec podíval. Konec konců jsem si ve čtvrtek taky zahrál netypickou a nekomfortní roli a udělal jsem divadlo, na které jsem si nebyl jistý, jestli vůbec mám.

#BahenníLázně

P. S. Netušil jsem, že se z tohoto příspěvku a diskuze pod ním stane perfektní nástroj na oddělení zrna od plev.

Občas se člověk dočte, že má Rust místo jednoho textového typu rovnou hromadu různých a že se v tom nedá vyznat. Mně to naopak dává smysl právě tak, jak je to navrženo.

❦

Python si může dovolit mít jeden univerzální textový typ, který vždy pracuje s dynamickou alokací. Rust takový typ nazývá String. Je to struktura, která obsahuje adresu dynamicky alokované paměti pro textová data, počet využitých bajtů a počet alokovaných bajtů. Textová data jsou korektní sekvence znaků ve formátu UTF-8, takže je lze vždy správně interpretovat. Rust a Python v tomto ohledu nabízí srovnatelné pohodlí.

Rust je ovšem systémový jazyk, a potřebuje umět pracovat s daty, která se nahrají do paměti spolu s programem. Jenže ty se nesmí snažit dealokovat, a tudíž nemůžou být typu String. Používá pro ně typ &'static str, neboli odkaz (&) na trvalá ('static) textová data (str).

Protože obojí v paměti vypadá stejně, používá se typ &str, což je odkaz na existující text, lhostejno kde umístěný a jak alokovaný, stačí že se nachází někde v paměti souvisle uložený. Můžete tedy data vytvořit jako String a odkazovat se na ně pomocí &str. Jestliže se tedy String obsahuje adresu, poč€t bajtů a velikost alokace, &str obsahuje jen adresu a počet bajtů.

❦

Všechny ostatní typy jsou tu buď kvůli optimalizaci, nebo kvůli integraci s jinými jazyky a operačním systémem. Pokud potřebujete dynamickou alokaci, ale nepotřebujete, aby se do textu připisovalo, můžete použít Box, který drží jen adresu a počet bajtů jako &str. Pokud si chcete ušetřit kopírování textu (jako v C++) a raději jej sdílet (jako v Pythonu), stačí použít Rc, který alokaci zruší ve chvíli, kdy se zruší poslední odkaz na něj.

Kvůli integraci s operačním systémem a jinými jazyky potřebujete mít možnost vytvářet textová data, která nejsou v UTF-8. Další datové typy tedy vyjadřují, co v té paměti asi tak můžete najít. Pokud je to jenom sekvence bajtů, může se stejně jako u binárních dat použít Vec místo String a &[u8] místo &str.

Všechno to má svoji logiku a systémový programátor tak může držet plnou kontrolu nad alokací paměti a formátem textových dat. Na rozdíl od C++ mu Rust nebude vytvářet žádné nevyžádané dynamické alokace, nýbrž si o alokace a kopii dat musí v kódu přímo říct. To je skvělá vlastnost a ještě navržená tak, aby nebylo těžké si říct o alokaci tam, kde ji člověk potřebuje.

❦

Pak si můžete hrát s věcmi jako Cow<'a, str>, který může obsahovat &str nebo String, a pouze v druhém případě se stará o dealokaci. Je to optimalizovaná alternativa k Rc pro specifické případy. Můžete vidět, že jsou to kompozitní typy založené na str, pokud je garantováno, že jsou data v UTF-8. Jedinou výjimkou je String, který je v zásadě Box rozšířený o předalokovanou kapacitu pro připisování dalších znaků.

Systémový programátor by možná raději viděl více Box, aplikační programátor se zase typicky nezabývá tak jemnou optimalizací, a je mu příjemnější vidět všude String. Tak si vyberte.

Dneska ráno jsem při dělání Earl Grey s hřebíčkem, mlékem a medem přemýšlel o patriarchátu. Dal jsem dceři minimálně o 20 % méně medu než sobě. Je to v háji, taky jsem součástí celosvětového spiknutí proti ženám!

#BahenníLázně

Od malička dcerku učím o feminismu. Má dobré informace o patriarchálních náboženských a společenských systémech. Má povědomí o opomíjených ženách minulosti a zná ženy historicky slavné. Zatím jsme tedy spolu ještě neprobírali historickou osobnost, která by se mezi slavné probojovala brečením, jak je svět na holky zlý, v tom nevidím pro tuto chvíli přínos.

Potkává se občas s různými feministkami. Fungujeme podle rčení: „Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž.“, a tak se nebojím ji konfrontovat ani se ženami, které věnují velkou část své životní energie brečení a sledování informací, o kolik procent se přesně se ženy mají hůře než muži. Je to pro ni spíše studijní materiál než vzor, a bavíme se o tom, kam by to dotyčné mohly dotáhnout, kdyby se třeba naučily lépe vyjednávat, nebo získaly technické dovednosti.

Na druhou stranu svoje názory v tomto ohledu beru jenom jako jeden ze vstupů. Sám je v průběhu času díky kamarádům a kamarádkám, a dneska už třeba i díky zkušenostem s českými učitelkami a jejich předsudky vůči holkám, upravuju. Je to osvobozující dávat dětem vstupy s tím, že možná v něčem z toho nemám pravdu, nebo to bude za deset či dvacet let překonané.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Jedné myšlenky se asi jen tak nevzdám nevzdám. Lidé, co používají fráze jako: „Věřte mi.“ nebo: „Tak to prostě je.“, na sebe podle mě ve skutečnosti prozrazují, že celá jejich agenda je postavená na vodě a nemají ji vůbec promyšlenou. Zrovna tak: „To bys nepochopil.“ nebo „Tobě to nemůžu vysvětlit.“ obvykle značí defenzivní pozici a obrovskou vnitřní nejistotu. Nic, co bych chtěl sobě nebo holce dávat za vzor.

P. S. Pro sebe dělám třikrát větší hrnek čaje, takže i kdybych ji dával o 50 % méně medu, pořád bude její čaj o 50 % sladší. Jsem rád, když teplý vypije aspoň ten malý hrnek.

Kdo z vás doopravdy čtete popisky pod jmény delší než dvě nebo tři slova?

#BahenníLázně

A co je vlastně špatně na mém krabovi? Teď to vypadá, že jsem pro Adama nějaký podčlověk, když si v popisku pod jménem nehraju na status. Moje jméno tady lidi celkem znají. Sice nejsem žádná Carrie Kirsten, aby si mě pozvali a přidělili mi bavoráka, ale image protivného programátora udržuju myslím víc než dobře, a kontakty jsem tu získal vskutku zajímavé.

Možná u mě nevidíte maximální využití potenciálu monetizace této sítě. Na druhou stranu jsem tu získal přátele, které bych jen tak na ulici, v MHD nebo na benzínce nenašel. Můj background je mezi programátory a historicky nejvíc mezi linuxáky. Tahle síť mi pomohla najít si přátele mimo obor, kteří bez nadsázky mění můj život a ovlivňují moje další směřování. Teď se pojďme bavit o tom, kdo tu jak využívá potenciál.

Za sedm let jsem se tu dostal tak daleko, že už si s částí lidí z oboru tolik nerozumím. Neberte mě špatně, technické diskuze pořád fungují, jenom už je vedu trochu jiným způsobem. Jsou to diskuzích o rozvoji, vizi a komunikaci, kde se s částí lidí míjíme. Rovněž bych rád zdůraznil, že se to netýká zdaleka všech starých známých. Naopak mi tam vykrystalizovala skupina lidí, která se posouvá trochu podobným směrem.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Ještě jednou k souborovým deskriptorům a systémovým voláním na unixových systémech. Dostal jsem dotaz ohledně objektů, které jsou potřeba pro přístup k souborům v Javě. Něco jsem v ní psal, ale raději ji přenechám jiným, byť bude její řešení velmi podobné uvedenému.

Pro účely diskuze se mi mnohem více hodí jazyky jako C++ nebo ještě lépe Rust. Jsou to jazyky, kde i složitější konstrukce můžou vést na jednoduchý a výkonný strojový kód. Říká se tomu „zero-cost abstractions“. Hned se na tuto krásnou vlastnost podíváme.

❦

Každý aplikační proces na unixovém systému může zjednodušeně řečeno dělat jednu ze dvou věcí.

① Provádět výpočty a práci s daty v rámci svojí virtuální paměti.
② Komunikovat s operačním systémem pomocí systémového volání.

Práce se soubory a souborovými deskriptory je ta druhá možnost. Pokud chce proces přečíst soubor, musí znát jeho cestu a říct si o souborový deskriptor.

int fd = open("/path/to/some/file.txt", O_RDONLY);

V případě úspěchu se v proměnné `fd` nachází číslo souborového deskriptoru. Čtení ze souboru probíhá tak, že předáme operačnímu systému souborový deskriptor a k tomu adresu a velikost paměti, kterou jsme si na data vyhradili.

char buffer[64];
ssize_t size = read(fd, buffer, 64);

Při úspěšném čtení se v proměnné `size` nachází skutečná velikost přečtených dat, které může být menší než požadovaných 64. Nevěřili byste, jak nepohodlně se s takovým rozhraním pracuje. Je výhodné pro operační systém, ale nevhodné pro programátora, který tvoří aplikační kód.

Proto se používají různé abstrakce, která tohle všechno před programátorem schovají. Něco má k dispozici i standardní knihovna C, ale vždycky to bude nějakým způsobem nepohodlné. Takhle to řeší Rust.

let file_path = "/path/to/your/file.txt";
let file = File::open(file_path)?;
let reader = BufReader::new(file);

for line in reader.lines() {
println!("{}", line?); // Handle errors or process the line here
}

Rust a C++ jsou vysoce optimalizované jazyky. Už první řádek ve skutečnosti za běhu optimalizovaného programu nedělá nic. Cesta k souboru je v tomto případě zakompilovaná přímo do programu, a proměnnná `file_path` existuje jen proto, aby ta cesta měla nějaké jméno.

Druhý řádek provádí pouze systémové volání `open()` a kontrolu, zda nedošlo k chybě (proto vidíte v kódu otazník). Vytváří objekt typu `File`, který ve skutečnosti obsahuje jenom číslo souborového deskriptoru a nic jiného.

Třetí řádek vás zbavuje nepohodlí. On totiž zabalí dohromady `File`, tedy číslo souborového deskriptoru a buffer, o který se nemusíte starat. Navíc pro výsledný typ `BufReader` existuje metoda `.lines()`, která ho celý zabalí do objektu `Lines`, který umožňuje procházení souboru po řádcích.

No a „zero-cost“ tady znamená, že optimalizovaný strojový kód ve skutečnosti neobsahuje nic navíc, jenom potřebnou práci se souborovým deskriptorem a bufferem, kterou ale vy nemusíte psát.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Říkalo se, že na unixových systémech je všechno soubor. Vlastně ani ne tak soubor, jako souborový deskriptor. A vlastně ne všechno, ale velká část komunikačních nástrojů, které může proces použít ke komunikaci s operačním systémem, s dalšími procesy nebo s vnějším světem.

Každý proces má na straně operačního systému tabulku očíslovaných komunikačních kanálů. Aplikace si může vyžádat další komunikační kanály pomocí různých systémových volání, a následně prostřednictvím vyhrazených kusů paměti po těch kanálech posílat a přijímat data. Spousta věcí se může skrývat za souborovým deskriptorem. Může to být soubor na disku, virtuální soubor zařízení, síťový komunikační kanál a spousta dalších věcí.

Jeho životnost končí buď explicitním uzavřením přes další ze systémových volání, nebo ukončením procesu, který drží souborový deskriptor při životě.

❦

Protože unixové systémy nemají obecný systém pro události, systém souborových deskriptorů plní i tuto funkci. Aplikační proces se dokáže uspat pomocí systémového volání, které čeká na „připravenost“ souborových systémů k různým operacím. Není to perfektní, ale na spoustu věcí to funguje, a ty ostatní se většinou dají nějak obejít.

Není to zdaleka nejlepší systém pro události a komunikaci, ale pořád dostatečně dobrý, aby se na tom daly postavit abstrakce jako knihovna Tokio pro programovací jazyk Rust, která se snaží jeho ošklivé vlastnosti co nejvíce schovat před programátorem, aby se mohl soustředit na aplikační logiku.

Vedle toho jsou tu různé prostředky, které do systému souborových deskriptorů nezapadají. Patří mezi ně třeba mutexy, semafory nebo sdílená paměť. Aby to všechno fungovalo dohromady, dělá za vás Tokio špinavou práci, kterou byste jinak museli odvádět sami. Dává vám spolehlivost, bezpečnost, výkon a produktivitu tam, kde byste se jinak mohli dost spálit.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Když jsem se poprvé seznamoval s unixovou architekturou, byl jsem nadšený z její jednoduchosti. Jenže jsem věděl příliš málo, a nedocházelo mi, že úspěšný design z doby okolo roku 1970 není stavěný na spolehlivost, bezpečnost, výkon a z dnešního pohledu už ani na produktivitu.

Linux získal už v devadesátých letech pověst bezpečného a spolehlivého operačního systému. Některé věci se opravdu povedly, a navíc měl Microsoft neustálou tendenci ukazovat, že se to dá všechno po technické stránce udělat mnohem hůř a úspěch dohnat černým marketingem a vendor lockem.

Jenže i tehdy, a dodnes je to na první pohled vidět na konfiguraci linuxového jádra, se všechno dělalo s myšlenkou, že nevadí, když se to rozbije, ono se to vždycky nějak opraví. Linux byl pořád jenom implementací archaického unixového aplikačního rozhraní a pár rozšíření k tomu.

❦

Následkem toho běžně selhávaly věci, které by logicky selhávat neměly, jako prachobyčejný restart síťové služby. Nikoho to moc netrápilo, protože administrátoři služby spravovali ručně, a tak když se něco rozbilo, tak se to vždycky zase nějak opravilo. Na nějakou předvídatelnost si nikdo nehrál.

Dostal jsem dotaz na porovnání programovacích jazyků z hlediska přesně takových věcí, jako jsou dočasné soubory, adresáře a sockety v souborovém systému. Linux takové služby… Tak trochu poskytuje, ale zase ne tak úplně, a už vůbec se nejedná o standardní rozhraní společné s dalšími unixovými systémy. Ale měl bych odpovědět na onen dotaz.

Ze všeho nejhorší z hlediska bezpečnosti, spolehlivosti a výkonu je programovat v shellu. Je však dobré to umět, jeho hlavní výhodou je všeobecná dostupnost. Je velmi pracné a na chyby náchylné programovat pro Linux v C a kupodivu i v C++. Nejsnazší volbou jsou v tuto chvíli na systémové programování Python a Rust. Python na snadné skriptování a Rust na spolehlivý a výkonný kód.

Pokud se vyhýbáte Pythonu jen kvůli blokům dělaným pomocí odsazení, pálíte dobrovolně energii na něco v zásadě nepodstatného. Podobně pokud se vyhýbáte Rustu jen kvůli borrow checkeru.

❦

Jenom si od Rustu ani Pythonu neslibujte nic magického. Pořád interagujete se stejným aplikačním rozhraním a týkají se vás všechna jeho omezení stejně jako v C a C++. Linux nemá přímočaré prostředky k běžným aplikačním aktivitám jako uložit data do souboru nebo vytvořit v souborovém systému cestu, která bude existovat jen po dobu běhu daného procesu. Taky nemá nástroje pro snadnou komunikaci mezi procesy.

Proč je tedy Linux v současné době znovu na vzestupu, a to konkrétně v oblasti vestavěných zařízení? Je to pragmatická volba. Spousta firem teď potřebuje tvořit řešení taková, aby je bylo možné snadno přenést na nový hardware, a to kombinace Linuxu, procesorů ARM a popisu celého produktu pomocí device tree přesně splňuje. Tyhle drobnosti se vždycky nějak obejdou.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Pokud nesnášíte lidi, staňte se učitelem nebo personalistou.

„Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.“ ~Sókratés

#BahenníLázně

Co všechno se od lidí nedozvíte čistě na základě příspěvku, že něčí dítě přineslo z prvního ročníku soukromé IT školy vysvědčení složené, místo aby bylo perfektně uložené v pevných deskách jakožto klíčový úřední dokument, se kterým se bude prokazovat po zbytek života. 🙃 O tom, co si na školách dovolují učitelé a jak někteří z nich nakládají se školským zákonem a rámcovým vzdělávacím programem, si budete moci brzy přečíst v knize z dílny Štěpánky Cimlové a Roberta Čapka.

Občas si říkám, zda to předpokládání a očekávání nevede lidi akorát tak k tomu, že jsou v reálném světě s reálnými lidmi nešťastní.

„Mentalitě, která k těm jedničkám vedla, vděčím za všechno.“

#BahenníLázně

Já jsem samé jedničky mít nemohl. Učitelé mě už od první třídy hodnotili podle předpokladů a očekávání, které jsem při nejlepší vůli nemohl v danou chvíli splnit. Vázané písmo nesnáším dodnes, a na bolavou ruku a dopisování písanek po škole už asi nezapomenu.

Pozdější pamatování si „telefonních seznamů“ bylo taky za hranicí mých schopností a dovedností. Matematiku jsem zvládal jenom díky tomu, že mě zajímala a naučil jsem se ji úplně jinak než ostatní. Slavil jsem s tím úspěchy jak na různých soutěžích, tak i při doučování těch nejslabších žáků. Fyzika mi dělala problémy, protože jsem nepotkal nikoho, kdo by jí rozuměl. Většinou jsem dobře prospíval z předmětů, se kterými jsem pomáhal někomu jinému.

Moje životní nastavení není egoistické. Většinu věcí jsem se neučil proto, abych já mohl ukázat, že jsem nejlepší. Buď mě ta samotná věc dostatečně zaujala, nebo jsem ji učil někoho jiného, a nebo jsem fungoval v režimu přežití.

❦

Proto mě dneska zbožňují cizí děti, které něco učím. Protože jim nechodím nadávat za složené vysvědčení jako Kristýna přišla se vší vážností vynadat synovi Miroslava Čepického a rovnou i Miroslavovi za špatnou výchovu, ale umím v některých oblastech pomoct s tím, co zrovna řeší, ať už ze zájmu nebo kvůli známce. Pro mě je smysluplnější pracovat s lidmi, co dělají věci ze zájmu, ale nesoudím ani ty, co pracují, aby naplnili něčí předpoklady a očekávání.

#ZákladníŠkola #Vzdělávání #Egocentrismus

Taky si vystavuju nějaké certifikáty. Nerad to přiznávám, ale dodnes mám vyrovnaná všechna vysvědčení v deskách, přestože tam jsou hodnocení od lidí, kterých bych se na radu určitě neptal. Mám několik absolventských certifikátů z IT kurzů i z kurzů vyjednávání. Nikomu je o hlavu neomlacuju. Pokud někdo složí nebo zmuchlá certifikát ode mě, neurazím se. Já jsem tu za vzdělávání, ne za symboly.

Věděli jste, že počítačové programy můžou kromě logiky, kterou napsal do kódu programátor, můžou vykonávat činnosti nepředvídatelné a nikým nežádané?

Programy můžou obsahovat chyby, kdy chování programu není správné z hlediska potřeb uživatele. Takové chyby se docela dobře hledají a opravují. Pak tu existuje celá řada chyb, které se vůbec neprojevují konzistentně, neobjeví se při testování, náhodně způsobují velké škody a je velice těžké z chování programu odvodit, kde vůbec chybu začít hledat.

Už dnes kvůli tomu například některé americké úřady kritizují používání jazyků jako C a C++, které proti zanesení takových chyb neposkytují dostatečnou ochranu. Často se jedná o chybové stavy, kdy se bortí představy o obsahu paměti a běhu programu, na kterých správnost dalších operací závisí.

❦

Přestože zde mluvím v první řadě o spolehlivosti software, mají takové chyby samozřejmě vliv i na bezpečnost a náchylnost k cíleným útokům. Obrovské množství bezpečnostních děr v celé historii počítačů bylo založeno jenom na tom, že programy pracují s nesprávnými předpoklady a očekáváním, co kde se nachází v paměti a v jakém je to stavu.

Současný hardware to ještě komplikuje tím, že nedodržuje ani pořadí operací v programu, ani nemá konzistentní stav paměti, který by byl v daný okamžik pro všechny části systému společný.

Tohle mimochodem není úplně běžná znalost mezi lidmi, kteří píšou programový kód. Pokud se těšíte z toho, že kód, na který se spoléháte v kritických okamžicích tvoří lidé, kteří rozumějí poslednímu detailu toho, co dělají, tak vás asi zklamu. Realita je taková, že třeba i kód, který vám zasahuje v autě do řízení, tvoří lidé jako vy, a další o těch systémech rozhodují.

❦

Spousta z vás, co jste nikdy neprogramovali, ale máte v sobě trochu toho precizního systematického myšlení, by po nějaké době produkovala mnohem lepší výstupy, než co občas můžete vidět. A na druhou stranu, kdokoli z aktivních programátorů, kdo si v tuhle chvíli libuje v elegantních leč nebezpečných technikách, může se dál učit a zlepšovat.

Stejně jako každý jiný průmysl, ani vývoj software se nevyhýbá špatným leč populárním nápadům, slepým uličkám a šlápnutím úplně mimo cestu. Navíc mezi sebou neustále vyvažuje zdánlivě či skutečně neslučitelné požadavky, takže představa, že teď to děláme ultimátně správně, je vždy jenom iluze.

#Batůžkář #Programátor

Zajímá vás oblast bezpečného a spolehlivého programování, nebo se raději spoléháte na to, že programátor je bůh a vždycky to nějak udělá?

„Je mi líto, že nastala taková situace, ale na druhou stranu: pořád od vás nevidím konstruktivní feedback a přijde mi, že se v tom už prostě hrabete jen tak z nudy... vzhledem k vaší profesní historii bych čekal větší nadhled a profesionalitu.“

Troufám si říct, že ve chvíli, kdy programátor s batůžkem rozumí krizové komunikaci a damage control víc než váš vlastní C-level management, který si pouští hubu na špacír na sociálních sítích, má vaše firma problém. A nejen to, ještě ke všemu ten problém vytrubuje do světa jako volání o pomoc. Jenže nejste roztomilá štěňátka, a tak si na vás akorát všichni ukážou prstem.

#BahenníLázně

Pokud něco řádně podělám, nechovám se arogantně, neukazuju prstem na zákazníka, neukazuju prstem ani na třetí stranu, jednoduše se nesnažím za každou cenu ukázat všem, že jsem bůh, který ví všechno nejlíp. Proč? Protože nebudu vypadat jako king, nýbrž jako mamlas s velkou hubou. Jen pro jistotu, pokud něco podělá firma, kterou mám napsanou v headline, a bavím se přímo s tím zákazníkem, kterému nadělali na hlavu, platí to stejné.

Podnikání „na český způsob“, kdy váženému zákazníkovi pomalu vynadáte už místo pozdravu, agresivně od něj vymáháte fiktivní dluhy, a reklamace řešíte čekáním, až to vzdá, mi není sympatické. Ale pokud jinak nedáte, říkejte tomu třeba startup a startupová kultura. 🙃 Jenom si říkám, že někdy to umění mlčet fakt není k zahození.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Dobrý programátor to zvládne v každém programovacím jazyce. Takže je vlastně úplně jedno, co za jazyk si vyberete, stačí když pro něj na trhu najdete dostatek lidí za dobré peníze.

Tak proč se zabývám programovacími jazyky a rozdíly mezi nimi?

Mě to v první řadě zatraceně baví. U každé jednotlivé vlastnosti kteréhokoli programovacího jazyka mě zajímají odpovědi na tři hlavní otázky.

① K čemu je to dobré, na co užitečného se dá taková vlastnost použít.
② Co bychom místo toho dělali, kdybychom tuto vlastnost neměli.
③ Jaké důsledky bychom museli při oželení takové vlastnosti nést.

Dám vám pár příkladů takových vlastností. Nejsou složité, nicméně ani úplně jednoduché, pokud se v oboru nepohybujete.

‣ Abyste v kódu viděli skutečně všechno, co bude program dělat, nemá C žádnou formu automatické správy prostředků. Drobná chybka v kódu tak může například způsobit, že program předpokládá korektní data v paměti tam, kde už se dávno nachází něco jiného. Program se bude chovat nepředvídatelně.

‣ Abyste zcela nepředvídatelnému chování zabránili, nedovolí vám Rust volně propojovat objekty v paměti jako jiné programovací jazyky. Musíte se mu buď přizpůsobit, nebo se z jeho bezpečnostního modelu vědomě vyvázat a znovu se přiblížit divokému světu C a C++.

‣ Abyste mohli volně propojovat objekty a zároveň se vyhnuli rizikům spojeným s přístupem ke zrušeným objektům, Go přidává do vašich programů průběžný dodatečný úklid. Musíte ovšem strpět cizí kód, který průběžně přebírá kontrolu nad během programu, aby ten úklid provedl.

Je to tak, že když požadujete nějakou vlastnost, musíte něco na oplátku obětovat.

❦

Některé vlastnosti jazyků navíc přitahují určité typy programátorů. Jestliže nabíráte PHP programátory, obecně neočekávejte preciznost v technologické a logické oblasti. Od vývojářů v Pythonu neočekávejte cit pro výpočetní výkon. Od náboru programátorů v C neočekávejte smysl pro strukturu a softwarový design. Jsou to samozřejmě předsudky založené na masovém zájmu o danou technologii, jednotlivé výjimky najdete všude.

Kromě toho vrána k vráně sedá. Jestliže výběr technologie prvotně ovlivní výběr lidí, tak samozřejmě druhotně ovlivní výběr dalších lidí. Když to vezmu z druhé strany, z pohledu programátora volba technologie do velké míry ovlivňuje, s jakými lidmi se bude potkávat a k jakému typu projektů se dostane. V extrému to může to ovlivnit celý jeho život až po volbu životního partnera.

Takže to není tak jednoduché, a například volit technologii podle toho, kolik vidíte na trhu levných programátorů, vás může z druhé strany pěkně pokousat.

#Batůžkář #Programátor

Co by vás nejvíce zajímalo z této oblasti rozepsat do většího detailu?

Jasně, mám narozeniny. Dneska se na žádné velké slavení nechystám, beztak jsem byl týden nemocný a pořád tak trochu odpočívám. Ale kdybyste se mě ptali, co bych chtěl za dárek, tak by se mi líbilo, kdyby se i zbytek Česka probudilo z doby Marie Terezie, a přestalo se tu předstírat, že vzdělání je umět násobilku, trojčlenku a hlavonožce.

A kdybych si mohl přát ještě jeden dárek, tak aby s konečnou platností skončil idiotský český zvyk ptát se dětí na vysvědčení a dávat jim dárky podle nic neříkajících číslíček, které jim tam kdosi napsal. A samozřejmě různé slevové akce a podobné bejkárny, které naznačují, že dítě se samými jedničkami má snad nějak vyšší hodnotu než dítě s dvojkou. Kdo s dětmi na vzdělání aktivně pracoval, dokáže nejspíše ocenit i trojku. Ostatní lidé nechť zůstanou zticha, beztak se ptají na vysvědčení jenom proto, že nevědí, jak začít konverzaci.

Beztak ty známky vůbec o ničem nevypovídají, a kolikrát jsou vycucané z prstu a závislé na sympatiích člověka, který měl být dětem spíše průvodcem než soudcem, a to jak podle zákona, tak podle rámcových vzdělávacích programů České republiky. A v zemi, kde se i část ředitelů škol vyhýbá práci na nápravě vzdělávacího systému tak dlouho, jak se jim to jenom umožní, mi připadá známkování dětí vůbec na hlavu.

Vůbec bych se nebál na základkách klasické známkování zrušit, ať se zkusí zamyslet, proč ho vlastně potřebovali a komu k čemu sloužilo.

Jedenáctého července večer pořádáme v Praze na matfyzu speciál o Rustu, kde bude přednášet Lukáš Franěk a Kateřina Churanová. Místo pro meetup zajišťuje katedra distribuovaných a spolehlivých systémů.

Sejít se v červenci bude trochu boj, a tak čekáme na meetupu hvězdnou sestavu lidí, co si to nějak zařídí, aby mohli dojet. Nechce se mi jmenovat zajímavé lidi z komunity, co slíbili dorazit, protože bych vždycky na někoho zapomněl a pak by mi to bylo líto.

Témata přednášek najdete (stále ještě) na Meetup com, skupina Rust Prague. Pro mě osobně je to mnohem více setkávací než přednášková akce, i když tentokrát to bude celkem nabité. S menší skupinkou vždycky hledáme, kam v centru večer pokračovat dál.

#Batůžkář #Programátor #Rust

Jak si tak tady čtu o slavném „marshmallow testu“, rozmýšlím jak snadno se člověk uvrtá tak hluboko do úvah o fungování lidí, až ztratí kontakt s realitou.

Byl jsem se školou na veletrhu vědy. Část dětí si vzala za úkol tam ulovit maximální počet bonbónů a všechny je narvat do sebe, případně ještě do kapes na později. Moje dítě dalo přednost ztracení batůžku, ztracení skupiny, se kterou se má pohybovat, a věnování se vědě všeho druhu. Nějaké bonbóny jí byly tentokrát úplně jedno. A stejně se dívám i na interpretace „marshmallow experimentu“ i na spoustu jiných chytrých psychologických pouček.

Dneska jsem požádal děti o krátkou písemnou zpětnou vazbu a tři věci, které by se chtěli naučit další rok. Ani kluk z nejmenších prvňáků, co si plete strany i při psaní, nechtěl se sepisováním pomoct.

Následně jsem pro ně udělal takový volný workshop. Nikoho jsem nezval, nikoho jsem nepřesvědčoval, nechal jsem na nich, co budou chtít na poslední letošní lekci dělat. Někteří to pojali hodně volně, další se snažili obsadit počítače pro sebe. Ale třeba páťačka, co s námi už příští rok nebude, se rozhodla celé dopoledne využít k práci s binární soustavou na papíře, a chodila se mě tak dlouho ptát, co se s tím dá ještě dělat, až jsem jí nakonec ukazoval, jak se dá pomocí bitových operací pracovat s množinami.

#Batůžkář #Programátor #ZákladníŠkola

Mezitím jsem se dozvěděl, že jeden dávný kamarád odešel od policie a šel učit na základku v menším městě. Mám ještě mezi známými někoho, kdo se vůbec nemotá okolo vzdělávání?

Radka je milá ženská, která se o mně se svými kolegy v rámci Den pro školu postarala skvěle, ve všem mi vyhověla a pomohla mi vytvořit pro žáky přesně takové prostředí, jaké jsem si pro danou aktivitu představoval. Na místě to vypadalo, že pro svoje žáky udělá, co může.

❦

Ale neumí dobře komunikovat. A neumí ani nekomunikovat. Na internetu se chytá každé příležitosti najít si něco, s čím nesouhlasí, a sestřelit autora v osobní rovině. Spolu s dalšími dlouhodobě na internetu hrdinně brání učitelský stav způsobem, který jenom provokuje další rodiče, žáky a studenty, aby se vůči učitelům ostře veřejně vymezovali. Michal Ševčík by vám o tom mohl vyprávět.

Přitom stačí, když se učitelé budou věnovat dětem ve škole, a nebudou se s prominutím s*át do času rodičů. Pro kontext přidávám úryvek, na které Radka reaguje.

„Beztak většina mých známých nebere základní školu jako něco, co má jejich dětem reálně pomoct do života, ale něco, co se z různých důvodů musí s dětmi přežít a překonat, aby po nich nešly úřady a aby měli čas se věnovat své práci – o které často učitelé nemají ani tušení, že vůbec něco takového existuje. Jak jinak si vysvětlit snahu některých učitelů zadávat domácí úkoly i rodičům?“

Ani to ovšem nestojí samo o sobě, nýbrž je to reakcí na učitele, kteří před odpočinkem dávají přednost hádání se na Facebooku a obhajování všech možných i nemožných projevů špatné učitelské praxe.

❦

Věděli jste, že nový občanský zákoník výslovně pamatuje na pořizování nahrávek ve škole?

„§ 88 (1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.“

Osobně jsem nepořizoval ani nahrávku jednání ve škole, ale umím si představit, že když budou učitelé hodně provokovat nadáváním na děti a rodiče a obhajováním představy, že rodič má učitele poslouchat, někoho by to mohlo namotivovat. A kdo vám zaručí, že nahrávka pořízená samozřejmě jen pro ochranu dítěte řízením osudu neunikne do médií.

❦

Proč je v českém školství tak rozšířený názor, že učitel může být i zlý, ale dítě a rodič mají odpovídat vždycky dobrem? Podle mě to vede jen k nefunkční komunikaci a nespolupráci.

Slzy recruiterů nad ghostujícími kandidáty jsou stále stejně slané. Znovu se podívat na téma HR mě přesvědčil Ondrej Horak, když mě pozval do podcastu IT volá domů.

❦

Co jsem se bavil s lidmi, pro většinu z nich recruitment představuje bariéru mezi ním a zaměstnavatelem. Entita, která se na základě očekávání, předpokladů a předsudků může klidně rozhodnout dát mu stopku ve výběrovém řízení ještě dříve než vůbec potká někoho, kdo rozumí jeho práci.

Jaké následky má, když recruiter navíc komunikuje neprofesionálně, v rozporu s pricipy human experience design, nebo přímo „ghostuje“?

‣ Lidé vás jednoduše nesnášejí. Neřeknou vám to přímo, ale celou dobu se k vám budou přirozeně podle toho chovat. Vám nezbyde než si u kávičky stěžovat, jak jsou ti lidé pitomí, nevděční a neumějí se chovat.

‣ Poškozujete dobré jméno zaměstnavatele. Spousta zajímavých zaměstnavatelů už nestaví recruitment týmy a nevyužívá agentury čistě proto, že se bojí, abyste z nich na trhu neudělali úplné pitomce.

‣ Ničíte jméno celého oboru. Recruitment má dneska v některých kruzích asi takovou pověst jako podomní prodej a telemarketing. Spousta lidí se s vámi vůbec nebaví a raději hledá bez HR přímo přes kolegy.

Jsem dobrý posluchač. Jako jsem si vyslechl spoustu hejtů učitelů na děti a vedení školy, tak jsem v minulosti vstřebal mnoho stížností recruiterů na kandidáty a manažery. Přitom je to vaše chyba a váš byznys, a pokud se vám to nelíbí, můžete zkusit cokoliv jiného!

❦

Jaké následky má, když „ghostuje“ kandidát?

‣ Recruiter bude smutný. Moc, moc smutný.

A to je všechno. Nic víc se v celém našem vesmíru v důsledků kandidátského ghostování nestane.

❦

Zatímco recruiter často zastupuje hned několik subjektů, a každá špatná zkušenost doputuje k jednotkám až stovkám dalších osob, ten, komu říkáte kandidát, sám sobě ani kandidát neříká, a kdybyste ho pomluvili u desítek kolegů, stejně si nebudou pamatovat jeho jméno, a on může jít s klidem o dům dál. Legálně to tomu člověku nemáte jak vrátit.

Kromě toho on vás ze svého pohledu neghostuje. Prostě nepotřebuje vaše služby a stejně jako nejde do restaurace, když nemá hlad, nemluví s vámi, když v tom nevidí užitek. Dobře ví, že recruitment se s ním taky většinou nebaví, když to nevypadá, že by z něj mohlo něco kápnout.

Já to řeším jinak. Komunikuju aktivně, omlouvám se, když se delší dobu neozvu. Minimálně pokud je to někdo jako Jan Kortus ☁️, kdo komunikuje jako člověk. Na druhou stranu už jen to člověka posouvá do pozice, kdy může mít potenciál se uživit i bez vás a zaměstnání, které nabízíte. Tak si nestěžujte, když to „vaši kandidáti“ nedělají. Většinou ti lidé nejsou ani „vaši“, ani „kandidáti“, a dokud to nepochopíte, budete z toho akorát tak nešťastní.

❦

Obzvlášť těžké to pak musí být pro holky recruiterky, které byly mezi 15. a 20. rokem tak cute, že se všechno točilo kolem nich, nebo kluci recruiteři, kteří byli ve stejném období drsňáci a kápové, co si mysleli, že se z nich každý podělá.

Ezoterik a exoterik. 🙃 Tak jsme zakončili skvělou konferenci a ještě lepší festival #eBF s úžasným vypravěčem, neuvěřitelně zdatným fabulátorem a nositelem bludného balvanu z roku 2019 profesorem Janem Rakem.

Strávili jsme celý včerejšek na vyjednávací scéně, bavili jsme se o přípravě na vyjednávání, aktivním naslouchání, rozpoznávání biasů, cestě ze slepé uličky, využívání konfliktu jako příležitosti. Páteční program nám to rozšířil o ohromující ukázku ovlivňování, mistrovské práce s publikem, pečlivé aplikace argumentačních faulů a bombastického skládání toho, co chce publikum slyšet, s tím, čemu si speaker přeje, aby co nejvíce z nich uvěřilo.

Je zajímavé sledovat na vlastní oči, jak tyhle věci opravdu fungují a co to s lidmi v publiku dělá. Od aranže hlediště a vytvoření prostředí přes potvrzení autority a familiérnosti až po pečlivou práci se slovy a precizní dávkování sdělení.

#Batůžkář #KlubSkeptiků #Pátečníci

Grumpy s vyjednavači poprvé na eBF a hned v předvečer konference se tu dobře bavíme. Lukáš Vyskočil jako vždy v té nejlepší formě. Prostory pěkné, jídlo dobré a hromada zajímavých lidí z různých firem a organizací.

Dneska už nás čeká klasický konferenční den, a především pak upgrade loňského vyjednávacího tracku. Na tuhle akci téma spolupráce, komunikace a vyjednávání sedí jako p*del na hrnec. Jsem přesvědčený, že vyjednávání postavené na spolupráci a vzájemném respektu po vzoru Garyho Noesnera a dalších světových špiček bude pro účastníky přínosné.

Otázka zní, když jsem tu za sebe i za Negotico, jak vlastně lidem představit mě, který k tomu přišel jako slepý k houslím a vyjednávání se věnuje teprve něco přes tři roky. Nějaké nápady?

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Pomalu se připravuju na poslední lekci informatiky ve školním roce. Rok a půl spolupráce se soukromou školou pro mě byla první příležitost dlouhodobě spolupracovat se skupinou dětí, které si informatiku nevybraly.

Ve škole mě mají rádi, protože tam dělám něco, co by v tuto chvíli nikdo jiný nenahradil. Já jsem naopak rád za to, že jsem dostal příležitost, kterou bych v tuto chvíli nikde jinde nedostal. 🌞 Část dětí jsem si získal svým neotřelým pohledem na informatiku, ale mnohem větší roli podle mě hraje, jak s nimi jednám a co je učím mimo samotný technický obor.

Lekce informatiky jsou za mě super věc. Na druhou stranu jsem s aktivnější částí dětí stihl během roku udělat jak kruhy, ve kterých měly možnost se vyjádřit, tak i jednotlivé pohovory. A taky jsem celou skupinu doprovázel na veletrh vědy. Tam se projevovaly zájmy, které ve škole ani nestihnu vidět.

Nakonec i cesta může být kreativní, když vedle sebe sedí holky se světlými a tmavými vlasy, třetí je zaplete dohromady, a holky se rozhodnou, že si to už takhle nechají a budou z vlaku na metro přestupovat zapletené.

#Batůžkář #Programátor #ZákladníŠkola

Proč programátor vyjednává a proč je to dobře i pro jeho okolí? Nechme teď stranou komunikaci s přízemním cílem urvat něco pro sebe, a podívejme se raději na věci, které prospějou spolupráci.

Tak proč třeba?

‣ Aby si nemusel hledat novou spolupráci, když si ve skutečnosti stačí jenom vyjasnit pozice a potřeby, a upravit podmínky v zaměstnání nebo u klientů tak, aby to dávalo oběma stranám smysl.

‣ Aby porozuměl potřebám zákazníka, které se nedají napsat do specifikace, přestože se velkou měrou podílí na jeho spokojenosti s dodávkou a na potenciálu veškeré další spolupráce.

‣ Aby si dokázal třeba i se začínajícím manažerem vyjasnit, kdy probíhá technická diskuze, kdy se předávají rozhodnutí a požadavky, které už nezáleží na technickém meritu, a kdy se vymezují pozice.

‣ Aby vůbec věděl, kterou komunikaci rovnou odmítnout a do jakých věcí se bez předchozího sběru informací, intenzivní přípravy a porady s dalšími lidmi v první řadě vůbec nepouštět.

‣ Aby si uvědomoval, když říká, jak je potřeba věci dělat, kdy ještě je taková komunikace vnímána jako přínos a odborný vhled, a kdy už se ten, ke komu mluví, cítí spíše ohrožený než obohacený.

‣ Aby nečekané situace v běžném životě uměl řešit tak, aby si neustále neříkal jenom co měl nebo neměl udělat, co měl nebo neměl říct, a dokázal jednak tak, aby se mohl snadno posunout dál a neřešit.

‣ Aby si uměl v blízkých vztazích lépe vymezit sebe a svoje potřeby, nesnažil se neustále vyhovět ve věcech, které ve výsledku stejně nic dobrého nepřinesou, a uměl si za všech okolností zachovat důstojnost.

Jasně, můžete namítnout, že to nejsou věci specifické pro programátory. Na druhou stranu, málo se ví, že programátoři jsou taky lidi, a že může mít smysl u nich řešit takové věci, jako třeba jak se jejich blízcí dívají na jejich práci nebo jestli si před managementem dokážou obhájit dobrá rozhodnutí.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Kolik lidí si komplikuje život jenom tím, že nerozumějí, co od nich ostatní potřebují, a zároveň se snaží plnit očekávání a předpoklady, co ve skutečnosti k dobrým vztahům ani nepřispívají?

Při každém náročnějším rozhovoru se zastavuju a přemýšlím, jestli jsem správně pochopil situaci toho druhého, nebo reaguju na základě nejistých předpokladů a domněnek. Až se mi skoro ani nechce si přiznávat, že jsem to tak nedělal vždycky a že ty výsledky podle toho kolikrát vypadaly.

Volit jsem šel už v pátek. Jsem už velký kluk, a riziko, že dám hlas někomu, kdo zklame nebo bude dělat ostudu, nést dokážu.

Jako vždy jsem vzal k volbám dcerku jakou součást výchovy a vzdělávání. V sobotu jsem byl u voleb znovu, když jsem tam doprovázel mamku. Nemám potřebu se na internetu zavděčit všem těm, kteří se báli dojít k volbám, aby se znovu necítili podvedeni, nebo měli zrovna lepší věci na práci.

Ani se vás neptám, jestli vy jste volit šli. Je to každého věc a každý si zodpovídá sám za sebe, svůj čas a svoje strachy.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Už mě s tím pár lidí poslalo k šípku, že tahle akce je úplně mimo jejich záběr. Když jsem se bavil s Lukáš Vyskočil, naopak se mi eBF čím dál více zamlouvalo, a rozhodl jsem se, že tam nechci chybět. Tak už jsem řešil jenom to, zda dorazím v návštěvnickém klobouku, nebo pojedu podpořit kamarády.

Otázka tedy zní: Koho z vás v Ostravě potkám?

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Je to moje chyba. Připravil jsem si na kurz tvorby ovladačů hardware pro Linux virtuální lab. Všechno připraveno, recepty v Ansible pro nahození krásných virtuálních strojů pro účastníky kurzu. Načež mi poskytovatel cloudu oznámil, že můj účet je příliš nový a tolik virtuálek nemůžu založit.

A tak jsem musel na poslední chvíli přejít s celým kurzem z ARMu hezky zpátky na X86, všechno předělat a vyzkoušet, a použít na kurz úplně jiný cloud.

Jsou dvě schopnosti, které mi po celý můj aktivní život zachraňují zadnici. Je to ① až neuvěřitelná schopnost improvizovat a ② schopnost dělat věci tak, abych tolik improvizovat nemusel. Tentokrát jsem musel zapojit více z té první vlastnosti, ale všechno je sepsané a připravené pro příště, abych mohl taky věnovat čas zábavě a potkávání lidí.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Jezdím s batůžkem, nemám Bentley ani Mercedes, vozím se jedenáct let starým Volvem, které jsem loni koupil z druhé ruky. Občas s ním vozím lidi na naše akce, a ještě si nikdo nestěžoval. 🙃

Na každém kurzu programování, ať je to C nebo C++, někdy i Python, se mě lidé ptají na Rust, jestli má smysl se o něj vůbec zajímat, a jestli má ten jazyk nějakou budoucnost. Připadá mi to celkem legrační.

Kdyby měl programovací jazyk Rust zítra zcela zmizet, jeho vliv na obor je už teď nezvratný. Například způsobil takovou paniku v komunitách okolo dosavadního hegemona ve světě průmyslového programování, že se jedním z hlavních témat stala otázka, jak udělat C++ (skoro) tak bezpečné, jako je Rust. Tohle nikdo v minulosti nedokázal, dokonce ani jazyk Ada, který míval mezi lidmi pověst bezpečného jazyka pro výrobu, dopravu a vesmír.

Po delší době jsem měl zákazníka na programování ovladačů zařízení do operačního systému Linux v programovacím jazyce C ze sedmdesátých let minulého století. Přiznám se, že tuhle práci miluju, a zároveň ta těžkopádnost a historicita unixovského přístupu na mě dýchá na každém kroku.

❦

V roce 2016 jsem odmítl takový kurz připravit pro vysokou náročnost a nedostatek času. O dva roky později jsem si kdo ví jak ten čas vyšetřil, obsloužil mnoho zákazníků z průmyslu, získal nové kontakty a nakonec se posunul zpět do systémového programování a ještě prohloubil činnost směrem k hardware a elektronice.

Ve stejnou dobu jsem se začal tak trochu věnovat Rustu, protože mi dávalo smysl se naučit něco, co je na svoji dobu tak excelentní, že mě to v myšlení posune aspoň o deset let dopředu. To je doba, za kterou při nejlepší vůli můžeme očekávat zásadní proměnu třeba zrovna světa průmyslového programování v C++, a zároveň doba, za kterou by se nebýt Rustu nebo podobného projektu nestalo vůbec nic, a všichni by se tak akorát poplácávali po ramenou.

Programování a vývoj software je v praxi v první řadě o lidNe všechno jsem ochotný psát veřejně formou příspěvků a článků na sociální sítě.ech a o emocích, pak dlouho nic, a teprve s velkým odstupem hraje roli nějaká racionalita. Mohl bych vám dlouho vyprávět, co za bizarní důvody může vést lidi k volbě nebo nevolbě určité technologie či programovacího jazyka.

❦

Pokud se chcete dozvědět více, stavte se za mnou na eBF. Jestli si myslíte, že IT a vývoj software jsou racionální disciplíny, velice rád vám pomůžu tuto představu rozbít a dívat se na chvilku na věci bez růžových brýlí.

Tak se mi to povedlo. Málo se to ví, ale programování a vývoj software patří mezi obory, které jsou hodně o emocích, domněnkách, očekáváních a předpokladech.

Představte si, že poskytuju několik úrovní kurzů programování v C++, ačkoliv se vedle toho zabývám programovacím jazykem Rust, ze kterého jsou mnozí dnešní C++ vývojáři nervóznější než z umělé inteligence. Konfliktní narativ spočívá v tom, že Rust vznikl proto, aby nahradil C++, a tudíž má potenciál škodit těm, kdo si C++ oblíbili a investovali do něj hromadu času.

Jednu dobu jsem se proto snažil Rust na C++ kurzech nezmiňovat. Jenže se tam vždycky najde ten jeden člověk, co si počká a ve správnou chvíli se do úplného ticha na Rust zeptá. Tak jsem se snažil hledat technická pozitiva C++ oproti Rustu, abych ten diskurz udržel vyrovnaný, ale těch pár věcí v mých očích nijak nevyvažovalo funkční bezpečnost poskytovanou Rustem.

Nakonec jsem na technickou stránku z větší části rezignoval, a snažím se to prezentovat po byznysové stránce. Lidé zpravidla vědí, proč si objednali (nebo proč pro ně byl objednán) kurz na C++ a ne Rust, tak to většinou stačí pojmenovat. Zrovna na kurzech návrhových vzorů hodně srovnávám jazyky mezi sebou, protože to značně ovlivňuje možnosti a zvyklosti, jak věci dělat.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

„To se nikdy nestane,“ odpovídá mi moje milovaná matka, pak se chvíli odmlčí a začne vyprávět, že přesně tuhle větu použila dcerka v reakci na nějaký požadavek na návštěvě u nich. Nechápe, kde takovou věc vzala. „Já bych asi věděl,“ odpovídám.

Mám radost, že se můj osobní pokrok takhle šíří všemi možnými cestami rodinou. A to není všechno, byť za následující si žádnou zásluhu nepřisuzuju. Otčím je předsedou místního klubu seniorů. Město je pozvalo, ať se jako klub účastní sobotní akce a prodávají tam u stolku nějaké drobné občerstvení. Potom, co mu ředitelka místní školy vynadala, že jim zabral jejich stánek, odpověděl jí, že ona už na něj nikdy nebude křičet před dětmi.

Na celé věci mě mrzí jenom, že jsem u toho nebyl.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Opět jsem se stavoval v Kutné hoře, tentokrát jen jako návštěvník, který si šel s partou skvělých lidí prohlédnout z blízka, co ještě se u nás v Česku dělá.

O dva dny dříve jsem byl na valné hromadě jmenován předsedou programového výboru – nebo jak se tomu formálně říká – pro příští ročník konference EurOpen. Prostě a jednoduše budu sbírat podněty na témata a přednášející, a na základě toho koordinovat program konference. Zároveň s tím mi bylo schváleno nosné téma programovacích jazyků a technologií.

Už mám dost jasno v tom, co bych si tam představoval, a k tomu množství návrhů přímo z valné hromady, ale je mi jasné, že do roka bude stejně všechno úplně jinak.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Podívejme se spolu na ekonomiku nezájmu. V době přípravy příspěvku sedím na velmi dobré přednášce o rozpoznávání plagiátů. To je věc, kterou se v dané chvíli nepotřebuju vůbec zabývat, a nebýt to součástí větší akce, na takovou přednášku bych si nezašel.

Takových přednášek obvykle během roku několik absolvuju. Školní děti od ZŠ po SŠ takto absolvují stovky hodin ročně. Diskuzi o VŠ nechám stranou. Sám jsem měl na své akci pro starší žáky ZŠ smíšenou zpětnou vazbu od totální lásky až po hrubé odmítnutí. ❤️ A to se bavíme o jednorázové akci. Kdyby se měly stejnou optikou hodnotit každodenní aktivity ve školách, mohla by být docela legrace.

V tomto ohledu považuju za rizikovou klasickou frontální výuku. Vezměme si třeba matematiku, kterou považuju za všeobecně důležitou ke zlepšení myšlení a chápání okolního světa u další generace. Frontální výuka nebo jakákoli alternativa postavená na tempu učitelových osnov zákonitě ztrácí jednu část publika, kterou to nikam neposouvá, a druhou část publika, která to vzdává.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

A tak se teď s Tereza Bočanová bavíme o negativech předpokládání a očekávání ve škoství, a fandíme všem, kteří se snaží reagovat na reálnou situaci dětí a pomáhají jim nepálit čas a energii ve škole bez užitku.

The truth is that I normally call myself an enthusiast rather than a fanatic. I love the language and the ideas behind it. And most of all, I love Tony Hoare's 2009 talk at InfoQ featuring an apology for introducing the concept of null memory references to high-level programming languages.

In this context, by high-level we mean above the machine code, like Algol60 and its successors. That would include C++ that we now tend to call a low-level language.

Rust is one of the languages that opted out of the null reference errors and checking and I love that decision unconditionally. It supports non-null references, resource-handling smart pointers and even a non-null raw pointer wrapper to encourage good programming style. It still supports nullable pointers via the Option template as well as via the raw pointers to interact with C, C++ and other languages that feature the Billion dollar mistake.

❦

As a programmer, who is pragmatic and idealistic at the same time, I love mastering new things like Rust while at the same time I appreciate the black magic vibes of C++ template meta-programming and hunting for the usual suspects causing incorrect programs with „undefined behavior“ that you could have easily avoided with a language like Rust.

There is a ton of C and C++ code out there and I could definitely skip Rust and live on ancient knowledge but I made a different choice and it serves me well.

#Backpacker #Programmer #SoftwareDesign

„Co na nás ajťácích přijde lidem tak divnýho. Vždyť se řídíme podle faktů. Nás pocity nezajímaj, my víme, že je ostatní mají taky.“

Osobně na těchhle lidech miluju, jak si dokážou odpovědět na svoji otázku ještě dříve, než ji vůbec dořeknou. Pak už je jenom upozorním, že odpověď už řekli, a jdeme na další téma.

Samozřejmě je to zkratka, nebavíme se tu zdaleka o všech lidech z IT a nebavíme se tu o lidech jenom z IT. Už jenom to, že sem tuhle větu musím vůbec psát, by vám mělo napovědět. Pro nás je to víceméně denní chleba.

Co vadí na různých nerdech nejen z IT vám?

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Vím, že je tu spousta lidí, kteří mají potřebu mít o druhých lidí mínění a mít na druhé lidi názor podle všeho možného od oblečení přes povolání až po záliby.

→ „Ahoj, jak jde život?“
← „Za hovno, jinak bych ti nevolal, vždyť to znáš.“

Někteří víte, že jsem před více než deseti lety opustil oblast supportu, kde jsem se pohyboval v serverech a sítích, a sem tam řešil i něco z kancelářského IT. Možná nevíte, proč jsem tu oblast opustil a proč se k tomu už pravděpodobně nikdy nevrátím.

❦

Člověka v určitém životním období možná potěší, že ho někdo potřebuje, a taky to byla práce, ke které bylo relativně snadné se dostat. Navíc se člověk dostával k různým problémům od problémů s tiskárnami ke konfiguraci globálních směrovacích tabulek internetu. Taky člověk potkal různorodé lidi od nekompromisních profesionálů po takové, kteří strach z provozních problémů při změnách snižovali velkým objemem alkoholu.

Poslední support job, který jsem odmítl, byl původně představen jako pozice, kde bych navrhoval a připravoval infrastrukturu. Když se ukázalo, že by mohl být problém s remote work, zjišťoval jsem důvody. Nakonec se ukázalo, že remote není takový problém jako přesně vymezená pracovní doba. Řekl jsem, že mi to koliduje s odchodem dítěte do školky, a zjišťoval, o co jde. Nakonec se z toho vyklubala „on-call duty“.

Bylo to tak pět let zpátky, a tehdy jsem zjistil, že nabídka na cca 7k-8k na MD už je částka, za kterou zřejmě nebudu architektem řešení, ale support inženýrem s pevnou pracovní dobou. Okay, beru na vědomí.

❦

Je fakt, že za takové peníze by to mohlo leckomu stát za to, ale potenciál osobního růstu je tam asi v trochu jiných oblastech, než kterým se chci věnovat.

V roce 2012 jsem předával veškerou agendu svým následovníkům, především pak jednomu, který ovšem oblast taky po několika letech opustil. Další následovník, kterého jsem představil bývalým zákazníkům po letech, se v kritické chvíli ukázal býti bezradným uzlíčkem neštěstí. Já mu to nevyčítám, zákazníkovi jsem se omluvil, pomohl vyřešit akutní problém a napříště jsem jim už našel firmu, která nestojí na jednom člověku.

Nakonec jim ta zkušenost vlastně pomohla novou situaci akceptovat a firemní IT transformovat podle aktuální situace a potřeb, reálná cena služeb je přesvědčila k redukci požadavků.

❦

A tak si dneska hlídám, abych nenavazoval spolupráce, které by vedly zpátky k tomu, co už nedělám a dělat nechci. Ale pokud byste na to někdo měli náturu, můžu poskytnout mentoring, a následně vás spojit i s potenciálními zákazníky.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Rozumím. Na internetu není dostatek rad a doporučení pro extroverty, jak se mají chovat mezi introverty. Souhlasím, že bychom na tom měli zapracovat, a několik takových tipů jsem rovnou sepsal.

① Nebuďte otravní vůči druhým za každou cenu.
② Chvíli poslouchejte, než se zapojíte do hovoru.
③ Ověřujte zájem, než začnete mluvit lidem do života.
④ Přemýšlejte, na úkor koho a čeho si berete slovo.
⑤ Poznejte hodnotu a užitek toho, co druhým říkáte.
⑥ Ohlídejte si intenzitu komunikace a sílu svého hlasu.
⑦ Všímejte si, kdy jako nekompetentní žvanil působíte.

Mezi lidmi se říká, že introvert k odpočinku potřebuje samotu. Je to nesmysl, introvert dokáže stejně dobře odpočívat mezi lidmi, kteří ho nechají v klidu. Pokud introvert nedokáže odpočívat zrovna s vámi, asi jste přespříliš otravní a nedokážete respektovat osobní prostor druhého člověka.

#BahenníLázně

Mám tu samozřejmě i několik doporučení pro introverty.

① Neřešte, co si o vás myslí lidé, na kterých vám nezáleží.
② Trénujte techniky odrazování druhých od další interakce.
③ Když vás někdo přeruší, navazujte tam, kde jste skončili.
④ Nenechte se opakovaně vtáhnout do dramatické spirály.
⑤ Hlídejte si, ať vám neutíká důležitý prostor k vyjádření.
⑥ Naučte se mluvit před ostatními o své hodnotě a přínosu.
⑦ Pracujte s frázemi „to nedělám“ a „to se nestane“.

Pokud vám někdo hned ze startu rozhovoru řekne, že je extrovert, aby už předem omluvil svůj nerespekt vůči vám a vašemu soukromí, úplně nejlepší je ho na oplátku hned ze startu poslat, kam slunce nesvítí. Takový člověk vám příjemný čas nedopřeje a především ani dopřát nechce.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Moc se omlouvám, ale brečení extrovertů, jak jsou opomíjeni, mi připadá nehorázně trapné. Kdyby nás nechávali na pokoji, nikdo by se nikdy nedozvěděl, že nějací introverti existují. Nebýt ostřížího zraku těch, co aktivně vyhledávají, kdo není dostatečně angažovaný, nikdo by to ani nepojmenoval.

Tak jsem s hrůzou zjistil, že moje dítě neumí násobilku. Co se v té škole učí, když nedokáže do pěti sekund odpovědět na otázku, kolik je 9 × 7, to je přece samotný základ školské matematiky!

❦

Díky tomu, že dcerka neumí násobilku, jsem si mohl dovolit ji využít k experimentu. Dostala pastelky a výtisk… Stačila by malá násobilka, ale vytiskl jsem rovnou násobilku od 1 × 1 až do 20 × 20 a začali jsme vybarvovat.

První barvou jsme vybarvovali všechno, co se dá spočítat během pár vteřin z hlavy bez jakéhokoli memorování nebo komplikovaného počítání. To byly všechny násobky 1, 2, 5, 10 a 20. Byl tam ovšem háček, nestačí jenom bleskově vynásobit, taky najít ten součin pro známý výsledek.

Další barvou jsme násobky dvojnásobků, tedy z malé násobilky 4, 6 a 8, na velkou jsme se tady vybodli, ale klidně jsme mohli vzít ještě 12, 14, 16, 18 a podobně taky 15.

Samostatnou barvu dostaly zbylé násobky, kde se dá jednoduše ověřit dělitelnost, a pak už se to nějak upočítá, takže 3, 9 a 11. Jediná těžká čísla z hlediska násobilky jsou tedy 7, 13, 17 a 19.

❦

Kouzelné na tom je, že nám z malé násobilky zbylo jediné číslo, které je dobré si pamatovat, a to 7 × 7, neboli 7². Všechno ostatní se dá vcelku jednoduše poznat a z hlavy spočítat. Tím byla myslím nutnost učení se násobilky spolehlivě vyvrácena, a dcerka byla spokojená, že jsem jí ukázal takové metody násobení a dělení, že teď bude rychlejší než násobilkáři. 🙃 Q. E. D.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #UmímePočítat

Mimochodem, díky tomu, že jsem jí ukázal principy dělitelnosti a nikoliv poučky, na místě vymyslela metodu ověření dělitelnosti třema, která je ještě jednodušší než metoda s ciferným součtem, a přitom zcela korektní. To si dovolila dost, (znovu)vynalézt metodu, která se v našich školách neučí, a kterou ani já neznám a doposud mě nenapadla.

Nakonec jsme ještě probírali rizika spojená s tím, když dáváte ostatním na vědomí, že něco umíte udělat rychleji a s menším úsilím. Zvláště v českém školství si tím můžete vysloužit celé skupiny hejtrů. 🙃 Ještě mě učitelé obviní, že jsem celý život podváděl, když jsem ZŠ matematiku počítal neortodoxním způsobem, a teprve podle potřeby jsem dopisoval oficiální postup.

Ráno jsem odstěhoval pana kocoura – natrvalo. Když si Tomáš Burda všiml mého výročí odchodu ze zaměstnání zpět na živnost, zmiňoval se, že se říká, že sedm let je kritické období.

Nejsem zaměstnanec s živností, dlouho jsem nepřemýšlel ani nepracoval jako zaměstnanec, a v tuto chvíli se ani nechystám vzít dlouhodobý projekt připomínající zaměstnání. To ale neznamená, že se u mě nedějí žádné změny, právě naopak. Se změnami v byznysu jdou ruku v ruce i změny v životním stylu, a tak se stávalo, že pan kocour, Izák, zůstával doma často sám.

❦

Protože pravidelné krmení a doplňování čisté vody společenskému zvířeti nestačí, řešil jsem už po mnoho týdnů jeho odchod. Ptal jsem se v rodině, ve škole, mezi známými v blízkém okolí, až nakonec jsme s dcerkou dali příspěvek na Facebook mezi lidi, co mám ve spojení. Ozval se kamarád z IT komunity, kterého znám už od školy, a domluvili jsme pro kocoura naprosto luxusní domov. Nadcházející víkend se měl stěhovat.

Zaúkoloval jsem dcerku, ať dá vědět mamince, že už máme konkrétní místo, kam zvíře půjde. Tak mi včera volala, že právě přišli o kocoura, a nakonec by si vzala Izáka k sobě a lépe zabezpečila okna ve vysokém paneláku. Bude tam mít ještě jednu stávající kočku k sobě. Moc jsem to neřešil, odvolal předání kamarádovi, a místo toho předal kocoura s veškerou výbavou a dokumentací jeho dle smlouvy právoplatné majitelce.

Takže teď už je můj tajný pronajatý maloměstský byt skutečně jen útočištěm a dobrou schovkou před lidmi. Teď už stačí jenom trochu probrat svoje věci, a případná změna bydlení mi nemusí dělat vrásky.

❦

Včera domluveno, dneska ráno odstěhováno. Zatím jsem doma našel jednu kočičí věc, kterou jsem zapomněl přibalit, jinak jsem bývalé ženě naložil, co tu bylo. Dneska si vezmu ze školy dcerku, a zjistím, jestli už o tom vůbec ví. Nedávno jsme spolu diskutovali fyziku pádu kočky z výšky, tak teďka to má i s nechtěným praktickým experimentem a úmrtím jednoho z oblíbených zvířat, Žižky, velkého jednookého kocoura původně nalezeného kdesi u silnice v okolí Jesenice. Nehezký způsob, jak na poslední chvíli uvolnit místo druhému kocourovi.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání #NeZaměstnanec

Tak ať se ti daří, a drž se dál od venkovních parapetů.

Aktualizuju kurzy na vývoj ovladačů do linuxového jádra. Dívám se na to, co jsem v roce 2018 vytvořil, a zjišťuju, že moje příprava byla „good enough“ vzhledem k poptávce – udělat kurz linuxového jádra, protože to nikdo jiný nechce dělat a agentura kvůli tomu už roky odmítá zákazníky.

❦

Čtete správně, moje práce z roku 2018 mi není v roce 2024 dost dobrá a potřebuju to překopat. 🙃 Hodně věcí jsme zkoušeli na X86 prostě proto, že bylo vcelku snadné tvořit moduly pro Linux běžící vývojářském stroji, případně na akcelerované virtuálce. Do ARMu jsme se pouštěli prakticky jen tam, kde měli zákazníci připravený jak hardware k testování, tak build systém.

Sestavování celého linuxového jádra jsem přenechával jen zájemcům, vzhledem k tomu, jak dlouho taková věc mohla v jejich prostředí trvat. Jenže nebyl rok 2024 a nebyl jsem ani ve své současné pozici. Možná to pár lidí překvapí, ale mým hlavním „produktem“ na poli vzdělávání bylo skriptování v Pythonu, které můžeme rozjet kdekoli a kdykoli bez větší námahy.

Sám jsem si kvůli embedded vývoji v říjnu 2020 kupoval po dlouhé době stolní počítač, abych v nejisté době získal dostatek výkonu za dobrou cenu. Pro účely kurzů by se to asi dalo řešit nějakým cloudovým prostředím, ale to popravdě zatím nemám vůbec vyzkoušené. Stejně jako to nemám dost dobře vyzkoušené pro lokální prostředí.

❦

Pracoval jsem s hypotézou, že když si udělám plnohodnotou virtuálku s ARMem, budu moct pro jednoduchost zopakovat metodu z roku 2018 a že výkon bude dostačující na sestavování a testování jednotlivých modulů, navíc pak nikoho nenapadne experimentovat na fyzickém stroji, což se nám nehodí kvůli pádům a restartům. Je to pomalé i na běžný shellovský provoz.

Nenašel jsem na to příliš dobré zdroje a hotová prostředí online. Všechny měly nějakou zásadní překážku, proč pro můj účel nebyly použitelné. Zatím to vypadá na vlastní konfiguraci a build jak jádra, tak i userspace, jinak se asi ze zajetí metod roku 2018 neposunu.

Pokud máte nápady, jak to dělat lépe, můžete je na mě naházet, já už si je nějak přeberu. Asi nejvíce bojuju s tím, že pro účely kurzů v důsledku potřebujete metodu, kterou dokáže kdokoli u sebe rychle rozběhnout, a věnovat se aktivitám, které mám pro lidi připravené. A samozřejmě lidi budou preferovat lokální řešení před nějakým cloudem, který může přinášet zase svoje problémy.

#Programování #Linux #OperačníSystémy

Kdyby se někdo ptal, tak ano, i tohle je moje neděle.

Tak jsem si opět dovolil rozvířit ezoterické vody, když jsem napsal, že by se Bachovy kapky a podobné neměly prodávat v lékárně, protože to vyvolává dojem, že se jedná o funkční lék, jehož obsah má ověřené účinky na vaše tělo.

Je zajímavé, že názor ezoteriků je svatý, a je potřeba ho nanejvýš chránit, ale když si výjimečně dovolí se ozvat skeptik, přispěchá někdo, třeba i z okruhu známých, s nutkavou potřebou zašlapat toho kacíře do země. Ani jsem nenapsal, že by to neměl nikdo používat, nebo že by za to neměl utrácet svoje peníze. Jen narážím na případy, kdy lékař nebo lékárník doporučí v rozporu s medicínou a farmacií konkrétní přípravek bez účinné látky, a uvede tak kupujícího v omyl.

Jestli má kvůli tomu někdo potřebu na mě ventilovat svoji zlobu a neschopnost vyrovnat se sám se sebou a svými myšlenkami… Ať si poslouží, já se podle toho zařídím. Kdo se mnou chce být aspoň trochu zadobře, nechť si myslí, co chce, věří si, čemu chce, jen ať mě nenutí jeho světonázor validovat.

#BahenníLázně

Placebo je super. Taky s ním pracuju, když se chci cítit dobře. Taky do nějaké té míry ovládám umění autosugesce. Jenom si na to holt nekupuju tyhle přípravky. A taky nenutím náhodné lidi, aby mi svojí validací pomáhali jim věřit a být sám se sebou v pohodě. To je moje práce, tu si dokážu odmakat sám.

„Programátoři nikdy neuměli moc komunikovat.“, říká velice záhy v diskuzi pán, který hledá třeba i studenta pro realizaci svého „nápadu“ okopčit existující koncept online erotických služeb a vydělat na tom hromadu peněz.

#BahenníLázně

Mám jinou zkušenost.

V roce 2002 jsem nastoupil do programátorské třídy, z níž nemalá část je dodnes v oboru. Naše komunikace uvnitř skupiny byla tak dobrá, že jsme na učitele mnohdy působili jako nedobytná pevnost. My jsme mluvili jazykem jedenadvacátého století, někteří spíše devatenáctého až osmnáctého.

BFU pro nás byl škodná, kterou bylo potřeba co nejdříve elegantním způsobem odstřelit. Nikdo z našich humanitních ani přírodovědných přátel v tom věku nezažíval tolik požadavků, a by pro zadarmo dělal na něčím byznysu, protože vůbec nic užitečného pro byznys neuměli.

Cílem komunikace šestnáctiletého programátora bylo vypudit ze svého života lidi, kteří si z něj chtěli udělat otroka, dostat se k lidem, od kterých se mohl něco naučit, a po cestě udělat dojem na pár naivních holek nejlépe z humanitního směru, co vědí o životě ještě méně než on.

❦

Později v byznysu to nebylo o tolik jiné, jen člověk od začátku kariéry odrážel „lidi s nápadem“. Pokud člověk neměl zkušenosti, většina dostupných spoluprací byla takzvaná „práce na 💩“, která člověka nijak neposouvala směrem, kterým by se chtěl profilovat, nezakládala na dobré reference do budoucna, ani nevydělala tolik, že by byl člověk za vodou.

Komunikace kohokoli z IT s někým mimo obor byla nesmírně těžká. Lidé předpokládali a očekávali, že se jim technický člověk přizpůsobí, a oni se nebudou muset naučit vůbec nic. Byli protivní, když museli zvládnout základní uživatelské interakce a vinili nás z toho, že jim to nejde.

Jsem přesvědčený, že co se týče komunikace s lidmi, mi několik let freelancingu pro uživatele a podnikatele, dalo něco, co těžko pochopí, kdo to sám nezažil. Naučilo mě to myslet strategicky. Když já někomu pomůžu a věnuju mu (nebo i prodám) dvě hodiny času, kolik problémů si tím způsobím na následující týdny, měsíce nebo roky.

❦

Naučil jsem se, pozorováním lidí z jiných odvětví, magickou sílu slov. Zjistil jsem, že když řeknu, že něco „nechci dělat“, jsem neochotný. Když něco „neumím“, jsem příliš skromný, a nebo jsem k 💩 a neumím nic užitečného. Teprve když něco „nedělám“, můžeme se dál bavit.

Svět se změnil, a spousta lidí zjistila, že pokud si to nechtějí naprogramovat sami, musejí se naučit s programátory komunikovat, nebo si na to někoho najmout. Na #MasteryClub si u vyjednávání IT zakázek vždycky beru slovo, a znovu vysvětluju, že očekávat třeba od webařské firmy, že za vás udělá dobrá rozhodnutí a bude jednat ve váš prospěch, je domněnka, co se může prodražit.

Technologická rozhodnutí jsou klíčová pro další rozvoj dodávky, takže pokud si někde najdete náhodou společnost o dvou lidech, vysypete jim kasičku, a necháte na nich všechna rozhodnutí, tak se nedivte, když dodavatel zmizí, a další podobná firma vám to chce celé předělat.

S tou výchovou to dělám trošku jinak. Dcerka už měla tendenci dělat trochu bordel, když mluvila Ivana Caha Sediva, tak jsem se k dceři naklonil, a řekl jsem jí, že když mluví „manažerka z McDonaldu“, tak se mlčí a poslouchá.

Na networkingu pak stačilo rychle připomenout, kdo je kdo, a cestu za „tetou z mekáče“ už si našla skoro sama. Špiclovat se nemá, ale ten start, kdy se dcerka Ivanky ptala, co že to vlastně dělá, byl k nezaplacení. Na akci sice potkala i pár dalších lidí a zdatně uplatňovala svoji angličtinu, ale myslím, že možnost doptat se na nápady z mekáče si pamatuje nejvíc.

Aneb jak se chopit příležitosti a dítěti představit výjimečnou osobnost naprosto přízemním a přitom přiměřeným způsobem. 🙃

#OfflineOsobnosti #NegotiCON

Jak byste reagovali na požadavek učitelky probrat se sedmiletou holčičkou školní řád? Co byste v takové situaci udělali?

Představte si, že koncem října vyzvedáváte dítě v sedm večer s tréninku, na osmou má jít do školy a vy odjíždíte na několik dní za zákazníky mimo město. Ve školním informačním systému máte poprvé za školní docházku dvě zprávy ohledně chování dítěte. Jednu od naštvané angličtinářky, která s psaním toho liebesbriefu nedokázala aspoň počkat, než vychladne. Druhou od třídní učitelky, která se to snaží dodatečně zasadit do formálního rámce.

Obě dvě učitelky nové a pracují se třídou necelé dva měsíce. Nic kromě blíže nespecifikovaného „chování“ se od nich člověk nedozvěděl. Jestli jsem odepsal dobře, netuším. Ale postavil jsem se za toho malého ďábla, co je mým dítětem. Všechno ostatní je pro mě vedlejší.

❦

Od učitelek jsem tedy nevěděl víc, než že jsou na dcerku naštvané a že těch problémů ve třídě mají zřejmě víc. Vzhledem k tomu, že dcerka ráda a dobře četla, a školní řád ještě nikdy neviděla, rozhodl jsem se toho využít a formální požadavek na čtení a probrání školního řádu navzdory pokročilé hodině splnit.

Ani trochu jsem ji nešetřil. Nechal jsem čerstvou druhačku samostatně přečíst celý školní řád a vypsat si body, se kterými si myslí, že má problém. Popsala mi rvačku s klacky a kameny (ty přiznala o něco později) včetně intervence učitelek. Celou událost třídní učitelka písemně popřela. Prostě se to nestalo, stejně jako další věci, o kterých jsem se dozvěděl od ostatních rodičů. Asi má důvod některé události před rodiči zapírat.

Když jsem se radil s dalšími pedagogy, ptali se mě, jestli připouštím i možnost, že moje dítě lže. Jistěže si dokážu představit, že dítě může lhát, jen nevím, k čemu to mělo pomoct v našem případě.

❦

Nakonec se ukázalo, že největším problémem je, že si k dcerce učitelky už vytvořily negativní vztah a neměly ji rády. Ona je zbožňovala, rozkrájela by se pro ně i pro spolužáky, udělala by pro ně všechno, co je v jejích silách. A právě pro věci, které už v jejích silách jednoduše nebyly, ji ony začaly nesnášet. Přitom mi kamarádi říkají, že má dcerka lepší disciplínu než jejich děti.

Uvědomil jsem si to teprve nedávno, když jsem slyšel hlavní učitelku na soukromé, jak dcerku ujišťuje, že přesto, že právě ze zmatku udělala hned několik věcí špatně, ji mají rádi. Ještě si myslím, že to udělala schválně, ať to slyším, abych taky nezapomněl jí to občas připomenout, když něco pokazí.

Když nad tím tak přemýšlím, muselo být docela maso už v sedmi letech pracovat pod vedením lidí, kteří vás nesnáší a nedokážou se nad to povznést, a kteří by vás tam nejradši už neviděli.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Já to nechci zveličovat. Pro nás už je to historie, byť si její následky asi poneseme dál. U nás se to řešilo „zaječí cestou“, odchodem od kamarádů a kamarádek téměř ze dne na den a bez rozloučení. Na druhou stranu se člověku rychleji vrátil zdravý spánek a mohl jít vydělávat na školné.

Konečně jsem se dostal ke zkoumání, co že myslí Dan Lessner těmi informačními systémy v RVP informatiky. Sice jsem už nenašel jeho videa ohledně systému Coda, ale aspoň jsem si pustil nějaké starší povídání z konference, kde vysvětluje svůj pohled na podstatu výuky IS na školách.

Líbí se mi ten pohled, kdy výuka informačních systémů je vlastně nauka o databázích, databázových aplikacích a srozumitelném uživatelském rozhraní. To mi připadá užitečné. Kdyby měli všichni, kdo absolvují základní a střední školu, aspoň rámcové povědomí o těchto tématech, mohlo by to zásadním způsobem ovlivnit veškerý IT byznys v zemi.

Když nad tím tak uvažuju, začíná mi to připadat podobně revoluční jako zavedení programování do škol, tedy při dobré implementaci RVP minimálně dvě školní technologické revoluce v jednom, navíc ruku v ruce s LCNC platformami ve firmách, jak nám to na konferenci ukazovali Adam Bárta a Eduard Hlava, a do čeho se čím dál více pouští i Štefan Prokop.

❦

Vím, že si nemám dělat velké naděje, a že se vždycky ve školství najde někdo, kdo to implementuje klasickým stylem výklad-test-známka, tedy úplně mimo realitu jakéhokoli byznysu. Na druhou stranu tohle riziko je tam vždycky, a další možnost je na školní výuku zcela rezignovat a jen minimalizovat škody. Navíc jsem to ještě nikde neviděl v realizaci.

Jsem docela zvědavý, jestli se to někde na školách daří implementovat tak, aby to fakt dávalo smysl a dětem to něco přinášelo do života. Je pravda, že klasická výuka informatiky ve smyslu vysokoškolské „computer science“ je už dneska reálně využitelná pro menší část lidí ve všech odvětvích, protože lze čím dál více stavět na hotových komponentách a opravdu málokdo potřebuje vytvářet klasické algoritmy a datové struktury.

Na druhou stranu algoritmické myšlení dost rozvíjí lidský potenciál soustředit se na detail a přemýšlet o něm. Je to trochu jako matematika, používá se to všude, ale opravdu málokdo to při své práci aplikuje na takové úrovni, jakou nabízejí náročnější z univerzitních studijních programů.

❦

Sám nevím, do jakého detailu by se až mělo zacházet. Jsem programátor s vysokým zájmem o detail a fundamentální principy. Bavím mě zkoumat, jak věci fungují, minimálně jako bonus ke znalosti, jak je využít. Na druhou stranu vidím, že se spousta lidí hluboké znalosti věcí raději vyhýbá, nebo ji dokonce předstírají, aby se k reputaci dostali zkratkou. Kolikrát pak poslouchám lidi s maximální jistotou vykládat naprosté nesmysly.

#ZákladníŠkola #StředníŠkola #Informatika

Začínám věřit tomu, že jediným důvodem, proč mi kdy šla matematika, bylo že jsem se všechno podstatné stihl naučit dříve, než mi někdo stihl vysvětlit, že to tak dělat nejde, a nebo jsem to těm lidem nevěřil.

Moje „programátorské“ metody se na skutečné počítání osvědčily lépe než metody „učitelské“. Svoje žáky jsem učil nejprve vše spočítat dobrými a spolehlivými metodami, a teprve následně řešit zápis „podle pravidel“, aby jejich řešení bylo akceptováno učiteli.

Zjistil jsem, že spousta propadajících jsou geniální děti, které pouze uvěřily, že „nemají hlavu na matiku“. A taky, že skutečně slabší žáci můžou při dobrém vedení snadno překonat průměrné žáky, kteří chodí jenom do školních hodin.

❦

Nechci si přivlastňovat zásluhy svých žáků. Sice jsem jim poskytoval takové podněty a vedení, aby dosahovali úspěchů, na druhou stranu to byli oni, kdo si to musel reálně odmakat a krok za krokem moje vstupy v ten úspěch proměňovat. Ani o sobě netvrdím, že jsem měl stoprocentní úspěšnost, byť jsem se vždycky snažil každému reálně pomoct překonat překážky.

Cílené memorování násobilky považuju za zbytečnost a ani dnes neumím spolehlivě celou násobilku, a často se přistihnu, že si násobky doplňuju nebo ověřuju opakovaným přičítáním. Navzdory opakovaným tvrzením „opravdových učitelů“ mi to nijak nebrání ani v rozkladu na prvočinitele, ani ve sčítání zlomků, a dokonce ani v derivování.

Naopak jsem si postupem času zapamatoval, že 8 je 2×2×2, že 125 je 5×5×5 a podobné blbiny, které mi pomáhají víc než násobilka. Když jsme začínali brát sinus a kosinus, měli jsme si pamatovat hodnoty pro 30°, 45° a 60°. Jednou mi matikářka před celou třídou vynadala, že jsem se na to vykašlal, a pak mi napsala jedničku, protože jsem to stejně během pár vteřin odvodil na tabuli.

❦

Jak mám diskutovat s lidmi, kteří mě přesvědčují, že mají pravdu, protože „prostě to tak je“ a „se to tak dělalo vždycky“, když jsem se svými postupy naučil počítat rychleji a především spolehlivěji než učitelé, a z mých početních i didaktických poznatků těžili všichni moji studenti?

Měl bych uznat svoji chybu a dát za pravdu lidem s omezeným myšlením, protože oni mají funkci a diplom z pedagogiky, zatímco já jsem jenom blbej programátor, co vám umožní uspět tam, kde se vám to doposud nezdálo možné? Komu tím pomůžu?

#ZákladníŠkola #Matematika

Ten rozklad na prvočinitele je ve skutečnosti mnohem jednodušší, žádnou násobilku k němu nepotřebujete. Mnohem více vám výpočet zrychlí znalost testů dělitenosti. Zrovna na rychlé zjištění společného jmenovatele 1/56 a 1/35 stačí zvládat dělitelnost 2, 3 a 5.

Násobilka vám sice pomůže další výpočet urychlit, ovšem za cenu, že v ní snadno uděláte chybu z nepozornosti či únavy. Pokud chcete mít výsledky správně, stejně byste měli chybu eliminovat ideálně technikou zvanou „počítání dvěma způsoby“, což obvykle znamená umět to počítat jinak než vás učili ve škole.

Ve středu jsem měl přednášku na konkurenčním Rust meetupu, který v Praze organizuje Lukáš Hozda za Braiins. Bylo by super, kdybychom dokázali, aby takto v budoucnu fungovala spolupráce i v rámci konkurence mezi vyjednavači.

Přednášku jsem se snažil dělat maximálně otevřenou okamžité diskuzi. Šel jsem do toho s předpokladem, že lidé už vědí, co je Rust a v čem je revoluční. Jedná se o jazyk univerzální, vhodný především na průmyslové použití a kritické aplikace, ale zároveň dostatečně schopný a pohodlný, aby se v něm dalo dělat leccos.

Trochu jsem bojoval s únavou a nedostatkem spánku, ale vynasnažil jsem se, aby to nebylo poznat. Jenom do hospody se skupinou extrémně zajímavých lidí jsem to tentokrát už nedotáhl.

❦

Rust garantuje něco, co je v průmyslovém světě C a C++ nevídané, a to jest absence takzvaného „nedefinovaného chování“ v bezpečné části jazyka. Kouzlo nedefinovaného chování tkví v tom, že můžete napsat kód, ze kterého úspěšně sestavíte program, o kterém nemůžete na základě kódu říct, jestli bude fungovat a co bude dělat.

Mezi nedefinované chování může patřit, jak jsem se dozvěděl na konferenci v Tel Avivu, i taková blbina jako absolutní hodnota čísla. Když totiž počítáte absolutní hodnotu třeba z osmibitového čísla v rozsahu −128…127, máte problém definovat abs(−128), protože 128 už je mimo povolený rozsah.

Ovšem tohle je nedefinované chování „pro mrňata“, ve skutečnosti vám programy můžou dělat úplné nesmysly, nebo se totálně rozsypat, protože dostanete strojový kód optimalizovaný na základě předpokladů, které jsou v rozporu se záměrem autora kódu v C nebo C++. Je těžké vytvořit jazyk, který se dobře používá, vede na výkonné programy, a nemá nedefinované chování.

❦

Volili jsme mezi extrémní přednáškou o nebezpečné části jazyka, která slouží právě k tomu, aby se daly vyřešit okrajové případy, kdy je garance dobře definovaného chování v rozporu s ostatními požadavky, a je nutné převést zodpovědnost zpátky na programátora, a nebo povídání o technikách, jak psát v bezpečné části jazyka ještě bezpečněji a spolehlivěji.

Lukáš mě požádal o to druhé. Je to výzva, protože samotné garance Rustu nabízejí svět, který byl doteď nedostupný, kdy se nemusíte bát, že jste někde něco pokazili, protože se to dozvíte ještě dřív, než vůbec budete mít možnost program spustit.

Většina přednášky byla o tom, jak stavět kód, abyste se ① dozvěděli o chybových stavech co nejdříve a správně na ně reagovali a ② jak rozšířit okruh chyb, které se v úspěšně zkompilovaném programu nemůžou objevit. Jinými slovy jak vytvářet takové abstrakce a zapouzdření, aby knihovní kód garantoval vlastnosti aplikačního kódu a taky aby programy nepadaly.

❦

Je tam ještě pár témat, která jsem vůbec nepokryl, nebo je zmínil jenom okrajově, a taky několik věcí, které ukazují, že se Rust rozvíjí správným směrem, a že se v něm budou tyhle věci dělat do budoucna pravděpodobně ještě lépe.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Nedávno jsem někde četl, že se #OfflineOsobnosti mají vydávat snad v neděli. Člověk se mnou na fotce je Andreas Winheller, špičkový německý vyjednavač, který navzdory online formě konference zavítal k nám do Prahy, aby si užil trochu té osobní atmosféry. Nakonec tu atmosféru významně dotvářel.

Andreas za ty roky nasbíral unikátní postřehy a nabízí zase jiný pohled než Gary, Phil, Scott (We're with you!), Adam, Karel, Mexo nebo Tomáš. A co si budem povídat, zrovna v disciplínách mezilidské komunikace je výhodné sbírat inspiraci a střípky informací z mnoha různých stran. Aniž bych chtěl shazovat ostatní, zrovna Andreasův přístup mi extrémně vyhovuje.

Kromě toho je to člověk, se kterým prostě chcete strávit kus večera, lépe svoje pocity asi popsat neumím. A taky ho vidět s ledovým klidem komunikovat s protivnou českou obsluhou, která touží po mezinárodní ostudě možná ještě víc než se konečně ještě před zavíračkou zbavit posledních hostů a zavřít podnik.

Říká se, že introvert „nabíjí baterky“ o samotě. Já už dlouho říkám, a Ivana Caha Sediva mi to včera potvrdila, že člověk může stejně dobře odpočívat mezi těmi správnými lidmi.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Zkoušel jsem přeorganizovat lekce, abych měl tu informatiku lépe ukotvenou podle dokumentů, podle kterých bych se měl řídit. Jakýmsi zázrakem se podařilo, že jsou všechny české školy od roku 2023 povinné učit skutečnou informatiku a nenazývat tak kurz kancelářské práce.

Seznamte se s tématy současné informatiky:

‣ Data, informace a modelování
‣ Algoritmizace a programování
‣ Informační systémy
‣ Digitální technologie

Pochopitelně jsme začali programováním, protože je nejzajímavější a nejzábavnější. Ale prakticky hned jsme přidávali různé hříčky, které vedou k pochopení principů hardware a software. To jsem chtěl rozdělit mezi „Data, informace a modelování“ a „Digitální technologie“, ale zjistil jsem, že je to asi blbost, nazval jsem to společně „Svět počítačů a elektroniky“.

❦

Mezi učiteli z minulosti podle všeho přetrvává představa, že se informatika bude dobře dělat spíše se staršími dětmi. To možná platí pro „kancelářskou práci“ za informatiku převlečenou. Mám relativně krátkou zkušenost a pracuju s dětmi od první do šesté třídy. Už teď vám ale můžu říct, že nadchnout páťáky a šesťáky je těžší, a snadno vám můžou ze hry vypadnout holky. Vypadá to, že je to pro spoustu dětí prostě a jednoduše pozdě.

Osvědčilo se mi začínat jednoduše od těch nejmladších. Nakonec je to zábavnější i pro mě, když můžeme pracovat o něco blíže hranice jejich možností, a větší část z nich má tendenci prostě makat a nezastavovat se.

Některé aktivity mi ani moc nerozdělují děti podle věku. Třeba nacvakávání konektorů krimpovacími kleštěmi je neskutečně oblíbené napříč oběma trojročími. A ta radost, když jejich kabel „svítí“ zeleně, zatímco jeden z mých patch kabelů jenom oranžově, k nezaplacení. Horší je, že jim ani s použitím multimetru neumím říct, proč se zařízení přes některé kabely spojí na plné rychlosti a některé nikoliv.

Studovali jsme s Tomáš Cibulec během našeho „grumpy programmers“ callu charakteristiku a požadavky 1000base-T ethernetu. Už jsem věděl, že se z toho kabelu využívají všechny čtyři páry. Co jsem netušil je, že se kvůli zachování intervalu pro poslání jednoho symbolu používá pět napěťových hladin místo tří a ještě se používají k odesílání dat všechny čtyři páry, a to souběžně s příjmem, což je za hranicí mých dosavadních znalostí elektroniky.

Aneb k čemu vás může zavést tak triviální aktivita jako kompletace kabelů.

❦

Je to taky dobrá příležitost znovu připomenout dětem, že škola opravdu není o tom, že já vím, oni nevědí, a teď tam sedíme proto, abychom více či méně provedli transfer znalostí ode mě ke každému z nich. Takhle se musíme umět zastavit a společně přijmout to, že se něco taky u nás v místnosti neví. Koneckonců umět nevědět je důležitá dovednost, na kterou se ve školství hodně zapomíná.

#ZákladníŠkola #BahenníLázně

A protože je hezký den, měli bychom si taky trochu zabahnit. Podělím se s vámi o „Víte, kdo já jsem?“ moment, kdy se na mě přišel obořit jeden ze soudruhů, co jsou „narozdíl ode mě opravdovými učiteli“.

Delší dobu jsem se chystal na redesign svých kurzů návrhových vzorů při vývoji software. Většinou zákazníky seznamuju s návrhovými vzory v C++ nebo Pythonu. Jsou to akce, do kterých se jiným lektorům moc nechce, proto je považuju za svoji specialitu.

Už jsem tomu tématu věnoval tolik, že příklady na návrhové vzory sypu z rukávu. Přesto mám různě rozházené poznámky, co si myslím, že by se dalo dělat ještě trochu jinak, a kam bych chtěl tuhle skupinu kurzů posouvat. Už teď používám úplně jiné členění a pořadí než najdete na různých online portálech, a vedle objektově orientovaného návrhu kladu hodně důrazu na vlastnosti konkrétních jazyků.

Kurz mám připravený i pro programovací jazyky C a Rust, které se mezi objektově orientované jazyky ani neřadí, ale o to je to vlastně ve výsledku zajímavější. Když se podíváte do kódu linuxového jádra, najdete tam spoustu užití klasických návrhových vzorů pro objektově orientované jazyky.

❦

Co je hezké, seznámení s návrhovými vzory vám může pomoct jak v úplných začátcích, když se s programováním teprve seznamujete, tak i po dvaceti letech v oboru. Pro zkušenější programátory lépe funguje hands-on zkušenost, zatímco pro nováčky spíše sledovat live coding, přemýšlet nad kódem a ptát se.

Zkušenějším pomáhá probrat se abstraktnějšími návrhovými vzory, všem včetně nováčků pak prospěje dozvědět se, jak se některé typické problémy v softwarovém vývoji řeší a jak spolu nečekaně souvisí třeba grafický editor a klasický databázový systém nebo dokonce jádro operačního systému.

Během panelové diskuze na Noci vzdělávání si vzala slovo ředitelka školy, odkud musela moje dcerka před časem odejít. Obrátila se na ministra školství Mikuláše Beka, aby mu řekla něco ve smyslu, že nemá pocit, že by její učitelé nějak zásadně selhávali ve znalosti svých předmětů, nýbrž mají problém v samotné práci a komunikaci s dětmi.

Bylo zajímavé to slyšet řečené na hlas na akci takového formátu. Mám pochopitelně své vlastní střípky informací z velké školy. Přece jenom mě zajímalo, jak moc jim pomůže náš odchod, a zajímá mě samozřejmě i druhý stupeň už kvůli dětem přátel a známých.

Není to první konference, kde jsem lidi z velké školy potkal. Očividně se minimálně část sboru o obor zajímá a po různých akcích jezdí. Taky informatika tam má dlouhé roky dobrou úroveň oproti mnohým školám v republice. V době, kdy spousta škol informatiku na poslední chvíli zaváděla, mohl jsem na kroužku na velké škole těžit z toho, že místní děti už umějí programovat v blokových jazycích.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola

Rozumím tomu, že uřídit velkou školu je problém, zvláště když se člověk cítí více jako vizionář než jako provozní. Navíc si škola nemůže zase až tak moc vybírat, kdo tam půjde pracovat. Kromě toho výuka probíhá po třídách za zavřenými dveřmi, a nikdo asi moc neřeší, co se v těch hodinách reálně děje nebo jestli se ten který učitel nestává obětí vlastní únavy.

Minulý týden jsem byl na Noci vzdělávání v Praze na pedagogické fakultě. Mám pár zajímavých poznatků.

‣ Ministr školství rád mluví a rád se poslouchá. Kdyby měl učit děti, tak mu během monologu všechny usnou. Tohle je naprosto nepolitické vyjádření, jsem rád za vládu, kterou máme, mohlo by to být mnohem horší.

‣ Daniel Pražák je pořád stejně úžasný a stejně vtipný. Kromě něj tu máme ještě několik učitelek, co se prezentují na instagramu, jsou podobně milé a příjemné jako Dan a mají práci s dětmi fakt rády.

‣ Se začínajícími učiteli je docela legrace. Samotné jejich myšlení a zkušenosti z prvních dnů ve škole, rozčarování z reality a všemožné rozpory mezi jejich vnitřním nastavením a výsledným jednání ve škole.

Tak třeba mladý kluk, co působí spíše jako špičkový divadelní herec než jako začínající středoškolský učitel, vyprávěl o tom, proč nosí ve svých hodinách čepici a jak tím reagoval na studenta, který se rozhodl mít na jeho první hodině kšiltovku na hlavě. Holka, co učí výtvarku na nějaké absolutně nevýtvarné škole, zase vyprávěla, jak nesnáší rozdávání poznámek, ale že už teda za první dva měsíce své praxe musela dvě dát.

#NašiUčitelé #Komunikace

Zrovna ti čerství učitelé z panelové diskuze, to jsou milí a příjemní lidé. Jen mi připadá, že na těch pedagogických fakultách nedostávají „nástroje“ k úspěchu mezi žáky a studenty, neskutečně se plácají v základní komunikaci, neumějí se vymezit vůči zkušenějším kolegům a nechávají se podle mě až příliš formovat prostředím tvořeným staršími učiteli. Nevyčítám jim to. Jsou to jen moje postřehy z jejich vyprávění.

Taky moc nerozumím tomu překvapení, že si každý na SŠ hned nesedne na zadek z každého nápadu výtvarkářky, co jim zrovna dneska nakáže dělat. Ona možná ze svého pohledu postupuje podle nějakého systému a plánu, ale student to takhle přece nevidí.

Moje lekce informatiky jsou už legendární. Chodí se na ně dívat učitelé z okolí, aby se u mě mohli inspirovat. Neděláme nic světoborného, jsou to jednoduché nápady, které fungují. Když něco nefunguje, nebojím se to rychle zahodit.

#ZákladníŠkola #Programování

Tentokrát mě o pozvání do lekce požádala ředitelka menší školy, která už sama děti informatiku učí a má zvládnuté pomůcky, které jsem neměl v životě ani v ruce. Tak to jsem si řekl, že ani náhodou. Tahle ženská mi nebude dělat tichou pozorovatelku, z toho se musí vytěžit něco pro děti, co jim já v tuhle chvíli jinak nemůžu dát.

Tak jsme se dohodli. Dostala postupně tři skupiny po cca osmi dětech na programování se stavebnicí Scottie. Já jsem si vedle toho naplánoval dvě menší skupinky s aktivitou, kterou vám sem nemůžu napsat, protože byste si mysleli, že jsem se úplně zbláznil, ale která má obrovský úspěch především u těch, kteří se mnou až tak moc nechtějí programovat.

Fenomenální úspěch. Během dopoledne jsme dohromady odbavili desítky spokojených dětí, některé dokonce na obou aktivitách. Návštěvě jsme ukázali školu a školku. Odpoledne jsem vyrazil pro změnu na fakultu, kde jsme se dohodli, že oficiálně uvedeme Lukáš Hozda jako dalšího vyučujícího programovacího jazyka Rust, díky kterému jsem si mohl dovolit si na chvíli odskočit do vedlejší místnosti na operační systémy v podání Martin Decky.

❦

Poděbradský #MasteryClub jsem po třech dnech školení C++ a k tomu #NocVzdělávání a kombinaci výuky na základní škole a na univerzitě už do svého programu nezařadil. Na #vyjednávání v prostoru taneční kavárny se těším někdy příště.

Dostal jsem dotaz, proč se zrovna teď pouštím do kritiky českých učitelů. Má to velice jednoduchý a přízemní důvod, a mám radost, že pravidelné publikování nese své ovoce. Zajímá vás důvod? Jako bonus se v příspěvku dočtete, jak přemýšlí moje dcerka o paní učitelkách na předchozí škole.

#BahenníLázně #NašiUčitelé #ZákladníŠkola

Celá řada českých učitelů se namísto zlepšování své práce a nebo alespoň hledění si svého pustila do ženy, která si říká Štěkánka the učitelka. Já mám Štěpánku rád, a i kdybych neměl, nerozbíhal bych proti ní kampaň na motivy honu na čarodějnice, o kterém zpívá česká hudební skupina Asonance v písni Čarodějnice z Amesbury, původně Susannah Martin.

Řada dalších učitelů včetně některých mých přátel tiše přikyvuje, že taky Štěpánku nemají zrovna v lásce. Přece nemusím mít někoho vysloveně rád, abych dokázal říct, že je takový hon na čarodějnice špatný.

Přiznejme si na rovinu, že hlavním a největším Štěkánčiným zločinem je, že se staví za děti bez ohledu na názor učitelů. Tu věc s „kradením mobilů“ hledali učitelé minimálně týden v reakci na to, že si dovolila být na ČT :D a mluvit tam k dětem, protože lepší „kompro“ se nikomu z nich najít nepodařilo.

❦

Když jsem viděl tu smršť, rozhodl jsem se vydat ne jeden příspěvek, ale celou sérii příspěvků tak trochu na obranu autorky úžasných knih série Barevné klávesy, učitelky chystající se pomáhat dětem v Himalájích a ženy, na kterou se obracejí úplně cizí děti pro radu a pochopení, když se jim jich ve škole nedostává. A taky osině v zadnici nejednomu českému pedagogovi.

Štěkánka mi taky na rozdíl od učitelek ze staré školy poslala pro dcerku povzbuzující videovzkaz k narozeninám.

← „Učitelky po tobě šly vlastně asi ze strachu. Angličtinářka se na tebe v hodině naštvala, tak mi bez rozmyslu poslala přes Bakaláře hodně blbý vzkaz. Třídní to chtěla zachránit, a tak mi ještě dopoledne napsala na tebe kultivovanější obvinění. Pak už se asi chovaly podle toho, že si myslely, že by jim ve škole bylo lépe, kdybys tam nebyla.“
→ „Tak ono jim tam asi JE lépe, když tam nejsem.“

Má v tom jasno. Musela odejít proto, aby se učitelky měly ve škole lépe, protože s ní se tam dobře mít nemohly. Odešla od svých kamarádů a kamarádek ze zařízení pro děti, aby tam nevadila dospělým. Právě o takových věcech mluví Štěkánka, a i proto ji máme s dcerkou rádi.

← „Na to bych úplně nesázel. Možná se jim tvým odchodem ulevilo, ale uvědom si, jak rychle jsi byla pryč, a jaký musely mít strach, co bude následovat. Jak by vypadaly, kdyby jim takhle během měsíce najednou odešly třeba tři děti. Nebo kdybych začal jejich chování vůči tobě řešit s inspekcí nebo se zřizovatelem. Navíc ti přisuzovaly všechny problémy, které vznikly někde v tvojí blízkosti, takže se mohly taky divit, že ty jsi odešla ale problémy zůstaly.“

Já vím. Je to drsný, ale přece ji nenechám přijmout nastavení, že každému bude lépe bez ní. To ji raději budu učit, aby byla trochu snesitelná. 🙃 Beztak je v pohodě, to my máme divné nároky.

Na českém školství mě ze všeho nejvíce fascinuje celá ta mytologie a kult znalostí, které ve skutečnosti nikdo nepotřebuje. Svatým grálem českého školství je umět odříkat násobilku, počítat všechno trojčlenkou a recitovat vyjmenovaná slova. Veskrze všechno pomůcky, aby se i hloupý měl s čím vytahovat a za co se jako ten lev v diskuzích bít.

❦

Mít v hlavě tabulku násobení jistě pomáhá rychleji počítat další věci, aby člověk mohl ve škole sbírat dobré známky, blejsknout se na nějaké počtářské soutěži, a nakonec se jako dospělý aspoň vytahovat nad mladší generací, jak už to ten dospělý narozdíl od nich hezky umí. S pochopením smyslu matematiky a její aplikací to má pramálo společného.

Trojčlenku u nás většina dospělé populace používá spíše jako popis limitů svého matematického snažení, než jako nástroje, který by je posouval k lepšímu vztahu k matematice. Pro spoustu lidí je naprosto nepochopitelné, když setkají se vztahem mezi veličinami, který není lineární. Jednou se naučili, že se dá všechno spočítat trojčlenkou, a tam jejich svět prostě končí.

Že ty lidi vůbec netrkne, že třeba anglický pravopis je natolik nepřímočarý, že vám tam už žádná vyjmenovaná slova nepomůžou, a lidé tím jazykem normálně mluví a píšou, to už jde vůbec mimo mě. Těm lidem nedhochází, že věci jako vyjmenovaná slova nebo třeba slovesné vzory jsou jenom pomůcky, které mají s podstatou přirozeného jazyka pramálo společného.

Dost takových uctívačů školních pomůcek mě učilo v různých školách, a já jsem vůbec nechápal, co se mi snaží říct. Když se mě češtinářka nad úryvkem z českého překladu ptala, jakým jazykem to *autor* napsal, a chtěla po mě hodnocení výrazových prostředků, fakt jsem ji nechápal. Odpověď, že to určitě nepsal česky, tak o čem se tu bavíme, považovala za provokaci.

#BahenníLázně #NašiUčitelé #ZákladníŠkola

Když se dcerka začala projevovat jako vcelku inteligentní bytost a zajímat se o věci, tak mě několik lidí varovalo, že to bude ve škole problém. Doslova pro wellbeing v klasické škole potřebujete děti zhloupnout. Běda, jak se tomu některé dítě brání a zajímá se o všechno možné i nemožné. Jak ho pak chcete naučit věřit v měkké souhlásky (tácy), vyjmenovaná slova (fyzika), trojčlenku (šíření nákazy v čase) a další školometské ptákoviny?

Ani jsem se nezmínil, že jsem začátkem roku zvyšloval pravidelný příspěvek na People in Need a přidával nově pravidelný příspěvek na Paměť národa / Memory of Nations. Nemám potřebu se tím nějak vytahovat. Na druhou stranu je mi hloupé vůbec se nezmínit a aspoň nezkusit inspirovat.

Je tu samozřejmě řada menších organizací a jednotlivců, které taky čas od času podpořím, ovšem zrovna na ČvT mě zaujala schopnost reagovat a rychle sáhnout do fondu. Paměť národa jsem do nedávna pořádně ani neznal, ale ten projekt se mi velice rychle zalíbil. Neřeším teď nějaké detaily, jistě existuje s každou větší organizací dobrá i špatná zkušenost, ale i tak mi to dává smysl.

Když se zrovna zadaří, snažím se pomoct i lokálně a přímo, ale přiznám se, že je tu spousta věcí, se kterými si vlastní ruce špinit nebudu, přesto věřím, že si zaslouží podporu.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Osobně nejsem zatížený na žádný konkrétní styl vzdělávání a žádnou konkrétní metodiku výuky. Navíc mám technické zájmy, a tam Montessori pedagogika možná i trochu pozadu, k technologiím se staví rezervovaně, a zachraňuje to spíše všeobecná tendence přizpůsobovat se době a potřebám dětí.

❦

Na druhou stranu všechno ostatní od samotného přístupu k dětem přes věkově různorodou vrstevnickou skupinu až po podání základů matematiky mi v českém srovnání Montessori připadá naprosto neuvěřitelná. Informatiku konkrétně u nás nemáme ani zdaleka dokonalou, ale zase mají děti k dispozici jeden exemplář opravdového programátora.

Nemáme ve skříních hromadu vybavení z dotací, ani dětem nepřipravuju kdovíjak sofistikované lekce. Kolikrát děláme ve škole to, co jsem vymyslel a zpracoval předchozí večer, když jsem si řekl, že pro ně potřebuju něco nového.

Jednou jsem se takhle přehraboval věcmi doma, a zastesklo se mi, že mám doma kleště, koncovky RJ-45 a nějaké množství různě sesbíraných UTP kabelů, a nic z toho nepoužívám. To byste nevěřili, jaký úspěch mělo vyrábění propojovacích kabelů a zkoušení v provozu. Přitom taková blbost, která snad nemá žádnou oporu ani v nové informatice.

Jinými slovy, zase si s dětmi hrajeme a děláme kraviny, místo toho abychom se vrhli co já vím do výuky informačních systémů, adresářové struktury, nebo něčeho podobně seriózního.

#Batůžkář #ZákadníŠkola #Montessori

Je super, že si Montessori škola může dovolit programátora na volné noze. Tedy ne že by si tam člověk vydělal, ale jsou časově flexibilní, a člověk s nimi může spolupracovat, aniž by přicházel o zakázky. Takže je to spíše programátor na volné noze, kdo může dovolit spolupracovat s Montessori školou, a kdo tam může čerpat zkušenosti, které jinde nerostou.

Pokud máte trochu času a máte v okolí základku bez rozvrhu, kde se dá začínat s informatikou od útlého věku, doporučuju. Podobně pokud máte jiné téma, které můžete dětem nabídnout. Neovlivníte životy tolika dětí jako na velké státní škole a nedostanete se třeba k dětem ohroženým chudobou, ale zase se nemusíte přizpůsobovat někomu, kdo se nechce přizpůsobovat vám.

Co má k sakru společného vyjednávání a programování?

Překvapivě toho není málo. 🙂 Pro začátek bych uvedl, že jak v programování, tak i ve vyjednávání vám na začátku stačí osvojit si jen několik málo technik, a vaše výsledky se skokově zlepší. Překvapivě to funguje i u lidí, kteří aktivně programují nebo vyjednávají více než deset let, ale dlouho nenašli čas se na tu činnost podívat v detailu.

V obou případech číst, poslouchat a vědět nestačí. Když dojde na lámání chleba, počítají se jen znalosti a dovednosti, které dokážete aplikovat do každodenní praxe. A to ideálně i ve stresu, v časové tísni a na pokraji vyčerpání.

Oba obory vyžadují mnohem větší důraz na to, co se děje ve vaší hlavě, než na to, co se nakonec dostane do kódu nebo zazní během jednání. V obou můžete přípravu přeskočit a nádherným způsobem improvizovat, a s nadšením a plným nasazením to dotáhnout až k výsledku, nad kterým se vám chce akorát tak brečet a mlátit hlavou o zeď.

❦

Cesta k dohodě se značně komplikuje, když se vyjednavači zaseknou na detailu, který ve skutečnosti není pro výsledek zase až tak zásadní. Ještě štěstí, že se programátoři rozhodují za všech okolností zcela racionálně a nikdy se během práce nezahrabou do nepodstatného detailu. Máte pocit, že vám nestydatě kecám? Bingo!

Obecně se racionalita v technických oborech značně přeceňuje. Ve skutečnosti se programátoři neustále potýkají s pocity a názory nejen dalších lidí, ale i svými vlastními. Vytvořit software, který zákazníkovi dobře slouží, je bez vyjednávání zhola nemožné.

Obdobně se v měkkých oborech přeceňuje intuice a iracionalita. Plánovat a designovat vyjednávání podle pocitů a aktuální nálady je super. Člověk se u toho cítí jako kouzelník či šaman. Vnímá u toho proudy energie, jak si vodí emoce druhé strany. Jak se tak věnuje kouzlení a zaříkávání, najednou se probudí do situace, kdy se to celé posralo, protože přehlédl klíčovou informaci.

❦

Stejně jako neexistuje umění vyjednat cokoliv, neexistuje ani umění naprogramovat cokoliv. Každá situace má své limity, i když nemusejí být na první pohled patrné, a člověk se může snadno zamotat do cesty, která ve skutečnosti v danou chvíli nevede k řešení.

Málo podobností, říkáte? 🙃

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Minule jsem vám asi neukázal ten správný kontext. Mnozí učitelé se snaží sami sebe prezentovat jako progresivní a inovativní, ale běda jak narazí na někoho, kdo si dovolí skutečně progresivně a inovativně myslet. 🙃 Štěkánka před časem vydala takové bingo založené na reakcích horlivých diskutérů. Pod mým příspěvkem se k němu vrátila. Poznámky v závorkách jsou moje.

‣ Arogantní (vždycky ten druhý)
‣ Musí si zvykat (vždycky to dítě)
‣ Dikce (když nevědí, jak napadnout samotnou myšlenku)
‣ Slušně jsem se zeptala (potom, co jsem zahnojila celou diskuzi)
‣ Pokora (vždycky toho druhého)
‣ Dal jsem několikrát blok a pořád se mi zobrazuje (Štěkánka)
‣ Štvaní veřejnosti proto učitelům (reálnými příběhy)
‣ Všechny učitele do jednoho pytle (když nejsou argumenty)
‣ Mince má dvě strany (když nechci podpořit dítě)
‣ 2. st., 30 dětí, vyloučená lokalita, podpůrná opatření (jsem lepší než ty)
‣ Kromě práv také povinnosti (když chci šikanovat děti)
‣ Na soukromé škole (to není žádná práce)
‣ Inkluze (chci mít všechny děti stejné a podle tabulek)
‣ Konec přichází (když vzpomínám na spartakiádu)
‣ Život se nemazlí (můj život stojí za 💩, chci ho kazit i dětem)
‣ A vy učíte? (univerzální heslo, když se v diskuzi nedaří)

Aby to bylo aspoň trochu napínavé, hraje se Štěkánčino bingo za každého diskutéra zvlášť. Za výhru se považuje bingo jenom u učitelů s dohledatelným aktivním úvazkem. Protivní důchodci a falešné profily se nepočítají.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Štěkánka v létě odjíždí pomáhat do školy do Himalájí. Už si toho všimli i vášniví diskutéři, a vyzívají ji, aby už tam zůstala. Čím to je, že tahle „drzá holka“ učitelům tak vadí? Jistě to nebude ta věc se zabavováním mobilů, to by jistě takový hon na čarodějnici nevyvolalo.

Vždycky si vzpomenu na překlad jedné písně z dílny skupiny Asonance:

Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury.
S jasnýma očima a řečmi pánům navzdory.
Sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná
A že se lidem vyhýbá a s ďáblem pletky má.

Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
A pověrčivý lid se na pastora obrátil,
že znají tu moc nečistou jež krávy zabíjí
A odkud ta moc vychází, to každý dobře ví.

Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali
A když ji vedli městem všichni kolem volali,
„Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš,
Teď na své cestě poslední, do pekla poletíš.“

Nikomu samozřejmě do hlavy nevidím, ale jak já to chápu, #NegotiCON je od začátku koncipován jako akce, která je v první řadě o spolupráci, a taky o tom udělat něco, co tu nikdy předtím nebylo. Může se toho změnit spousta, a za mě je mnohem chytřejší umět se přizpůsobit nastalé situaci.

Sám jsem se k zájmu o vyjednávání dostával velmi postupně. Díky Jan Mexo Rehak jsem se sice dostával na #MasteryClub už v začátcích a vlastně prostřednictvím Silné vyjednávací kávy na Clubhouse ještě dřív, ale bral jsem to spíše jako zábavu a zajímavost. Nevěděl jsem, že tam děláme něco, čím se později budu vážně zabývat.

K tomu jsem se dostával velmi pomalu, ovšem v klidu a neuspěchaně. Možná i proto jsem se nezařadil mezi ty, co se na to rychle vrhli, ale zase rychle skončili. Ze stejného důvodu jsem se v jednu chvíli vyjádřil, že vlastně není až tak kam spěchat ohledně konference. Někdy se věci posouvají pomaleji, než bychom chtěli. Podstatné je, zda se v hrubých obrysech posouvají správným směrem.

❦

Podle mě je osvobozující si připustit, že si nějaké to zakopnutí můžeme dovolit, pokud se dlouhodobě zadaří držet kormidlo ve správném směru. Možná kolem toho budou drby a nějaké to zklamání, to se může stát. Na druhou stranu se možná obrousí hrany a vymizí zbrklost, a to mi vcelku vyhovuje.

Po třech letech jsem si jistý, že mě vyjednávání a komunikace zajímá. Když mi Mexo říká o zajímavých lidech z tohoto oboru, už mu neodpovídám, že je to mimo můj záběr a dosah, a chci se s nimi potkat. Třeba osobně, třeba online, zajímá mě to a láká mě to. Ne jako exhibice a machrování před lidmi, ale jako čistá radost a zájem.

Můžu se tady vytahovat loňskou fotkou s Garym Noesnerem, ale mnohem zajímavější je, co jsem si s rozhovorů, přednášek a workshopů s ním odnesl a jakým způsobem to používám v osobním i pracovním životě. Marketing je samozřejmě důležitý, ale pro mě je důležitější, aby mi neunikla podstata.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání.

Byly doby, kdy mi nedělalo problém ujet na kole 100+ kilometrů za den. Je pravda, že teď na každou cestu tahám cca o 15 kg větší zátěž a za poslední tři roky jsem opět poněkud vyšel ze cviku. Ovšem díky motivaci od Jan Srnka jsem na chvíli vyměnil jedenáctileté Volvo za podobně starý Maxbike.

Asi tomu zatím nebudeme říkat začátek sezóny, když jsem na tom kole zatím jel pořádně jenom jednou.

Každopádně je to úplně perfektní místo, a pokud byste se mnou chtěli za hezkého počasí neformálně networkovat, tak u Honzy můžem. Už jsem se ptal Vojta Hordějčuk, jestli se tam nesejít ve větší skupině jako nedávno v Praze. Podle mě dokážeme pokrýt i případnou nepřízeň počasí, kdyby bylo nejhůř.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Jako skvělé setkávací místo to už před týdnem zvládl vyzkoušet Jiri Patak.

Skutečně jsem se na #NegotiCON 2024 osobně a ve velkém stylu těšil. Dozvídal jsem se postupně o každém jednotlivém speakerovi a jeho backgroundu. Přiznávám, že mě změna na online Lite verzi nepotěšila, ale zároveň mi v danou chvíli přišla velice chytrá.

A tak si naši někdejší přátelé veřejně ťukají skleničkami na to, že se nám něco nepovedlo. Staré dobré: „Sousedovi chcípla koza, boucháme šáňo.” V naší malé zemičce je super, že ať se stane cokoliv, vždycky uděláte někomu radost.

Osobně se na to dívám z druhé strany, takže nemám čas truchlit. Pokračujeme v budování skvělých večerů s #MasteryClub a chystáme další #MasteryCourse. Měníme fungování pražského klubu a přidáváme klub poděbradský v nádherných prostorách. Každý jeden z nás se v posledním roce naučil něco, co do té doby bylo mimo jeho možnosti, každý získal zkušenost, která byla za hranicí komfortní zóny. A málem bych zapomněl, taky budeme mít již zmíněný dostupnější #NegotiCON 2024 Lite.

Sám jsem se učil u Vyjednáváme a Negotico a pomalu ale jistě vedle svého vlastního byznysu sleduju další zdroje, tak kdybyste věděli o něčem, co za to stojí, dejte mi prosím vědět. Kromě toho jsem vyrážel na několik konferencí a kurzů ve svém oboru a chystám se na další, a taky jsem vyrazil za Václav Strnadel a Radek Petráš na kurz rétoriky. Pro mě tedy rok 2023 rozhodně žádný neúspěch není, a rok 2024 se taky nerozjíždí zrovna špatně.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

A koupil jsem si hodinky. Pochopitelně z druhé ruky, ovšem od hodináře osobně, a to se počítá. Myslíte, že ladí k mému jedenáctiletému Volvu?

Příběh batůžku. 🙃 Když jsem v roce 2017 odcházel ze zaměstnání, musel jsem svůj Lenovo batoh prohlásit za opotřebený, aby mi ho nechali a nenacpali ho snad nějakému nešťastníkovi namísto nového.

Jenže jsem jako živnostník velice rychle zjistil, že je to fujtabl na záda, a vyrazil jsem na Smíchov pro některý z velkých městských batohů od Deutera. Rozdíl byl obrovský, sloužil mi roky, jezdil se mnou všude možně i nemožně, ale nastal čas na výměnu. David Becvarik už mi dlouho povídal o nějakém dobrém batohu, Jan Mexo Rehak mi doporučení potvrdil, a na svůj první kurz ve Švédsku už jsem se rozhodl vyrazit s novým.

Chtěl jsem starý batůžek nabídnout do charitativní dražby. Ale když mi Tereza Matonohová dala košem, vyčkával jsem. Nakonec se batůžku, který se mnou procestoval cestu ze zaměstnání do byznysu na volné noze, ujala Linda Lokočová, která přišla s nápadem poslat tento artefakt kamsi za moře.

#BahenníLázně #Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Co se stalo s batůžkem dál, to vám bude vyprávět sama Linda, která v designu jeho dalšího osudu dostala volnou ruku. Já už jezdím po akcích s batůžkem novým, kterému všichni přezdíváme Rolls-Royce mezi batůžky. Jezdí se mnou mým jedenáctiletým Volvem.

Mám novinku. Protože nebyl po ruce nikdo v tématu zběhlejší a zkušenější, udělal jsem pro zákazníka něco mezi konzultací a kurzem na grafická rozhraní pro embedded systémy v Qt a Pythonu.

❦

Protože uživatelská rozhraní ani pro mě, ale ani pro účastníky, nejsou denní chleba, musel jsem si v první řadě připravit, jak představím model-view rozdělení a jak si poradíme s různými přístupy. A taky jak vlastně funguje integrace C++, Qt, QML, QtQuick a Pythonu. Telefonoval jsem nejméně s desítkou lidí, co se Qt zabývají nebo zabývali.

Pobavilo mě, když jsem si uvědomil, že návrhový vzor model-view-delegate je pro nás „imperativce“ prachobyčejný for-cyklus, a pro moje pozdější „funkcionální“ já zase prachobyčejná mapovací funkce. Takže jenom další fancy název pro půl století staré koncepty.

Jsem rád, že ocenili moji hlavní konkurenční výhodu. Často děláme se zákazníky věci, na které nejsem ten nejlepší člověk široko daleko, ale bývám nejlepší (často i jediný), kdo je v danou chvíli k dispozici. Snažím se organizovat si čas tak, abych zajímavé zakázky mohl přijmout a mohl tak růst se svými zákazníky.

❦

Qt a QML nejsou po stránce návrhu krásné, stejně jako není krásné C++ a nakonec ani některé aspekty Pythonu. Na druhou stranu jsou to technologie, které se v tuto chvíli v embedded software industry používají a mě baví spolupracovat s typy zákazníků, kterých se tyto technologie týkají.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Kdybych byl dítě, toho chlapa bych chtěl potkávat každý týden ve škole a pracovat pod jeho vedením. Možná by mě to donutilo v pondělí ráno lépe vstávat, abych nepřišel pozdě na první hodinu.

#OfflineOsobnosti

Na konferenci Vzdělání pro budoucnost mluvil Jaroslav Vidensky na exotické téma. Bavil se s učiteli o cestách k tomu, aby jim bylo ve škole dobře. Mně se to líbilo. Na druhou stranu spoustu učitelů vídám tak si stěžovat na život, že kdyby jim bylo mělo být dobře, tak asi ztratí svoji identitu. Co víc, celé téma Jarda rozběhl povídáním o potřebách ne učitelů, ale žáků. Věří totiž, že když je žákům ve třídě dobře, učitel na tom může stavět i to svoje dobře.

Ukázal jsem mu kavárnu v národní technické knihovně. Byl jsem z toho setkání natolik u vytržení, že jsem v přednáškové místnosti nechal batůžek i s počítačem a ostatní technikou.

Je radost bavit se s lidmi, kteří dětem rozumějí, a záleží jim na nich víc než od první minuty pracovat na posouvání záložky ve školním vzdělávacím plánu. O tohle se snaží v Česku spousta lidí, a další spousta lidí se z různých důvodů snaží, aby se dětem ve škole nedařilo. To byl velkým tématem i na chodbách konference. Dneska i spousta učitelů řeší, proč se jejich dětem nedaří u jejich kolegů, a jak s těmi kolegy komunikovat, aby to fungovalo.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Ve čtvrtek jsem byl na zahájení vyjednávacího klubu Negotico v Poděbradech kousek kousek od místa, kde jsem byl na kurzu Vyjednáváme. Každý holt slavíme velikonoce jinak, a pro mě tohle není ani tak práce jako zábava.

Přesun klubu mimo Prahu ve mně vyvolal trochu rozpaky, navíc jsem si naplánoval výuku na univerzitě tak, abych se rovnou sešel s ostatními trenéry a plynule jsme přešli od programování v Rustu k vyjednávání. Ostatně jsou to natolik různé činnosti, že se v ten den perfektně doplňují. Co možná nevíte, je že se chystám znovu vést pražský středeční klub, tentokrát v tandemu se skvělou lektorkou se zkušenostmi z divokého prostředí soukromého školství.

Připravujeme pro vás případovky s desítkou různých prostředích a v nich různorodými konflikty a vyjednávacími technikami a taktikami. Netrénovali jsme tu vyjednávání před více než deseti lety jako Jan Mexo Rehak, ale pojedeme ve stejném konceptu. Navíc už jsme si vyzkoušeli, že to dokážeme, a ještě přineseme do celé té hry nové prvky.

❦

Jak můžete odhadovat z fotek, u nás je čerstvá nová krev vítána i mezi účastníky. Divili byste se, jak někdy dokáže úplně změnit dynamiku týmového vyjednávání.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Jedna perlička ze čtvrtka. Myslím, že se jí bude do života hodně hodit.

„Víš, co je největší zbraň žen ve vyjednávání? Že je muži podceňují.“

Tuší někdo proč?

Sleduju kde koho, o tom žádná. Jsou to lidé různých povolání a zkušeností. Ale povolání keynote speaker mě ke sledování samo o sobě moc neláká, a před obecným povídáním o AI dávám většinou přednost i stand up comedy.

Vracím se k „distribuční turistice“.

Před časem jsem vyzkoušel na laptopu NixOS, který pro mě byl zklamáním. Musel bych na něm stejně provozovat virtuálku, kde by věci fungovaly běžným způsobem, abych z něj mohl promítat na kurzech a konzultacích. Rychle jsem se vrátil k openSUSE.

Teď jsem přešel na laptopu na Fedoru. Vždycky to byla mnohem víc developer-friendly distribuce než SUSE. Kromě toho jsou tam rovnou balíčky na věci, co potřebuju. Díky tomu jsem plně přešel z Xorg na Wayland, konkrétně na Sway, který neumí zrcadlit obrazovku na externí display. Ale existuje wl-mirror, který tuto funkcionalitu nahrazuje a vylepšuje.

Taky jsem řešil, proč mi uspaný počítač nevydrží na baterku, a zjistil jsem, že Linux už nějakou dobu švindluje a systém ve výchozí konfiguraci vlastně vůbec neuspává, jenom se hodí do klidu. Vypadá to, že ani nepotřebuju hibernaci, bohatě stačí přepnout uspávání na hardwarovou variantu. Hibernaci mi totiž pro změnu blokuje šifrovaný odkládací oddíl.

❦

Jasně, mohl jsem si dopřát luxus přenechat tohle rozhodování experience designérům Apple, kde to docela funguje. Na druhou stranu mě Linux živí a baví, a je poněkud flexibilnější než konzumní elektronika. Nakonec by s tím při mém povolání možná bylo víc práce než užitku. Microsoft ani nezvažuju.

Je čas na každoroční držkování na velikonoční svátky.

Nemám české velikonoce rád a roky je neslavím. Naposledy jsem byl na koledě s dcerkou, když měla asi tak tři roky. Na koledu šla s dědečkem. Já bych zůstal zalezlý třeba u počítače, ale přidal jsem se k nim, abych poznal sous… No prostě aby ji tchán po pár vykoledovaných panácích někde neztratil.

Další roky už jsem se spoléhal, že zpátky dojde sama a neutopí se v nejbližším rybníku. Ona si to užije, dokud se může natláskat neomezeným množstvím sladkostí, a nikdo jí nevysvětluje, že to ona má být sešlehaná a rozdávat sladkosti a nalívat panáky. To si myslím, že dělat nebude.

#GenderováVýchova

Celý rok jsem ten nejhorší pohan, nejvíc ze všech svátků mě baví čarodějnice a halloween, na velikonoce bych tak ještě možná ocenil pletení pomlázky, protože mi to připomíná copánky. Už jako dítěti mi nevadilo velikonoční tradice zcela bojkotovat.

Píše mi zákazník, že před lety řekli asistentce, že o mně najde nejpřesnější informace na LinkedIn. Od té doby prý do výběrek chodí moje fiktivní povolání v oblasti krmení trollů. Zatím si žádný potenciální zákazník ze soukromé nebo státní sféry nestěžoval.

‣ Senior Troll Feeder – Even trolls deserve their fair share of rations.

Něco mi říká, že tohle nejvíce ze všech ocení Petr Tesařík, který mi zrovna včera říkal, že za sebou nechávám hlubokou stopu. Tak si říkám, kolik lidí ještě dnes pochopí původní význam a myšlenku této pracovní pozice a na jaké situace je tohle reakce.

Máte ve svém portfoliu něco podobného?

#BahenníLázně #SrandaMusíBýt

Jsem problémový rodič. ⚠ Kdo máte děti a máte je rádi, i vy byste měli být problémoví rodičové. Neproblémový rodič se vyhýbá konfliktu a dovoluje cizím lidem, aby dělali jeho dítěti a jemu samotnému věci, které mu rozhodně dělat nemají. A nemusí to skončit u zabavování věcí.

❦

Jestliže si učitel bez souhlasu odnese majetek rodiny, je mi vcelku jedno, jestli se dopustí § 205, § 207, § 228, § 230 nebo jestli „se vlastně nic nestalo“ nebo „to chtěl vrátit“. To je téma pro právníky. Mně bohatě stačí, když se řekne, že se taková věc dělat nemá. Pokud k tomu není zákonný důvod a neděje se to ani se souhlasem zákonného zástupce, nezadržujeme ve škole věci ani do konce roku, ani dokud si je osobně nevyzvedne rodič.

Podobně pokud některý učitel vede výuku v rozporu se zákony, které mimo jiné mají chránit děti před dospělými, v rozporu s rámcovým vzdělávacím programem, moderní pedagogikou nebo dobrými mravy (nebo jak se tomu říká), neproblémový rodič, kolega či dokonce nadřízený mlčí a nechává dotyčného páchat škody na další generaci.

Jako rodiče můžete ve škole narazit na učitele, kteří se rádi spoléhají na spolupráci. S takovými je dobré si nastavit rozumné mantinely a zkoušet spolupracovat ke spokojenosti obou stran. Druhá skupina jsou učitelé, co preferují metodu cukru a biče. K těm je zase dobré přístupovat metodami, kterým rozumějí, tedy jak cukrem, tak především bičem ve formě čehokoli, co jim bude dostatečně nepříjemné, aby se přizpůsobili.

❦

Chápu, proč to někteří učitelé stále dělají. Jsem schopný vlastnímu dítěti zabavit věc a vrátit až podle změny chování. Rozumím i požadavku na osobní vyzvednutí věci rodičem. Je to nátlak přímo na rodiče zasahováním do jeho osobního či pracovního času.

Osobně bych cizí dítě svévolně bez mobilu domů neposlal, ani bych se nesnažil šikanovat rodiče tím, že za mnou musejí dorazit a musejí mi věnovat čas, aby se dostali k věcem, které pro dítě koupili. Nátlaku učitele spousta lidí sice podlehne, ale trvale to zničí vztah a důvěru. Pak si chodí učitelé stěžovat na sociální sítě, že je kdekdo kritizuje, než aby zapracovali na nastavení hranic sobě a svým kolegům.

Osobně neřeším, co se děje s osobní elektronikou v době vyučování. Mám pochopení i pro situaci, kdy učitel zařízení zapomene na konci vyučování vrátit, pokud se rodičům omluví, osobně zajistí nápravu a poskytne součinnost při případném hledání ztraceného dítěte.

#NašiUčitelé #BahenníLázně #ZákladníŠkola

„Nebát se a nekrást.“ ~Tomáš Garrigue Masaryk

Včera jsem toho stihl celkem dost. Povídat studentům na VŠE o tom, jak se dostal programátor k trénování lidí ve vyjednávání, rozbít si telefon o tvrdou podlahu, a účastnit se programátorského meetupu na MFF UK, který jsem zorganizoval.

Po lednovém úspěchu jsme zopakovali meetup pro příznivce programovacího jazyka Rust, tentokrát ve větších prostorách, abychom se všichni vešli. Napočítal jsem okolo 65 účastníků. 🦀 Akce to byla super, uváděl Jakub Beránek, přednášeli Martin Kolařík a Victor Ciura, přišla spousta zajímavých lidí, s některými teď vymýšlíme všemožné bejkárny, především pak Kateřina Churanová.

Nebudu vám tu rozepisovat, co mezi programátory koluje za drby. Jedna věc je ale více než jistá. Opět jsem vsadil na správného koně, a pracovní příležitosti v oblasti tvorby spolehlivého software a konkrétně programování v Rustu v Praze a okolních městech jenom porostou.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Více než dvacet let dlabu na názory ostatních lidí, co bych měl používat za operační systém či programovací jazyk, a raději se starám, abych se učil věci technologicky zajímavé a kvalitní, raději než jen věci zavedené a přinášející okamžitý zisk. Raději používám nástroje dobré než oblíbené.

Linux jsem začal používat v roce 2003, Python v roce 2006 a Rust v roce 2018. Sice jsem vždycky tak trochu „late to the party“, ale aspoň se mám od koho učit. Lidí, co začínali s Rustem přede mnou, jsem včera potkal docela dost.

Rád bych vás seznámil s recruiterkou, jejíž služby se vyplatí využít, pokud sháníte přehrabovače životopisů a navolávače telefonních čísel bez respektu k lidem, kteří se nacházejí za nimi.

Hlavní výhodu spatřuju v úspoře peněz oproti profesionálnímu recruitmentu, kde byste se například při shánění nekvalifikovaných brigádníků nedoplatili. Metoda projíždění štosu životopisů a výběr pracovníků stylem „kdo to první zvedne“ se už osvědčila v mnoha firmách, které potřebují například nárazově balit výrobky do krabiček nebo jiné práce, které můžete svěřit v zásadě komukoli, kdo umí poslat CV s telefonním číslem na inzerát.

Tak s chutí do toho a půl je hotovo.

#BahenníLázně #NašiRecruiteři

Osobně považuju nový RVP, tedy rámcový vzdělávací program pro informatiku, platné pro všechny základní školy od září 2023 za jeden z nejlepších kroků ve školství, který se v posledních letech na straně státu podařil.

Ukončit období ignorování „skutečné informatiky“ na českých základních školách trvající několik desetiletí, považuju za kritický krok, aby tahle země vůbec měla šanci na budoucnost. Tady na LinkedIn se povětšinou napříč obory shodneme, že udělat si tabulku v Excelu jednoduše na základní vzdělání 21. století nestačí. Na druhou stranu mezi širším obyvatelstvem je stále rozšířená představa, že je ekonomicky naprosto v pohodě připravovat děti na 80. léta minulého století.

ŠVP neboli školní vzdělávací program se tvoří ve škole, a fakt nedává smysl, aby si na něj lidi ze školství chodili stěžovat programátorovi. Navíc má dnes škola povinnosti zajistit, aby ŠVP odpovídal RVP, a to nejen v tom, co budou děti ve škole dělat, ale i jak s nimi bude učitel pracovat. Málo se to říká, ale RVP definuje povinnosti učitele a ČŠI, tedy česká školní inspekce, ať už se jí daří lépe nebo hůře, má za úkol kontrolovat právě tyto věci.

❦

A co víc, nejsou to nějaké náhodné dokumenty z pera úředníkova. Moderní RVP popisuje a předepisuje spoustu velice důležitých aspektů moderního vzdělávání, a v povinných výstupech je naopak velmi skromný. Jeho následování je tak v zájmu dětí.

Osobně se necítím být RVP pro informatiku nijak omezován, naopak jsou tam věci, které dětem rád ukážu, snad v tuto chvíli kromě informačních systémů, ale to si snad naštěstí můžu dovolit nechat na jiných. Ve všech ostatních ohledech jsme oproti RVP i při občasných hodinách o několik kroků dále, a tam, kde má některé dítě mezery, o tom víme a máme to zapsané.

Hlavní rozdíl asi vidím v metodě. Já učím děti z radosti, že je můžu posouvat někam dopředu. Neučím je ze strachu, že když s nimi neproberu na třech samostatných lekcích práci se soubory a adresáři, že v budoucnosti nedokážou ovládat digitální technologie. Tento strach je mi naprosto cizí. Strach je něco, co se snažím z procesu učení co nejvíce eliminovat.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

P. S. Díky za cenný feedback. Je pravda, že diskutovat s oponenty, kteří jsou takto dobří komunikátoři, je těžké. Na druhou stranu je dobře, že se mi podařilo vybrat takový snímek. Moje hodnota v učitelských diskuzích jsou děti, jejich rozvoj a jejich budoucnost, takže naštěstí není v sázce moje ego. 🙃 Je pro mě těžké „lokalizovat“ diskuzi s člověkem, který mi chodí systematicky shazovat jakoukoli činnost, kterou já považuju za smysluplnou.

Software engineering myth no. 15: “Rust won't help you with memory leaks”

Now that even the greybeards noticed that Rust exists and people are talking about it, every now and then someone stands up and starts explaining that Rust isn't as safe as it should be and so we should stick with C++ and be happy. One of the most common tropes is that Rust doesn't help you avoid memory leaks.

❦

Rust indeed doesn't prevent you from creating programs with memory leaks in the “safe” code without any unsafe blocks. You can create and compile programs with growing amount of allocated memory that is no longer reachable and thus is considered leaked.

It's easy to create a programming language with the safety guarantees of Rust or better. What is hard is to provide that level of safety in a language that is practical and fosters productivity. Rust is that language and for the sake of universality it has to provide reference-counted smart pointer. The borrow checker cannot prevent reference cycles between these and thus cannot prevent memory leaks.

It was decided that memory leaks in general are explicitly allowed in the compiler safety model. It can still prevent dangling pointers, double-freed memory and, most of all, undefined behavior. You can create memory leaks by creating reference cycles between dynamically allocated objecs, by willingly and explicitly leaking memory and possibly through other means.

❦

On the other hand, when you want to avoid leaking memory allocations, Rust helps you significantly. First of all, memory allocation in Rust is explicit. It doesn't happen as a side effect of simple assignment like in C++. You have to create a situation that leads to a memory leak in Rust, it doesn't just happen.

As with other programming languages, it is important to distinguish what Rust guarantees to be safe and where it doesn't. But even when it doesn't, its data model tends to be very helpful and gives you all the tools to make your code safe beyond the compiler guarantees. It wouldn't be very practical to disallow reference-counted smart pointers in standard Rust code.

❦

Rust indeed gives you the tools to make your program safe even from memory leaks. You can use weak pointers. You can even use hash maps or trees with numeric keys to achieve a similar effect without the risk of making a mistake that would lead to a memory leak. There's no need to panic!().

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Komunitní vzdělávání je jedna z nejlepších věcí, do kterých jsem se kdy pustil.

Zatímco se mi učitelé klasických zařízení snaží vysvětlit, co všechno nejde a co se v prostředí školy nedá dělat, naplno využívám možností, které škola komunitního typu nabízí.

‣ Nemají rozvrh hodin. Díky tomu tam můžu vůbec působit. Taky nemám rozvrh hodin, a nemůžu se v tuto chvíli nikde zavázat k pravidelným lekcím. Místo toho používáme kombinaci kalendáře a plánovací nástěnky.

‣ Nemají zvonění a vyučovací hodiny. Díky tomu si můžu napsat skupiny na posunuté časy, aby když jedné skupině zadávám práci, druhá se mi tam nenudila, a když zadávám práci druhé, první už zvládali pracovat sami.

‣ Nemají oddělené ročníky. Díky tomu si volám děti podle jejich možností a schopností, a ne podle toho, co mají za rok v rodném listě. Od začátku mi do výuky pro starší děti chodí dobrovolně část mladších.

‣ Nemají známky a negativní hodnocení. Díky tomu můžu dětem potvrzovat dosažené dovednosti na základě předvedení jejich vlastních projektů, nebo toho, že je pomáhají naučit druhé děti.

‣ Nepřetěžují děti nesmyslnou prací. Díky tomu mi větší část dětí chodí do lekcí s nadšením, a taky se mi mnohem lépe řeší, pokud někdo zrovna nemá náladu nebo ztrácí disciplínu.

Nemusí se vždycky všechno dařit. Naposledy to bylo výrazně těžší kvůli absenci žačky, která si ochotně bere na starost celou jednu skupinu. Další pomocníci ještě nejsou dost vytrénovaní nebo nemají takovou autoritu. Třikrát jsem vyhodil z lekce vlastní dítě, poprvé dělala bordel, dvakrát se zkusila vrátit.

Pomocníci se s mým svolením taky jedno dítě ze skupiny vypustili, aby to pro ně bylo zvládnutelné. Takové dítě si hledá vlastní činnost. Může se pustit do týdenních úkolů, najít si jinou práci, nebo zvolit odpočinkovou činnost, stejně jako děti, co v danou chvíli nejsou zapsány na žádnou činnost. Spoust dětí jako odpočinek čte knížky.

❦

Mně se to líbí. Když dcerka dělala bordel na klasické škole, protože jí to tam nebavilo, tak neexistovalo, že by si mohla jít přečíst knížku nebo si třeba udělat úkoly do ostatních předmětů. Tady když viděla, že ji do lekce zpátky nevezmu, tak se prostě přesunula k jiné činnosti.

Díky tomu nejsou žáci a učitelé v permanentním konfliktu, a dokonce učitelé zvládají mít kancelář přímo v zákoutích velké třídy. Pracují a odpočívají normálně mězi dětmi, na klasické škole nemyslitelné. Když si tam sednu ke stolu s přípravou nebo hodnocením, normálně se mezi nimi i jako cizí zvládám soustředit na práci.

#ZákladníŠkola #Programátor #Batůžkář

We have a „soft“ topic for the #Rust meetup in #Prague, scheduled for March 19th at the Charles University. While most of the meetup will be technical and focused on programming skills, we're going to conclude the event with a discussion about selling the advantages of Rust to the customer.

It is primarily a community gathering. The official time at the venue is from 18:00 to 20:00. However, we can meet in a smaller group before and after the meetup and discuss topics that wouldn't fit in the schedule.

Rust is a programming language that brings unprecedented safety features especially to industrial, systems and network programming. There is a vast community in Czech Republic albeit not yet well connected. That's something we would like to change.

❦

Are we going to meet on the 19th?

Robert není zrovna vzorem zdvořilosti a nenásilné komunikace, ale jeho postřehy z českého školství mě baví. Největším nepřítelem zaprděných učitelů totiž není dítě ani rodič, ale člověk, který si dá tu práci s nastudováním zákonů a odborné literatury, a to všechno je ochotný jim kdykoli veřejně omlátit o hlavu.

Jestliže se podařilo „papírově“ modernizovat české školství aspoň na samotný základ vzdělávání pro 21. století, možná by stálo za to se skutečně podívat na implementaci nového zadání v samotných školách.

Osnovy v klasickém smyslu neexistují už skoro dvacet let. Vzdělávací plány pro jednotlivé oblasti se poslední roky daří dostávat na doposud v Česku nevídanou úroveň. Každý jednotlivý učitel si může vybrat, jestli bude na nové vzdělávací plány jenom nadávat, nebo jestli se naučí pracovat s dětmi tak, aby jim to k něčemu bylo.

Ředitelé by si pak mohli chtít vzdělávací plány ohlídat, protože by se taky mohlo stát, že někdo jako Robert po nich půjde jak slepice po flusu, dokud to neopraví. Na mnohé z nich bohužel nic jiného než nátlak nefunguje.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola

The next #Rust meetup in Prague will be March 19 at the Charles University.

We had the first meetup in January at a relatively small classroom at my business partners at Opatov. It was nice but we were full. Since then we were looking for a bigger place for March. It was an obvious choice to first contact the Faculty of Mathematics and Physics in Prague because they already have Rust on their menu. So the next meetup is at Malostranské náměstí.

Students are welcome and so is anybody who's interested in Rust and safe software engineering technology in general. We have a nice Rust community in Prague and people are ready to come from more distant cities as well. We are inclusive and meetups are held in English. Even when the meetup is over, there will always be someone to talk to, so feel free to come and see us even if you're not local or don't speak Czech.

We're working about the topics and talks. However, the main goal is still to meet people and maintain the community. Come and see us even if the topics aren't particularly hot for you.

It's a technology and education event, no HR exhibitions allowed, or you can be fed to the lions in Prague zoo.

Software engineering myth no. 14: „Block programming is just a toy.“

Building software using visual blocks that fit together like a jigsaw is now a popular way to teach basic programming skills to young children. There are numerous block-based tools for own projects as well as systematic step-by-step learning activities. These tools help make children ready for the real programming languages.

❦

Learning tools like Scratch or SpriteLab have each their own limitations. They are not suitable to make software components like those that are created in text-based languages. Even though creative people found ways to use additional plugins to create really nice projects, the purpose is still to have fun and push the limits.

However, the block programming languages represent the same abstract syntax tree that you would build with any modern text-based programming language. Given proper tools, you could express anything as a hierarchy of block elements. One advantage would be that you wouldn't have to care about the details of the text syntax and white space and instead direct 100 % of your focus to the structure. There could still be keyboard programming support.

For many people, this could be a perfect solution to save time dedicated to fixing missing semicolons and bad syntax because a jigsaw-style block solution would simply not let you connect blocks in the wrong way. It could work very nicely with a strict static type system as well as generics.

❦

People in some industries already use visual programming solutions. Now you'll have a whole generation of children of which many can put blocks together and call it a program. Block representation of programs may eventually probe to be the best way to attract people to projects using their prior experience from school.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Software engineering myth no. 13: „Real programmers write their code in C“

Every now and then I talk to someone who, like I did, literally fell in love with Unix and the C Programming Language. Some of them love C so much that they would use it for everything. If you look at any Linux distribution, you'll find a lot of applications written by these people.

❦

You can write pretty much everything in C. Unix systems usually provide a C standard library that provides ANSI and POSIX APIs as well as OS-specific extensions. In these environments the C API is usually considered the main operating system interface on top of system calls. There are a lot of advantages to this approach.

On the other hand, writing in C is cumbersome and error prone. It doesn't offer automatic release of resources like C++ and virtually any other contemporary language. It doesn't have generics and thus it doesn't provide nice type-safe abstractions for reusable data structures. It doesn't have proper abstractions for text manipulation. It doesn't help you with error handling. It wasn't designed with safety in mind.

It's true that C++ has already exceeded any reasonable limits of complexity (another example is JavaScript). However, the templates in its standard library and third-party libraries make it reasonably easy to work with any data structures you might need. Rust is a much simpler language with nicer abstractions. Higher-level languages like C# or even Python make it even easier for you.

That doesn't say much about hardcore programmers, does it? The problem with C is the price of using it. It's not even that difficult to learn it. However, it is extremely time consuming to write correct code that does something useful, especially with large amounts of dynamically allocated data and resources. In terms of time and money, it is much cheaper to develop in Rust, and you can easily avoid nasty bugs and security issues that way.

❦

It's definitely useful to know about C. However, even programmers now need to work smarter rather than harder and C is not the tool that gets the best job done in a reasonable time frame, especially if we talk about a large code base with reusable components. Even the best programmers now need to choose their tools wisely.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Software engineering myth no. 12: „Pascal was a bad language“

Most of my generation knows Pascal as a school programming language in the form of Borland's Turbo Pascal. I didn't even like it and would prefer C pretty early in my career. It felt way more flexible and more capable to express my ideas in the form of code.

❦

The popular Turbo Pascal dialect indeed felt limited. It might have been the timing when people out there already assumed that the size of data structures should be practically unlimited. Text in C would be stored as NUL-terminated dynamic array in memory. Record would often include pointers to dynamic memory. Lists of records would also use the benefit of dynamic allocations and 32-bit sizes and pointers.

However, learning the basics of programming in Turbo Pascal was easier due to better support for text manipulation and helpful compiler features like range checking. The language and tools were so good for school tasks and learning in general that even universities kept Turbo Pascal and Free Pascal until pretty late.

Pascal was good enough for learning algorithms and data structures and for many practical tasks. Some would still argue that there's no good modern alternative for teaching about performance and complexity of computer programs.

❦

Pascal as the first programming language was mostly superseded by Python that has its own limitations or even JavaScript. None of the two are good models for how computer actually performs computation. C and C++ are now considered to dangerous for beginner's hands. Most other languages are high-level enough that you simply grab the data structure implementations that are ready to use and don't see why you should implement them.

Times are changing and most programmers don't design their own data structure implementations at all. I would argue that nowadays it makes sense to start with a language and tools that help you rather than working bottom-up from data structures to software engineering. Anyway, for the purpose of showing the beginners what the machine does, Pascal wasn't all that bad.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Objevil jsem na sociálních sítích učitelku ze zlínské průmyslovky, oproti které jsem prý v C, C++ a assemblerech úplný nýmand. Protože se rád učím od těch nejlepších, takovou příležitost bych si nerad nechal utéct.

Pomůžete mi najít cestu, jak přesvědčit Leu, aby mě vzala do soukromého učení? Na tohle totiž zatím ještě moje vyjednávací dovednosti nestačí. Taky si říkám, kdo byste do toho šli se mnou, že bychom si kurz u takové hvězdy mohli objednat společně, a využít tak lépe její drahocenný čas.

Jak můžete vidět ve snímku, sice jsem se původně k C a C++ vůbec nevyjadřoval, ale hned poznala, co nejvíce potřebuju zlepšit.

#NašiUčitelé #BahenníLázně

Diskuze probíhá ve skupině Učitelé, kterou založila a udržuje Štěkánka the Učitelka. Ta mi letos ke své knížce Barevné klávesy nahrála videovzkaz pro dcerku k narozeninám. ❤️ K tomu ještě dostala Vědecké kladivo III s věnováním od Martina Roty.

Nelogická informatika č. 7: „Nultý prvek.“

Ukázalo se, že počítat seznamy od jedničky, je v informatice většinou spíše hloupé a nevýhodné. Počítání od nuly se ukázalo být výhodné jak v informatice, tak i v matematice.

Spousta programátorů tak začala používat pojem „nultý prvek“ pro první věc na seznamu, což logicky vede k tomu, že se druhé věci začne říkat „první prvek“ a třetí věci „druhý prvek“. Aby toho nebylo málo, někdy se „konec“ říká pozici, na které je poslední věc, a jindy pozici o krok dál, kde už žádná věc není.

❦

Pak se nemůžete divit, že se snad nejoblíbenější programátorskou chybou stala takzvaná „off by one“, neboli „chyba o jedničku“, kdy se kód programátora trefuje přesně o krok vedle, než se trefit má.

Osobně se držím významu, že první (first) znamená věc v seznamu, ke které už není žádná předchozí, a poslední (last) znamená tu, ke které už není žádná následující. Takže věc na pozici 0 je první, věc na pozici 1 je druhá, věc na pozici „velikost − 1“ je poslední a věc na pozici „velikost“ už žádná není. Kdo k tomu znáte odpovídající matematiku, asi tušíte, že to dává perfektní smysl.

Jenže nastává problém s pojmy začátek (begin) a konec (end). Pro tvorbu algoritmů dává smysl za začátek považovat pozici prvního prvku (0) a za konec považovat pozici až za posledním prvkem (velikost). Líbí se vám konec až jeden krok za posledním prvkem?

❦

Tak to má třeba C++. Pro první a poslední prvek používá „front“ a „back“, pro ukazatele na „front“ a jeden krok za „back“ používá „begin“ a „end“. Mně se to nelíbí a mimo dosah těchto konvencí používám raději „start“ (tady začni) a „stop“ (tady už nepokračuj). A nebo v systémovém světě oblíbené „tail“ (ocas) a „head“ (hlava). Srozumitelnost na prvním místě.

#NelogickáInformatika #ŠestnáctkováSoustava

Nelogická informatika č. 6: „Písmeno CH neexistuje.“

Dobrý programátor a návrhář datových formátů by takovou blbost jako „písmeno CH“ nikdy nevynalezl. Dnes už většinou jen historicky, výjimečně ještě z estetických důvodů, se v tisku používají ligatury. Přestože ovšem „ffi“ dohromady jako jeden znak, všichni to stále chápou jako trojici písmen.

Znak CH ani dohromady netiskneme. Navíc se narozdíl od skutečných písmen tato dvojice vyskytuje ve čtyřech podobách. Jako CH jej v textu najdete pravděpodobně pouze ve zkratkách, jinak má velkou podobu Ch a malou podobu ch, při symbolických zápisech z různých oborů můžete najít i cH.

❦

Softwarový design se v tomto případě přizpůsobuje pravidlům, které vycházejí z idiotských požadavků. Čtveřice znaků „ch, Ch, cH, CH“ se do znakových sad nezařazuje, protože to je taková volovina, že by si to ani blázniví historici či jazykovědci neprosadili.

Ovšem abecední řazení se nápadům českých vlastenců podřídit muselo, a tak máme, podobně jako třeba Španělé, vlastní metodu řazení textů. A protože informatici opět ukázali zadavatelům prostředníček, nerozlišujeme mezi oddělenými písmeny ve slově „mláchuba“ a spřežkou ve slově „nechytrý“. Jednoduše všechny výskyty obsahující písmena C a H za sebou řadíme nelogicky jako ústupek lidské hlouposti.

Dokonce ani na českou klávesnici, která se snaží lidem zkomplikovat život aspoň prohozením Z a Y a přeházením nepísmenných znaků, na sobě nikde písmeno „ch“ nemá, a neřeší se, jestli „Ch“ bude s jedním shiftem a „CH“ s oběma, aby si ti méně zruční jedinci polámali prsty. Jak se v českých textech řadí „cH“, to vpravdě netuším.

❦

Na informatice je hezké, že se převážně snaží o rozumná, logická a předvídatelná řešení. Ovšem jen do doby, než přijde nějaký „inteligent“ zvenčí, a udělá v tom bordel.

#NelogickáInformatika #DigitálníKomunikace

Nelogická informatika č. 5: „Když se čísla divně řadí.“

Počítačové algoritmy mají tu vlastnost, že se chovají správně a předvídatelně, nikoli však vždy užitečně. Vezměme si obyčejné řazení textů. Jaké pořadí je podle vás předvídatelné a správné?

① 1, 10, 11, 12, 13, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 0
② 0, 1, 10, 11, 12, 13, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9
③ 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13

Správné pořadí je samozřejmě ②. Napsal jsem totiž do předchozího odstavce, že řadíme text. Ten se skládá ze znaků. Ty mají určené pořadí, jak se řadí. Když tedy porovnáváme 9 a 10, ve skutečnosti porovnáváme jenom první znak obou textů, tedy 9 a 1. Kdyby vás zajímal odborný termín, bavíme se o pořadí lexikografickém.

❦

Pořadí ② je tedy správné, nikoli nutně užitečné. Můžete narazit i na pořadí ①, pokud se řadí podle kódů znakové sady, kde jsou číslice v pořadí jako na běžné počítačové klávesnici, tedy 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 0. Pokud ovšem chcete řadit například seznam: „Kapitola 9, Kapitola 10, Kapitola 11“, pravděpodobně byste chtěli získat pořadí ③.

Někdy se mu též říká přirozené, protože si člověk přirozeně všimne, že to vypadá, že by se to číslo mělo řadit jinak než podle pravidel řazení textů. To znamená řadit podle nečíslicových znaků: „K, a, p, i, t, o, l, a, _“ standardně jako text, ale jakmile se dostanete na 9 nebo 1, musí se algoritmus přepnout z textového porovnání na „čtení desítkového čísla proměnné délky“.

Naopak když při čtení čísla znovu narazí na nečíslicový znak, musí čtení čísla přerušit. Nečíslicový znak musí dodatečně zpracovat. Podobně i konec textu musí zpracovat.

❦

Nic není zadarmo. Kombinovaný algoritmus, který vám dokáže seřadit texty i s desítkovým čísly, vám zase bude špatně řadit například produktové kódy složené z písmen a číslic, nebo věci jako registrační značky vozidel.

#NelogickáInformatika #DigitálníKomunikace

Měl jsem i dobré ohlasy, ale kontroverze táhne. 🙃 Když jsem si plánoval další lekci, dal jsem na zkoušku dotaz ve facebookové skupině Učíme informatiku ohledně výuky binární soustavy.

Spíše pro ilustraci jsem popsal, k čemu používám alternativní číselné soustavy a zvláště rychlé převody z hlavy mezi dvojkovou a šestnáctkovou soustavou, aby bylo něco z oboru, od čeho se odrazit. Můj dotaz byl v přímém kontrastu s tím, a mířil naopak na to, co je užitečné a smysluplné pro žáky základních škol.

❦

Odpovědi byly v souladu s mým očekávání velmi skeptické, ale ve skutečnosti jsme si s binární soustavou užili spoustu srandy. Co jsem si pro děti připravil, zvládli z rozsahu od prvního do třetího ročníku ZŠ úplně všichni, a starší žáci jim v tom po patnáctiminutové úvodní schůzce se mnou zdatně pomáhali.

Něco vám řeknu. Jsem se sebou spokojený. Jsem spokojený se svými asistenty. Jsem spokojený s mladšími žáky, pro které jsem tu lekci připravil. Jsem spokojený i s těmi, co mají tendenci ztrácet pozornost a dělat bordel.

Nikdy jsem si nemyslel, že mi to takhle půjde se smečkou cizích dětí. Nevěřil jsem si na to a pochyboval jsem o sobě. Teď jsem rád, že se mi na několik pokusů podařilo najít způsob, jak to zkusit. Nepovažuju se za nejlepšího učitele informatiky široko daleko, ale jsem přesvědčený, že jsem jim přínosem.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #Batůžkář

Jsem se svojí prací s dětmi spokojený, a zatím jediný opravdu nespokojený je pan učitel na internetu.

Žlutá je barva obilí. Modrá je barva nebe. A nebo taky vody. Není tu jenom Ukrajina, ale třeba i Písek, Benešov, Frýdek-Místek, Jindřichův Hradec, Košice nebo Trnava.

❦

Moc nechápu, proč bychom měli udržovat nějakou LI fasádu. Jsou snad vystavené ukrajinské barvy nebo vymezení se vůči propagandě agresora srovnatelného s nacistickým německem pro byznys jednotlivce nějak výhodné a přinesou nám nějaký byznys?

Nejsem o tom přesvědčený, a naopak svůj pohled a svoji činnost vystavuju navzdory riziku, že tím můžu teď nebo v budoucnu nějaký byznys minout. Spousta lidí v byznysu hraje na všechny možné směry a pokud někdo hledá neutrálního programátora, co si odmaká svoje a nad okolním světem nepřemýšlí, tak mě ani neosloví a já se o tom ani nedozvím.

A je to tak v pořádku. Nerozhoduju se jen podle kritéria maximalizace finančního zisku. Jenom mi přijde vtipné, když si někdo hraje na drsňáka, a sám by se nejspíš na místě napadených Ukrajinců pos*al.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Ostatně nemusíme zase tak daleko do historie. Ještě než ten stejný agresor v roce 1939 z východu napadl Polsko, zvažovalo se, jestli se mají Čechoslováci bránit. Podobně mnozí spekulují, jestli jsme v roce 1945 neměli místo hraní si na vojáky prostě počkat, kdo nás nakonec osvobodí.

Tak jak je to s tou naší LI fasádou? Děláme ze sebe svaté a morální majáky, abychom si získali něčí přízeň, nebo je to všechno trochu jinak?

Je tam. 🇺🇦

Vlaječka na podporu ukrajinského lidu. Schovaná v bytě mimo Prahu, kam za mnou moc návštěv nechodí. Je tam už dlouho, ale k vyfocení a vydání příspěvku mě inspiroval Jiří Burian a především pitomci v diskuzi pod jeho příspěvkem.

Taky je tam můj oblíbený keramický dráček, certifikát od skvělého Garyho Noesnera, různé další drobnosti, a nakonec moje staré moduritové postavičky ze hry Betrayal at Krondor, co jsem kdysi dělal ve škole.

Na balkóně mám akorát černou vlajku Illumicati. Někteří sousedé by mě kvůli ní možná považovali za satanistu, kdyby ve svém věku viděli na dálku, a kdyby se namáhali se někoho zeptat, kdo jsem. Na dveřích to napsáno nemám a kočičí vlajku jsem si měl koupit kapánek větší.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Podporuju ukrajinské lidi a nestydím se za to. Ostatně, stydět by se měli jiní, ale těm je zase nějaký stud úplně cizí.

Taky vás děti koušou, a vy jim za to dáváte odměny?

Přijde mi, že by naše země potřebovala nějaké online poradenské pracoviště pro školky a školy, kde by těm milým lidem, co se rozhodli věnovat svůj pracovní čas dětem…

‣ Řekli, že to u dětí doma prakticky nikdy nevypadá tak, jak si učitelé představují, když jsou kvůli chování dítěte naštvaní. A že není dobré a profesionální tyhle představy propagovat a podporovat.

‣ Naučili je, že děti velice rychle začnou rozlišovat prostředí školky a prostředí doma. Vliv rodičů ve školce je omezený, čehož se dá využít k dobrému, ale taky toho lze ve školce hodně zkazit.

‣ Ukázali, že nadávání na rodiče je mindset, který ve výsledku poškozuje všechny zúčastněné strany. Jasně, občas to ujede, ale spousta lidí ve školství už to dělá programově a na dobrou praxi pak rezignuje.

‣ Přesvědčili je vzdát se myšlenky, že všechny děti budou jako z učebnice, a naučit se řešit různé situace ve prospěch dítěte a tím obvykle i v prospěch rodičů, a co je nejdůležitější, ve svůj vlastní prospěch.

‣ Když se nedaří, podávali jim pomocnou ruku a dávali doporučení, jak se v té práci znovu najít, aby jim spolupráce s dětmi a tam, kde se to praktikuje, i s rodiči, dávala kousek po kousku zase smysl a radost.

‣ Když se opravdu nedaří, aby jim pomohli při odchodu ze školy a dočasné či trvalé změně oboru. Přece není nutné setrvávat tam, kde mi to nedělá dobře, když se dokážou najít i někde jinde, v novém prostředí.

‣ A taky jak nejlépe řešit to kousání. Já bych to u cizích dětí taky nevěděl. Ale z toho, co jsem viděl a slyšel, když jsem s dcerkou vyrážel na školkové výlety, jsem to bral jako něco, co řešíte v každé školce.

Už to, že se ten člověk přijde zeptat, znamená, že chápe minimálně to, že je v jeho zájmu to umět vyřešit. Bohužel na sociálních sítích takový dotaz rozjede spíše diskuzi než pomoc tazateli, byť se tam najdou i nějaké dobré tipy. Jenže tipy jsou dobré tak pro rodiče, učitel s hromadou dětí potřebuje spíše účinné a konzistentní metody, jak zvládnout sebe i situace ve škole a školce.

#MateřskáŠkola #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Viki se ptá.

Chce vědět, jak být tak dobrá a klidná v komunikaci jako já. Dívá se na mě jako na někoho, kdo se s tím snad už narodil, a hledá, co by mohla udělat, aby byla trochu víc jako já. Kdyby holka znala pravdu.

❦

Od chvíle, kdy jsem přišel do školy, jsem si mnohokrát přál, abych byl stejný idiot jako pár kluků okolo, kterým k radosti stačí kopat do míče, chvástat se, koho by zbili, a občas něco cizího rozbít nebo zničit. Jenže mě to takhle doma neučili.

Učitelé se dělili zhruba na dvě skupiny. Jedni mě přesvědčovali, že jsem výjimečný, a že s mými možnostmi i jednička znamená, že jsem se dost nesnažil. Druzí si všimli těch prvních, a snažili se mě přesvědčit, že výjimečný vůbec nejsem. V hlavě my běželo: „Tak už se sakra dohodněte! Mně je to jedno, já se chci jenom nějak zařadit.“

Škola byla vlastně celá o tom potlačit jakoukoli individualitu a zařadit se. Mimo školu jsem pak v dětech ze školy poznal úplně jiné osobnosti. Prostě se všichni v pražské škole 90. let naučili se neprojevovat a přenechat vrchol žebříčku největším pitomcům.

❦

Pitomcům z tehdejšího dětského pohledu. Ve skutečnosti dětem, které možná potřebovaly větší pomoc a podporu než ostatní, a kteří si pak začali říkat o pomoc v dospělosti, když zjistili, že nemám problém si sehnat práci.

Do třetí třídy jsem si myslel, že mám nějaký handicap, pro který nemůžu dobře zvládat školu. Od třetí dál jsem začal mít pocit, že mají handicap ti okolo mě, když třeba jejich angličtina zůstává na úrovni, že spolužák chodí po třídě, na všechny ukazuje a říká u toho: „I am stupid.“ Ani jsem se nedozvěděl, kdo z dětí to má stejně jako já, protože se taky ve škole zoufale snažili přizpůsobit.

Tak asi ve čtrnácti už jsem to měl na háku. Mezi spolužáky stačilo přidat občas nějaké sprosté slovo, na to aby člověk v třídním kolektivu zapadl. Když jsem to dlouho neudělal, sami se připomněli. Na osmiletém gymplu to bylo trochu snazší, než kdybych zůstal na základce.

❦

Od přestupu na čtyřletý gympl jsem komunikaci s „normálními lidmi“ dost omezoval. Kde to nešlo, dělal jsem si z jejich „normálních problémů“ (třeba nutkavé potřebě vysvětlit mi, co potřebuju k maturitě nebo do života), srandu. Bral jsem je spíše jako „okolnost“ než jako někoho, koho potřebuju.

Měl jsem mimo technické komunity pár dobrých kamarádek a kamarádů, ale všichni byli „speciální“, nikdo z nich mi nenadával jenom za prostý fakt, že jsem programátor. Když mi bylo přes dvacet, a chtěl jsem se fakt uvolnit a bavit, tak jsem mezi cizími lidmi používal smyšlená povolání. Až nedávno jsem zjistil, že tohle dělal i Gary Noesner, když pracoval u FBI.

Reálně jsem vyskočil z milé a bezpečné IT bubliny až po třicátých narozeninách.

❦

Viki vidí můj klid, mámvp**ismus a pohotové reakce. Nevidí dlouhou cestu, která k tomu vedla a neustálé litování toho, co jsem řekl, a ještě větší litování toho, co jsem říct chtěl a neřekl. Byl jsem tak trochu mamlas, jenom jsem měl vždycky namířeno vágně správným směrem.

Nejsem překvalifikovaný. Umím věci proto, že mě zajímají a dávalo mi v určitou chvíli smysl se s nimi zabývat. Možná kvůli práci, možná pro zábavu, nebo jsem na to narazil náhodou a zrovna jsem měl chuť a čas si něco zjistit a vyzkoušet.

❦

Tohle slovo do profesionální komunikace vůbec nepatří. Pokud je problém v penězích, stačí to prostě říct. Dokonce i se strachem, že to dotyčného nebude bavit a brzy odejde, se dá pracovat. Pokud přijdete na náš #MasterClub, trénujeme tam i nedohodu takovou, aby pokud možno nevedla k degradaci vztahu s daným člověkem. Ve vyjednávání je to klíčové. Myslíte, že v náboru to není potřeba, a odborník, který nenastoupí, je prostě jenom odpad?

Tak jako by vám policista neměl oznamovat, že si vás potřebuje „vytěžit“, neměl by ani personalista říkat, že jste „překvalifikovaní“. Vy nejste překvalifikovaní, a očekávání a potřeby jednoho personalisty opravdu nejsou váš problém.

Klidně si ho hoďte na blocklist. Personalistů běhá okolo víc než dost, nespojí se s vámi jeden, spojí se s vámi druhý. Pokud víte, co chcete, stejně potřebujete navázat první kontakt s firmou úplně jinou cestou, ať nepůsobíte jako stalker, co se zoufale snaží dostat někam, kde ho nikdo nechce. Zkuste věnovat čas a energii těm lidem na trhu, kteří za něco stojí, a výsledky se dostaví.

#BahenníLázně

Nevím, jak je tomu v jiných oborech, ale IT permanentně trpí na nedostatek respektu recruiterů vůči odborníkům, který si pak často raději zakládají vlastní firmy a zaměstnávají se navzájem a bez lidí, kteří té práci rozumí jako koza petrželi. Pokud člověk z HR neví, proč je špatně říkat lidem, že jsou překvalifikovaní, blocklist si zaslouží, i kdyby vyhrál deset HR cen, co si rozdávají personalisté navzájem.

Narazil jsem na limit plánování příspěvků na LinkedIn.

Sepsal jsem takovou sérii, co by měla vycházet jednou týdně a podařilo se mi napsat příspěvky na tři měsíce dopředu. Na další týden už se plánovat nedá, tak mi to aspoň pomohlo se rozhodnout, jak dlouhá ta série v tuto chvíli bude.

❦

Nikdy jsem se nepasoval do role linkedinového guru, přesto jsem tu ty opravdové guru dlouhodobě porážel jak na views, tak obecně na publicitě mezi lidmi. Stačilo se toho nebát a být Grumpy.

Snažím se pokračovat ve svých vlastních stopách, ale jak to tak sleduju, tak většina mých online kámošů buď ze sítě odešla, nebo zvážněla a začala sebe i ten online byznys brát ultra seriózně. Pro vás, co jste zůstali sami sebou, jsem během silvestrovské noci založil komunitu #BahenníLázně na Discordu. Stačí se domluvit na pozvánce a můžete si vybrat z našich oblíbených témat.

Máme tam kanál o vyjednávání i o školství, a podle potřeby vytváříme nové kanály pro další témata. Svoje zvláštní místo má i kanál pro sdílení všeho, co patří k bahenním lázním.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Tak to vypadá, že mám tady v poslední době víc byznysu než srandy.

Komunikoval jsem dobře, a vytvořil jsem si aspoň nějakou šanci na kooperativní průběh schůzky? Je to historie, ale doposud jsem tuto část komunikace nerozebíral z hlediska strategie a taktiky.

❦

Co jsem tím chtěl tehdy třídní učitelce dcerky říct? Vcelku zjevně jsem chtěl dát najevo, že svým postupem škodí několika lidem za ráz, a že je potřeba, aby toho zanechala.

Zpětně vzato tam asi měla přijít nějaká forma „varování“, abych učitelky zavčasu odradil od „tlakového vyjednávání“. Během roku a půl jsem došel k závěru, že lidé v krizových jednáních na státních školách daleko lépe slyší na „hrubou sílu“ než na informaci, že jejich činnost škodí dítěti a jeho rodině. Já jsem se šel na schůžku dohodnout, zatímco ony mě šly jednoznačně podělat.

Když jsem o dva dny po první krizové schůzce řešil damage control už jen s tou nejpříčetnější z nich, dozvěděl jsem se, že domluveným cílem jednání bylo donutit rodiče podepsat souhlas s objednáním do pedagogicko-psychologické poradny. Ten byl pro nás samozřejmostí, takže se dá říct, že celý ten nátlak, byl o tom získat z jednání něco, co měli vyhrané, ještě než jsme začali.

Ačkoliv je to historie, která je dávno pryč, mě tato událost přesvědčila se daleko více zabývat situací dětí v českém školství, a zajímat se o etiku a dodržování zákonů a RVP ze strany českých učitelů. Nebýt osobní zkušenosti, asi by mě nikdy nenapadlo si o tom zjistit víc a věnovat tomu energii.

Teď už mám ovšem ze školství spoustu informací, a nejde to vrátit.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Už se vám někdy stalo, že jste při vyjednávání úplně podělali vztahy s cílem získat něco, co vám druhá strana chtěla od začátku podepsat?

Nebudu hodnotit projev obou pánů aktivních ve školství.

Robert je lektor, který jezdí do škol představovat učitelům moderní pedagogiku, autor několika knih a docela ostrý a vášnivý diskutér. Janek byl nedávno znovuzvolen viceprezidentem Pedagogické komory, vydává online magazín o aktuálním dění ve školství, a taky velice rád hodnotí druhé lidi a častuje je různými zajímavými urážkami.

❦

Oba zkušené matadory školství i internetových diskuzí jsem vám tedy představil. Teď je na vás, abyste mi řekli, jestli tato diskuze dobře reprezentuje, jak by se u nás mělo o školství a vzdělávání dětí mluvit.

Docela mě zaujala i politická stránka celé věci. Nikdy jsem se u nikoho z nich nepídil po jejich politickém pozadí. Zajímaly mě čistě pohledy na školu a školství. Nesedí mi, když se míchá škola a politická kariéra, proto se mi ani nelíbila forma stávky učitelů 27. listopadu 2023. Přitom obecně stávku učitelů nijak nezavrhuju.

Koho byste dnes označili za veřejnou osobnost, která je tu pro školní děti, a která může dětem pomoct, aby se měly ve škole lépe? Ani dospělí se nechtějí cítit každý den v práci špatně. Dětem by se mělo pomoct.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Budu rád, když mi do komentářů napíšete jakékoli osobnosti, které podle vás v tuto chvíli jakýmkoli způsobem pomáhají zlepšovat situaci dětí v českých školách. Rád bych se podíval, co můžou dětem říct a dát.

Jarmil se taky pustil do kritiky série krátkých spotů Lepší škola. Podíváme se, jak si s tím pan učitel poradil, a jestli se pustil do kritiky obsahu, nebo se pustil do nadávání ad hominem.

❦

Co mám na fenoménu Štěkánka rád, je že její lehce afektovaný projev (byť tady značně zjemněný) dává učitelům možnost se projevit ve své celé osobnosti. Je snadné reagovat hezky na někoho, kdo je vám příjemný a s kým veskrze souhlasíte. To umí s prominutím každý blbec.

Reagovat k věci a zamyslet se nad problémy školství na základě příspěvku někoho, koho nemusíte, to je umění. Štěkánka je pro spoustu učitelů jako osina v zadnici. Ona v televizi prozrazuje dětem věci, které mnozí z nich potřebují skrývat, aby se proti srovnávání, práci za trest, zabavování věcí, kolektivním trestům, křičení, přetěžování písemkami, posmívání a dalším věcem nezačaly bránit. Asi mají strach, že to pak s dětmi nezvládnou, nebo co.

Sám jsem většinu těch věcí ve škole viděl. Někdy od třetí třídy dál už jsem se nenechal vecpat do role terče, na kterém se můžou učitelé vyřádit, ale moji spolužáci to schytávali ještě na střední škole.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Co je tak špatného na tom pomáhat dětem otevírat cestu k lepšímu prostředí ve škole? Trocha kontroverze tomu dodává šťávu, bez které by se to nedostalo mezi lidi. Štěkánka nemusí mít ve všem pravdu, aby ta osvěta byla užitečná a rozproudila diskuzi. Tak proč ten strach a averze?

Štěkánka v jednom z dílů kritizuje právě kolektivní vinu. Je nasnadě zabrnkat učitelům na vztahovačnou strunu a zkusit ji na tom uvařit. Když poukazuje na negativní jevy ve školství, jistě má ve skutečnosti namysli, že za to může každý jednotlivý učitel ve státě.

❦

Nikdy bych Štěkánku, Roberta ani nikoho jiného nehodnotil podle divokých interpretací vedení Pedagogické komory, kteréžto za sebou nechává takovou ostudu, že se divím, že ten spolek dávno raději nerozpustili.

Jestli mám vůči těm lidem výhrady, tak kvůli tomu, co skutečně řekli, napsal nebo udělali. Výhrady bych měl, ale nikoho z nich nečastuju hrubými urážkami, jako je zvykem v některých učitelských organizacích. Ani mi to nebrání si přečíst jejich postřehy a nápady, a udělat si v klidu a bez emocí vlastní názor. Pochopil bych u někoho, komu je dvacet, a ještě se nestihl vyklidnit.

Co se musí dospělému a zkušenému člověku honit hlavou, aby takovouhle věc napsal, odeslal do veřejné skupiny a nechal ji tam viset jako vizitku svého hulvátství a nekultury?

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Pokud se chci vyjadřovat ke školství a k rozvoji a vzdělávání dětí, neměl bych aspoň v rámci oboru používat trochu kultivovanější projev, než mají děcka na učňáku, když si hodí kladivo na nohu?

Moje série o Lepší škole zatím nevyznívá příliš ve prospěch internetových diskůtérů z řad učitelů. Štěkánka taky naznala, že by bylo dobré ukázat i hezké komentáře.

❦

Učitelské povolání totiž vůbec nemusí být o věčné uraženosti a ublíženosti, jak by to mohlo vypadat z online prostoru. Sociální sítě reálný svět vždycky zkreslují, a tak je potřeba hned nepropadat panice.

Česko není jenom zemí špatného školství, ale i zemí velmi dobrých vzdělávacích počinů. Jsou to většinou dobře a zajímavě vedené soukromé školy. Ale najde se klenot i mezi státními. Do velké míry to záleží na schopnostech a odvaze ředitele takové školy.

To znamená, že každý učitel, kterému na tom záleží, může zvednout zadek a jet se podívat tam, kde to funguje. Je to na každém jednotlivém člověku, jestli se zajímá, a jak si to v životě nastaví.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Spousta dobrých základních škol, soukromých a alternativních, si nedrží nějaké tajné know-how, které by nikdo nesměl znát. Prostě tam přijedete, a uvidíte, jak tam ty děti fungují, a v čem je to jiné než na škole založené na represích.

Jezdí se vaši učitelé podívat na jiné školy a učit se od jiných učitelů?

Robert Čapek je mi jako osobnost volný a jeho konfrontační styl tady vůbec nechci diskutovat. Mě zajímá obsah toho, co napsal o školách a o učitelích, protože mám z mnoha stran potvrzeno, že se u nás tyto věci dějí.

❦

Pokud je učitel co k čemu a dělá tu práci aspoň z části pro ty děti, podle mě by jeho přirozenou reakcí mělo být uznat školní trable dětí a podpořit myšlenku, že si zaslouží pomoc dospělých.

Asi málokdo se chce denně cítit mezi kolegy a nadřízenými špatně. Nevidím jediný důvod, proč by to měly snášet děti, které navíc přichází do školy jako klienti a nikoliv jako zaměstnanci. Přečtěte si, co teď a tady Robert napsal, a řekněte mi, jestli vám to dává smysl. Sám si názor teprve utvářím.

Nechal jsem vám ve snímku i reakci jednoho z dlouhodobě ublížených učitelů, ať vidíte, s jakou komunikací se musí potýkat každý, kdo se na veřejnosti postaví za školní děti.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Tímto série nekončí. Ještě se podíváme na další reakce lidí ve školství, co jsou veřejně aktivní na internetu.

Spousta z vás chodí denně do práce, a jistě se tam chcete cítit dobře. Děti tráví ve škole obrovské množství času, a taky by třeba ocenily, kdyby to tam fungovalo více jako druhý domov než jako vězení.

❦

Od natočení Lepší školy se na internetu objevila spousta ohlasů především ze strany učitelů. Spousta z nich je Štěkánčinou tvorbou podrážděná, a nejraději by, kdyby takový člověk v televizi vůbec nevystupoval, a děti se o svých právech touto cestou nedozvídaly.

Posměšný tón směrem k učitelům, kterým nevadí se chovat zle k cizím dětem, osobně nevnímám jako problém. Pokud chce pedagog učit děti respektu, má k tomu ve škole spoustu příležitostí, a může začít tím, že jim bude dobrým vzorem, a nebude se k nim chovat, jak by se jemu samotnému nelíbilo.

Nerozumím tomu zdůrazňování práv učitele vůči dětem. Dospělí mají tendenci svoje pravomoce vůči dětem překračovat a zneužívat k řešení svých vlastních věcí. Je potřeba na to myslet a občas hodit zpátečku. Učitelé se často dostávají do tunelového vidění (známe z vyjednávání), a nemusí hned rozpoznat okamžik, kdy je potřeba přestat být buldozerem a hledat cestu ke spolupráci.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Proč by se měli učitelé cítit uražení a potupení, když někdo natočí sérii více o dětech, pro děti a od někoho, kdo těm dětem a jejich trápení rozumí? Děti se potřebují umět bránit. Mrzí mě, že moje dcerka neměla svoji Štěkánku, když se ve škole jako sedmileté mrně dostala do vyhroceného konfliktu s dospělými.

Štěkánka a její Lepší škola na ČT Déčko podruhé. Už jste si ten pořad pouštěli, abyste si mohli udělat vlastní názor, než se podíváte na odpor z učitelských organizací?

❦

Pro mě je třeba fascinující vidět ve veřejném prostoru někoho, kdo tam pracuje pro děti, kdo měl úspěchy třeba i při práci na nějakém zapadlém učňáku.

To neznamená, že je potřeba s ní bezvýhradně souhlasit. Jsou různé pohledy na různé věci a zrovna vzdělávání, právo a etika nejsou oblasti, kde by se dalo všechno hned exaktně vědět. Spíše mě překvapuje, že si někdo vůbec dovolí hodnotit a kritizovat chování dětí, když sám nedokáže kultivovaně projevit nesouhlas třeba zrovna se Štěkánkou.

Neříkám, že jsou všichni učitelé sprostí. Většina z nich si hledí svého, a těchto diskuzí se neúčastní. Spousta z nich jenom v tichosti kroutí hlavou, co jejich kolegové dokážou vyplodit a zveřejnit. Pak jsou tam ale lidé, kteří se neumějí kulturně chovat ani mezi dospělými všem na očích, tak jak to asi u nich vypadá ve škole za zavřenými dveřmi.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Autenticitu toho snímku si musíte ověřit sami, já už se do učitelských organizací nedostanu, tedy mi nezbývá než pracovat s tím, co mi chodí do zpráv.

Víte, co nejvíc aktivizuje české učitele? Nejsou to diskuze o penězích na platy ani PHmax ani nic takového. Nejvíc protivů z řad českých učitelů vyleze z děr a začne hulákat, když se veřejně postavíte za děti, jejich potřeby a jejich práva.

❦

Štěkánka Cimlová alias Štěkánka natočila s ČT Déčko sérii krátkých videí pro děti. Jmenuje se to Lepší škola a za mě je to naprosto super počin v rámci možností krátkého formátu.

Spousta učitelů s tím nemá problém. Buď se jich to netýká a nemusí se tím zabývat, nebo se rádi zamyslí nad tím, zda někdy vůči dětem nevypadávají z role průvodce rozvojem a vzděláváním. Pak je tu skupina hlasitých hejtrů velmi aktivních na sociálních sítích, kteří reagují způsobem sobě vlastním.

Učitelé, kteří mají učit naše děti slušnému životu sahají k drbům, pomluvám, vyloženým lžím a také urážkám.. Někdy mě až překvapuje, jak hluboko na veřejnosti klesne člověk, který má na starost děti.

#NašiUčitelé #ZákladníŠkola #BahenníLázně

Mrkněte na tu sérii. Připadá vám ten obsah nějak nevhodný či urážlivý?

Nelogická informatika č. 4: „Jak ukládat text.“

Ve škole se děti učí, že text je vlastně taková čmáranice, ze které by měly jít přečíst písmenka a nějaké další značky. Taková reprezentace je pro počítač nevhodná. Lépe pracuje s textem jako s posloupností znaků, kde každý znak je reprezentovaný číslem.

Potřebujeme vědět, na kolik čísel máme vyhradit místo v paměti. Taky kolik zabere jednotlivé číslo. A nakonec musíme vědět, co které číslo znamená.

❦

Máme tu sedmibitovou znakovou sadu ASCII z roku 1963, do které se vešlo to, čemu u nás programátoři říkají „anglická abeceda“ a omezený počet dalších symbolů. S repertoárem 128 čísel žádnou velkou parádu neuděláte.

Protože se ve skutečnosti znaky ukládaly do osmibitových bajtů, chytré hlavy napadlo obětovat jednoznačnost kódování a zavést přepínání národních znakových sad. Nějaké prosadil Microsoft dominancí na trhu, jiné byly standardizovány příslušnými organizacemi, a vznikl z toho bordel na desetiletí, jen aby se nemusela rozšířit standardní znaková sada.

Tedy ona se dávno rozšířila, během osmdesátých let se ustálila znaková sada Unicode, která byla otevřena rozšiřování na 16 bitů a později ve formě mezinárodního standardu až na 31 bitů, tedy potenciálně 2147483648 různých znaků. To by mohlo na nějakou dobu stačit včetně klingonštiny. Jenom se někteří rozhodli udržovat bordel a dál přepínat malé znakové sady.

❦

Unicode se v některých prostředích prosadil ve formě šestnáctibitové znakové sady a kódování jednoho znaku dvěma bajty. To vytvořilo starý známý problém s „endiány“, kdy někdo ukládal první ten nižší bajt a někdo ten vyšší.

Tak se prosadil ještě fantomový znak, který se přidával na začátek souboru, aby se poznalo, která varianta kódování je zrovna použita. Typický „rovnák na vohejbák“. Celý současný standard podporuje kódování UTF-32 se stejným problémem. A taky UTF-16 se stejným problémem, které navíc znaky nad rámec prvních 65536 kóduje pomocí speciálních dvojic.

Prvním trochu rozumným standardem je UTF-8 z roku 1993. Prvních 128 znaků kóduje totožně s původním ASCII a všechny ostatní znaky kóduje pomocí dvou a více bajtů, které se s ním nepletou. Text ukládá po bajtech, takže netrpí na „endiány“. Kompatibilita s ASCII z něj udělala kódování programátorů a později kódování univerzální. Kódovanou sadou znaků je stále Unicode, jen se správně přeskládá do těch bitů a bajtů v UTF-8.

Microsoft se v tom ještě pokusil udělat bordel tím, že v UTF-8, které netrpí na pořadí bajtů, zneužívá značku pro pořadí bajtů jako poznávací znak souborů v kódování UTF-8, čímž rozbíjí běžné operace jako spojování a vkládání souborů třeba zrovna v programovacích jazycích. Naštěstí už i od této praxe ustupuje.

❦

Jestli chcete vědět, jak funguje v informatice bordel a technologický dluh, příběh kódování textu je toho perfektním příkladem. Na druhou stranu je samotné kódování znaků z univerzální znakové sady teprve začátek toho všeho nepořádku.

#NelogickáInformatika #DigitálníKomunikace

Nelogická informatika č. 3: „Když čísla přetékají.“

Počítače pracují s čísly jinak. Procesory nedodržují notoricky známá matematická pravidla. Celočíselná matematika ve skutečnosti probíhá na paměťových buňkách pevné velikosti.

Jestliže pracujete s nezápornými čísly na 32 bitech, nejvyšší reprezentovatelné číslo je 4294967295. Co se stane, když k němu přičtete jedničku?

❦

Standardem je v takovém případě počítat „cyklicky“, kdy po nejvyšším čísle následuje nejnižší, tedy 4294967295 + 1 je 0. Díky tomu pro celočíselné počítačové operace platí alespoň část běžných matematických pravidel. Takové porovnávání čísel se ale při „přetečení“ podle pravidel nechová.

Chyby spojené s přetečením (overflow) jsou notoricky známé, můžou způsobit ztráty na majetku i na životech a provázejí svět informatiky od nepaměti.

Programovací nástroje se k přetečení staví různě. Většina z nich nechává v programech přetečení v tichosti projít, a celou zodpovědnost nechává na programátorovi. Někdy se nástroje snaží upozornit aspoň na zjevně špatný kód, ale spousta chyb unikne. Ty extrémnější můžou používat kontroly za běhu, nebo naopak dokazování, že kód přetečení správně ošetřuje.

Taky se zrovna u celých čísel dá celý problém obejít tím, že se použije implementace čísel rostoucí velikosti, která na přetečení netrpí.

❦

Obecně se při komunikaci s počítačem doporučuje méně předpokládat a více ověřovat. A taky nepředpokládat, že co vám fungovalo jednou, bude vám fungovat vždycky. Ona ta technika má svoje pravidla a nějaká #ezoterika může způsobit velké škody.

#NelogickáInformatika #DigitálníKomunikace

(foto JP @ geograph)

Nelogická informatika č. 2: „Malý a velký endián.“

Data dneska typicky reprezentujeme pomocí osmibitových bajtů. Tak dokážeme reprezentovat počet od 0 do 255, jeden pixel obrázku s paletou o 256 barvách, jeden znak textu bez diakritiky a cizích písmen a další.

Jenže to nestačí. Už jenom těch textových znaků je dneska podle normy skoro sto padesát tisíc. Na to jeden bajt nestačí. Dokonce ani dva bajty. Kvůli zarovnání není zvykem používat k reprezentaci čísla trojici bajtů, nezbývá tedy než uložit znak jako bajty čtyři.

❦

Když píšeme čísla v desítkové soustavě na papír, vždy zapisujeme číslice od nejvyšší váhy po nejnižší, od velkých řádů po jednotky. To není z hlediska digitální techniky nutně nejchytřejší způsob, a tak se stalo, že některé počítače ukládají čísla od nejvyšších řádů (big endian), jiné od nejnižších (little endian).

Protože nemůžeme v paměti adresovat jednotlivé bity, ale až celé bajty, je pořadí bitů v paměti v rámci jednoho bajtu irelevantní, schované za adresováním celých bajtů. Díky tomu nemusíme pořadí bitů vůbec řešit.

Nemusíme řešit pořadí bitů, dokud pracujeme jenom s procesorem a pamětí. Co když ale potřebujeme poslat jednotlivé bity po drátě? To už musíme při sériové komunikaci poslat jeden bit po druhém a na jejich pořadí záleží. Opět můžeme posílat bajty od bitů nejvyššího řádu (big endian), nebo nenižšího (little endian).

❦

No a tady se mi může snadno stát, že budu po drátě posílat 32-bitové číslo v pořadí little endian tak, že se jednotlivé bity v bajtech pošlou v pořadí big endian, takže když připojím osciloskop, uvidím 32 bitů seřazených tak, že nejnižší bit dostanu jako osmý v pořadí a nejvyšší jako dvacátý pátý.

Jinými slovy se nám tam budou ti dva endiáni plést dohromady, jako by v tom pořadí bajtů ve vícebajtových hodnotách nedělalo už tak dost velký bordel.

#NelogickáInformatika #DigitálníKomunikace

(foto: Wayne Silver)

Tak jsem vyrazil za Lukáš Hozda na konkurenční pražský #Rust meetup. Naštěstí to není jako na českém vyjednávacím písečku, a protramátoři mají stále tendenci se spíše dohodnout a spolupracovat.

❦

Braiins by prý chtěli dělat meetup týkající se Rustu jednou za dva měsíce. My jsme taky chtěli dělat meetup jednou za dva měsíce. Zatím to vypadá, že se budeme střídat. Na nás tím pádem vychází březen, kdy bych rád uspořádal trochu větší meetup, na který zatím hledám větší prostor, než jsme měli v počítačové učebně na Opatově.

Lukáš se věnuje vzdělávání, takže moje přímá konkurence. 🙃 Takže doufám, že jeho, Jan Matějek a další lidi přitáhnu na univerzitu, aby se studenti potkali s větším spektrem lidí. Něco by se dalo udělat i se středními školami, tady by nás mohl spojit se studenty Radko Sáblík.

Poslední měsíce vidím na internetu docela dost hejtů. To by mohlo značit pro Rust úspěšný rok, když má tolik lidí pocit, že se musí jeho šíření bránit. Zatím tedy vítám hejty jenom v angličtině, ale pokud se bude dařit, připravte se na brzký příliv českých mýtů, pověr a pomluv.

❦

Já se mezitím budu v klidu věnovat přípravě kurzů a konzultací na bare metal nasazení Rustu. Už teď se mě na to lidi ptají, až mě mrzí, že to ještě nemám, ale zase řeším klasické poptávky na C a C++, takže všeho do času.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Tak jsem odmítl dceři zaplatit narozeninovou oslavu v nějakém tom dětském centru. Měl jsem k tomu hned několik důvodů, a finanční úspora, byť významná, byla snad úplně poslední z nich.

❦

Dcerka byla v takovém podniku na narozeninách kamarádky. Má teď spolužáky z rodin, co si takové věci můžou snadno dovolit. Už řekla kámoškám, že to tam možná bude mít a že je pozve. Na druhou stranu si chce pozvat několik dětí ze staré školy, odkud ji vyštvaly učitelky.

Proč tedy tatínek nezaplatí? Zrovna mi přišel do rány příspěvek Ondřej Pašek, co nejezdí v Bentley a neobléká se v Louis Vuitton. Mně je to sympatické.

‣ Nechci, aby si dcerka zvykala, že si pískne, a začnou se sypat peníze. Tento požadavek (a jeho konkrétní provedení) jsem už vyhodnotil jako přes čáru. Taky musí udělat zkušenost, že nedostane všechno, co kámoška ze školy. Už tak poskytuju luxus nad běžné poměry.

‣ Nelíbí se mi vytvářet tlak na rodiče dalších dětí, co třeba nejsou zvyklí takové oslavy zajišťovat, že za jejich děti někde platím vysoké částky. Ani nemluvím o tom, že to pak budou na ně zkoušet jejich děti, jestli by takovou oslavu taky nezajistili.

Když jsem něco chtěl, tak mi rodiče prostě řekli, že je to drahé, nebo že mi takovou věci koupit nemůžou. Bylo snadné to akceptovat. Táta se se mnou o tom moc nebavil, a máma na to prostě neměla.

Je zajímavé pracovat s tím, že dítě na jednu stranu ví, že nebyl problém se z ničeho nic sebrat a utratit desetitisíce za jeden výlet, takže nedává moc smysl říkat, že něco nejde zaplatit.

#Děti

Jak tohle řešíte vy? Mám svoje způsoby a cesty, jak vysvětlovat, že dcerka něco prostě nedostane, přestože mi objektivně nic nebrání pro ni tu jednotlivou věc zajistit. Ale rád si poslechnu vaše způsoby. Třeba Vojta Hordějčuk a další tohle určitě taky řeší.

Před lety jsem zjistil, že na to, abych zůstal slavný v HR kruzích, mi stačí doslova párkrát do roka publikovat něco k tématu recruitmentu.

#BahenníLázně

Tentokrát mě zaujala nádherná práce personalistů ve stylu: „Řekni, že tě ti lidé vůbec nezajímají, aniž bys řekl, že tě vůbec nezajímají.“ Pobavilo mě nastavení náborových a komunikačních procesů takové, že se nikde nespojí zápis o důvodu odmítnutí s následnou komunikací s potenciálním spolupracovníkem.

Vždyť ten dojem, který tím daná firma vysílá směrem ven mezi ostatní lidi včetně klientů, je takový, že se dotyčný musí cítit „jak u blbejch na dvorečku“.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Skutečně se to ve firmách takového formátu nedá dělat lépe? Tolik peněz se utratí za všemožné reklamy a marketingové akce, a personální oddělení mezitím posílá do světa takovou zprávu.

A to se nebavíme ani tak o jedné chybce v jedné společnosti, jako spíše celkovém dojmu, jaký za sebou na trhu kdo nechává. Tentokrát to šlo aspoň veřejně, ale kolik takových historek jenom v tichosti koluje mezi potenciálními spolupracovníky, aniž by se o tom ve firmě vědělo.

Poprvé za dlouhou dobu mám pocit, že na vás nemám skoro vůbec čas. Jsem hodně na cestách, nebo mám rozdělanou práci, a nebo potřebuju prostě jenom odpočívat.

❦

Byli jsme v Bruselu na FOSDEMu. Konference samotná mě nebavila tak jako dřív, a zvažuju, jesti má pro mě vlastně smysl tam jezdit. Dcerka se tam bavila skvěle, byla tam prakticky celé dva dny na programování pro děti, které bylo ohlášené na poslední chvíli. Ona by naopak příští rok jet chtěla, ale samotnou ji tam poslat nejde.

Proč se mi na největší konferenci o svobodném a otevřeném software nelíbilo? Možná právě proto, že je to obrovská akce na relativně malém prostoru, kde se člověk ani nedostane na přednášky, které ho zajímají. Sice se na konference jezdí především za lidmi, ale jednak spousta starých známých už nejezdí, a jednak by si asi musel člověk s předstihem domluvit, s kým se chce potkat, a konferenci brát jenom jako společnou kombinaci místa a času

Popravdě jsem byl z toho po těch letech, co jsem na FOSDEM nejezdil, až otrávený. Skoro bych si radši připlatil za akci, která bude menší a s plným servisem. Tak uvidíme, jestli do příštího roku stihnu změnit názor nebo se na akci lépe připravit.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Ale co už, aspoň jsem stihl pít belgické pivo, navštívit evropský parlament, podívat se dovnitř atomia a ukázat dceři něco málo z dalšího města, kde ještě nebyla. Ačkoliv na místě prudila, jak se dalo, po návratu se tvářila spokojeně.

Software engineering myth no. 11: “50 years of experience make C safe.”

In a LinkedIn discussion, I saw a comment saying that 50 years of C and 25 years of MISRA C make the C language safe. This is a rather bold statement and one that depends more on the test of time than on critical analysis. Just because we have 50 years with a certain programming language doesn't necessarily mean we cannot do better.

❦

In the good old days people wrote programs in assembly languages that almost directly translate to machine code for that particular platform. The invention of languages finally involving into K&R C allowed people to write most code in a single language to support many different platforms.

There are a few limitations of the resulting code that C enforces, especially regarding code organization and function calls. It even provides some level of type checking. Its logic and capabilities are, however, still pretty close to what you can do with assembly. Before the 2011 version it didn't even have a threaded data model.

There are simple cases that you can cover with requirements from MISRA and static analysis tools that help maintain certain properties of your code. The language, however has many properties that make the job of keeping the code safe much harder than necessary.

Lots of code was written in C and C++ that has critical bugs that could have been avoided. Lots of developers, maintainers and support engineers spend huge amount of time with debugging and tracing tools. Lots of software issues that could have been avoided are so hard to avoid by testing that they are discovered only in production and even then hard to analyze and fix.

All of this because we don't feed enough information to our compilers and static analyzers so they can prevent the bugs that can be prevented.

❦

The C programming language mostly follows the original K&R design and despite many modifications since the 70's it is not designed in safety in mind and it doesn't provide much help to the developers to maintain safety of their code. It is too easy to write bad code in C and get it compiled and pretty hard to write code that is correct and safe.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Software engineering myth no. 10: “Python programs cannot use threads.”

I've heard people say that in Python you cannot use threads provided by the operating system. That is an interesting interpretation of Python's parallel computing limitations. Let's look at Python and its parallel computing capabilities.

❦

Developers do avoid running threaded computation in Python and will continue to do so for the upcoming years. Threaded code in Python doesn't actually run in parallel and thus doesn't provide any performance benefits.

That doesn't mean Python cannot start new operating system threads. The standard CPython interpreter will safely run in a threaded process. It uses a global lock to prevent concurrent access to Python data structures and thus prevents Python code from running in parallel.

There are valid use cases for threaded code even when with the global lock preventing Python code from running in parallel. Threads are useful for I/O bound code that spends most of its running time waiting for events with the global lock released. This is the easiest way to prevent blocking operations from freezing your main thread.

It's also perfectly valid to start threads that spend most of their time in computation done by native libraries with the global lock released. There are already libraries like NumPy whose operations can run in parallel even when the surrounding Python code cannot. Some native libraries can start threads of their own to run code in parallel.

You can also work with alternative Python environments without a GIL or experiment with a no-GIL build of Python 3.13. However, you have to avoid depending on libraries that don't support no-GIL operation. Then you can even run your Python code in parallel and rely on more granular data structure locking.

❦

Python code can indeed start new operating system threads just like code in any other language. With alternative implementations or experimental no-GIL builds you can run Python code in parallel. With standard CPython you can still run at least non-Python code in parallel or use threading for I/O.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Software developers and negotiation? Believe it or not, there are people who ask me why I entered an area so outside of my expertise.

Let me show you why it makes perfect sense.

① There was a meetup of mostly Linux package maintainers on Sunday in Brussels. They said that the #Rust build system is horrible. The reason is that they cannot effectively control the library dependencies. From their point of view the choices made by the Rust project were wrong.

② Rust developers had a whole track on Saturday at the same event. From their point of view the build system is one of the key successes of Rust. It allows them to start working on their code in no time. Many of them would say that it's the Debian packaging system that's horrible.

Both sides have perfect arguments from their point of view. Both are pretty much correct in their line of thought. If they met at FOSDEM and maybe had a few beers together, maybe they would get a better understanding of what “the others” are trying to solve. Building and maintaining a software ecosystem is by no means an exact science.

❦

Debian packaging is indeed ugly. Even RPM and OpenWRT were capable of using simple recipes that fit in a single file committed to version control while Debian follows the good old Windows-style complexity hell. Gentoo's recipes are also relatively pretty.

Rust project doesn't need to solve operating system distribution issues. If the language is successful, it's the distros that will adapt and find solutions. Here we are back to communication skills.

Complaining gets you nowhere. Calling a successful build system horrible when it serves the developers well isn't of any value. However, I understand that package maintainers grow grumpy over time. I've worked with them.

❦

History shows that even badly designed software made by people with bad knowledge of the respective fields can easily become mainstream and even get a huge lot of fans and apologists. In this case, the build system isn't even badly designed, it just doesn't solve the problems a specific group is interested in. The same problems packagers had with the likes of autotools and CMake, making Rust not even so special.

#Backpacker #Programmer #NegotiationTrainer

Don't you think that this might be exactly the case where software developers and maintainers could benefit from things like active listening skills?

Blokuje mě tu teď Honza Slavík kvůli antiviráku do auta. 🙃 To nevymyslíš.

#BahenníLázně

Kdysi dávno jsem se rozhodl, že se nebudu věnovat provozní digitální bezpečnosti, protože je to moc složité a málo exaktní, podobně jako sociální vědy a další věci, které dost dobře neumíme, tak se řeší odhadem a metodou „co dům dal“.

Po očku ten obor těch zhruba dvacet let sleduju. Je nás takových určitě spousta, co jsme relativně v obraze, ale ne dost, abychom to chtěli sami dělat.

Pak je tu spousta lidí, kteří nevědí, že je to složité, neznají svoje limity, a mají ambice do toho „erudovaně“ mluvit. Nikoho nejmenuju, ať si každý sáhne do vlastního svědomí.

❦

Pokud si myslím, že antivirák zajišťuje, aby auto bylo zabezpečené proti „dálkovému ovládání“, měl by v diskuzích o bezpečnosti mlčet a učit se.

Samotná potřeba antiviráku v jakémkoli systému znamená, že jsme lokální zabezpečení už vzdali, a teď jenom zkoušíme vyhledávát v instalovaném kódu, co by mohlo chtít škodit.

Klasický antivirák rozpoznávající malware je vlastně přiznání, že tady zabezpečení na úrovni systému už nevyřešíme.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Zdravíme z FOSDEMu v Bruselu. Tady se o bezpečnosti a technologiích mluví úplně jinak. Tady jsou lidi, co na LinkedIn nenajdete. Co už, aspoň si je nebudete muset blokovat. 🙃

Před časem mě můj první #DenProŠkolu zastihl nepřipraveného. Řekl jsem si, že už se znovu nestane, že někdo označí některé z dětí za špatné, marné či hloupé, bez reakce z mojí strany, ať už to budou spolužáci nebo učitelé.

❦

Skutečně plním, co jsem si slíbil. Citlivě, a aby to fungovalo co nejlépe pro ty konkrétní děti. Jak mě to učil Gary Noesner, netřeba mít strach z toho, co říkáte, pokud si dokážete pohlídat, jak to říkáte. Pokud nic neřeknu, mám pocit, že tomu dítěti ukazuju lhostejnost v jeho situaci.

Mnozí mě znáte z diskuzí a příspěvků, kde vám svoji „message“ posílám s vědomím, že proti sobě poštvu křičící dav. Kašlu na názor náhodných lidí z internetu, kteří mají nutkavou potřebu se pohoršovat a vysvětlovat mi, co bych měl nebo neměl psát. Nevadí mi nechat cizí dospělé lidi shořet v diskuzi, byť tahle část asi úplně podle Garyho není.

Něco jiného je, když spadnu do situace, kdy mám něco mezi pár sekundami a pár desítkami minut na to zlepšit vnímání vlastní hodnoty dítěte ve skupině, se kterou pracuju jen jednorázově.

❦

Všimli jste si, že jsem doteď ani jednou nezmínil programování, kvůli kterému teď do škol občas chodím? Co bych vám k tomu řekl. Přijdu. Ukážu dětem a případně jejich učitelům, že programování je zábava. Učitelům se to líbí. Děti se ptají, jestli přijdu znovu. Rozloučíme se a jdu si prohlédnout město.

Určitě se na tom dá v detailu leccos zlepšit. Zatím mám radost už z toho, když odcházím s dojmem, že je lepší, že jsem přišel, než kdybych nepřišel. Podle mě dokáže zázraky už jen to, že se dětem chvíli věnuje někdo s mimoškolským nadhledem, kterého nevídají každý den.

Nedokážu říct, jestli je důležitější, co dětem přináším, nebo jakým způsobem s nimi jednám a jak reaguju na jejich malé krize. Podle mě to musí jít ruku v ruce. Stává se třeba i u školních učitelů, že nefuguje dobře ani jedno, a vyhrocují se jim konflikty zahrnující žáky, učitele i rodiče.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Co myslíte? Jak moc člověk dokáže během jediného dopoledne pozitivně zasáhnout do života a vzdělávacího procesu hned několika dětí, se kterými on sám nebude dál pracovat?

Za posledních patnáct let jsem se nenaučil ničemu novému, nezkoumal nové pohledy a přístupy, nedíval se na žádné věci z jiného úhlu, nehledal žádné nové perspektivy, a zůstal hezky zalezlý ve své zakonzervované jeskyni. Zdá se vám to neuvěřitelné?

#BahenníLázně

Dnes si řekneme, proč není zrovna dobrý nápad rozebírat ostatní diskutéry, pokud o sobě zároveň dáváte vědět, že jste kouč nebo terapeut.

Jestliže používáte naučené komunikační dovednosti a koučovací výcvik k tomu, abyste rozložili a znejistěli osobnost diskutujícího, jehož názor a pohled vám není po vůli, nedostáváte se už mimo etický rámec? Nevrhá taková aktivita špatné světlo jak na vás, tak nepřímo i na celou koučovací komunitu?

Sice sám sebe zatím nepovažuju za kdovíjakého vyjednavače, ale už teď jsem musel přijmout jistá opatření, abych to nepřepálil. Přece jenom mě konference, několik kurzů, mnoho večerních tréninků, samostudium a vlastní trénink v terénu staví do pozice, kdy už si netroufám jít cestou: „all hell breaks loose“.

❦

Jakmile se do „poučovacího módu“ dostanete, už se nikdo neptá, jak k tomu došlo. V tu chvíli už vám nepomůže…

‣ Dotyčnému připomenout, že jste se potkali osobně.
‣ Připomenout vaše někdejší spojení na LinkedInu.
‣ Dát na vědomí, že jste si v minulosti potykali.
‣ Pozvat si na pomoc deset dalších koučů.
‣ Odkázat se na koučovací organizaci.
‣ Udělat ze sebe bránící se oběť.
‣ Začít vyžadovat vysvětlení.
‣ Přitvrdit v poučování.
‣ Zkusit obviňovat.
‣ Už vůbec nic.
‣ Nothing.
‣ Nada.

Nefunguje nic, protože jste toho člověka dávno ztratili.

❦

Můžu nabídnout jednu nevyžádanou, leč velmi dobrou radu všem lidem, kteří někdy diskutují na sociálních sítích. Všímejte si velice dobře, co se kolem vás děje. Naučte se poslouchat a číst. Pak se vám nestane, že vám unikne, když s někým diskutujete v poměru deset ku jedné. Tedy například na deset všich vět odpoví jednou větou. Pak poznáte, kdo se kontroluje, a kdo má slovní průjem.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Jak mají mít lidé důvěru v takové kouče, když se na veřejnosti projevují takto?

#FOSDEM 2024 is coming. This time with a #junior track included.

The junior workshop reservation system doesn't seem to work exactly well, but yeah, it's the first time and the track was added at the last minute. If you know anyone from CoderDojo or CoderDojo Belgium who can fix that, please let me know.

As usual, I don't think I'll be able to find and attend all that I should see. However, I will be at the conference and in #Brussels to meet people and to absorb the atmosphere of this magnificent event that I used to visit regularly. As for the talks, I can only hope that everything important will be recorded and published to see later at home.

There's no other event like FOSDEM. Do you want to meet and speak about Rust for industrial programming, programming for children and, of course, negotiation?

#Backpacker #Programmer #NegotiationTrainer

What and who should I not miss when in Brussels?

Rád bych se s vámi podělil o svůj příspěvek do Facebookové skupiny nově vznikající Asociace pedagogických pracovníků ČR.

Přijetí bylo různorodé. Některým se to líbilo a část z nich dokonce přišla do diskuze před ostatními hájit zájmy školních dětí. Některým včetně velmi aktivního Janka Wagnera to přišlo vtipné a nejspíše mimo realitu. Někteří přišli do diskuze šířit jakousi dezinformaci o šestistránkové slohovce a šířit paniku, že bude učitel potřebovat 150 hodin jenom na napsání vysvědčení.

Ostatně už ta minulá diskuze, ze které jsem pár střípků začlenil, byla dost výživná. Celou jsem si ji prošel a vybral jen pár hlášek, které jsem seřadil formou „christmas tree“.

#BahenníLázně #NašiUčitelé

Co si o tom myslíte vy?

Je opravdu tak nereálné někde do systému naťukat, které dítě kterou věc ovládlo, vygenerovat z toho text ohledně jeho úspěchů, dát postupně do kupy pár větiček na čem by měly děti zapracovat, a opět jenom během semestru zaškrtat, kterých dětí se to týká.

No a nakonec k tomu každému napsat nějakou osobnější nótu, která se ovšem dá taky připravit už během pololetí a pouze upravit v případě nějaké zásadní změny. Mně to dává smysl. A to se nebavím o konkrétním formátu, jako spíše o formě, která když už se musí tisknout na papír, někomu řekne něco užitečného a podnětného.

Jaký je rozdíl mezi nápisy #kouč a #programátor pod jménem na LinkedIn?

Když si do titulku píšete „programátor“, na cokoliv počítáte i s reakcí, že tomu přece nemůžete rozumět. Navíc se, díky lidové představě programátora jako toho, co ťuká do klávesnice a nebaví se s lidmi, vždycky zjeví další, kdo věří, že vás překvapí a vyvede z rovnováhy.

Že můžete kecat každému do všeho, nejlépe vyjádříte slovem „kouč“, případně si tam ještě přidejte pár dalších klíčových slovíček. Jak jsme tu nedávno řešili s Vaclav Szakal, ACC (ICF), koučovat vás tady chce každý druhý, ale napsat za vás operační systém s multitaskingem, do toho se nikomu nechce, ani takzvané umělé inteligenci.

#BahenníLázně

Letošní #NegotiCON bude o práci s autentickými informacemi. Očekávám od akce takového formátu nikoliv jen ověřování prostých lživých informací, ale i práci s tím, když lidé předstírají a jemně manipulují s realitou, ať už je k tomu vede jakýkoli motiv. Uvidíme se v dubnu na konferenci?

Kdo se trochu zajímá o kritické myšlení a neznal by pojem „loaded question“, kdy ten člověk namísto lživého tvrzení položí otázku, která zahrnuje lživé tvrzení ve formě předpokladu. Na druhou stranu to na spoustu lidí funguje a „naladí“ se na „útočníka“ a „jeho pravdu“ místo aby si dobře ověřili, co skutečně tvrdíte.

Právě ověřování a kritické myšlení je mezi lháři velice neoblíbené, neboť jim znemožňuje rychle a efektivně manipulovat okolními lidmi a otáčet je bez dobrého důvodu proti vám. Na druhou stranu, když s tím umíte pracovat, může to být docela i zábava.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Nevyžádaná rada: Ať už jste programátor nebo kouč, učte se komunikaci a poznávejte své zlozvyky a chyby ve svém uvažování. Naučte se rozpoznávat, kdy ostatní předstírají a lžou, stejně jako moment, kdy začínáte lhát sami sobě.

“Truth is what the facts are.” ~Aron Ra

I looked at the #NegotiCON lineup for 2024. Nicky Perfect from UK and J. Paul Nadeau from Canada. I don't know much about them besides what's written
on the conference website.

I heard that Nicky published a book recently. Her background comes from the elite New Scotland Yard Hostage and Crisis Negotiation Unit. She's a recipient of the British Empire Medal.

Paul is a hostage negotiator and expert on terrorism. There seems to be an interesting story of his life being saved under unusual circumstances. He also has a book whose title sounds interesting.

I would love to know more about them and their stories!

#Backpacker #Programmer #NegotiationTrainer

It is year 2024 and I have the flashbacks with C++ apologists when I'm using Rust that I had with Windows apologists when I started using Linux. Their arguments are usually so bad and so misguided that even I could defend their cause better than they do.

Back in 2008 when I acquired my business license, I already had 5+ years of experience and I knew the weaknesses of the Linux environment better than any Windows-only user around including power users. Now in 2024 with 5+ years of experience with Rust I live the same story again with C++ developers who barely learned to write and compile some Rust code so far.

I don't want to build half of my #SoftwareEngineeringMyths on what myths some C++ developers spread about Rust. I'm in contact with other Rust developers. We are open. We share our knowledge. Why do these folks spread misinformation rather than ask those who can already provide the knowledge?

#Backpacker #Programmer #NegotiationTrainer

In the past few weeks, I noticed a few experts who claim to be knowledgeable enough to compare the two languages and who produced but silly claims not backed by reality. And I believe there will be more such experts as Rust enters into the general discussion.

Given my new #negotiation background, what I see is the desperate urge to defend already acquired knowledge. That doesn't help. Knowledge of C++ is very beneficial when learning Rust. Knowledge of Rust, in my opinion, significantly improves the skills even of a C++ power user. It's just tools, no need to be so religious about them.

Nikdy jsem se nehlásil k feminismu. Trochu mi do toho zasahují genderové rozdíly na informatice ve škole. Zvlášť teď s mladší částí a při unplugged informatice platí, že kluci víc machrujou a holky víc makaj. Starší část je v tomhle vyrovnanější, tak třeba je to jenom věc náhody.

Dostal jsem k tomu docela zajímavé postřehy online, a taky vykazují určitý trend v rozdílu, jestli to psala učitelka nebo učitel. Kluci prý nevydrží dlouho dlouho přemýšlet, a když něco nejde hned napoprvé, rychle to vzdávají. Nejvíc na to podle některých trpí 1. až 3. třída, podle jiných až do devítky nebo ještě na střední. U jednoho pána jsem se naopak setkal s hypotézou, že ty aktivity nejsou pro kluky dostatečně podnětné a uspokojivé.

Jiný zase řeší otázku technické profilace. Já se tedy omlouvám, ale v programování jednoduchých her a hříček v 21. století žádnou technickou profilaci neshledávám. Možná to někomu pomůže se profilovat technickým směrem, ale celkově je to aktivita stavěná pro všechny.

❦

Ostatně je teď docela těžké předvídat vývoj profesi za pouhých deset let, takže bych viděl znalosti a dovednosti v aktuálně používaných technologiích spíše jako základní gramotnost, na které se dá dále stavět, než jako nějakou profilaci.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Mimochodem jsem se o víkendu dozvěděl dobrou zprávu. Dcerka si vyjednala, že už se nebude učit vázané písmo a může se vrátit k normálnímu. Domnívám se, že čím kratší čas člověk s vázaným písmem stráví, tím méně zlozvyků mu pak bude škodit při normálním psaní.

Software engineering myth no. 9: “Rust isn't suitable for real-time programming.”

There was a post on LinkedIn saying that C++ has an upper hand over Rust because you can set thread priority via the pthreads API. It was a blatant example of posting without researching. People claiming superiority of a tool they use over a tool they don't know well enough often make this mistake.

❦

C++ indeed provides many features that aren't available in Rust. Many developers are addicted to the flexibility of C++ template meta-programming and features like Curiously Recurrent Template Patterns. Rust doesn't provide even such a common OOP feature as classes with inheritance.

For many things that C++ programmers solve with template magic, Rust only offers procedural macros that are effectively just code transformations written in Rust plugged in to the compiler.

However, there's no way Rust can prevent you from setting thread priority. You can talk to your operating system from Rust just like you do in C++. The only difference is that Rust developers usually avoid unsafe external calls in application code and prefer adding a dependency in the form of a well-tested Rust library.

One could argue that it's C++ that wasn't designed with real-time applications in mind. There are implicit memory allocations in C++ code every now and then. The compiler happily generates allocate-copy-free code where Rust would simply move the value. Also std::function and C++ coroutines may require dynamic allocation. Rust avoids implicit memory allocation.

❦

Since the release of version 1.0, Rust is a systems programming language. Since the creation of the core library that excludes standard library features that depend on the operating system environment, Rust can be used in bare metal environments. There's nothing that would prevent you from using it in real-time environments.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Prague is an international city. We welcome developers from all over the world. It is true that we sometimes speak Czech in front of you instead of using an international language. It's not personal, we are sometimes just lazy and inattentive. Nobody's perfect.

We had a great #Rust meetup on Wednesday. We'll have a C++ meetup on Tuesday. Despite having a Czech majority of attendees, these meetups are held in English so that they are more inclusive.

Please forgive us occasional rudeness and enjoy international programming events in Prague. Let me know and I will show you the Rust and C++ communities. When you have enough of programming, I can show you the #negotiation community as well.

#Backpacker #Programmer #NegotiationTrainer

Join us in the respective communities on Discord.

Uspořádal jsem dlouho očekávaný meetup příznivců programovacího jazyka #Rust. Nechci se chlubit, ale dorazilo víc lidí než na C++, a po skončení akce nás zůstalo tolik, že jsme měli problém najít hospodu, kde by nás usadili.

A tak zatímco tu o mně někteří trenéři soft skills vykládají, že mým největším úspěchem jsou #BahenníLázně, programátoři mi děkovali za svolání obnoveného meetupu a ptali se na další akce. Odpovídám jim, že další meetup bude, jen se ještě přesně neví kdy a kde.

Na meetup přijelo hned několik mimopražských. Jedním z nich je i Jakub Beránek, který se zhostil nejen přednášky o evoluci samotného Rustu a možnosti se na ní podílet, ale narychlo i spoluorganizace celé akce a zajištění živého streamu. Ve dvou se všechno řeší mnohem líp.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Pokud máte zájem se podílet na dalších akcích týkajících se programovacího jazyka Rust, neváhejte a napište nám.

Loni jsem absolvoval hromadu akcí ohledně vyjednávání, letos jsem vyrazil za Václav Strnadel a Radek Petráš na kurz rétoriky a storytellingu.

Byla to premiéra nového veřejného kurzu. Přiznávám, že mě baví vyrážet právě na tyhle první běhy a sledovat nově vznikající akce a kurzy už od začátku. Mám radost, že jsem se takhle dostal na spoustu zahajovacích běhů kurzů a nultých až prvních ročníků konferencí.

Tohle pohádkářství a příběhářství je v přímém kontrastu s vyjednáváním. Pozornost vypravěče se soustředí na mluvení a na to, co může on předat publiku, zatímco vyjednavač potřebuje mnohem více energie věnovat naslouchání. Na druhou stranu se tam objevují i společné prvky jako pečlivá práce s tichem, kterým dá vypravěč publiku možnost vstřebávat jeho sdělení, zatímco vyjednavač tichem otevírá druhému prostor mluvit.

Je to zajímavý pocit rok trénovat zklidnění a naslouchání, a pak si stoupnout na cvičné pódium a soukat ze sebe plamenný projev.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Co bych podle vás neměl v roce 2024 vynechat?

Ani jsem nestihl na konci roku bilancovat.

Nedávám si novoroční předsevzetí. Neměl jsem žádné na rok 2023, nemám žádné ani na rok 2024. Kdybych se musel zpětně pochválit, řekl bych, že jsem se za minulý rok naučil docela obstojně mlčet a poslouchat.

Možná vám to zní banálně. Mlčet a poslouchat se u nás přece učí malé děti už od první třídy. To není ono. Neučím se mlčet proto, aby do mě mohl kdekdo hustit, co se mu zlíbí. Učím se být zticha, abych slyšel lidi, jejichž slova mi něco přinášejí. A to je sakra velký rozdíl.

❦

Byl jsem odjakživa vypravěč, dneska by se řeklo storyteller, a bavil jsem lidi okolo sebe všemožnými historkami. Rád jsem poslouchal historky ostatních, ale když mi něco připomněly, už jsem myslel na to, co bych mohl říct. Hlídal jsem si myšlenku na to, co chci sdělit, hlavně abych to nezapomněl, až se dostanu ke slovu.

Ať se řeší cokoliv, vždycky mám k tomu spoustu dobrých myšlenek. 🙃 Teprve během roku 2023 jsem pochopil, že jsou některé z mých myšlenek tak dobré, že si je můžu nechat pro sebe a nemusím se o ně s nikým dělit.

Takovou hezkou myšlenku člověk nechá v klidu působit, beze slova se usměje, nechá myšlenku odplynout, a dál poslouchá, co se kolem něj povídá. Pokud to ta myšlenka ven potřebuje, ona uzraje, a v pravou chvíli si cestu najde.

❦

Povedla se spousta věcí. Když nechám stranou koupi desetiletého Volva, které je stále některým trnem v oku, povedlo se mi spoluorganizovat #NegotiCON 2023, zaplatit dceři celý rok školného, dotáhnout kroužek programování, začít učit v malotřídce, vyrazit na C++ konferenci do Izraele, navštívit LCNC konferenci v Praze, uspořádat první komerční kurzy programování v Rustu a naplánovat Rust Meetup.

Rok 2023 byl úspěšný.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Taky jsem poprvé vedl trénink vyjednávání a koupil si nový batůžek.

Zůstávali jste někdy po škole?

Já si pamatuju, že jsem občas zůstával po škole minimálně od druhé třídy, ale vůbec netuším, jak se to tehdy dělalo prakticky a právně. Četl jsem v poslední době o několika dětech, které si nechali pedagogové ve škole po vyučování, jako kdyby děti nikdo nikde nečekal. Taková light forma únosu, kdy dítě není tam, kde má být, protože se nějaký dospělý rozhodl uplatnit svoji moc.

Pokud vás zajímá, co za hrozné dítě jsem byl, že jsem musel zůstávat po škole, tak to bylo abych dokončil procvičování školského vázaného písma, které beztak v dospělosti skoro nikdo nepoužívá.

Zůstávali jsme pravidelně po škole dva. Prakticky vždy jsem dopisoval o chlup dříve než David, ale on mě většinou stihl dohnat na úklidu a ostatních činnostech. Jsem si jistý, že to paní učitelka myslela dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Moji lásku ke školnímu vázanému písmu to nijak nezvýšilo. Nikdy se mi nelíbilo a ještě jsem dostával vynadáno, že si tvořím písmo vlastní.

Škola dokázala někdy člověku řádně otrávit radost ze života.

Co dělá Jaroslav Dušek a jiní ezoteričtí vůdci, může na první pohled působit jako nevinná zábava, nebo pro někoho snad i moudřejší pohled na svět.

Nevinná do té doby, než třeba někdo z vašich blízkých umře jenom proto, že si ve slabé chvilce nechá nakecat nějaký blábol od specialistů na starobylou metodu cucání si z prstu. Nakonec ani tak nezáleží na tom, jestli to dotyční dělají pro peníze a slávu, nebo jen pro dobrý pocit, že je konečně někdo poslouchá. Jejich oběti trpí stejně, ať jednali zištně, nebo z přesvědčení.

Dovolte mi otázku. Jestliže vám přestanou vadit malé lži v podobě zázračných léčitelů, šamanů a všemožných guruů, jak si nastavujete hranice, abyste jednoho dne neuvěřili v plochou zemi, Protokoly siónských mudrců, nebo třeba že střelba na FF byla celá zinscenovaná?

❦

Protokoly siónských mudrců byly jedním z ideologických pilířů, které sloužily k vyvraždění milionů lidí a odchodu statisíců dalších do země, kde ani dnes není situace zrovna jednoduchá. Ani protokoly však nejsou jediným příkladem důsledků činnosti dezinformační scény. Takové pití sava nebo odmítání akutní léčby, zvláště pak aplikované na děti, nás zasahuje daleko blíže.

„Jezte vesmírnou energii, prámu, řekl jednou na tiskovce tento vynikající herec...a pak jsme se potkali v cukrarne. Nad chlebickem.“ ~Jindřich

„Jedna paní esoteroristka na nas zaútočila, za to, že máme dítě s diabetem I typu. Nikdy v životě jsem nečelil hnusnější věci. Kecy typu, že ji zabíjíme inzulínem a že to je tím, že jsme špatní lidé (aniž by o nás cokoliv věděla), to dost bolelo...“ ~Vít

Je fascinující, jak se na jednu stranu ezoterici vůči vědě rádi ostře vymezují, na druhou stranu používají pojmy jako „vibrace“, „frekvence“, „rezonance“, „vesmír“ nebo „kvantová fyzika“, aby svým blábolům dodali iluzi reality vykrádáním teorie postavené na vědecké metodě. A lidé tomu rádi věří, protože to zní na první dojem učeně.

❦

Já vám věřím, že na vás ti lidé působí, zvláště v osobním kontaktu nebo na videu, příjemným a moudrým dojmem. Ostatně kdyby nepůsobili, nestali by se ezoterickými hvězdami a jejich jména bychom buď neznali, nebo je měli spojené třeba jen s hereckou nebo jinou civilní kariérou.

Jinými slovy, kdyby nebyli tak přesvědčiví a rétoricky zdatní, anebo měli morální zábrany, tak bychom se o nich v diskuzích ani nebavili.

Ptáte se mě, jak s ezoteriky a jinými silně přesvědčenými lidmi vyjednávat? Po teoretické stránce to není zase tak těžká otázka. Máme sice odlišné hodnoty, vycházejí ovšem z velmi podobných lidských potřeb. Četl jsem Ericha von Dänikena i Dana Browna, taky mám slabost pro záhady a konspirace. Jenom tyhle věci realizuju jiným způsobem. Jestliže se vyjednává s únosci a vrahy, proč by se nemohlo vyjednávat s ezoteriky?

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Tohle je přesně důvod, proč mi není sympatická #ezoterika.

Začíná to jako nevinná zábava, astrologická znamená, duchovní seberozvoj, společné téma s dalšími podobně trhlými lidmi. Jenže pak taková ezoterička reálně uvěří ve své nadpřirozené schopnosti, a věří, že kdyby se na filozofické fakultě opravdu něco stalo, že by to nadsmyslově cítila. Dívám se na ZeptejSeFilipa a jeho rozbor komentářů dezolátní scény ke střelbě.

Věnovat se ezoterice, neboli věření v hovadiny vycucané z prstu, je každého svaté právo. Dá se tím bavit ve volném čase, dá se na tom postavit miliardový byznys, dá se s tím dostat do televize. Ale pak se tím začne operovat vůči ostatním lidem, a nakonec ti lidé začnou natáčet a šířit konspirační videa a zpochybňovat střelbu na filozofické fakultě.

❦

Mně je úplně jedno, kdo ten den nezrušil nebo nezrušil vánoční večírek. Osobně bych považoval za plýtvání zrušit akci, na kterou už lidé takřka dorazili a catering je na cestě. Sám jsem byl na večírku asi kilometr od FF. Bylo to dobré, bavili jsme se, nesledovali jsme spekulace na twitteru, podařilo se nám reflexi tragédie o několik hodin odložit.

Spíše s tím českým vzděláváním by bylo dobré něco udělat, aby se lidé uměli mít dobře, nevěřili na hovadiny, a nepotřebovali následovat nějakého gurua a nedostávali se do rizika, že pro něj jednoho dne budou natáčet plivance do tváří rodinám obětí zločinu.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Dnes si uděláme #BahenníLázně zcela klasické, a přece trochu jiné, než jste byli v minulosti zvyklí. 🙃 Fakt netuším, kdo z nás je víc „ajťák“, jestli já, nebo Janek.

Já osobně to slovo při popisu osobnosti ani povolání nepoužívám. Tedy s výjimkou ustáleného spojení „firemní ajťák“ pro příslušníka oddělení, co se stará o firemní počítače. Janek mě chtěl asi urazit. On to čas od času zkouší jako alternativní řešení diskuze, když se mi některé moje vyjádření nezdá.

❦

Možná jsem se nedostatečně vyjádřil, co tou „učitelskou arogancí“ vlastně myslím. On byl totiž ten příspěvek především o tom, jak přistupuju k lekcím informatiky, ale to asi Janka nezajímá, k tomu se nijak nevyjadřoval.

Co tedy považuju za učitelskou aroganci?

‣ Když dítě nevykazuje ve školním čase žádný závratný pokrok, přesto si pan učitel nebo paní učitelka uzurpuje právo určovat, co bude dítě dělat po škole místo volnočasových aktivit nebo doma s rodiči.

‣ Když pedagog nesnáší být za cokoli kritizován, nebo dokonce nesnáší obecnou kritiku vůči učitelům, přesto má potřebu neustále děti negativně komentovat, hodnotit, známkovat a poznámkovat.

‣ Když zaměstnanci školy děti v čase výuky ani v družině k ničemu nevedou, nepomáhají jim řešit konflikty a budovat dobré vztahy, ale stěžují si na rodiče, že jim do školy posílají špatné děti.

Je toho samozřejmě mnohem víc, ale v zájmu stručnosti bych se dnes držel těchto tří bodů. Možná ještě klasickou představu, že s diplomem z fakulty je učitel něco víc než ostatní lidi, a s odkroucenými roky je něco víc než mladší kolega.

❦

Pokud bych měl být ten arogantní…

‣ Proč mi nedělá problém učit se od dětí, radit se s pravidelnými pedagogy, přiznávat chyby a měnit neoptimální strategii za běhu?

‣ Proč bych říkal, že informatiku může při troše snahy učit každý, kdo zvládne práci s dětmi?

‣ Proč bych jako programátor designoval lekce specificky s cílem přinést užitek dětem, co se budou živit jinak?

‣ Proč bych pak ale hledal cesty, jak nevynechat ani neunudit děti, jejiž dovednosti naopak takový koncept přesahují?

‣ Proč bych chtěl, aby děti pracovaly raději ve škole, kde si pomůžou vzájemně i získají pomoc od učitelů?

‣ Proč nemám problém vyslechnout si, jak by se daly některé věci v těch lekcích udělat lépe?

‣ Proč nemám problém přiznat, že některé věci dělám určitým způsobem jen proto, že to v tuto chvíli lépe nedám?

Poslední šanci na aroganci vidím v tom, že se řekne, že jsou tohle všechno skvělé vlastnosti, které jsem si přisoudil. Pak ovšem nevidím možnost, jak se snažit dělat věci dobře a lépe, aniž by to někoho provokovalo. Snad jenom o tom nemluvit, a nechtít po učitelích, aby přestali ničit děti.

#Batůžkář #Programátor #ZákladníŠkola

Jsem otevřený i možným způsobům, jak ovlivnit učitele, aby nechávali děti v jejich volném čase napokoji, a aby jim ve škole vytvářeli co nejlepší prostředí pro rozvoj. 🙂 Buďte ovšem připraveni, až se vás zeptám, co vás vede k tomu, že to neděláte a jenom rozdáváte rady.

Už tomu budou bratru tři roky, co jsem objevil krásu #vyjednávání. Začalo to v rodině. Dnes už to můžu přiznat, tehdy by mě to mohlo stát výsledek. Nejednalo se o nic menšího, než kde bude moje dítě žít a chodit do školy.

Dnes už je všechno jinak.

Volba školy se ukázala být neudržitelná. Ovšem v danou chvíli a za informací, co jsem měl k dispozici, to byla ta nejlepší možná volba. Navíc nám většina ostatních výhod zůstala i potom, co učitelky vyštvaly dcerku ze sice relativně pokrokové, ale pořád ještě do velké míry dysfunkční, státní školy.

❦

Možná jste tady na LinkedIn, v bizarních podcastech, kde se pomlouvají lidi a jejich auta, v obskurních novinách nebo ranních televizních pořadech, narazili na šamany tlakového vyjednávání a loutkovodiče emocí protistrany. To všechno se může skutečně občas hodit, a taky jsem si to během tří let, co se vyjednávání věnuju, vyzkoušel.

Co když se ale dostáváte do situací, které jsou delikátní, kde nestačí jen zahltit vyjednávacího partnera požadavky a vyjednávacími taktikami? Kdy si musíte vzít ego s sebou, a koučovat ho tak dlouho, dokud nezačne pracovat pro vaše cíle. Kde musíte použít mozek, hledat i tu poslední cestu k dohodě, už po několikáté odjíždět s neúspěchem, a v tramvaji značky Škoda (Bentley u nás nejezdí) si přečíst tu zlomovou SMS.

Možná si sami sebe nedokážete představit v roli vyjednavače, protože se bojíte, že byste museli zapřít sami sebe. Pravda, některé věci mě stály trochu nervů a nějaké to sebezapření. Ale nakonec se vždycky vracím k tomu, kdo jsem a co už jsem vlastně dávno uměl. Nakonec to všechno do sebe zapadá.

❦

Od nového roku budujeme komunitu jménem #BahenníLázně. Je tam všechno, co jsme předtím řešili na LinkedIn. Školy, vzdělávání, personalistika, komunikace, vyjednávání a spousta srandy. Vstup do komunity je pouze na pozvání, ale když si vás Tomáš Burda nebo Tomáš Cibulec řádně prolustrují, pošlou vám pozvánku a provedou vás dovnitř.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Fotka je staršího data, ale jako reklama na bahenní lázně poslouží myslím víc než dobře.

Za největší nešvar ve školství považuju učitelskou aroganci. Tak říkám pocitu pana učitele nebo paní učitelky, že musí být za všech okolností tou nejchytřejší osobou v místnosti. Jako programátor (první zakázka okolo roku 2005) a lektor (první kurz okolo roku 2008) na tento problém netrpím.

‣ Nevadí mi nechat se při lekci ve škole zastínit třeba osmiletým dítětem, pokud to skupině dětí pomůže v rozvoji a dá jim to naději, že to taky zvládnou.

‣ Nevybírám si ty nejúspěšnější děti, abych se mohl jejich prostřednictvím realizovat. Mnohem větší výzva je pro mě práce s těmi nejslabšími.

‣ Neztrácím čas vysvětlováním teorie tam, kde se dá rovnou objevovat. Dobrá teoretická znalost je důležitá, ale všechno má svůj čas a místo.

‣ Nebojím se experimentovat. Nechávám teď děti prezentovat svoji práci ostatním. Někdy je to efektivnější než ukázky od programátora.

‣ Nevadí mi zkusit s dětmi pracovat v prostředí, které neumím, když se mi přihlásí pomocníci, kteří už v daném nástroji něco udělali.

‣ Nestrachuju se, že děti něco nezvládnou. Většinou potřebují jenom trochu důvěry, nějakou tu pomoc a dostatek času a klidu.

‣ Nemluvím o tom, koho jsem co naučil. Děti se učí samy a přirozeně, já se k tomu jen snažím vytvořit podmínky a prostředí.

Programování v blocích zvládne ostatní učit i osmileté dítě, když k tomu bude mít dobré podmínky. Není důvod, aby to nezvládla třeba šedesátiletá učitelka výtvarné výchovy, když bude jenom trochu chtít. Je to jednoduchá a kreativní činnost, které se lidé bojí možná jenom proto, že to má v názvu „programování“.

❦

Programování pomocí bloků dětem usnadňuje pochopení spousty dalších věcí. Například tam, kde klasický učitel kreslí či promítá, a vysvětluje kartézkou soustavu souřadnic, tam já nechávám děti hrát si s pohybem postavičky v různých směrech. Časem jim ty souřadnice dojdou přirozeně. Pak jim to půjde lépe v matematice, ve fyzice i v zeměpise.

#ZákladníŠkola #Programování

Co je to „nová informatika“? Tak se mezi učiteli říká informatice. Naopak „informatika“ mnozí z nich dodnes říkají tomu, čemu se v běžném světě říká spíše „kancelářská práce“. V dnešních firmách už nenajdete pro každodenní použití kalamář a husí brk. Bylo by lepší, kdyby škola respektovala současný stav světa ve všech hodinách všech učitelů.

Software engineering myth no. 8: “Rust will prevent all memory issues in your code.”

Some people think that the Rust compiler will prevent them from creating programs with memory issues. That the borrow checker and other safety features would make it impossible to make memory bugs in Rust and still get an executable program from your source code.

❦

Rust indeed provides memory and thread safety guarantees. The safe language doesn't allow you to access memory that has not been allocated and fully initialized. It also prevents you from accessing memory that has already been freed or that could be written by another thread.

This makes threading the easiest approach to safe parallel programming in Rust. The compiler ensures that you can only share read-only data or that your access to read-write data is synchronized properly using a mutex, queue or another synchronization tool. This saves you from bugs that are really hard to discover and test for.

However, the safe language limits what your code can do. You have to use synchronization primitives based on unsafe blocks and UnsafeCell data wrappers in order to provide synchronized data access. Therefore the standard library and any alternative tools have to be written in unsafe Rust.

At the same time, there are still memory issues that cannot be solved at the time of compilation. Indexing dynamically allocated arrays may lead to panicking at runtime. Reference-counted smart pointers can even leak memory. Because of that, memory leaks are explicitly exempted from the memory safety guarantees in Rust. Issues like Spectre and Meltdown also aren't handled.

❦

Rust's safety features are great. Memory access is guaranteed to be safe even in threaded environments. Memory management can still be a problem due to the possibility of memory leaks. Rust also strives to ensure safety even in scenarios where guarantees can't be provided, including within the unsafe blocks. But it clearly doesn't prevent all memory-related bugs.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Tak mi prý věnovali hromadu času na jednom českém podcastu. ❤️ Nějací dva podcasteři a snad prý dokonce i jeden vyjednavač. 🙃 Tož přeju všem příznivcům i nepříznivcům krásného silvestra a šťastný nový rok.

Jak o mně zlí jazykové na LinkedIn před pár měsíci prohlásili, mým největším profesním úspěchem jsou #BahenníLázně. 🙂 Já osobně mnohem raději vyprávím ten příběh, jak se mi podařilo dvěma „velice věhlasným vyjednavačům“ připravit několik pastí, a nadesignovat cestu, jak se nejprve chytí… Bahenní lázně nejsou profesní úspěch. Nebahní se tam profesionálové. Je to rubrika pro zábavu a odhalení bavičských schopností, o kterých mnozí protagonisté neměli dosud tušení.

Nejprve se chytili na „deset let staré auto“, posléze na „problémy s cash flow“ a „drahé boty pro dítě“. Přiznám se, že jsem do poslední chvíle nevěřil, že by se na takovéhle blbiny vůbec někdo chytil, ale nutkání to zkusit bylo neodolatelné.

❦

Oba dva pánové se chytili jako kamzík na dobře nahozený prut. 🙃 Za nimi přispěchali další, takzvaní „minions“, nebo možná „lemmings“? Baví mě dlouhé a sprosté příspěvky, kde o mně autoři vyprávějí, že je nezajímám, nadávají mi a komolí moje jméno. Miluju paradoxy a paradoxní osobnosti.

Až mně někdo přestane bavit, tak ho prostě „vymerlinuju“, a bude mít po vtákách. Nebude mít ode mě žádný zájem, žádnou publicitu, nada, nothing, nihil, nil, null, undefined. Zatím mi to ještě příjde celkem zábavné, tak slávu dotyčných rád šířím.

#CorpoRat #Programátor #LektorVyjednávání

Na silvestrovskou půlnoc vyjde bahenní prohlášení. Tak slavte, užívejte si, a až si řádně odpočinete, přijďte se podívat, co vám můžu nabídnout.

Novoroční prohlášení. ⚠️ Před lety tady vznikly #BahenníLázně. Jejich duchovním otcem je Luděk Bob Jankovský. Já jsem jen provozovatelem a vykonavatelem. Je na čase se posunout dál.

❦

Po nějaké době jsme tu založili diskuzní skupinu. Lidé přicházeli a odcházeli, někdy dokonce odcházeli hromadě. Skupina stále běží, a občas z ní někdo donáší snímky diskuzí, které ve výsledku nepomůžou tomu, komu jsou doneseny, ani tomu, kdo je donesl. 🏆 Prostě klasické lose-lose jednání, tak jako ho dobře známe od nejedné osobnosti českého LinkedInu. Před časem se dokonce zlí jazykové snažili překřít naše lázně na h*venní.

Proto jsme se dohodli, že prostor pro bahenní komunitu otevřeme více lidem, a přesuneme ji z LinkedIn na #Discord. ✅ Pozvánku do skupiny vám můžou poskytnout například Tomáš Cibulec nebo Tomáš Burda, zakládající členové nových bahenních lázní. 💰 Tak neváhejte, dokud je ještě možné se nechat do skupiny pozvat zadarmo.

Skupina bude mít kromě bahenních lázní kanály pro všechna témata, která tu s vámi běžně řeším včetně třeba takového školství, a podle potřeby se bude rozšiřovat o témata nová. ❤️ Discord poskytuje tu výhodu, že si můžete nastavit notifikace podle jednotlivých tematických kanálů, takže už nemusíte sledovat „všechno nebo nic“.

❦

Kdyby se někdo ptal po mém batůžku, dražba se nekoná, jeho osud má na starosti Linda Lokočová. 🎶 Ale budu v létě slavit narozeniny, tak pokud se chcete bavit, můžeme do té doby společně vymyslet nějakou jinou bejkárnu.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Těším se na vás, kteří se chcete přípojit do komunity lidí, co se nehroutí při každé příležitosti, a necítí se ublížení, kdykoli si s nimi někdo dovolí nesouhlasit, nebo si z nich udělat s*andu. 🃏 Bude nás víc, nebudem se bát vlka nic.

Marek Adler zakládá profesní organizaci pro učitele.

Marek je protivný a nesnesitelný člověk, se kterým se nedá domluvit, aspoň tak mi to říkali různé lidé ze školství. Na základě osobního setkání to nemůžu potvrdit. Se mnou se bavil normálně. Velice rychle pochopil můj zájem a na základě toho jsme snadno našli společnou řeč.

Na tuhle zprávu čekám už dlouho. Stávající učitelské organizace jsou tak maximálně pro smích, navzdory pár zajímavým lidem, kteří se nějakým zázrakem propašovali do užšího kruhu, nebo dokonce do vedení.

❦

Školství je těžké téma. Vlastně bych řekl nehorázně těžké téma. Česká škola je instituce od základu postavená na osobnosti učitele. Jenže když pak některé z těch osobností potkáte, třebaže jen online v diskuzích, nestačíte se divit, na kom wellbeing některých školních dětí závisí.

Sám jsem si s dcerkou v tomto ohledu před rokem a kousek užil svoje. Už je to pryč, dneska je všechno úplně jinak. Už zůstává jen to uvědomění si, že zdravé a chytré dítě může v české škole totálně pohořet, a že se tak běžně děje.

Marek to bere z druhé strany. Chce kopat za učitele a za jejich možnost se vyjádřit. Proč mě to zajímá, když já mám ve zvyku naopak kopat za děti? Já bych totiž taky rád viděl, jak se učitelé vyjádří. Když se to udělá dobře, mohlo by nám to dát docela zajímavý obraz o českém učitelství

Třeba nás překvapí. Možná mají učitelé v globálu úplně jiné potřeby a pocity, než co neustále vykřikuje těch pár hlasitých. Třeba tu existuje velká skupina lidí, kteří by to chtěli dělat dobře, ale potřebují k tomu podporu.

❦

Taky si myslím, že je to docela dobrý sociální experiment. Podle hlasitějších vod by se dalo soudit, že se učitelé navzájem vlastně spíše nesnášejí, a že jediné, co je udržuje pohromadě, je konflikt s dětmi, rodiči a širokou veřejností.

Ale možná je to opět jenom zkreslení (vocal minority fallacy). Třeba by se dalo odhadnout, kolik lidí pracuje ve školství kvůli statusu (je to divné, ale znám takové), kolik se to snaží dělat smysluplně, a kolik aspoň trochu tuší, jak na vzdělávání 21. století. Ostatně mi vcelku nedávno někdo nadával do „sebestředných digitýpků“, což snad taky nebude běžná učitelská mluva.

Netroufám si odhadnout, jak tato iniciativa dopadne, ale za mě cokoliv, co aspoň trochu zčeří vody českého školství, není od věci. Jsem přesvědčen, že zrovna Marek dokáže čeřit vody velmi efektivně.

#ZákladníŠkola #Batůžkář #KecáDoVšeho

Jo tak proto!

Už dlouho moc nečtu z papíru, snad s výjimkou pamětí vlastního dědy. Na druhou stranu i tam píše, jak si v srpnu 1968 vyjednal výjimku na vstup do Berlína a na návrat do Prahy zakázanou trasou.

❦

Jistě nikoho nepřekvapí, že se ani já nedívám na vyjednávání jako na vrcholový sport. Naopak v něm vidím věc každodenní osobní potřeby, jako když se děda vyhnul cestě do Prahy přes Ukrajinu. Na kurzech a konferencích o vyjednávání se mi vždycky v batůžku objeví jedna nebo dvě nové knihy. Zatím jsem je doma spíše skladoval, než že bych se do nich podíval.

Když jsem otevřel první knihu o vyjednávání, co mi přišla pod ruku, pobavil jsem se hned u prvních stránek. Nadaný vyjednavač prý nepotřebuje, aby ho měli lidi za každou cenu rádi. 🙃 To mě jakožto nevrlého programátora kvalifikuje do tohoto oboru lépe než kdekoho z českých vyjednávacích exhibiconistů.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Co za literaturu bych neměl vynechat při přípravě na další život programátora, co ve volném čase fušuje vyjednavačům do řemesla, v roce 2024?

Udělal jsem si den v centru Prahy. Byl jsem v Luxoru na hlaváku koupit hru Opráski sčeskí historje.

Ještě jsem tam pokukoval pro dcerku po knížce zajímavých osobností. Ale když jsem se tam dočetl o vědci, co slízl všechny zásluhy a ceny, a vědkyni, co přišla zkrátka, koupil jsem ji radši knihu o šutrech.

Příběhů nedoceněných lidí potká za život ještě spoustu, a fotky hezkých kamenů s popisy jí dají myslím v tuhle chvíli do života víc než další příběh brečení a mentality oběti, jakých je kolem nás víc než dost.

❦

Dal jsem si luxusní single večeři, a nechal si ujet metro, abychom mohli asi tři zvedat velkého chlapa o berlích, co hodil záda ve stanici. Ukázalo se, že zvedat ho na nohy nemá smysl. Jedna žena mu z povzdálí volala sanitku, člověk od dopravního podniku jí přišel vysvětlit, že se sanitka musí odvolat, když ji pán nechce, a že už si ho tam ohlídá sám.

Taky jsem konečně stihl na Chodově umýt, uklidit a vyluxovat auto. Měl jsem v kufru bordel od doby, co jsem si na dálnici omylem spustil hasičák, když jsem lovil z kufru trojúhelník při stání v odstavném pruhu. Ale to je zase jiný příběh, to se nejdřív řešila zablokovaná řadicí páka a potom padající dekl z motorového prostoru. Jinak v případě práškového hasičáku doporučuju nejdřív vyluxovat, až potom se pustit do mytí.

Ještě jsem stihl v autě poslouchat izraelský Core C++ Meetup, než jsem dorazil k matce na kafe. Netušil jsem, že ty svátky budou až taková zábava.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Jako bonus jsem dostal tip na dobrou kachnu v Praze.

Taky bych se vám rád pochlubil se svým autem!

Jako se tu někteří chválí neustálým pořizováním nových aut za hromady peněz, rád bych vám ukázal trochu jiný přístup. V létě jsem si pořídil auto, které se mi líbí, a které mi v tuto chvíli vyhovuje. Už jsem v něm pár tisíc kilometrů najel, a rád bych v něm najel další a ukazoval vám ho tu i za půl roku nebo za rok.

Na kurzu Vyjednáváme jsme věnovali nemálo času poznáváním hodnot těch, se kterými se chceme domluvit. Podle mě je dobré poznat na prvním místě hodnoty svoje vlastní. Člověk může být občas i sám sebou překvapen.

❦

Na kurzu Negotico jsem si pár věcí zopakoval, ale především jsem se na sebe podíval ještě z trochu jiné stránky. Před oběma kurzy jsem měl slušně našlápnuto z #MasteryClub.

Potom, co jsem je prožil, pozoruju, že mě některé věci, na které jsem měl dříve potřebu reagovat, nechávají tak moc v klidu, až mě to samotného děsí. Občas mám ještě svrbění reagovat. Pak mi projede hlavou analýza situace, a zastaví mě to, že v reakci prostě nenajdu smysl. A tak už některé lidi v některých situacích prostě „vymerlinuju“, jak říká Tomáš Burda.

Co to znamená, to vám nejlépe řekne následující úryvek:

„Merlin confronts Mab at Camelot, but the ensuing magical duel ends in a stalemate. Mab sneers that she is invulnerable to conventional means of destruction, but Merlin responds that she will be defeated when she is forgotten. Mab slowly fades into nothing as Merlin, Frik, and the entire court of Camelot turn their backs on her and walk away.“

Každý nechť si sám rozmyslí, na jakých hodnotách jeho činnost stojí, a jestli náhodou není až příliš závislá na víře davu, který se k němu může klidně jednoho dne obrátit zády přesně jako to udělali Mab.

❦

Já si nemůžu pomoct, mě tyhle přirovnání baví. Možná bych si měl ke všem těm knížkám o vyjednávání, pořídit domů po dlouhé době nějakou tu beletrii. Až budou zase nějaké „buřty“, můžeme se pobavit o tom, co čtete. A ty privilegovanější z vás možná svezu i Volvem.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Zimní slunovrat nejde neslavit. 🙃 Všichni jsou někde zalezlí nebo jen na procházce a očekávají lepší nebo horší zážitky při štědrovečerní hostině.

Nemám v rodině nikoho, koho bych neviděl tolikrát během roku, že bychom to museli nahrazovat zrovna v zimní svátky, na které se nedá pořádně ani sedět venku. Dítě mám již pátým rokem na vánoce z domu. Na několik dní v kuse, abychom pak měli několik dní v kuse okolo silvestra, kdy jsou naopak lidé připraveni setkávat se ve větším počtu.

Dodržuju vánoční pověry, co jsou vidět z venku. Nemám na balkóně pověšené prádlo, aby mě sousedi neměli za masového vraha. Mrtvý strom jsem do patra netahal, aby tu uschnul, a při vystěhovávání za sebou nechával hromadu suchého bordelu. Prostě optimalizuju.

❦

Svátky už mám vcelku nalajnované. Na štědrý den odpoledne budu dělat křena „u vyjednavačů“, a večer mě můžete potkat v kině Aero na Ježuchovi, tedy vánočním promítání Life of Brian. To bude podle všeho letos první vánoční film, který uvidím.

Co se týče dobrých skutků, mám již splněno. 🙃 Naši vietnamští přátelé mají co dělat, aby utáhli byznys a udrželi si živobytí. Umějí trochu česky a trochu anglicky a velká Vietnamka se mě doptávala, jak se s minimem nákladů učit lépe česky. Našel jsem česko-vietnamskou knihovnu a vzpomněl jsem si na starého známého David Duc.

Ve zbytku času jsem malé Vietnamce ukazoval programování ve ScratchJr, aby netrávila tolik času koukáním na nablblá videa. Pro mě je to na druhou stranu věkový rekord, teď je 3,5 roku nejmladší dítě, co jsem učil programovat.

U našich známých je vidět, co u spousty Čechů nepotkáte. Tady až moc často potkávám, že mají lidé dobré vstupní podmínky, ale moc se jim nechce a mnohem raději si stěžují. Oni chtějí a dělají, co můžou, a mnohem více je limitují vnější podmínky. Včera jsem spočítal, že už se s nimi známe dva a půl roku.

❦

Kromě toho jsem v posledním týdnu přes několik málo ostřejších interakcí s učiteli na Facebooku získal nové kontakty. Ono to v diskuzích vypadá jako pointless přestřelky. S těmi konkrétními lidmi v diskuzích to skutečně platí. Ale pak je tu spousta lidí, kteří příspěvky a diskuze raději v tichosti čtou, a pak se mi ozývají bokem, aby na sebe nestrhli pozornost davu.

Taky jsem ještě po všech těch kurzech pro dospělé stihl svoji vlastní školní lekci pro menší počet dětí, aby se na všechny dostal počítač. Zatím to vypadá, že se to osvědčilo, a možná zkusíme dvě kratší lekce pro různé skupinky po sobě, aby mohl pracovat každý sám za sebe.

Málem jsem zapomněl zmínit, že jsem počátek svátečního období věnoval studiu multi-processingu v Rustu a zopakování si mechanismů chyb rodiny Spectre & Meltdown. Věděli jste, že na odhalení těchto bezpečnostních chyb v procesorech pracovali lidé na spektru, kteří význam slova meltdown znají důvěrně?

Dovolte mi tedy popřát hezké svátky a připomenout, že multitasking funguje!

❦

Happy holidays!

“First they ignore you, then they laugh at you, then they fight you, then you win.”

Where in this process is #Rust at the moment? It's only been the past few days that I hear people attack Rust and call it a failure. Before that, I only heard people say that it's interesting but minority. It gives me a feeling that Rust is really taking up right now as we are talking.

❦

Some of the criticism is technical. People start approaching and saying that Rust doesn't solve this and that.peculiarities It is an interesting experience to be, as Rust experts who dedicated a huge amount of time to learn new technology, taught by people who chose not to learn it, about its limitations.

People who attended my courses will surely confirm that we talk about limitations and peculiarities of Rust in detail. Learning a new technology is always a challenge and Rust is indeed different from C and C++ while still being a language compiled directly to machine-code without things like garbage collection and scheduling. It is also different from Python while providing the luxury of iterators and much more. And different from most imperative languages through the concept of data structure immutability.

Using a language showing significant differences may look difficult at first. Despite that, new Rust programmers tend to become productive very quickly. That means you can basically get memory safety for free even in threaded environments with shared memory and message queues.

❦

Some of the criticism is non-technical and is more about inter-personal relationships and fear of learning new stuff rather than about the language and the ecosystem.

I understand that people get angry when someone learns something new and speaks about it a lot. It can be annoying but that's how it works. I'm excited about Rust and its features. I could talk about it for days and I even do that and get paid for it among other things that I provide. It's not personal, it's not about you, it's about us and our enthusiasm.

Don't ask us to stop being enthusiastic about memory safety, thread safety, certain correctness guarantees and other safety features that help you improve software quality and reliability.

❦

Rust is here to stay. And its key features are here to spread to other programming languages and stay there. Deal with it.

#SoftwareEngineering

Photo was taken at the last Prague C++ meetup in 2023.

Vánoce nejsou pro každého ten nejlepší čas v roce.

Včera odpoledne jsem byl na fakultě. Tedy ne na té fakultě, ale v rámci Karlovy univerzity asi o kilometr vedle. Přednášel jsem o paralelním programování a trochu i o multitaskingu, o kterém zlí jazykové říkají, že neexistuje.

V půl čtvrté jsem se přesunul do kanceláře, kde jsem čekal na dcerku, která se měla nechat dovézt autem. To se umí v centru zkomplikovat i za běžného dne, s uzavírkou dopravy se to pochopitelně výrazně komplikuje. Zprávy jsme ještě chvíli sledovali, ale co naděláte. Pak už jsme se přesouvali mimo mobilní signál, takže jsme užili večer odříznutí od okolního světa.

Večer jsem řešil akorát situaci v tramvaji, kde se spolucestující pohádkář neměl lepšího nápadu než děsit lidi. Ale vypadá to, že budu v brzké době muset řešit ve svém okolí různé strachy a nervozitu. Tomáš Burda je pro mě velkou inspirací, a oceňuju jeho schopnost vycítit moment, kdy je potřeba sdílet doporučení pro ostatní.

Tak se na to mrkněte, ať máte důležité kontakty i metody, jak sám sebe zklidnit nebo jak pomoct blízkému člověku.

Nepřijde vám paradoxní, když si klasický učitel, obhájce školy založené na všudypřítomném známkování a poznámkování, domácích úkolech nejlépe pro celou rodinu, a neustálého hledání chyb na dětech a jejich práci, stěžuje, že: „Lidé učitele nechválí a jenom kritizují?“

❦

Tak začal můj příspěvek, který krátce před vánočními svátky rozpoutal v učitelské skupině hotové peklo. Přišla mi tam vynadat asi desítka učitelů, kterých jsem se asi hluboce dotkl.

Jeden tvrdil, že jsem si na něho „zasedl“, jiný si vymyslel snad všechno, co se dalo vymyslet, další se připojili se svými vlastními bolístkami. Tomáš Cibulec je tam přišel trochu pozlobit, protože já už jsem v posledních měsících a po všech těch vyjednávacích trénincích a kurzech na lidi až moc hodný a slušný.

Nic se nestalo, když jeden napsal, že jsem vůl, nebo když mě další přirovnal k „dezolátům“. Pravé peklo nastalo až ve chvíli, kdy mě jeden přirovnal k Robertu Čapkovi, co si říká Líný učitel a druhý se přidal.

❦

To už stačilo samotného Roberta pozvat do diskuze. Vydal o mně samostatný příspěvek, a pak se šel hádat s jedním z těch deseti. Čert ví, možná se tam hádají dodnes.

Takto mi Líný učitel vybraného pedagoga zhodnotil:

„Můžete to pořád točit dokola. Na realitě to nezmění nic. Gymnaziální hňup, jakých jsou stovky. Učitel na baterky, co se zoufale snaží ve své hlavě obhájit tu pedagogickou bídu a zmar, který sám způsobuje.“

A ještě mu naložil jednou:

„Takže si klidně dávejte pětky žákům za to, že se nenašprtají ty vaše blbosti, co jim vykládáte a bijte si své děti za to, že dvanáctkrát nepřežvýkají jedno sousto, stále zůstanete tím, čím jste. Hloupým Kozubkem, mizerným učitelem, který nepobral úplné základy. Takový pitomec jste i naživo? Ptám se pro kamaráda.
😉“

To všechno pan učitel získal jenom za to, že jsem trochu jako pan Čapek. 😀 Záměrně nehodnotím, jestli měl Robert ve svém hodnocení pravdu, taková věc mi nepřísluší.

#ZákladníŠkola

Slovo inquisitores jsem použil jen jednou. Prostě mě baví hrát si s jazykem, a tady se na mě sesypalo hned několik takových, aby společně rokovali, co jsem to za blba. Na toho Roberta ale sahat neměli, ďábla vyvolali.

Co ten trollík na koni? Je mi aspoň trochu podobnej? Mně se líbí!

P. S. Připomínám, že jsme s novým rokem otevřeli na Discordu novou komunitu bahenních lázní. Pozvánky jsou neveřejné, aby nám tam nešel prudit někdo bez smyslu pro humor.

Odmítání pracovních nabídek je programátorův denní chleba.

Ale už dlouho se mi nestalo, že by mě paní učitelka vytáhla za trest před tabuli, a začala mi před ostatními zadávat úkoly, abych si o sobě jako nemyslel. Zároveň se mnou byl na trestnou misi povolán i Tomáš Cibulec, a pracovní nabídku nám předložila učitelka Mira z věhlasného Gymnázia na Zatlance.

Jak se to stalo?

Oba dva jsme reagovali na otevřenou žádost o feedback na video o didaktice myšlenkových map. Napsal jsem, stejně jako přede mnou Mirek Suchý, napsal feedback slušný a zdvořilý, založený na zkušenosti a odbornosti. Tomáš tam přišel rozbít jejich majestát a dělat si srandu z jejich vážnosti. 🙃 Tedy přesně, co bych udělal já před rokem.

A můžu vám říct, že před tím rokem jsem byl opravdu nas*anej, jak se učitelé k dětem chovaj. Celé noci jsem pořádně nespal kvůli problému vlastního dítěte, a ještě jsem během nejbližších dnů a týdnů nabral příběhy mnoha dalších dětí v podobných situacích. Ale to bylo před rokem.

❦

Jezdím do škol pomáhat dětem, ukázat jim něco nového a zajímavého. Pokud to jenom trochu jde, snažím se jim zlepšit den, a zároveň jim dát něco, co by jim mohlo zlepšit jejich budoucnost. Fakt tam nejezdím, aby si na mě léčili poraněné ego dospělí zaměstnanci, to mi nedává smysl.

Jestli chce Mira za každou cenu „pissing contest“, tak ať přijede za mnou, klidně i se svými kolegy. Aspoň bude sranda, třeba bychom jim mohli s Jan Mexo Rehak a Tomáš Burda připravit nějakou moc hezkou praktickou case study.

❦

Přijde mi to zvláštní. České děti vyslechnou od dospělých ve škole tolik kritiky a odsudků, že by to kolikrát porazilo vola. Dostávají známky, poznámky, domácí úkoly, náhradní domácí úkoly… Ale stačí dát učiteli slušný a dokonce vyžádaný feedback, který není jenom poplácání po zádech, tak už se svolává trestní výprava. 😀 A ještě mě tam chudáci budou muset pomlouvat sami, protože do tohohle nemám důvod zasahovat.

#ZákladníŠkola

Na druhou stranu je docela čest, že jsme s Tomášem tak významnými aktéry, že si zasloužíme samostatný příspěvek ve skupině, která se má ve skutečnosti zabývat výukou informatiky, a ne veřejnou společenskou popravou dvou „pitomců“, co si dovolili okomentovat téma, o kterém něco málo vědí.

Pro nás je to sranda. Líto je mi těch žáků, když jsou takhle vytaženi před třídu jenom proto, že něco možná viděli trochu jinak. Ne všichni jsou takoví kašpaři, aby se jich to nedotklo.

P. S. Jestliže se na mě učitel obrací z pozice autority, nejprve ho pošlu, kam slunce nesvítí, pak teprve zjišťuji, co vlastně chtěl. Tyhle zlozvyky je potřeba potírat již v zárodku.

Nelogická informatika č. 1: „Nula iks tisíc.“

Používat na výpis počítačové paměti desítkovou soustavu je pitomost. Každý bajt může být v rozsahu od 0 do 255. Museli byste použít trojici číslic. To vám ale dává hodnoty od 000 do 999, z nichž je ale skoro čtvrtina neplatná.

Mnohem lepší je přidat k číslicím ještě písmena od A do F, což vám dává rozsah od 00 do FF, kdy každá dvojice symbolů reprezentuje nějakou hodnotu jednoho bajtu. Použití desítkové soustavy na řetězce bajtů by splňovalo kritéria „debilního nápadu“, naštěstí informatici i elektrotechnici potřebu šestnáctkové soustavy chápou.

❦

Chci se bavit o tom, jak číst obsah paměti nahlas. Nedávno jsem, asi někde v hospodě, slyšel výraz „nula iks tisíc“. Pojďte se mnou zkusit přečíst pár čísel. Dám vám tam prefix „0x“, který se v části oboru pro označení „hexa“ používá.

0xFF – „nula iks ef ef“
0x00 – „nula iks nula nula“
0x0A – „nula iks nula á“

Pozor, teď příjde chyták.

0x10 – ?

Už jsem pár lidí slyšel říkat „nula iks deset“. Jenže deset je číslovka označující číslo o jedna větší než devět, které by se psalo 0x0A. Oproti tomu „jedna“ a „nula“ v čísle 0x10 označují skutečné číslice na pozici šestnáctek a jednotek.

0x10 – „nula iks jedna nula“

Daleko rozumnější by tedy bylo se názvům jako „deset“, „sto“, „tisíc“ nebo třeba „šestnáct“ vyhýbat, a „hexa“ čísla číst výhradně číslici po číslici.

❦

Jak moc hloupý nápad je používat desítkovou soustavu na výpis hodnot v paměti, se ukáže při čtení vícebajtových registrů zařízení.

0x1234 – 0001 0010 0011 0100

Šestáctibitový registr potřebuje čtyři „hexa“ číslice. Tento se skládá ze dvou bajtů.

0x12 – 0001 0010
0x34 – 0011 0100

Jeho desítková hodnota je 4660 (čtyři tisíce šest set šedesát), ze které nevyčtete vůbec nic. Ani hodnotu jednotlivých bitů, ani některého ze dvou bajtů. Takový zápis je vám obvykle naprosto k ničemu. A co čtení?

0x1234 – ?

Má nějaký smysl to číst „dvanáct set třicet čtyři“, když tam není ani dvanáct stovek, ani třicet, maximálně tak ty čtyři jednotky?

0x1234 – „nula iks jedna dva tři čtyři“

No a když bude jednotka jenom na pozici o hodnotě 16³?

0x1000 – ?

Nedělejte mi to. Fakt to není žádný tisíc a ani „nula iks tisíc“.

0x1000 – „nula iks jedna nula nula nula“

A zase mi řekněte, kolik by vám toho řekla desítková hodnota 4096, pokud už nemáte mocniny dvojky natrénované. Pokud máte, pak už vůbec není důvod se „hexa“ zápisu vyhýbat.

#NelogickáInformatika #ŠestnáctkováSoustava

Nelogická informatika č. 0: „Ohrozí umělá inteligence novorozence a stoleté stařečky?“

Kdysi dávno nějaká chytrá hlava vymyslela, že na zapsání roku vystačí poslední dvě číslice namísto všech čtyř. Prý za to mohl drahý inkoust a pergamen, později drahá počítačová paměť. A možná taky trochu lenost.

❦

Chtěl jsem zkusit psát něco k „debilním nápadům v informatice“. A neznám lepšího příkladu než datum ve smyslu časového údaje, které dodnes sdílí název s obecným pojmenováním pro údaje všeho druhu.

Proč novorozenci a stoleťáci? Kdo je starší, ten, kdo se narodil v roce 22, nebo kdo se narodil v roce 23? Co když se ten první narodil před rokem, a ten druhý se už chystá na sté narozeniny, tedy je o něco mezi 98 až 100 lety starší než ten s nižším datem narození? Komu z nich přijde poukázka na novou hůl, a komu na příkrmy?

Informatiku spousta lidí považuje za hardcore exaktní vědu, přitom je plná takových nápadů. Teď se navíc mluví o tom, že by měla umělá inteligence nahradit podstatnou část práce vývojářů, což v praxi znamená i tu exaktní část z velké části nahradit „optimistickým odhadovátkem“.

❦

Tak se nedivte, až bude software při neúplných informacích rozhodovat asi stejně kvalitně jako moje někdejší praktická lékařka z Vršovic. Tak tebe bolí v krku, tu máš antibiotika! Tebe to nepřešlo, tu máš další!

Informatika je daleko starší než počítače, a blbé nápady v informatice jsou minimálně stejně staré jako nejstarší dochované písemnictví.

#NelogickáInformatika #UměláInteligence #PřirozenáBlbost

Včera mě Marta Zjavková nepřímo upozornila, že už jsem docela dlouho nepsal o programování na fundamentální úrovni. Přitom se i na pokročilejších kurzech například k základům uložení dat v paměti neustále vracíme.

#ProgramátorskáŠkolka

Od doby, co jsme se tu naposledy bavili o uložení čísel, jsem se posunul mnohem více k bezpečnému programování. Asi nejběžnějším číselným typem je 32-bitová reprezentace s následujícím rozsahem.

−2147483648…2147483647

Jakákoli operace nad takovým typem může vydat matematicky nesprávný výsledek kvůli „přetečení“ hodnoty mimo zadaný rozsah.

Některé jazyky to řeší tak, že výslednou hodnotu po přetečení nedefinují, a ta může být veskrze jakákoli. Jiné jazyky, jako C++20, můžou definovat číselné typy jako cyklické. To znamená, že přičtení jedničky k nejvyšší hodnotě dává nejnižší hodnotu, a všechny ostatní operace se chovají konzistentně. Rust třeba kontroluje meze pro účely ladění a testování, ne však v produkčním nasazení.

❦

Jestliže na kurzech chceme něco vyzkoušet, snižuju rozsahy a velikosti na minimum. A tak namísto 32-bitového čísla můžeme zkoušet 8-bitové. To má mnohem menší rozsah.

−128…127

Na tom, a ideálně s hexadecimálním výstupem, lze ukazovat, jak dopadnou běžné operace. V tu chvíli vám k přetečení stačí už i 12×12, protože se výsledek 144 bude projevovat jako −112. Některá prostředí nabízejí kontrolované výpočty, které v případě přetečení vyhodí chybu, se kterou lze dále pracovat.

Tohle jsou všechno věci, které byste měli v průmyslu znát, předvídat a řešit.

Přetečení svojí povahou připomíná problém roku 2000, neboli Y2K, kde si můžete přetečení snadno představit i na desítkové soustavě. Jednoduše po roce 98 následuje 99 a po něm 00. Rok 1900 má tedy na dvouciferných desítkových číslech stejnou reprezentaci jako rok 2000 a taky rok 2100.

❦

Chyby spojené s přetečením si můžete snadno představit. Zrovna u těch roků vám například může vycházet, že rok 2001 nastal před rokem 1999, protože 01 je menší než 99. Taková chybka může způsobit jen nepořádek v kalendáři, a nebo taky zásadní průšvih.

Dovedete si představit, co všechno se může takovou chybou pokazit?

Software engineering myth no. 7: “Using C++ standard library is too complicated and causes bugs.”

Some people say that it's better to avoid the STL and to use C++ as the good old C with Classes. Using templates from the standard library is much more complicated than using simple classes with inheritance, abstraction, encapsulation and object-oriented principles.

❦

I guess we can agree that the idea of “iterator pairs” in C++ wasn't the brightest thing to introduce. Other environments provide a better iterator abstraction that simply yields the next item or announces the end of the item stream. This design decision seems to have derived from the classic C for loop with initial state, increment and sentinel comparison.

It looks like the introduction of C++20 ranges library confirms that even the core C++ community dislikes the idea and tries to at least hide the pairs behind a pretty abstraction. The new views operations seem to finally overcome the stigma of C++ iterators created in the past.

While the standard C++ library is by no means perfect, you can see that the people behind C++20 (by the way accepted in Prague just before the pandemic) do think about the design. The new views and ranges get iterator operations in C++ on par with other languages like Python or Rust.

Some of the generic templates are really hard to implement but most of the library is at least simple to use. Views and ranges make the language much safe by providing a proper abstraction for a range of values, whether continuous in memory, scattered using a more complex data structure or just representing an operation like std::views::transform or std::views::filter.

By using views rather than iterators or even pointers, you opt for much better memory safety. There are fewer opportunities for developer mistakes and resulting software bugs. And you get convenient utilities otherwise known from functional languages with lazy evaluation for free.

❦

It is sad that you had to wait for views and ranges until C++20 and for some of the features you would still have to wait for C++23 support. On the other hand, the classic C++ iterator interface, even if not meeting the modern design standards, is still much safer to use than raw pointers.

Avoiding standard library templates can harm your workflow and even make your code less comprehensible for people who have to read and modify the code after you.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Software engineering myth no. 6: “Pointer arithmetic is just as safe as anything else.”

So many times I've heard people say that using pointer arithmetic doesn't lead to bugs as long as the developers have enough experience. Good software developers working with low-level programming languages should know their trade and have a perfect understanding of memory knowledge.management.

❦

Software developers in the embedded and industrial environments should definitely be aware of memory address manipulation in their programming language. Pointer arithmetic is an essential part of assembly, C and C++ memory management knowledge.

However, even the best programmer can have a bad day, or their code may later get modified by someone new or less careful. There are well known examples of security vulnerabilities that were created exactly that way. Look at some famous OpenSSL bugs for example. Because of that, it may be reasonable to replace pointer arithmetic in your code with a safer approach.

Some languages and projects prefer safety. Rust will check bounds at the compile time when possible and generate runtime bounds checks otherwise. That means you have to use index arithmetic instead of pointer arithmetic in safe Rust in order to postpone the pointer operation to the point where it can actually be bounds checked.

C++ gives you more flexibility. You can choose to use pointer arithmetic or replace it with index arithmetic and use bounds-checked access to items in a memory range like the one owned by a std::vector. In both Rust and modern C++, you can often simply rely on range objects that are known to be correct and safe. Even in C you can design struct-based abstractions that offer safe memory access.

❦

Best engineering practices do not rely on the infallibility of the developer. Instead of that, they suggest a combination of practices that help you discover any bugs as soon as possible. Some can be caught right at the compilation time or by additional static analysis tools. Others can be discovered by running the unit tests. And even those that make it into production environment would fail fast and avoid causing further damage.

Avoiding pointer arithmetic in your code can thus reduce the amount of bugs that make it into production and limit the impact of those that get there.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Kus po desáté večer mi zvoní telefon na hotelu v Brně, byl #MasteryClub, konečně volá Mexo s novinkami.

#BahenníLázně

Ptá se, jestli mě vzbudil, a nelíbí se mu můj hlas. Hodím na sebe tepláky® a „uklidím“. Do hodiny je u mě na hotelu, a s ním Burda s malou lahvičkou univerzálního moravského léku a přednáškou o možnostech vnitřního i vnějšího užití včetně horké švestkové koupele a švestkové sauny.

Během léčby kombinací inhalace a vnitřního užití probíráme radosti a strasti podnikání, kdo komu poslal jaký screenshot, a kdo se zase urazil na LinkedIn jenom proto, že je mu zatěžko dívat se na věci tak, jak leží a běží.

Opravte mě, jestli se mýlím, že tohle pro vás žádný Guru ani Witch neudělá. Už můj děda, když chtěl vyjádřit, že ne pro něj někdo skutečný kamarád, tak o něm říkal, že je to člověk, kterému může kdykoli v noci zavolat, kdyby byl nějaký průšvih. Je good mít v záloze takové lidi a být takovým člověkem pro ně.

❦

Kdybyste se mě před pěti lety zeptali, co pro mě znamená LinkedIn, řekl bych vám, že je to sociální platforma, kde se nedá rozumně dělat v podstatě nic jiného, než si dělat z lidí srandu. Dneska říkám, že je to platforma, přes kterou jsem poznal lidi, bez kterých by byl můj život chudší. Kdyby mě odsud dneska večer navždycky zablokovali, pořád by pro mě mělo přínos, že jsem tu byl.

Vím, že markeťáci a marketingem definované osobnosti to tu mají těžké. Neustále předstírání určité persóny, kterou v sobě reálně nemáte, musí dát člověku strašným způsobem zabrat.

Já osobně bych to takhle dlouho nedal. A nemluvím o jednom konkrétním člověku. Takových influencerů a influencerek po očku sleduju hromadu. Přiznávám, že někdy až obdivuju houževnatost, s jakou se navzdory všem překážkám drží a zoufale se snaží hrát tu hru dál a moc nevypadávat z role.

❦

Podobně jako jsem rád, že mě LinkedIn propojil se zajímavými lidmi, patří mé poděkování všem, kteří se podíleli a osobních setkáních, pořádali setkávací akce, nebo mě přímo s někým seznámili. Speciálně bych chtěl dnes poděkovat těm, kteří už mě nepovažují za součást svých kruhů. Uznávám váš přínos, a dosavadní zásluhy vám už nikdo neodpáře. 🙃 Tak zdar a sílu.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

P. S. Nevíte, kde seženu mobil, který umí fotit?

Now that even the Lazy programmer knows about my 20th anniversary as a Linux user, let's talk more about the present.

How is learning in 2023 different from that of 2003?

❦

You can start learning programming in an instant. Using any system with a web browser. You just open any of the online tools and learning sites and start coding in blocks or in text source files. No need to install and prepare your development environment if you just want to create some code and see what it does.

Or if you'd rather learn about system administration, you can start a virtualized system either online in the cloud or on your local machine and start working on it. You have all sorts of tools that make your life easier from Git through Ansible and TerraForm to just simple Docker containers. No need to go through a tedious installation process on some old & crappy hardware you saved from the silicon heaven.

Even the internet connectivity is much more accessible. I literally became an expert on computer networks because it was hard to get a proper internet service for an affordable price at my place. When the service was finally available in some form of another, the customer support wouldn't help with everyday networking issues like a Linux system not loading some websites.

❦

Nowadays it's much easier to start learning and doing. On the other hand, it is sometimes harder to find a reason and motivation now that things seem to work without effort.

Even the Linux desktop is now pretty much boring. Now that almost everything's on the web, nobody's trying to figure out how to run a bunch of random Windows applications using Wine on Linux. Also things like accessing a flash drive, getting audio and video working or making the system successfully wake up from standby are no longer funny.

Maybe switching from Xorg to Wayland was fun. Sharing screen over video conferences was a challenge for a while. Sway and wl-roots still do not support mirroring your laptop screen to a projector screen. But since I discovered wl-mirror last week, I can now finally fully switch.

❦

Some of my friends still prefer Mac over Linux for their everyday IT equipment and I fully understand them. It's simple to use and maintain as long as you adapt to the system rather than try to adjust the system.

#SoftwareEngineering #Linux #Wayland

In a discussion spurred by Lazy programmer, I promised to speak about Linux and my reasons to switch to it in 2003 despite all the good advice from all the great experts on anything and everything.

It was usually someone who desperately needed my help with their hardware and software equipment but at the same time knew exactly what I should be doing with mine. At that time I was a Windows XP user. It was a pretty decent game launcher but for learning about computers it was both boring and horrible at the same time.

Linux was pure magic. It opened the gates to unlimited opportunities of the open source ecosystem. You could be a poor child with an obsolete computer and, at the same time, a hardcore hacker playing with anything from the operating system kernel through simple applications to huge projects like Firefox and OpenOffice.

❦

Looking at it from the current perspective, I made the right decision. It was the big and shiny Microsoft who had to change their minds and adopt Linux years later to avoid huge loss. 🙃 However, there were a few times I thought about giving chance to a less open environment.

Once they made their first money, some of my friends switched from Linux to Mac OS X. Now they had their hardware and software environment paired together in a way that, compared to both Linux and Windows, just worked and even looked pretty. It was so tempting to join them.

Similarly, there was a time I experimented with the Opera web browser. It provided tools that weren't available with Firefox, not even mentioning the crime Microsoft committed against the web development world. At the time it was far ahead anything out there.

Mac is still a decent alternative to Windows-based machines. But where's Opera Software? Where's Software602?

❦

I've been a Linux user for 20 years. The last Windows system that I used regularly was XP. Nowadays I only interact with Windows in classrooms and the more Microsoft shifts towards open source and standards, the better the systems work.

I'm routinely criticizing the design of UNIX and even that of Linux. I'm clearly not saying it couldn't be better in so many respects. The more I know about software design, the more issues I see. However, all of this still happens in the context of a preferred system over everything else including BSD flavors.

That said, I tend to be Grumpy but I do know my sh*t. When I didn't accept well meant advice when I was a 15yo, I don't see why I should when I'm over 35 and life has already taught me to be very careful about people who “mean it well”.

#SoftwareEngineering #Linux #BSD

Učitelské organizace si jdou po krku!

❦

Radek Sárközi, zakladatel a úřadující prezident spolku, kterému dal vtipně název Pedagogická komora, rozeslal po českých školách e-mail, kde se opírá do své profesní i politické rivalky Petry Mazancové. Veřejnosti je známý především výrokem: „Vy jste ale s*ině!“ na půdě Národního konventu, ze kterého byl následně trvale vyloučen. Sárközi i po incidentu zůstal prezidentem spolku.

Petra Mazancová, spoluzakladatelka a předsedkyně trochu civilněji nazvaného spolku jménem Učitelská platforma, panu Sárközimu podle všeho vadí především svým členstvím v TOP 09 a samozřejmě činností Učitelské platformy. Veřejnosti je známá pojmenováním „Adler jde do p*dele.docx“ pro oficiální dokument vylučující ředitele hostavické ZŠ Marek Adler ze spolku.

Tím nechci říct, že by v těch spolcích nebyly další zajímavé a kontroverzní postavy, ale souboj Radka Sárköziho, který se nedokáže ovládat, a Petry Mazancové, která si zpravidla nepamatuje, o čem s kým mluvila dva dny nazpět, a neustále se ptá znovu na ty stejné věci… Nezlobte se, mi přijde pro českou učitelskou scénu příznačný a ikonický.

❦

Musí být sranda s těmito lidmi organizovat celostátní učitelskou stávku, a pak se dívat, jak se hádají, kdo má na čem jakou zásluhu, a co kdo chtěl jinak, než to dopadlo a vyznělo. Ovšem řešit to rozesíláním e-mailů na školy, to je klauniáda, které snad může konkurovat jen kampaň: „U telefonu Václav Klaus.“

#ZákladníŠkola #StávkaUčitelů

Za co by podle vás měly ve školách stávkovat a protestovat děti?

Mám ve vyjednávání zbraň, kterou většina z vás nedisponuje.

Jsem programátor. Pro většinu lidí „takže ajťák“. Ve vyjednávacím světě mě budou všichni podvědomě podceňovat. Můžete je varovat jakkoli chcete, ego je stejně v kritickou chvíli zradí. Stačí se pochlubit batůžkem, připomenout vyjednávací ezoteriku, udělat dvě nebo tři asociální věci… A je hotovo.

❦

Jsem ve škatulce „ajťák“. To je v byznysovém světě něco jako dítě. Člověk, který může nerušeně zapojovat kabely, zatímco se „velcí kluci a holky“ baví o byznysu, protože stejně není riziko, že by tomu rozuměl.

Nabídnou mi sušenky. Začnou mi vyprávět, jak nás mají rádi. Případně mi rovnou ukážou na dalšího „ajťáka“ v místnosti, abych věděl, s kým se můžu kamarádit, a kdo mi může ukázat hračky, než se velké otázky byznysu vyřeší. Dokud si hraju a nezlobím, nevěnují mi pozornost.

Dnes už se usmívám, zatímco čekáme, až dojde zapojit kabely „jejich ajťák“. Já těmhle kancelářským věcem „nerozumím“. Občas se pobavím, když jde někdo agilně nastavovat obraz na mém laptopu. Správně, u mě to jde jenom z příkazové řádky.

❦

Jakou že tím získám výhodu? Jsem programátor, který se učil vyjednávat nejen u Mexa a Toma z Negotico, ale i u Karla a Adama z projektu Vyjednáváme. Nejen díky nim jsem zjistil, že je to vlastně docela zábava.

Pokud zrovna nejste u vyjednávacích ezoteriků, trénování vyjednávání celkově tříbí komunikaci a zlepšuje porozumění především s lidmi, kteří nejsou tak úplně vaše krevní skupina. Tohle by mohli ocenit zvláště sluníčkoví soft-skilleři, kteří se dodnes marně snaží vyjít s každým.

#Programátor #Batůžkář #TrenérVyjednávání

C++23 je téměř oficiální.

Co se tak ještě ohlédnout ke stále ještě aktuální verzi specifikace? Přiznejte se, kdo už aktivně využívá moduly nebo korutiny. Komu přínáší zásadní výhodu koncepty a constraints? Po teoretické stránce zajímavé změny v jazyce, praktické nasazení ovšem pokulhává. Zrovna korutiny trpí na absenci podpory ve standardní knihovně, byť třeba Rust si s externí implementací dost dobře vystačí.

Mezi knihovními vylepšeními si svoji oblibu získaly ranges. Je to vlastně způsob, jak nějak schovat blbý nápad z minulosti, že bude C++ namísto klasického iterátoru používat begin-end dvojici. Díky ranges tak umožňuje C++ od roku 2020 řetězit operace nad iterátory, což třeba Rust umí už od první verze z roku 2015. A zakončit zřetězení iterátorových operací „sesbíráním“ dat z do nové datové struktury přijde až s C++23.

Co byste označili jako zásadní přínos nových verzí po C++17?

Učit programování už dneska může od základů v zásadě kdokoliv, kdo je „o pár lekcí napřed“. Proto už nějakou dobu přenechávám kurzy Pythonu jiným lektorům, často výborným, kteří dělají s lidmi velké pokroky.

Jenom tři výjimky si ještě držím:

‣ Návrhové vzory v Pythonu. Ten kurz jsem od začátku designoval na základě klasické sady objektově orientovaných návrhových vzorů z devadesátých let, a dále upravoval pro potřeby současných vývojářů v Pythonu.

‣ Testování v Pythonu. Zašel jsem se podívat k Jan Kolomazník, a následně jsem si ten kurz upravil podle svého a následně přizpůsobil potřebám konkrétních zákazníků.

‣ Python pro školní děti. Postavil jsem kurz pro děti od cca deseti let, které už mají zkušenost s blokovým programováním tak, aby zároveň ukazoval základy fungování počítače.

Jinak se v posledních pěti letech věnuju zákazníkům, kteří jsou z podstaty věci nároční. Rust je v první řadě průmyslová novinka, kterou je potřeba představovat především odborníkům s praxí v jiných jazycích. C++ často znamená příjít za ostřílenými odborníky, a lovit, kde bych jim ještě mohl pomoct. Linuxové drivery jsou kapitola sama pro sebe.

❦

Je to tak. Co se týče technické úrovně, může za chvíli učit lidi programovat opravdu kdokoli. Mnohem více se uplatní schopnost učit a otevřenost novým myšlenkám, postupům a experimentování. Není na tom nic špatně, a klidně můžu začínajícím lektorům nebo učitelům pomoct rychle doplnit pár chybějících střípků, když jim něco nepůjde, nebo si nebudou jistí.

Já potřebuju lidi do průmyslu a do vývoje v oblasti operačních systémů, automatizace v reálném čase, a takových podobných témat, kde je potřeba trochu víc než jenom psaní kódu podle zadání.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Včera jsem mluvil s člověkem, středoškolákem, co se rozhodl udělat vcelku svéráznou tečku za šikanou na základní škole. Nevím, co od toho vlastně očekával, i když jsem s ním mluvil už před akcí.

#BahenníLázně #ZákladníŠkola

Vrátil se tam po šesti letech na domluvenou schůzku s vedením školy, aby sdílel svůj příběh. Vzal si s sebou pro jistotu doprovod, který zná jeho situaci, aby se cítil o něco jistější.

Dopadlo to myslím přesně tak, jak byste čekali. Na škole byl příjat vpravdě buransky. Jeho doprovod se pokusili z kanceláře vytlačit, aby tam mohli sedět dva na jednoho. Naštěstí se student na tuto situaci připravoval, pro doprovod si došel, sám ho přivedl do kanceláře a usadil ke stolu. Tak málo stačilo.

Po dobu jednání mu neustále skákali do řeči. Snažili se ho přesvědčit, že si jako malé dítě na prvním stupni za všechno mohl sám, a že za činy učitelů a žáků může jenom jeho vlastní nedostatek sebereflexe. Když to nezafungovalo, zkusili ještě osvědčenou taktiku hodit vinu na jeho rodiče, případně ještě na další blízké lidi včetně přítomného doprovodu.

Celkově se k němu chovali neurvale a neprofesionálně, navzdory tomu, že předem věděli, o čem s nimi chce mluvit. Několikrát se na místě nechali usvědčit ze lži, přestože je ke lhaní nic nenutilo. Trochu mě mrzí, že jsem u toho nebyl osobně. Muselo to být hodně zajímavé setkání.

❦

Pro něj je to možná důležitý životní milník, kdy si sedl mezi dospělé, nechal si od nich nadávat a uvědomoval si jejich ubohost. Pro mě je to jenom další ukázka, jak jsou české školy tak moc prolezlé lhaním, že je to pro zaměstnance přirozenější i ve chvíli, kdy jim nic nehrozí. On se nejspíše přišel jenom vyrovnat s tím, že jeho potíže ve škole nikoho nezajímaly.

Co si o tom myslíte? Je to dobrý nebo špatný nápad, vracet se na místo, kde vám nebylo dobře, a diskutovat tam s těmi, kteří jsou za prostředí pro pozdější děti zodpovědní? Jak byste se vypořádali s tím, kdybyste se na schůzce z ničeho nic ocitli mezi neandrtálci bez špetky kultury a ctnosti?

Je v pohodě hodit celou vinu za situaci ve škole na dítě mladší deseti let?

I must have made a mistake. For some reason or another I ended up before a group of test engineers with a course intended for developers.

❦

The user stories and expectations of people testing software are completely different from those of software developers. I had to revert to the good old art of improvisation and on-the-fly course redesign to let the attendees get what they need for their daily job.

We still talked a bit about what #pytest can do for the developers and how the unit tests calling into #Python code work. However, instead of spending more time in unit testing and test-driven development, we had to jump to the integration level and focus on driving other applications and interfaces regardless of their choice of programming language and their internals.

This time I had an opportunity to use my background in network configuration and embedded systems. You can drive anything, anywhere and via any sorts of channels from pytest. All sorts of plugins are available to help you with various testing tasks. Are there any testing frameworks for any other languages that are at least close to what pytest provides? I've never seen any.

❦

To be fair, I've been using pytest for quite some time already, for various purposes. One can use it to automate testing of whatever you like from Python code through external programs to Linux operating system facilities to complete virtual or remote systems. Don't constrain your imagination.

#SoftwareEngineering

Software engineering myth no. 5: “Knowledge of assembly promises an effortless path to mastering any language.”

Many say that knowledge of hardware and low-level programming languages give you the best possible route to software engineering skills. Within these claims, assembly languages provide programmers with unique superpowers.

❦

Assembly programming can definitely be used as a path to improved resilience and determination. Assembly languages tend to be harder to read and write than any high-level programming languages.

However, reading the assembly code bends your focus towards tiny detail rather than overall program structure. You can still use code comments, separate documentation of even activity diagrams to express whatever information is absent in the code. Many of these things can already be expressed in a high-level programming language of your choice.

Moreover, the fact that someone uses assembly doesn't say much about his software engineering skills. I once had a customer, a training attendee, who knew very basic assembly but didn't know why we split programs into functions. I don't blame him. His knowledge was in electronics and the assembly code was just a simple tool to turn a few input values into a few output values.

❦

Software engineering proficiency requires much more than just the knowledge of hardware and instruction sets. It starts with basic stuff like splitting your code into functions and modules. Then there's more profound software design that helps you manage components and their dependencies. There are well-known and project-specific design patterns.

Just using assembly will not teach you that much about software engineering unless you already know what you're doing.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Lucie se ptá: „Zeptám se tě na názor. Jednou přišel někdo s C++ s tím, že to poradil kamarád s argumentem, že když se naučí programovat v něm, pak už zvládne vše ostatní.“

Nikomu k seznámení s programováním nedoporučuju programovací jazyk C++. Takové doporučení si nemůžu dovolit. Podobně jako nikomu nedoporučuju k seznámení se systémovou administrací Gentoo. Pokud se tak ovšem někdo navzdory všem dobrým radám a zvyklostem rozhodne, jsem ochotný za určitých podmínek jeho bolest sdílet.

Ve světě průmyslu má znalost C++ dodnes obrovskou hodnotou. Podobně měl ještě nedávno v bankovním světě obrovskou hodnotu Cobol. Zároveň je to jazyk extrémně komplexní a komplikovaný, přičemž většina jeho komplexity je odůvodněna spíše zpětnou kompatibilitou než funkcionalitou.

Používá se v kritických systémech, kde chyby můžou zabíjet nebo způsobovat astronomické finanční ztráty, byť pro tento účel není a priori vhodný a nebyl pro něj navržený.

Možná i díky tomu se okolo C++ tvoří aura tajuplna a ezoterična.

❦

Na druhou stranu bych si netroufal tvrdit, že kdo zvládne napsat a odladit nějaký program v C++, už zvládne všechno. Nežijeme v osmdesátých letech, programátorské řemeslo dávno není jenom o designu časově a paměťově efektivních algoritmů nad vyladěnými datovými strukturami, a většina programátorů za tohle dnes vůbec není placená.

Tudíž bych si troufal tvrdit, že je dnes pro většinu začínajících programátorů tento jazyk jen zbytečnou brzdou v rozvoji v těch směrech, které skutečně rozvíjet potřebují. To si ovšem naopak netroufám tvrdit o jednotlivém člověku, který dospěl k rozhodnutí, že právě pro něj má C++ smysl.

Nesoudím. Pomáhám. Jsem tu i pro vás, co si chcete C++ nechat. 🙃 Zrovna tak dokážu pomoct s prevencí, abyste takové dilema nemuseli řešit.

#Programátor #Batůžkář

C++ je asi nejlepší programovací jazyk z hlediska machrování a předvádění kouzelnických kejklí. Už v červnu jsem na konferenci v Izraeli viděl takové psí kusy, že mi přecházely oči.

Teď na pražském meetupu jsem viděl další prezentaci na téma: „To muselo dát práci. A přitom taková blbost.“ Možnosti tvorby velmi zajímavých a přitom zcela neužitečných či bezdůvdně komplikovaných konstrukcí jsou v C++ na neskutečné úrovni. Aspoň to není suchá programátořina. Myslím, že za tyhle estrády by se mělo platit zlatem. Nádherná práce.

#Programování #BahenníLázně

I am part of both C++ and Rust communities. At the moment, I feel the strong urge to write all code in the modern language while pointing out the issues of the grandfather. It's insanely hard to resist and keep myself quiet.

While listening to Miloš and eating pizza at the yesterday's C++ meetup in Prague, I was thinking about things that C++ can do and Rust cannot. There are plenty. However, in a majority of cases it is an advantage for real projects that you don't do things and that Rust dissuades you.

❦

I think I'm already pretty well versed in advanced things like CRTP, the famous curiously recurrent template pattern. It can give you things like the shared_from_this() method that returns a new shared pointer for a direct non-owning star pointer or reference.

You need it whenever you connect your objects by calling their methods, like when using mutual registration with the Observer pattern. It is a workaround for C++ limitations. You don't need it in C# and other managed languages. And you don't have it in Rust. We use different (and much simpler) workarounds like associated functions or wrapper types.

I tried to implement the shared_from_this() in Rust for a single type. It was pretty easy. The designers of the standard library are geniuses. Rust's Arc wrapper is a brilliant tool that gives you all the necessary tools and memory safety in a threaded environment.

❦

With a bit of effort, you can do it using Arc, Weak and Mutex completely without any “unsafe” blocks. Without much difficulty, you simplify and optimize it with “unsafe”. Given that Rust doesn't offer data inheritance and techniques like CRTP are out of question, you can only make it generic by creating a macro library with a procedural macro. Could be a fun exercise.

There are many things that you cannot do in a language without CRTP and SFINAE. But is it really worth the trouble?

#SoftwareEngineering #LanguageDesign

Mlčení je jeden z nejsilnějších nástrojů komunikace.

Ovšem ne tak, jak vám to vykládají vyjednávací ezoterici, že si sednete proti sobě a čekáte, kdo to první položí. Jako programátor už jsem v životě mlčel se spoustou lidí. Ve skutečnosti to může být velice příjemná věc, která vede k pochopení druhé strany a slouží jako cesta ke spolupráci.

❦

Tak třeba včera večer. Tohle se bude líbit „laskavému chacharovi“. Dcerka se rozhodla připravit studenou večeři. Když byla spokojená, zavolala na mě a ohlásila společné jídlo.

Přijdu tam, a v duchu si říkám: „Proč jsou všechny ty věci hozený bez ladu a skladu na prkýnku? To nemohla ty chleby aspoň namazat? Když už si to máme mazat sami, proč tam aspoň nedala dva nože? Normálně se na to vyflákla.“ Nahlas jenom mlčím, usmívám se, a jdu pro ten druhý nůž.

Když už něco sníme, rozmluví se ona: „Hezky jsem to připravila, ne?“ Napiju se trochu kafe a mimoděk odpovím: „Jojo, hezky.“ Chvilku jíme, posloucháme muziku, a ona znovu spustí: „Udělala jsem to, aby to vypadalo jako na hotelu. Povedlo se mi to, viď.“

Teprve teď mi to sepne. Ona to jídlo nenasázela na prkýnko z lenosti, jako to dělám já. Je to pečlivě naaranžovaný luxusní švédský stůl vytvořený z dnešního skromného nákupu. Jak sami vidíte, mlčení může masivně přispět k dobrým vztahům, a to ani nemusí jít o miliardový byznys.

❦

Jestli mi něco z vyjednávacích dovedností v životě pomohlo úplně nejvíc, je to rozpoznávání chvíle, kdy mám držet hubu a usmívat se.

#Batůžkář

Účastníte se dnešní generální stávky vyhlášené ČMKOS?

Magické datum 27. listopadu, na výročí generální stávky z roku 1989, po které byla KSČ zbavena vedoucí úlohy ve státě a dojednán odchod sovětských vojsk z území Československa. Stávkovat se bude všude možně od průmyslu až po školy. Protestů se zúčastní různé zajímavé postavy, vlát budou zajímavé vlajky všemožných barev.

Předseda ČMKOS možná dosáhne svého vrcholu a splní si sen udělat masivní odborovou akci. Geniálním tahem bylo využít slabosti ministerstva školství a prostřednictvím škol zatáhnout do centra dění většinu českých rodičů.

Stávkovat neumím. Když nejsem zrovna u zákazníka, nikdo by si jednodenní stávky nemusel všimnout. Pokud u zákazníka jsem, do stávkování se mi nechce. Přesto bych rád pochopil skutečný motiv aktérů stávky. Především by bylo zajímavé vědět, kdo chce skutečně něco vyjednat, a pro koho je důležitější být vidět.

#Batůžkář

(Ilustrační foto je z některé z předchozích akcí.)

Martin Strnad prodává luxusní cetky. Ve volném čase chodí na LinkedIn radit cizím lidem, co mají dělat. Já jeho komentáře na LinkedIn nevidím. 🙃 Na konkurenci prý nemáme. Tedy aspoň ne marketingově. 🙃 Jestli to nebude tím, že nejsme marketingová agentura.

#BahenníLázně

Vyjednávání nás baví. Každý jeden z nás by se tomu věnoval, i kdybychom z toho neměli ani korunu. ❤️ Jsme přátelští, chováme k sobě respekt a budujeme vztahy založené na důvěře. Naším snem není postavit se na piedestal a nechat se obdivovat pro naši nekonečnou moudrost a sílu. Taková 💩 hledejte jinde a říkejte tomu třeba „konkurence“.

Jsme lidi, máme smysl pro humor a dá se s námi normálně bavit. Někdy se něco nedaří, tak z toho neděláme vědu, a snažíme se dál. Občas nám někdo hází klacky pod nohy, ale ve výsledku nás tím akorát donutí hledat nové cesty, a kolikrát se nám pak podaří věci, které by nás původně ani nenapadly.

Martin nám radí obrátit se pozitivně k našemu okruhu zákazníků. Martin, který dal na doporučení LinkedIn marketérů, kteří osobám slabší vůle radí si můj profil raději zablokovat. Být krásní, milí a bezkonfliktní nám radí i mnozí další a možná mají pravdu. Možná bychom to bez konfliktu skutečně měli snadnější. Nebo je to naopak příležitost.

❦

Nakonec máme v Česku několik prvenství. Každý z nás nějaké má, a patřičně si to své prvenství hýčká. Co byste řekli, že by mohlo být moje osobní prvenství ve vyjednávacím světě?

#Batůžkář #Programátor

Jste blázni. Není týdne, kdy by se mě nikdo nezeptal na českou vyjednávací scénu, konference, tréningy… A taky na doporučenou literaturu a informace o světově známých vyjednavačích a kreativních vypravěčích.

Přitom bych toho sám potřeboval ještě hodně dostudovat, abych si troufl dávat autoritativní odpovědi. Ale to zase lidé považují za skromnost, a ptají se mě o to víc. No nic, vypadá to, že jsem si na sebe ušil pořádný bič.

❦

Jenom za poslední rok jsem se učil u Garyho, Scotta, Phila, Adama, Karla, Honzy, Tomáše… S dalšími lidmi jsem řešil nejen všemožné tréningové situace, ale i reálné případy ze života. Průprava, které se mi dostalo, mi zásadním způsobem změnila způsob komunikace online i z očí do očí, a dodala mi odvahu pokračovat.

Nečekejte ode mě velká slova ani megalomanské marketingové akce. Moje obživa leží jinde. Dělám to proto, že mě to baví. Skutečně nemám v plánu být jednou slavnější než velkohubí pozéři. Pokud se tak stane, bude to jen zcela neúmyslný vedlejší efekt. Zatím toho, ze svého pohledu, moc neumím, a raději se držím při zemi.

❦

Rád si od vás nechám doporučit další dobré zdroje informací a inspirace.

#Batůžkář #Programátor

Divná doba. Host vyhazuje vrchního. Rodiče svorně nadávají vystrašené učitelce. Tak nějak můžou vypadat hrůzné představy lidí, co se nostalgicky dívají na zlaté časy respektu a řádu před 17. listopadem 1989.

#BahenníLázně

Obrázek jsem si vypůjčil od nejmenovaného známého. Takhle to mimochodem v našich školách nevypadá. Učitelé chodí na krizové schůzky, stejně jako policajti, vždy minimálně ve dvou exemplářích. To už musí být někdo, kdo si opravdu věří, aby šel na schůzku sám.

Sám na schůzce je většinou jeden z rodičů, zatímco druhý je v práci a dítě je u babičky nebo odložené k sousedům. Učitelé, kteří dítě až do krizové situace dovedli, často jednají autoritativně i s rodiči.

Troufám si odhadovat, že se většina krizových schůzek ve školách v současné době vzniká činností problémových učitelů nebo vědomou nečinností učitelů, co mají děti na salámu. Je to tak běžná situace, že se nad ní už nikdo nepozastaví. Pokud problém vzejde čistě ze strany rodiče, bude si o tom na škole vyprávět dalších deset let.

❦

Jsem za většinu života po listopadu 1989 vděčný. Jsem rád, že to rozpoutala tehdy mladá generace, a chovám hlubokou úctu k těm, co se tehdy za svoje děti postavili. Věřím, že i dneska je potřeba se za mladší generaci postavit, dát dětem přes všechny jejich chyby a nedostatky prostor, a nechovat se k nim jako starej komouš.

Pokud jde o podporu učitelů… Podporujme je v dobrém přístupu k dětem, k vlastnímu vzdělávání a k zapojení se do širší komunity. K tomu slouží aktivity jako Den pro školu. Naopak nevidím důvod podporovat ve škole autoritativní přístup nebo snad dokonce hnusné chování k dětem. Děti potkají za život dostatek zamindrákovaných pitomců, na kterých si budou moci trénovat odolnost. Není nutné pracovat denně pod jejich vedením.

Moje dítě nastoupilo právě po loňských oslavách 17. listopadu na školu, kde jsou tak rozumní učitelé, že se tam občas dostanu do křížku s některým rodičem, když mám chuť a náladu stáhnout jeho prudění na sebe, aby dal pokoj ostatním. 🙃 Je to moje guilty pleasure, takže něco málo o protivnosti rodičů, obvykle z řad středního managementu nebo vesnických CEO, bych věděl.

❦

Proto se domnívám, že by se všichni učitelé měli zajímat o mezilidskou komunikaci. Je velmi výhodné, když má člověk pracující s dětmi a výjimečně i rodiči povědomí o zásadách nenásilné komunikace a v závažnějších případech i vyjednávání. Zároveň jsou tyto znalosti a dovednosti důležité i pro každého jednotlivého rodiče, aby se nesesypal před despotickým pedagogem.

#Batůžkář #Programátor #AspirujícíVyjednavač

Velice rád se s vámi podělím o svoje vlastní úspěchy a neúspěchy při jednání s učiteli, ale i o zkušenosti druhých, za poslední rok sesbírané po telefonu, sociálních sítích i při osobních rozhovorech. Stačí říct, co řešíte, a hned vám k tomu umím dodat hromadu informací.

Mluvil tu někdo o levicových extremistech?

Včera se tu pár lidí rozplývalo nad loňskými fotkami. Dcerka byla 16. listopadu 2022 naposledy v klasické škole. Důvod jejího odchodu by se dal zjednodušeně shrnout do slov paní učitelky na naší krizové schůzce: „Nechová se jako sedmiletá holčička.“

Letos studenti smíchovské průmyslovky připravili nezapomenutelnou oslavu 17. listopadu. Nechyběl ani soudruh ředitel s obuškem, ukázková hodina marxismu a leninismu, ba ani občerstvení ve formě klasické gulášovky a párku na tácku. Nakonec i nějaká ta ruština zazněla.

Radko Sáblík je tak trochu disident zkostnatělého českého školství. Na některé konference ho nezvou, aby nezastiňoval ředitele a učitele, co chtějí o modernizaci školství zatím spíše rokovat a diskutovat. Úspěšně provedl školu 39 kontrolami českou školní inspekcí, zpravidla na udání.

❦

Zatímco z velké části českých základních českých škol slyšíme, na co všechno čekají a co všechno jim brání odvádět dobrou práci, vybudoval ředitel smíchovské průmyslovky prostor, který může z fleku konkurovat zahraničním vzdělávacím institucím. Mít tady v česku stovku takových ředitelů, jsme za chvíli světová technologická velmoc.

Absolventi smíchovské průmyslovky se někdy do školy vracejí a pomáhají studentům. Současní studenti se podílejí na fungování školy a mnozí jezdí pomáhat na základní školy. Jsou to prosté a jednoduché věci, které fungují.

❦

Respektuju právo učitelů 27. listopadu stávkovat. Víc by mě potěšilo, kdyby s námi 17. listopadu oslavovali svobodu a možnosti, které nám v roce 1989 dal odchod okupační mocnosti a vymanění se z izolace.

Trochu se obávám, že si stávky všimnou akorát rodičové mladších dětí, kteří budou muset zajistit hlídání na dobu, co budou v práci. Kdyby byli všichni ve škole, a jenom se neučilo, tak si toho nikdo ani nevšimne. A některé děti by se možná ten den naučily víc než obvykle. Ale nakonec validní důvod je i ten jeden den volna. Kdyby v okolí potřebovali ve škole záskok, mám ten den čas.

Přemýšlím, jak zorganizovat generální stávku rodičů. To bychom jednoho dne prostě hromadně nevyzvedli děti ze školy, nebo jak by se to mělo udělat? A nechci ani myslet na to, jak by vypadala všeobecná stávka dětí.

#Batůžkář #Programátor #Stávkokaz

Na druhou stranu my jsme 17. listopadu ve škole se studenty i zaměstnanci prožili. Pokračovali jsme na Národní třídě. A celou akci jsme zakončili večeří na oslavu roku od změny školy. Dcerka si přála něco speciálního. Tak jsme hledali a hledali, až nakonec v jedné restauraci na václaváku povečeřela žábu.

Jak jste letos slavili 17. listopadu vy?

P. S. Proč my programátoři nemůžeme jeden den stávkovat a nechat o sobě psát ve všech novinách?

Tak jsem si to pustil. Nemusíme si vozit vyjednavačské hvězdy ze zahraničí, abychom si dokázali, že máme malému českému člověku, co nabídnout. Málo se to ví, ale i u nás máme skutečné vyjednavače.

Byl jsem nadšený, že Karel Pošíval a Adam Dolník chystají v rámci projektu Vyjednáváme několikadenní výcvik krizového vyjednávání. Česko takový projekt zoufale potřebuje. V tu chvíli jsem ještě vůbec nemyslel na sebe. Naivně jsem se těšil, až se mnou bude někdo radost z výcviku sdílet a o jeho náplni mi bude vyprávět.

Když jsem zjistil, že mi nebude mít kdo vyprávět, docvaklo mi, že jsem to asi já, kdo by se měl na historicky první termín výcviku přihlásit. Pak už jsem se jenom den za dnem bál, že mě tam nebudou chtít, dokud moji účast nepotvrdili.

❦

Přiznám se vám, a nikomu z vás to nedoporučuju dělat. Neměl jsem zrovna po ruce volné peníze, a na tento výcvik jsem si půjčil. Mně to dávalo smysl ze dvou důvodu. Jednak jsem nechtěl čekat na druhý termín a chtěl jsem být s Karlem a Adamem u zahájení činnosti. Dvak jsem přesvědčen o návratnosti investice maximálně do šesti měsíců. Navíc už jsem to s prodejem auta srovnal.

Každý den od absolvování výcviku mi potvrzuje, že jsem udělal dobře, že jsem tentokrát neotálel a skočil po nabízené příležitosti. Jako jsem v případě Garyho, Scotta a Phila po NegotiCONu řekl, že moje dny už nejsou stejné, tak to samé říkám u Adama a Karla. A to ani nezmiňuju Mexa, který mě k tomu celému uvrtal, a Toma, který mě po celou dobu zdatně podporuje.

Můžete vidět, že vyjednávání a cesta k mistrovství není o jednom člověku a jeho potřebě být obdivován a uctíván. Naopak vidím smysl ve spolupráci a vzájemném doplňování. Aspoň tak nějak bych si českou komunitu profesionálních vyjednavačů představoval já.

❦

Jsem rád, že jsem si mohl poslechnout Adamovo povídání. Ještě víc mě těší, že můžu vzít odkaz na vyjednávací díl Hyde Parku na iVysílání, a šířit jej mezi lidi, kteří se zajímají. Tohle je lepší než mávání kurzy a certifikáty od slavných jmen.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Zase se doma moc neohřeju. Byla to radost vyrazit se s Tomáš Burda podívat na Akčné ženy. Dcerka se posadila do publika, a se zájmem poslouchala o tom, jak se může ženám v životě dařit, co všechno můžou zvládnout, a s jakými očekáváními okolí se naopak potýkají.

Je to pro ni ještě tak trochu neznámý svět. Ale zároveň je to dítě, které to už na začátku druhé třídy od dospělých schytalo za to, že je holka, ale zároveň se jako holčička dostatečně nechová. Něco dělá tatínkovská výchova, něco vliv maminky, která vykonává stereotypně mužskou práci, něco vlastní temperament a vlastní potřeby. Tak soustředěnou a zabranou do přednášky ji běžně nevídám.

Strávili jsme spolu hodiny přejezdy, další čas mimo auto. Mám pocit, že i kdybychom jeli na Nordkapp, pořád bude s Tomášem o čem mluvit. A co může přinést akčním ženám? Rozumí vyjednávání s dětmi, ví, jak děti k vyjednávání vést, ale zrovna tak vidí do vyjednávání o mzdách či o byznysu.

❦

Ona totiž spousta problémů v životě pramení především z toho, že lidé nedokážou uzavírat funkční dohody a vyjednávat o své zájmy. A pokud podnikavým ženám pečení holubi nelítají sami rovnou do úst, nezbývá než se za svoje zájmy postavit. Bez toho vám nezbyde nic než si na svoji situaci stěžovat.

#Negotico #EqualPayDay #Bratislava

Geniální tah ze strany deváťačky a jejích rodičů.

#BahenníLázně #ZákladníŠkola

Pedagog se s ní pustil do konfliktu, který původně v příspěvku ani nepřiznává. Holka požádala o vykání. ❤️ Rodiče dceru podpořili. Dospělá osoba teď stojí před dilematem.

‣ Může udělat ústupek a počkat co na to zbytek třídy. Nebo to rovnou řešit s celou třídou a otevřít žákům deváté třídy otázku komunikace s nimi.

‣ A nebo to může odmítnout a udělat ze sebe výstavního burana. Učitelé sice nejsou etalonem společenského chování, ale i to má své hranice.

Naneštěstí pro pedagoga, co staví svou pozici mezi dětmi (a dost možná i mezi dospělými) na autoritě, není ani jedna možnost dobrá. Udělat ústupek někomu, na koho činím nátlak, znamená, že ten nátlak pravděpodobně neudržím. Odmítnutí je ovšem v tomto případě cesta do pekel.

❦

Z pohledu #vyjednávání s dětmi (tady vám pomůže Tomáš Burda) je důležité se zaměřit na cíl a motiv.

Slyšel jsem, že (nejen) dospívající holky bývají zasloužilým učitelkám často trnem v oku. To vypadá, že se tu bavíme o rivalitě mezi ženami, kdy ta starší z nich si šla s naprostou samozřejmostí pro výhru. Problém je, že bojuje s někým, pro koho už na konci školního roku nejspíše nebude znamenat víc než špatnou vzpomínku a životní zkušenost.

Myslete na to vždy, než se vydáte s nožem do přestřelky. Učitelka teď může celý školní rok strávit bojem se studentkou, s jejími rodiči, s vedením školy, se školní inspekcí, a vůbec s čímkoli, co jí rodina deváťačky dokáže naházet do cesty.

Pokud se učitel rozhodne vyvolat válku se silnou rodinou, válku dostane. A vlastní děti se brání do poslední kapky krve. Proto jsou skoro všechny „problémové“ děti z rozvedených nebo jinak navenek slabě vyhlížejících rodin.

❦

Zároveň je poslední rok školy obdobím, kdy má učitel poslední šanci pro žáky udělat něco, čeho si budou vážit. A snažit se dítě na odchodu ještě na posledních pár měsící přibít ke školní lavici a udržovat v podřízenosti jednostranným tykáním a štěkáním rozkazů není úplně, co mám namysli.

Možná by i takové drobné gesto jako zbavit žáky trapných chvil, kdy jim učitel i po deseti nebo dvaceti letech tyká, a oni mu odpovídají vykáním. Když už učitelé nedokážou narovnat komunikaci jednotlivě, tak ať jim s tím pomůže škola, a přesně tohle společně někam do posledního ročníku zařadí.

Dal bych to třeba místo debilních keců o nekázni dospívajících žaček.

Pro dcerku je 17. listopad významný den.

Edit: Netušil jsem, co všechno způsobím. Co vidíte, je ohlédnutí za loňským sedmnáctým listopadem. Ten letošní byl úplně jiný.

V roce 2022 strávila před 17. listopadem své poslední dny v klasické státní škole, kde nová učitelka hned ze startu rozšlapala třístranný vztah učitel-dítě-rodič, a nikdo z kolegů ji včas nezastavil, ať neblbne.

Byli jsme v Praze na všech možných akcích. Dcerku čekal zkušební týden na soukromé alternativní škole. Den zakončujeme tím, že jdeme do O2 arény na koníčky, Global Champions Prague Playoffs 2023. Dcerka naprosto nadšená, nic takového nikdy v životě neviděla. K tomu luxusní večeře jako bonus.

Soukromá škola znamená, že už jsem to rok zvládl platit. Alternativní znamená, že se tam k dceři chovají slušně a snaží se jí pomoct růst a vzdělávat se. Aspoň u nás to tak funguje. A výsledky se dostavují. Hana Snablova potvrdí, že pro ni dcerka v Kodani vyjednala koupi hrnku Espresso House, který neprodávají.

❦

Jasně, tahle škola ji nenaučí životu v nepřátelském prostředí. Ale to snad zvládneme mimo školu, idiotů na trénování konfliktních situací člověk při běžném cestování potká všude dost.

Ostatně už asi ve třech letech zvládla zvednout celý stůl dospělých, aby si sebrali svoje malé fotbalisty a odešli. Jediné, co jsem pro to musel udělat, bylo držet se, a do jejího konfliktu se čtyřmi tak osmiletými fracky nezasahovat. Uznávám, že bylo těžké pozorovat tříleté mrně při neúspěšném dobývání malého plastového dětského domečku. Ale stálo to za to.

Fakt se nebojím, že se naše „Montessori děti“ v životě ztratí. To mám větší strach o cizí děcka na klasických školách.

#ZákladníŠkola

P. S. To je poprvé, co mi LinkedIn nezvládl ráno vydat naplánovaný příspěvek.

Time has passed since I did it. I visited my customer and presented a quick prototype written in Rust. I was going to replace a mixture of shell and Lua code consuming too much resources.

❦

There was a high risk that the customer would complain about the choice of #Rust. But it was the fastest way to make a working prototype. That alone says a lot about Rust's capabilities. At the same time, the strong static type system and test framework makes it a great choice for testing and production.

You cannot do the same with C++ in so little time. Productivity is not comparable and the features of Rust help you make your software reliable in almost no time. #MicroPython wouldn't provide the same performance and making the software reliable could also be a challenge.

One drawback is the lack of Rust experience in the company. That puts the responsibility of training and consulting on me. I don't mind, my job is to work also with people, not just code. However, for some projects this could be a barrier.

❦

One of the main tools that benefit this project are the Enum-based composite types together with exhaustive pattern matching. In most cases you always know whether your code is complete or you're missing something. Another great idiom is a wrapper struct with conversion traits. That makes your constructed values guaranteed to be correct.

Note that I haven't yet spoke about the famous borrow checker. It is super-important together with explicit mutability but after some time it feels so natural that one would easily forget.

It is true that everywhere in the code you see whether you're passing that object just for reading or whether you're going to make changes or communicate with the outside world. Big parts of the code pass around an object that is only used as a source of information and this is enforced by the compiler. It may sound like const but it's really much easier and more powerful at the same time.

❦

I believe there will be other languages common in the future that help the programmer keeping the code clean, safe and reliable. But for now and for the embedded use case I guess Rust does the job well.

Jak nejlépe postupovat, když něco poděláte? A nebo když soucítíte s někým, komu se to stalo? 🐱 Nejprve mrkněte na snímek, jak to nedělat.

#BahenníLázně

Jízlivé útoky na „bezchybnost“ druhého? Možná máte pocit, že vám taková věc funguje v manželských hádkách. Ve veřejné diskuzi ze sebe uděláte klauna, a pak už je každá rada drahá. Napasovat se do role bílého rytíře bránícího nevinnou princeznu už vás nespasí.

Až do zveřejnění Markova komentáře nad tím každý mávl rukou. Neprofesionální chování a nerespekt k zákonům a soukromí není v personálním oboru nic, co by vCo tedyzbudilo nějaké překvapení nebo rozruch. Co tedy Markův komentář změnil?

‣ Marek převedl pozornost z neosobního komického vstupu na konkrétní „mladou holku“. Kobercový nálet a nevhodné nakládání s osobními údaji nepřitahují zdaleka tolik osobní pozornosti jako otázka, v jakém vztahu k Markétě se vlastně Marek nachází. Markéta jistě poděkuje.

‣ Markovo jméno jsem si v hlavě spojil s negativními emocemi ohledně neprofesionality a zakrývání vlastních pochybení útokem na druhé lidi. Byť nepracuju s informací, že by Marek něco takového sám udělal, jeho obhajoba takových praktik k vytvoření asociace stáčí.

‣ Přečetl jsem si tady na LinkedIn headline, co má Marek v profilu. Pobavil mě kontrast mezi hesly, co si tam napsal, a jeho skutečným jednáním s lidmi v diskuzi. Instantní moudro s paní učitelkou a poučení pro původního autora tomu jenom dodává korunu.

Marek to tak určitě ani nemyslel. Jenže se dopustil tří základních chyb. Vzal si osobně něco, co by bývalo lepší nechat plavat. Sestavil k tomu vysoce toxický komentář. A ten komentář skutečně odeslal. Udělal ostudu sobě, zaměstnavateli, a nakonec i „mladé holce“, které už touto dobou bude tak aspoň třicet.

❦

Jsme lidi, nejsme dokonalí, děláme spoustu chyb. Profesionalita se pozná podle toho, jak dlouho vám trvá přerušit řetěz, kdy každou chybu zahlazujete jenom další chybou. A v mezilidské komunikaci to platí nejvíc.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Vy mě ale zásobujete…

Někteří si stěžují, když se #vyjednávání řadí mezi soft skills. 🤡 To se nikdy soustavně žádným hard skills nevěnovali, že v tom nevidí rozdíl?

#BahenníLázně

Je možné, že určité skupině lidí imponuje slovo „hard“, zatímco slovo „soft“ v nich vyvolává spíše nervozitu? Jednou z hlavních charakteristik měkkých dovedností je, že nelze vždy zcela objektivně popsat, proč se věc podařila nebo nepodařila. A mezi takové činnosti patří právě vyjednávání.

Před lety jsem měl tu čest jednoho z těch „hard“ vyjednavačů pohořet v relativně významném jednání. Jak se to mohlo stát? Velice jednoduše, on totiž ani nevěděl, že se právě rozhoduje o velmi zajímavé spolupráci. Neměl tušení, s kým mluví, a neměl zrovna náladu se chovat zdvořile a s respektem. O možnost spolupráce tedy přišel ještě dříve, než by se o ní vůbec začalo vyjednávat. Neptejte se, jak jsem se k těm informacím dostal já.

Nejhorší vyjednávání jsou taková, o kterých člověk vůbec neví, nebo která se pokazí ještě dříve, než vůbec proběhnou. Co je horší, člověk o takovém selhání nemusí vůbec vědět, a ztrácí tak možnost se z něj aspoň poučit.

❦

Přesně z toho důvodu je zvykem vyjednávání řadit mezi soft skills. Ve vyjednávání můžete svůj omyl a své selhání snadno přehlédnout, nebo se chlácholit tím, že za výsledky vašich vlastních rozhodnutí může někdo jiný.

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání #שניצל

Tak, a už mám jenom jedno auto. Jan Srnka mi pomohl prodat auto potom, co se mi přes něj podařilo k velké spokojenosti auto koupit.

Moje poptávka zněla:

‣ Rád bych na autě doladil drobnosti, aby se prodávalo v pokud možno perfektním stavu. Protože se mi to tak líbí a protože věřím, že se to v konečném důsledků vyplatí.

‣ Nikam nespěchám, nepotřebuju za každou cenu získat peníze ihned. Raději bych prodával později za maximální cenu, abych nevyhazoval peníze oknem, než aby se auto prodalo co nejrychleji za nižší částku.

Ve skutečnosti mě ovšem nejvíc potěšilo, že jsem se nemusel vůbec o nic starat. Raději než prodeji auta budu věnovat čas čemukoli jinému užitečnému, nebo za tu dobu klidně jenom napíšu pár příspěvků na LinkedIn. Nutné papírování jsme vyřešili hned na začátku. Úpravu ceny si vyžádal Honza, já jsem to pouze potvrdil. Samotný prodej vyřídil bleskově a já už měl peníze na účtu.

❦

Taková služba samozřejmě něco stojí, ale ve výsledku bych řekl, že mi to spíše ušetřilo. Každopádně jsem se staral o své, a prodej auta jsem úplně pustil z hlavy. Mám přes Honzu svoje Volvo a jsem s ním maximálně spokojený.

#Batůžkář

Děkuju všem, co mi pomáhají se soustředit na to, co chci doopravdy dělat.

Několik lidí se mě ptalo, co dělám na konferenci o low-code a no-code. Eduard Hlava mě „ukecal“, ať si koupím lístek. Tyhle kancelářské věci nedělám, takže by mě samotného nenapadlo na takovou akci dorazit.

❦

Nastavil jsem si nulová očekávání a vyrazil spíše za lidmi než za informacemi o vizuálním programování. Ostatně různé pokusy o programování pomocí diagramů a formulářů jsou tu s námi odnepaměti.

Byl jsem připravený se bavit s lidmi, kteří právě objevili ameriku, a zkouší, jestli bude víc lidí programovat, když nebudou vědět, že programují. Tak nejdřív jsem se dostal k lidem z Metada, kteří na tom makají už asi dvacet let. Trochu mě na tom vyděsilo skládání „kódu“, který bych za dobu toho klikání napsal tak desetkrát. Jinak to celkově vypadalo dobře.

Celkem mě zaujalo povídání o Tabidoo.cloud, byť to pak při ukázce vypadalo výrazně komplikovanější, než jsem si to představoval. Dost mě zaujalo Adapptio. Kromě uvedených se chystám ještě vrátit i k Jetveo a Creatio.

❦

Je to dost jiný svět, než ve kterém se běžně pohybuju, ale asi se na tom dá postavit ledacos. Dříve jsem jezdil víceméně jenom na konference ohledně technologií, kterými jsem se zabýval. Teď mi to připadá jako blbost. Mnohem víc mi dala konference o věcech, které mě v podstatě nezajímaly, dokud mi je Eda a Adam Bárta nenaservírovali až pod nos. Díky!

Chtěl bych některou z těch platforem představit ve škole a sledovat, co všechno s tím dokážou žáci vymyslet. Myslím, že to bude ještě zajímavé, a v určitém segmentu by to mohl být větší „game changer“ než AI.

#Batůžkář #Programátor

Lidé na konferenci mi nechtějí věřit, že jsem na pojem „citizen developer“ narazil poprvé v životě. Opravdu jsem to spojení doteď neznal.

Prý se nám někam ztratily slibné osobnosti, co iritovaly, pohoršovaly, měly šťávu a byly vidět. Prostě zmizely. Párkrát dostaly někde v diskuzi přes prsty, přestali provokovat, a teď už nikoho nezajímají.

#BahenníLázně

To se mi ulevilo, že pro jednou ten příspěvek není o mně. Vždyť jsem tu k vytočení pomohl nejednomu manažerovi, obchodníkovi, marketérovi, personalistovi, poskytovateli hostesek, a proslýchá se, že jsem naštval snad i nějaké vyjednavače. Ale to bych se divil. Vyjednavač se přece nenechá rozhodit nějakým programátorem.

Nemusel jsem být ani vulgární, natož prvoplánově sprostý, abych dohnal k blokaci i vcelku významné profily. Kolikrát stačilo se zeptat na pár vcelku nevinných otázek.

Už se mi pár lidí snažilo vysvětlit, že bych měl ubrat. Asi mě chtěli napasovat do role hodného ajťáka. Jenže hodný kluk už jsem kdysi byl, a musím vám říct, že to stálo pěkně za 💩. Mně můžete mít rádi, můžete mě nesnášet, ale taky vám můžu být úplně jedno. Nejsem závislý na pozornosti, takže se vůbec nic nestane, když půjdete o dům dál.

❦

Je fakt, že tu za dobu mého působení pár velmi výrazných profilů úplně zmizelo a mnohým došla šťáva. Pro ty lidi to vůbec nemusí být tragédie. Prostě si prošli určitým obdobím, a teď řeší něco jiného. Třeba i s dobrou grafikou a dobrými texty. Nemusí tady každý den obcházet nějaké strašidlo.

A nebo se přecenili. Možná se pustili do kontroverze, kterou nedokážou dlouhodobě ustát. Nebo zjistili, že je neustálé předstírání a přetvařování vyčerpává, a potřebují taky být sami sebou.

Spousta lidí neustála rozklad politické kultury v Česku. Dalším sebral vítr z plachet covid, nebo neustáli zhoršení bezpečností situace v Evropě a na blízkém východě. U některých lidí mi přijde, že prostě tak nějak vyhnili zevnitř, a už nestačí na to, jakými byli třeba před pěti lety. Ale někoho to zase tady prostě jenom přestalo bavit, tak to neřeší.

#Batůžkář #Programátor

Před pár dny tu Lucka připomínala, jak se velká část z nás seznamovala na několika málo akcích, kde vznikla spousta vzpomínek, přezdívek a vztahů mezi lidmi. Některé vydržely, jiné se rozpadly. Venkoncem se nestalo nic až tak moc překvapivého.

Potkal jsem za život jen velmi málo lidí, u kterých jsem věřil, že nemají kapacitu na pochopení středoškolské matematiky. Zároveň jsem neustále narážel na práci učitelů matematiky, kteří si o větší části svých žáků mysleli, že jsou k ničemu.

#BahenníLázně

Nemusí se každý v životě věnovat matematice, programování nebo vědeckému bádání. Ale můžete mi vysvětlit, jak je možné, že tady na Montessori a jinde s jinými systémy malé i větší holky baví počítání, zatímco na spoustě škol se tím po generace děti spíše trápí? Jak může mít u nás matematika tak špatnou pověst, když by bez vynálezu algebry nebyla dnešní věda a technika, kterou i ti největší ezoterici používají k šíření svých často pitomých myšlenek?

Připravuju pro děti informatiku tak, aby byla pro všechny. Tedy aby vůbec nezáleželo na tom, jestli se do budoucna budou věnovat technickým oborům, nebo čemukoli jinému. Naštěstí je to dneska díky revizi RVP přesně to, co si Česká republika schválila jako oficiální a požadovanou cestu.

Jen tak říkat o dětech, že nemají talent na matematiku a podobné věci, považuju za zločin. Měl jsem snad jen dvě středoškolské studentky, kterým jsem nerozporoval, že na to nemají. Ale nikdy jsem jim takový pohled sám nepodsouval. A vidíte, nakonec jedna z nich vystudovala geografii a kartografii.

❦

Možná nejsem nejlepší učitel matematiky a programování pro děti v širokém okolí. To je mi celkem jedno. Mým cílem je pomoct pro ně vytvořit a zachovat takové prostředí, které je všechny někam posune a nebude vůči nim zbytečně nepřátelské. Chci si to vyzkoušet.

#Batůžkář

Zdravíme pana učitele Štefana ze základní školy v Krupce.

Přednáška pro rodiče o pubertě od projektu Zdravé dospívání byla docela sranda. Mě na tom vlastně nejvíc potěšilo, že tam nezaznělo nic až tak nového, kvůli čemu bych musel zásadním způsobem měnit přístup.

Strašně mě bavily naprosto přirozené a zároveň extrémně naivní otázky rodičů, kteří se pořád ještě drží představy, že zrovna jejich dítě by se mohlo o věcech dozvídat později. Lektorka trpělivě vysvětlovala dynamiku skupiny a rychlost šíření informací mezi dětmi i napříč věkovými skupinami.

Kdybych to měl zjednodušit, vy si nevybíráte, kdy se děti o čem dozví. Můžete ovlivnit, jestli se dítě dostane dříve ke kvalitním nebo nekvalitním informacím, a jestli se o tom vůbec budete mít šanci dozvědět a nějak na to reagovat. Zákazy a nepochopení vedou k tomu, že vaši pohodu dítě začne chránit tím, že se vy nic nedozvíte.

A teď je na vás se rozmyslet, jestli vaše duševní pohodlí a rodičovské ideály jsou to, co má být chráněno na prvním místě.

#ZákladníŠkola

Osobně si myslím, že by takové přednášky měli absolvovat i učitelé, aby nevytvářeli drama z úplných nesmyslů, a naopak neignorovali situace, které je potřeba se vší citlivostí řešit. Jenže zkuste tohle navrhnout v oboru, kde si podsatná část lidí myslí, že oni už všechno důležité vědí a mají na to diplom.

Ve #vyjednávání po sobě nemusíte nechávat spoušť.

#BahenníLázně

Před měsícem jsem se učil vyjednávat u lidí od silových složek a únosů. Líbí se mi jejich přístup, který má k praktikám #FBI a #NYPD mnohem blíže, než na co jsme byli na české byznysové scéně zvyklí. To nejsou lidi, co kolem sebe udělají největší možný bordel v domnění, že se to vždycky nějak uklidí.

Asi mě nesleduje tolik manažerů a podnikatelů devadesátkového stylu. Zato mě sleduje spousta „normálních“ lidí řešících „normální“ každodenní problémy doma, v práci, ve škole a občas i na ulici.

Eskalaci se člověk občas nevyhne. Nikdo nejsme dokonalí. Osobně si užívám toho, že si můžu dovolit přiznat chybu a nemusím u každého kiksu předstírat, že jsem to přesně takhle chtěl. Třeba o tom jednou napíšu knihu.

❦

Co jsem tak pochytil, Jan Mexo Rehak a Tomáš Burda mě z pochopitelných důvodů vidí ve specializaci na vyjednávání ve světě IT. Já si ovšem vedle toho hraju s myšlenkou vyjednávání a komunikace z pohledu běžného člověka z jakéhokoli oboru, co moc nedá na velkohubá prohlášení.

Pro mě jsou inspirací ty na první pohled nejbanálnější situace.

‣ Jsem rozvedený, řešil jsem finance a péči o dcerku. Mohl jsem zkusit „macho“ vyjednávání, ale místo toho jsem hledal cesty, aby byli všichni spokojeni.

‣ Měl jsem dítě u třídní učitelky, která se vůči ní zachovala nebezpečně. Mohl jsem se utrhnout ze řetězu a udělat takový bugr, že na to jen tak někdo nezapomene. Raději jsem pomohl dceři, aby jí bylo dobře.

‣ Přistěhoval jsem se na místo, kde si soused v důchodovém věku vymyslel „svůj parking spot“. Mohl jsem ho umlátit údaji z katastru. Místo toho tam teď bez keců parkuje, kdo přijede první.

Pojďme se chvíli nebavit o vyjednávání miliardových byznysů. Vyzkoušel jsem si na výcviku krizové vyjednávání pod vedením lidí, pro které je to denní chleba. Většinu doby ovšem vyjednávám o naprostých banalitách, z nichž ovšem čas od času některé může v krizovou situaci přejít.

❦

Nedávno jsem o tom mluvil s Lukáš Vyskočil. Objevil jsem, že to, čemu on říká prevence, aby se vyjednávat vůbec nemuselo, my bereme jako běžnou součást vyjednávání.

#Batůžkář

I've seen quite a few interesting places this year. It looks like I'm going back full international after the pandemic.

‣ #TelAviv and #Haifa to meet people at the #CoreCPP conference.
‣ #Jerusalem, #Akko, #Jericho and #Qumran to feel some history.
‣ #Copenhagen and #Malmö to give my daughter opportunity to learn.
‣ #Rostock, #Świnoujście and #Gdańsk with my daughter and my father.
‣ #Toruń, the birthplace of Nicolaus Copernicus on the way back.
‣ #Stockholm to deliver training on #Rust programming.

Next year I could visit your city if you're interested in hiring me for C++ or Rust training. Or we could meet at an interesting event. Is there anything I really shouldn't miss?

#SoftwareEngineering

Next week I will continue with my software engineering myths. Let me know if you have any tips on common misconceptions in the field.

Moc nerozumím těm stížnostem ohledně negativity a neúspěchu, které tady pořád dokola čteme od těch stejných lidí.

Rád bych vám všem v dnešní rubrice #OfflineOsobnosti představil mladého kluka, skvělého technika, hrdého tatínka, který se rozhodl jít s kůží na trh a místo prodávání naleštěného prdu říct lidem na LinkedIn, že se učí programovat chce v tom být dobrý a možná časem i skvělý.

Jmenuje se Tomáš Cibulec a má velmi dobře našlápnuto. Před nějakou dobou jsme se setkali osobně a probírali všechno možné. Otevřel jsem s ním i možnost spolupráce, ale projekt se mu zdál roztahaný a na jeho tehdejší možnosti komplikovaný. Nesvezl mě Bentley. Dokonce si ani nepamatuju, jakým vozem mě vezl, ale bylo to super setkání.

❦

Před pár dny vydával příspěvek, že právě hledá možnost spolupráce, která by mu pomohla v jeho dalším programátorském rozvoji. Ale nenechte se strhnout předsudky o introvertních ajťácích. Jsem přesvědčený, že může být Tomáš skvělý relativně v čemkoli, do čeho se pustí. Ale taky se může s jeho drzostí, aktivitou a otázkami snadno stát někomu trnem v oku.

Určitě by mu pomohlo mrknout se na ty věci, co děláme na #MasteryClub, zajet si na #MasteryKurz, nebo se za námi podívat na #NegotiCON, aby se jako drzý technik naučil trochu otupit hrany a včas rozpoznávat, když druhá strana není zrovna naladěna na technologickou vlnu.

Nechci od vás pro Tomáše žádný konkrétní projekt. Spíše bych ho chtěl představit do širší komunity lidí, ve které si pak už sám najde cestičky a kontakty, které mu pomůžou se vydat dobrým směrem.

#Batůžkář #Programátor

Pozdravte a přivítejte Tomáše, moji dnešní online i offline osobnost.

Už tomu bude pár let, co tu Lucka Zitterbartová rozvířila emoce svými pohádkami, které ukázaly kousek té vztahovačnosti v každém z nás.

Osobnosti z LinkedIn se hádaly mezi sebou, kdo se v jaké postavě poznává a jako to Lucka vlastně myslela. Spoustu tehdejších osobností už tu dneska ani nevidíte, nebo už dávno nikoho nezajímají. Já jsem si ve čtvrtek večer vzpomněl na hru Life is Strange, postavu jménem Victoria Chase a její Vortex Club.

Nemusíte hrát Life is Strange, abyste se mohli zapojit. Stačí si otevřít Fandom wiki, kde si můžete přečíst charakteristiky všech postav. Uvidíte, jestli se v některé najdete, nebo jestli vám někoho připomíná.

#BahenníLázně

A nebo si tu hru zahrajte, pokud si to můžete dovolit. Já jsem ji hrál krátce před rozvodem, tedy než se žena odstěhovala i s Playstation. Několikrát jsem nad nějakou konzolkou uvažoval, ale přijde mi, že bych se k hraní skoro nedostal.

#Batůžkář #Programátor

Pokud se stydíte napsat do komentářů, v kom jste sebe nebo někoho jiného poznali, klidně mi to napište mimo veřejný prostor.

Včera jsem se připojil online k Izraelcům.

Core C++ meetup. Tak trochu follow-up na červnovou konferenci, tak trochu reportů z aktuálních akcí po světě, trochu nesmyslné apologetiky C++ v moderním světě, a pochopitelně nějaké ty odkazy na současnou situaci židovského obyvatelstva v Izraeli i ve světě.

❦

Co jsem se tak díval, tak Tel Aviv a Haifa žijí moderními technologiemi a výrobou už dobrého půl století. Popravdě o tom nevím moc. Slyšel jsem o izraelských firmách a vývojářských týmech už dříve, ale fakticky jsem se o to začal zajímat víc až letos v červnu přímo na místě.

Na jednu stranu si říkám, že jsem se měl asi zajímat dříve, a že jsem se tam měl jet podívat dříve. Ale zase jsem rád, že jsem tam letos byl a užíval jsem tam nádherného klidu a pohody, tedy věcí, které místní stihli během pár dní možná už skoro zapomenout.

❦

Jaké to asi je žít v zemi, která má tak nějak normálně fungovat, ale vlastně nevíš. V zemi ve válečném stavu kvůli fanatikům, co mohli mít prosperující kousek země na účet Evropy, ale dávají přednost ničení životů ostatních lidí před budováním toho svého. Tohle vedle sebe prostě nechceš.

Už mi psalo pár lidí, že i kdyby se skutečně rozhodli z Izraele odejít, tak si vůbec nejsou jistí, zda by to pro ně bylo lepší a bezpečnější. K tomu jim ani nedokážu nic říct. Evropská židovská historie nikdy nebyla dlouhodobě hezká, a další vlna perzekuce mohla přijít v podstatě kdykoli.

Fascinující na tom je, že ty lidi kolikrát nezachránilo ani zavržení celého jejich kulturního dědictví a začlenění mezi ostatní obyvatelstvo.

❦

Izrael, jak ho známe, vybudovali židovští imigranti z Evropy. Sentiment vyčleňované a permanentně na životě ohrožené kultury je i u dnešních Izraelců hodně znát a v posledních týdnech se rozjel na plné obrátky. Mluvil jsem s lidmi od mladých studentů a studentek až po špičky v IT.

Pro ně to není nějaká odveta za zavražděné muže, ženy a děti. Přestože se právě na tyto situace jako země neustále připravují, pro většinu z nich je teď chvíle, kdy mají strach a hledají, jak dál žít. Tak jako už mnohokrát v historii, které jsou si až moc dobře vědomi.

#Batůžkář
#TelAviv #Yerushalayim #NeverAgain

Velice nerad bych někomu pomlouval jeho byznysovou strategii.

Před časem jsem si dal z legrace inzerát na doučování, že bych si čas od času vzal nějakého klienta, abych po letech v této formě spolupráce neztratil cvik. Katalog si za to samozřejmě něco vezme, jen jsem od nich nečekal až takový hon na peníze od nebohých doučovaných, protože co si budem povídat, doučující to ze svého platit nebude.

Jak si tedy nechají zaplatit?

‣ Nechají si procenta z ceny každé lekce. Znám ten byznys model, a v zásadě s ním nemám problém, byť má svoje úskalí.
‣ Vezmou si poplatek ve formě předplatého, než vůbec budu moci tazatelce odpovědět. Asi legitimní model, kdyby to šlo jednorázovou platbou.
‣ Evropské fond pro regionální rozvoj? Snad to nedostanou ještě jednou zaplaceno z dotací.
‣ Telefonica O2 Czech Republic? Snad tomuhle nechtějí říkat společenská odpovědnost.
‣ Jenom doufám, že si neberou něco ještě zvlášť od poptávajícího za to, že může vůbec poptávat.

Ona ta služba asi funguje, a někomu se možná vyplatí vydat se touto cestou. Obávám se, že po mně zůstanou poptávky nezodpovězené jenom proto, že mi to nedává osobně smysl. Ale třeba mi to zase přijde některá z osobností linkedinu vysvětlit.

„Doučovatel souhlasí s automatickým obnovením předplatného.“

#Batůžkář

Jsem dost tolerantní člověk. Ať si každý ve svém volném čase provozuje cokoli od faunů, kentaurů a jednorožců přes pantheony a jediné bohy, až po moderní formy satanismu, materialismu a individualismu.

#BahenníLázně

Když si děti rozkopou bábovičky, rozbijou domečky z větví nebo poničí krásné vyřezávané dýňové lucerničky, tak se pobrečí a jede se dál. Přece jenom se děti učí pracovat s různými konflikty a situacemi, tak se holt musí popasovat i s tím, že si něco navzájem zničí. Patří k tomu i občasná srážka s kreténským chováním dospělého, aby nebyly děti zase tolik důvěřivé.

Na druhou stranu není lepších advokátů militantního ateismu po vzoru OSAČR než zjevně nedovzdělaného církevního funkcionáře, který se rozhodl zaútočit na dětskou radost, a ještě si to před místními obhájit na nedělní mši.

‣ „Neplácejme jen slova, čiňme evangelium ke slávě boží.“

Vypadá to, že kněz svým vlastním slovům dostál. Kurdějov teď bude slavný po celém Česku i za hranicemi země. Pověstná posedlost těchto věrozvěstů satanem mě nikdy nepřestane fascinovat. Čekal bych, že si přízeň místních budou budovat charitativní činností, ne rozdupáváním dětské radosti. Děti jenom vyřezávaly dýně a rozsvěcely svíčky, nešly zapalovat kostel.

❦

Kromě toho, že je knězem, je pan Smejkal navíc církevním exorcistou. Ač se snažím k pohnutkám druhých lidí přistupovat otevřeně… Lhal bych vám, kdybych řekl, že mě exorcismus vykonaný na dětských dýňových výrobcích nepobavil.

‣ „Neměl jsem žádné ponětí o tom, že se koná akce s dětmi nazvaná ‚dýňování‘. Četné symboly satanistického svátky ‚Halowin‘ jsem uviděl až večer po vyjítí z fary.“

Možná tomu jenom nerozumím, ale nepatří náhodou k práci faráře starost o místní komunitu? A není lepší si otevřít webovou stránku obce nebo zavolat starostovi, než se stát vandalem? Až mu někdo postaví před kostel auto s čertem, půjde ho rozmlátit baseballkou?

‣ „Netěší mne někoho zraňovat, zvláště děti, a proto se omlouvám! Ale zkuste se zamyslet nad tím, že mou povinností je chránit jako autorita a kněz děti a rodiny před skrytým duchovním zlem, a to i když si škodu, kterou sami sobě svým jednáním působí, nemusí uvědomovat.“

Nabízí se otázka, jestli by se pán neměl spíše podrobit autoritě lékařů než sám vystupovat jako autorita všeho lidského bytí.

❦

Halloween je můj naprosto nejoblíbenější svátek v roce.

Je to jeden z mála svátků dětí, co máme. Napadají mě ještě čarodějnice a den dětí. Silvestr je pro větší část země svátek chlastu a bordelu. Vánoce se ve většině rodin slaví podle dospělých, a dětem se to vynahrazuje dárky. Současný halloween je od začátku do konce o dětech, radosti a zábavě. Možná proto je u tolika dospělých lidí nepopulární.

#Batůžkář

Výstižný je též komentář Pastoral Brothers na Twitteru: „My se snažíme jak blbci. Pak přijde takovejhle debil a celá naše práce je v 🚽.“ Tak hlavně, že ochránil děti před zlými duchy. Tleskáme.

Stále nám tu visí otázka, co uděláme s #Rust meetupem v Praze. Tak pojďme aspoň dát do kupy, kdo se toho chce účastnit, a naplánovat nějaký meetup co já vím třeba na leden.

https://lnkd.in/dpMCVS5Q

Right at the beginning of a course, I did something that probably isn't all that common here. I told the attendees that this is my first delivery on the subject and that just a few weeks ago I attended this very course led by one of my colleagues.

It was a course about writing automated tests in Python. We mainly used pytest but it wouldn't be me if we didn't create a few things from scratch just to show what's happening behind the scene.

❦

It wasn't my first time in the company. I was there a few months ago with a design patterns course for Python. In my opinion, both courses fit neatly together. That was one of the reasons to visit Jan Kolomazník's course and then prepare my own version of the course. Yes, we have a different style and focus on different things.

I must admit that I love first terms of courses. They are full of surprises and there's always an opportunity for some fun. What I don't love is the second terms where my focus is on any possible mistakes or imperfections rather than the simple value delivery one focuses on the first time.

But this one was the first one. So I didn't have enough space for bad thoughts, yet. Just enjoyed the opportunity to start a new thing with good people that won't judge me for coming in front of them with a course that I didn't deliver before.

❦

One thing I must say in the retrospect. It was pretty easy to fill three days of test automation content in Python. At the same time, we still had enough time for examples and Q&A during the three days. Also please prefer on-site training over virtual classrooms if you can. The connection between me and you is far better when we're in the same room.

P. S. Better testing could have helped Burger King to avoid changing our currency Kč (CZK) and other things to what you actually see in the bill.

Už je to více než týden, co jsem byl na intenzivním výcviku vyjednávání, a moje komunikace se konečně vrátila do normálních kolejí. Byl to natolik intenzivní zážitek, že byl můj mozek ještě několik dní přecitlivělý na určité vzory komunikace, a moje reakce byly značně ovlivněné.

❦

Věnoval jsem se trochu víc programátorům a technickému oboru. Přesto jsem se několikrát neudržel a někde něco provedl. Asi bych vás měl varovat. Jestli si chcete udržet dosavadní způsob komunikace a práce s lidmi, na žádné takové kurzy ani vyjednávací večery nechoďte. Ovlivní vás to a nejspíš se toho už nedá jen tak lehce zbavit.

Jedna věc se ovšem nezměnila. Je to můj talent dávat lidem blbé otázky, po kterých už se mnou nechtějí mluvit.

Napsal jsem opět jeden příspěvek ke školství a učitelství, tentokrát o respektu učitelů k rodinnému času a mimoškolnímu vzdělávání. Stále se mi nedaří přesvědčit některé pedagogy, že děti nejsou jejich majetek a jejich rodiče nejsou jejich zaměstnanci. Odpovědí jsou mi obvykle primitivní manipulativní techniky a především salva argumentů a pokusů o diskreditaci.

❦

Já tomu asi nějak nerozumím. Člověk se chce bavit o právu rodičů a dětí trávit neškolní čas, jak uznají za vhodné. Místo toho se mě několik pedagogů snaží přesvědčit, že je mají děti rádi a chodí se s nimi objímat. Už ve chvíli, kdy mě cizí člověk začíná tak intenzivně přesvědčovat o dobrém vztahu se všemi dětmi, se kterými se kdy potká, rozsvěcí se mi červené kontrolky jedna za druhou.

Taky si vzpomínám na všechny ty dospělé, co si mysleli, že se mnou mají skvělý vztah, zatímco jsem si hledal způsoby, jak jejich přízeň přetrpět.

Několik lidí se mi snažilo vysvětlit, že povinné sbírání kaštanů a listí utužuje rodinné vztahy, protože je to konečně příležitost vyrazit s dítětem ven. Prý jim takový úkol udělal hezčí víkend s dětmi. Jenže co když jeden víkend vyrážím s dcerkou na dětskou konferenci, jeden na oborovou konferenci, a jeden vyráží na dětskou vědeckou akci bez doprovodu. Měli bychom takovou akci zrušit, abychom pro paní učitelku nasbírali přírodniny?

#Batůžkář

Je opravdu tak těžké se naučit kvůli každé blbině, kterou si vymyslím, neúkolovat ještě desítky lidí okolo? Když chce úča kaštany a listí, tak ať si je nasbírá sama. Pokud trvá na tom, že mají sbírat děti, ať je vezme ven ve školním čase ona. Fakt nechápu, proč si tolik učitelů o sobě myslí, že se celý svět musí točit jenom kolem nich a jejich nápadů.

P. S. Taky mám spoustu blbých nápadů, ale fakt nerozdávám pětky za to, že mi někdo ve svém volném čase nepomohl je realizovat.

Je čas seznamování a čas loučení. Tedy ono je to v té LinkedIn komunitě trochu komplikované, protože se mnoho z nás dál setkává na různých akcích.

Jsou lidé, se kterými není problém přátelsky a kultivovaně nesouhlasit. A pak jsou tu ti, kteří do vás budou tak dlouho tlačit nejen svoji interpretaci reality, ale i svoji morální a informační nadřazenost, až se do toho tak moc zamotají, že jim nezbyde nic jiného… Než vám napsat to, co vidíte ve snímku.

#BahenníLázně

Kdo z vás má tušení, jak vznikla přezdívka Grumpy Programmer? To jsem si dal na LinkedIn několik let zpátky. Právě proto, že mě lidi obtěžovali střídavým pocitem, že jsem milý a úžasný člověk, a pocitem, že nejsem dost milý a dost úžasný člověk. Tak abychom se vyvarovali takových omylů.

Programátoři se mi smějou, že to přece nemusím říkat. Podle nich jsme všichni grumpy. Mezi vyjednavači moje grumpiness taky nijak zvlášť nevyniká. Jak to vypadá, ani ostatní lidi to dostatečně nevaruje.

Co mám na sobě změnit, aby ve mě tito lidé nevkládali falešné naděje a nemusel jsem s nimi řešit, když je zase ztratí? To je věc, na kterou jsem ještě nepřišel, ale je mi jasné, že něco musím dělat špatně, protože jsem přesvědčený, že tohle se vám všem určitě neděje.

#Batůžkář

Jestli tu mám ještě někoho, kdo si myslel, že „mám dobré srdce“ a vadí mu, že si, samozřejmě zcela sobecky, přeju se znovu podívat do Izraele, tak to pojďme vyřídit teď hned. Ozvěte se, ať to máme za sebou.

Minule jsem tu psal o velmi ošklivém odmítnutí cenou, kdy si člověk myslí svoje, a poptávajícímu pořádně osolí cenu. V roce 2016 jsem měl mnohem hezčí důvod pro odmítnutí cenou, a vyklubala se z toho docela hezká spolupráce a dlouhodobé kontakty k tomu.

❦

V čem bylo toto odmítnutí cenou jiné? Byl jsem v té době zaměstnaný na plný úvazek a dostal jsem poptávku na několik kurzů. Spolu s jinou poptávkou to dohromady činilo 22 dní v jednom roce. Moje motivace tedy byla čistá, buď mít dovolenou, nebo balík peněz. Nebyla v tom žádná zlá krev.

Kromě toho ta cena vůbec nebyla přemrštěná. Jednoduše jsem neznal realitu trhu, protože jsem se pátým rokem plně věnoval zaměstnání. Takže jsem získal velice dobrou zakázku v příjemném prostředí s dobrými lidmi.

Když jsem to akceptoval, rovnou jsem si říkal, že další rok bez dovolené být nechci, a že je s tím potřeba něco udělat. Jedna možnost byla vyjednat si na tyhle aktivity předem nějaký objem neplaceného volna. Nakonec jsem dobu zaměstnání dotáhl na rovných pět let a odešel jsem.

❦

Tím chci říct, že když se bavíme o tom, že je něco v komunikaci špatně, málokdy je to špatně za všech okolností. Přesto je odmítnutí cenou něco, co už se snažím ve svém repertoáru nemít.

#Batůžkář

Co děláte, když vás někdo osloví s poptávkou, kterou z jakéhokoli důvodu nechcete plnit? Jednu dobu jsem to řešil tak, že jsem nastavoval nestydatě vysokou cenu, abych do ní zahrnul i bolestné a rizika. To většinou stačilo k odmítnutí a budování aury exkluzivity.

❦

Před časem mě oslovila jedna společnost s požadavkem na značně podezřelý kurz Pythonu. Chtěli mi na ten kurz nacpat co nejvíc lidí, aby nemuseli platit jeho opakování. Potřebovali to udělat celé v jednom dni. A v jednu chvíli mi rozplánovali témata přesně po pětiminutových blocích.

Takový požadavek je pravděpodobně proti zájmu poptávajícího, navíc bych si troufal říct, že je to i urážka mé odbornosti. V roce 2018 jsem je „odmítl cenou“. Kdyby nestydatou nabídku omylem akceptovali, zahojil bych se penězi. V roce 2023 bych je s tím poslal do hajzlu. A v roce 2024 bych se doufám už snažil cílenou komunikací zjistit skutečný motiv takového jednání.

Odmítnutí cenou jsem v té době považoval za svoje hlavní eso v rukávu, které mi pomáhá růst a zároveň oddělovat zrno od plev, aniž bych na sebe vzal zodpovědnost za skutečné odmítnutí zakázky.

❦

Nedovolil bych si vám říkat, že nemáte odmítnutí cenou používat. Je to každého věc a v určitých obdobích nebo situacích to může dávat smysl. Jenom jsem chtěl říct, že už se dneska snažím na rovinu říct, co chci a co nechci dělat. Příště bychom se mohli podívat na případ, kdy mi odmítnutí cenou pomohlo a dalo úplně novou perspektivu.

#Batůžkář

Nemůžeme zdražit kurzy, protože by zákazník koupil u levnější konkurence, a my bychom ostrouhali. Takový postoj je v IT světě normální a vychází z reality trhu.

❦

Co když ale namísto reality pracujeme s iluzí? Agentury běžně inzerují kurzy, které realizovaly naposledy před deseti lety a ve skutečnosti je vůbec nemají lektorsky pokryté.

Běžně se stává, že takový dodavatel „prodá“ zákazníkovi kurz za cenu, kterou dávali na web před patnácti lety, a následně se snaží zakázku pokrýt. Jak vím, že je to běžná praxe? Oni hledají, kdo by to mohl udělat, a přes vyhledávání nebo přes reference objeví mě a volají mi. Následuje rozčarování, že moje cena je vyšší, než za kterou to zákazníkovi prodali, a hledají dál.

Já ty kurzy dělám rád. Je to práce, které mě neskutečně baví. Ale nemusím je dělat proto, abych se uživil. A ještě mnohem víc je nemusím dělat pro cizí agentury, se kterými nemáme žádnou dlouhodobou spolupráci. Moje motivace z vlastní kapsy lepit jejich špatná rozhodnutí je přinejlepším nulová.

❦

Poskytovat kurzy přes vzdělávací agenturu má spoustu výhod. Člověk se zbaví velkého množství starostí, které nechá jednoduše odplavat k parťákovi, který mu celou dobu kryje záda. To neznamená snažit se vyhovět každé random agentuře, která si na vás z ničeho nic vzpomene a „něco chce“. Příště bychom se mohli podívat na fenomén „odmítnutí cenou“.

#Batůžkář

Freelancer může pracovat pod svojí tržní cenou. Troufám si říct, že to tak běžně děláme, a dokonce je to do určité míry žádoucí. Práce s cenou nám umožňuje si lépe vybírat, co chceme a co nechceme dělat.

❦

Otázka zněla, zda po zvýšení ceny nebude služba pro zákazníky příliš drahá. Tak se na to pojďme podívat. Za dominantní složku nákladů na kurz stále považuju cenu času, který účastníci po dobu kurzu nevěnují firmě. Pokud to někde se současnými cenami funguje jinak, tak to pojďme dělat jako charitu nebo rekvalifikační činnost a nepředstírejme, že se jedná o firemní vzdělávání.

Ve chvíli, kdy mám lidi na kurzu, nepředstírejme mimo nečekané krizové situace, že může účastník ten den zároveň odvádět svoji práci. Zároveň mysleme na to, že angažovanost účastníků ovlivňuje kvalitu celého kurzu.

Opravte mě, pokud se mýlím. Jestliže je firma ochotna zaplatit výpadek lidí z každodenního procesu, ale už není ochotna zaplatit za náplň kurzu, pak ten decision maker pravděpodobně nevidí budoucí hodnotu, kterou má lidem, potažmo té firmě, kurz předat. Vracíme se k tomu, že kurzy pro programátory dělám rád, ale dělat je v principu nemusím.

❦

A tak v každém jednání o budoucnosti svých kurzů stále pracuju s BATNA v podobě pracovního života za počítačem. Ostatně to tak dělá většina lidí v mém oboru a nepůsobí na mě nespokojeně. Vrátit k počítači se můžu vždycky. Příště bychom se mohli podívat na cenové vymezení vůči konkurenci.

#Batůžkář

Před týdnem jsem psal o situaci, kdy mi školení nevydělalo ani korunu navíc oproti „normální práci“. Ukončení činnosti z finančních důvodů bylo na spadnutí. Ale kdo mě znáte, tušíte, že se tak snadno nevzdávám.

❦

Na úrovni, na jaké se od roku 2018 pohybuju, dokáže být příprava kurzů náročná. Tehdy jsem se rozhodl vzít svůj první opravdu složitý kurz. Jen velmi málo přátel ví, že jsem měl před prvním uvedením chuť prostě a jednoduše zmizet. Teď už to víte i vy.

Jsem ten člověk, co po dvou letech dobře hodnocených školení C++ odletí do Tel Avivu, protože jemu tam stále ještě něco chybí. Kdo to máte podobně, tak asi tušíte, jak moc těžké je takovou aktivitu udržet rentabilní.

Pokud chci věci dělat tak, abych byl s výsledkem v pohodě, nemůžu si dovolit čekat na konkurenci, aby mě motivovala držet krok s dobou. Ani nevím, kde bych tu konkurenci hledal. Máme tady lidi, co ovládají dílčí témata na daleko lepší úrovni, ale nikdo se na ten trh nehrne. Nemají to zapotřebí.

Spousta z nich mi raději v tichosti pomůže, jenom když se nikdo nedozví, že by na tohle mohli mít čas.

❦

A tak neustále hledám nové cesty, jak v kurzech pokračovat, aniž bych na tom prodělal kalhoty. Jednou z těch cest bylo i propojení s Negotico, kde se vedle vyjednávacích dovedností řeší přesně tyhle otázky. Příště se můžeme podívat na úskalí cenotvorby.

#Batůžkář

Nejednou jsem zvažoval, že školení programátorů zanechám. Aby taky ne, jenom za posledních pět let mě rozhodnutí pokračovat stálo několik milionů českých korun.

❦

Už v roce 2008 jsem se rozhodl, že chci pracovat s lidmi. Zašel jsem v kraťasech a tričku do nejbližší, největší a nejznámější školicí agentury, kterou jsem v tu chvíli znal. Byli jsme největší kámoši, dokud dodržovali, co jsme si dohodli.

Pak nastala doba, kdy jsem byl v kontaktu snad s každou agenturou, co v Česku školila cokoli z mé oblasti. Moji lektorskou kariéru přerušila nabídka jít pracovat do Red Hatu. Byla to dobrá zkušenost a dobrá reference v oboru, ale je pravda, že mi těch pět let nedalo o moc více než první dva roky.

Zhruba čtyři a půl roku po nástupu jsem usoudil, že dozrál čas na změnu, a nabídl jsem ukončení pracovního poměru dohodou přesně k mému pětiletému výročí. Tím jsem se dostal zpátky do hry, aniž bych přicházel o peníze.

❦

Jenže trh tomu chtěl jinak. Postupně se zvyšovaly denní sazby u nabídek full-time spolupráce „na IČO“. Dostal jsem se tak do situace, kdy bych jako kontraktor dostával srovnatelné peníze nikoliv jen v den kurzu, nýbrž každý den, ať bych vstal levou nohou, nebo odvedl špičkovou práci. Další korporátní past se zlatou klecí.

Tak jsem se jednoho dne chytil a jednu takovou spolupráci navázal. Abych mohl aspoň částečně pokračovat v kurzech, musel bych si chodit pro několikadenní volno, koordinovat to se zákazníkem, a nakonec ještě možná doplatit rozdíl z vlastní kapsy. Korporátní sazba teď byla moje BATNA, abych aspoň pocitově nikdy za ten den nedoplácel. Na druhou stranu dělat kurzy efektivně za nula korun oproti dennímu jobu mi nedávalo smysl. Navíc to nešlo škálovat, když za tu cenu ani nebylo možné sehnat dalšího člověka.

Dostal jsem se do bodu, kdy bylo na čase něco změnit. Buď školení opustit jakožto příliš časově a finančně náročný koníček, nebo se ten byznys začít učit tak, abych se mohl pod výsledek podepsat.

❦

Příště bychom se mohli podívat, co by vlastně můj odchod ze vzdělávacího byznysu znamenal.

#Batůžkář #NaVolnéNoze

Byl jsem v Izraeli poprvé teď v červnu. Procestoval jsem tam spoustu míst, poznal jsem spoustu lidí, a věřil jsem, že na příští návštěvu vezmu dcerku, která strašně moc chtěla letět se mnou. Ohledně cestování po západním břehu Jordánu jsem se spoléhal na Žida, který to tam jezdí pětatřicet let. Už několik dní mi neodpovídá na zprávy.

Nebudu tady psát Izraelcům, co mají dělat, jak mají vést válku, jak mají vyjednávat. Nic takového si ode mě nepřečtete. Měl jsem svůj názor na některé věci, když jsem tam byl. Ale to byla jiná situace. V tuto chvíli mám pocit, že by se to úplně nehodilo. Co můžu přátelům vzkázat, je, že bych se tam rád podíval znovu, a přál bych si, aby tam ještě byli.

Čím jsem si ale jistý, je že v tuto chvíli nemám nejmenší zájem podporovat rusko-íránský narativ, a postupně si odstraňuju sledování a spojení tady na LinkedIn u lidí, kteří se rozhodli tak činit. Není to nic osobního, můžete mi stále zavolat kvůli jiným věcem, jenom vás už nebudu mít tady.

❦

Je jedno, kolik mi naposíláte odkazů, fotek a videí. Je jedno, jestli mi toho či onoho „moudrého staříka“ vychválíte do nebes, abych ho začal poslouchat. Já už jsem pro tuto chvíli rozhodnutí učinil a tuto diskuzi nevedu. Nebudu porovnávat počty mrtvých ani nic takového. Můj zájem je, aby až budu chtít příště vyrazit za přáteli do Izraele, aby tam ještě byl.

#Fauda

P. S. Už jsem dostal za tento text mimo záznam vynadáno. A dostalo se mi i vcelku kreativní interpretace. Pro lidi, kteří se do toho chtějí pouštět, mám jeden tip. Nesuďte, pokud nechcete být souzeni.

Roky se tu všechny snažím přesvědčit, co jsem to za rebela a asociála, a že se mě společenské konvence nedotýkají. Jednou za čas se najde někdo, kdo mi do toho hodí vidle a udělá ze mě totálně konzervativního tradicionalistu.

Nezpochybňuju právo kohokoli kouřit u sebe doma.

❦

Ovšem pokud by vás zajímalo, jak na mě působí člověk, který si doma zapálí cigaretu při online pracovním pohovoru, můžu to sem dát k dobru a můžete diskutovat.

Mně osobně kouření v domácnosti evokuje vandalismus. Pokud tomu člověku nevadí ničit svůj domov, proč bych si měl přát, aby za mnou někdy v budoucnu přijel do kanceláře a pohyboval se v mém životním prostoru. Kromě toho mu nevadí mi to ukazovat ještě v době, kdy toho o sobě moc nevíme, a nemám tam ty kotvy, které by mě přesvědčily ten dojem přejít.

Kromě toho mě irituje ten způsob jednání. Já osobně během online schůzky poslouchám, mluvím, zapisuju si… A konzumuju jenom pití, obvykle z hrnku předem vybraného pro tu příležitost. Jedna scrum masterka u mě ztratila veškerý respekt už na patnáctiminutovém online standupu, kde chroupala mrkvičku.

❦

Nikomu neberu právo takto jednat. Ani v recruitmentu, ani ve vývoji, ani při jednání o spolupráci. Možná vám to projde, možná si před některými lidmi naopak respekt získáte, že vy jste ten, kdo si to může dovolit. Záleží jenom na tom, jaký dojem za sebou chcete zanechat a jak chcete, aby se ti lidé cítili.

A zrovna tady mi reakce Matěj Kotrba připadá přirozená a sám bych to viděl velmi podobně. O mně si většina lidí myslí, že jsem v životě nevzal nic tabákového do úst. Je fakt, že mě na běžných jednáních, doma, v autě nebo na návštěvě s žádným kuřivem neuvidíte.

Nežijeme za socialismu. Babička mi vyprávěla, že jediné, co v práci opravdu nemohlo chybět, byly cigarety a nějaká ta flaška. Všechno ostatní se dalo oželet, ale když přišla návštěva, muselo být co si zapálit a z čeho nalévat. Mně se asi víc líbí, jak to máme dneska.

#Batůžkář

Nevyžádaná rada: Pokud máte pocit, že jste na tom s kulturou hůř než já, je nejlepší čas o tom začít trochu přemýšlet.

Začínám pomalu uzavírat letošní kalendář. Co si zákazníci nedomluvili doteď, to už se nejspíše v roce 2023 nestane.

Až na výjimky dělám kurzy, co tady před rokem 2020 nebyly. Od začátku jsem je připravoval s cílem trh po covidu oživit, a to se povedlo. Spousta toho po mně zbyla na jiné lektory. U spousty témat tak můžu fungovat jako záskok.

❦

V minulosti jsem prodával spoustu kurzů přímým zákazníkům. Od roku 2020 mám napřímo spíše konzultační činnost nebo kurzy na míru konkrétnímu týmu. Do organizace otevřených kurzů se v tuto chvíli vůbec nepouštím, a přenechávám to partnerům, kteří se tomu věnují na denním pořádku.

Umíme spolu docela kouzla i v případě firemních kurzů. Zázemí agentury se vyplatí především u rozsáhlých objednávek, o jejichž náplň se dělí hned několik lektorů. Napřímo se pak lépe řeší specialitky na pomezí kurzu a konzultační činnosti, které budu řešit osobně.

❦

Přímá spolupráce mi umožňuje řešit extrémní témata, která bych při objednávce přes agenturu odmítl. Naposledy jsem takto odmítl poptávku ohledně tvorby WiFi driverů pro Linux. To není ani opakovatelné, ani to nemá charakter klasického kurzu.

#Batůžkář #NaVolnéNoze

Jak to máte s přímou spoluprací a prací přes agentury vy?

Najednou mi to přišlo jako dobrý nápad. Prostě jim napíšu, jestli mě vezmou na kurz. Odborník na terorismus a policejní vyjednavač. Lidi mimo dosah mojí sociální bubliny. Rozhodl jsem se, že se chci dostat hned na první termín výcviku projektu Vyjednáváme, a to se mi podařilo.

❦

Mělo to neskutečnou dynamiku. Sešli jsme se v malém hotelu v Poděbradech, kde celá skupina strávila několik dní věnovaných krizovému vyjednávání. Taková věc člověka vyhodí mimo komfort a nechává ho pohltit situacemi, ve kterých si sám sebe nedokázal ani představit.

Instinkt velí utéct, někam se schovat, a počkat, až to někdo vyřeší. Instruktoři nás přesvědčují, ať neutíkáme, protože ten někdo jsme my. Na zvládnutí krizové situace se podílí každý jeden z nás.

Starají se o nás Karel Pošíval a Adam Dolník. Pomáhají nám pro těch pár dní vybudovat něco, co spíše přípomíná tým než bandu na sobě nezávislých účastníků. Hodně to pomáhá, protože všechno, co děláme, je o respektu, důvěře a komunikaci.

❦

Přiznám se, že pro mě je na takové akci nejtěžší akceptovat, že ne všechno, co mě napadá, je potřeba říct. Už jsem se to učil na programátorských kurzech kolegů, ale tady ve vyjednávání je to jiné. Emoce člověka snadno vyhodí z rovnováhy. Do toho se občas něco nedaří, nebo člověka začne napadat jeden příklad z praxe za druhým, a všechny by je chtěl probrat.

Ze všeho nejvíc mě fascinuje, jak dokážou Adam a Karel spolupracovat, jako kdyby to takhle dělali vždycky. Je radost to sledovat, a chtěl bych to taky umět.

#Programátor #TrenérVyjednávání

Bavil jsem se na několika akcích s programátory a dalšími lidmi z IT oboru, že se teď kromě programování v Rustu ještě věnuju vyjednávání a mezilidské komunikaci. Překvapuje mě obrovský zájem o tato témata. Ještě nedávno bych čekal, že mě s tím všichni pošlou do háje.

Na druhou stranu to dává smysl. Spousta mých známých se technickým otázkam věnuje už deset nebo dvacet let, a mezilidská domluva je pro ně často tou největší překážkou, zvláště pak domluva s lidmi, kteří nechtějí chápat.

❦

Když jsem se zmínil, že jsem jel školit do Švédska, několik lidí se mě ptalo, jestli vyjednávání. Polil mě pot pří představě, že jedu vykládat Švédům o tom, jak se mají domluvit a jak si mají vyjednat, co potřebují. Ale ti lidé mě berou smrtelně vážně a vůbec jim nepřijde divné se mě na to zeptat.

Když se řekne vyjednávání, je docela vtipné, kolik lidí si už dneska vybaví moje jméno. A to jsem se jenom párkrát někde zmínil, a doposud toho za sebou moc nemám. Vypadá to, že trocha toho marketingu a „word of mouth“ dokáže divy.

Jak vůbec došlo k tomu, že jsem začal s Jan Mexo Rehak a dalšími spolupracovat? Jak by řekl klasik, máme s Mexem podobně debilní smysl pro humor. Faktem je, že humorem to kdesi v jedné hospodě na václaváku celé začalo, ale jen u humoru to nezůstalo.

❦

Co chci říct, ve skutečnosti jsem se nikdy nerozhodoval, s kým ohledně vyjednávání spolupracovat. Jednoduše nebylo na výběr. Mexo byl jediný člověk, který věřil, že bych se tomu mohl věnovat. Celé rozhodování tak nebylo o tom, s kým navázat spolupráci, ale jestli se do toho u Mexa pustit.

Dal vám už někdo takhle důvěru, že něco zvládnete, a pomohl vám se do toho dostat, i když jste v danou chvíli nic neuměli?

Ono to asi zatím není úplně vidět, ale #NegotiCON zásadně změnil situaci Čechů na poli vyjednávání.

Praha zaslouženě patří mezi města světového významu. Už tady byla nejedna konference světového významu. V mém oboru tu například zahajoval evropský LinuxCon v roce 2011 a Open Source Summit v roce 2017. Teprve potom Barcelona, Edinburg, Dublin a další města. Lidé z celého světa to tu mají rádi.

Mezinárodní konference o vyjednávání se tu snad nikdy předtím nekonala. Co můžu soudit, zahajovací ročník 2023 stál za to. Člověk už nemusí cestovat někam daleko do zahraničí, aby se dostal na takovou akci. Stačí doslova pár kroků, a jste mezi světovými vyjednavači.

❦

Další ročník bude od 19. do 21. dubna 2024 jenom kousek od hlavního nádraží v Praze. Lístky jsou v prodeji. Nemusíte se živit vyjednáváním, aby to pro vás mělo smysl, zážitek bude enormní i pro ty z vás, kteří to nemáte jako jednu z hlavních činností. Když už se o tom bavíme, mám na vás jednu otázku.

Kdy se stala Praha významným místem ve vašem oboru?

I do not complain. Training C++ in the Czech lands and Rust in Sweden and Germany is certainly a good start. But I wonder if Florian Gilcher and others from Ferrous Systems GmbH could give advice on how to change the course and make #Rust take off in Czechia.

It's pretty clear that critical systems would benefit from using a programming language that is both extremely productive and designed from the beginning with safety in mind.

Last week these folks announced that they would release #Ferrocene, an open source safety-qualified Rust toolchain for safety-critical industries. That was like the missing piece of puzzle to make big things happen. Now, while there are some small and mildly active communities, it feels like Czech Republic is somewhat missing out.

❦

What can we do to change that and make at least #Prague, #Brno and #Ostrava part of the bigger Rust community?

Asi nejsem úplně dobrý zaměstnanec. Dostal jsem další skvělou nabídku. Sice ještě přesně nevím, co bych pro ně dělal, netuším za kolik bych to měl dělat, ale už teď je jisté, že ode mě budou potřebovat full-time nasazení. 🙃 Měl bych si na to v kalendáři vyhradit čas na call s lidmi, co se možná v ten čas připojí.

❦

Přátelé, když se mi ozve Peter Gabalec, že chce některé úterý pomoct v Bratislavě… Chci se jednoduše podívat do kalendáře, jestli tam mám volno, a obratem dát vědět, jestli se mi to hodí nebo nehodí. Ne teď někoho dva dny nahánět, jestli mě tam pustí.

Snažím se jako freelancer vydělávat tolik, abych si nemusel hledat zaměstnavatele. Uvědomuju si, že to není pro každého. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že v tuto chvíli pro mě není žádná forma full-time kontraktu. Všem, co se mě snaží přesvědčit, že mě potřebují na full-time, říkám, že se to vylučuje s aktivitami, na kterých mi záleží.

Se všemi, co přijdou se zajímavým projektem, se nejprve bavím o detailech toho projektu. Oni té situaci většinou nerozumějí a chápou to tak, že mě budou moci na danou pozici fakticky nahajrovat a zkasírovat provizi. Často tak tajnůstkaří, že jim nemůžu nikoho doporučit, ani když projekt působí zajímavě.

❦

Učím se požadavky na naplánování callu ignorovat a pokračovat v asynchronní konverzaci online. Při takovém callu totiž mají zpravidla od začátku obě strany chybné předpoklady.

Já mám například tendenci předpokládat, že když si se mnou někdo domluví call, že si to pohlídá a na 99 % na něj dorazí nebo se předem omluví. Druhá strana zase předpokládá, že se od nich nechám úkolovat. Možná by pomohlo, kdyby tahle práce měla nějakou etiketu a řád.

Co jsem tak vypozoroval, spoustě lidí full-time práce pro jednu společnost na jednom projektu vyhovuje. Já naopak, co jsem opustil zaměstnání v roce 2017 a vrátil jsem se na volnou nohu, každý rok poznávám něco nového a zkouším něco, co jsem si dva roky nazpět nedokázal ani představit.

Zkusím namátkou vytáhnout pár věcí:

2017
‣ Nutnost na živnosti uživit rodinu
‣ Moderní webařina v Pythonu
‣ Konzultační kontrakt prakticky bez kódu
2018
‣ Příprava a start kurzů linuxového jádra
‣ První experimenty s Rustem
‣ Pořádání vlastních networkingů a minikonference
2019
‣ Experiment s bodyshopem
‣ Zanechání administrátorských kurzů
‣ Rozvod a rozstěhování
2020
‣ Embedded projekty
‣ Příprava kurzů Rust a C++
‣ První zákazník na Rust
2021
‣ První kurzy C++
‣ První kroky ve vyjednávání
‣ Rust pro VŠ studenty
2022
‣ Kroužek pro děti s PyGame
‣ Přestup dcerky na soukromou školu
‣ Příprava na trénování vyjednávání
2023
‣ Výuka v Montessori škole
‣ První kurzy Rustu, zatím v zahraničí
‣ První vedení vyjednávacího tréninku

Bylo toho samozřejmě mnohem víc.

#Batůžkář

A protože nechci být pozadu ani v osobní prezentaci, poradil jsem se s Jan Mexo Rehak, kde seženu svůj první Rolls-Royce. A protože mám teď trochu těsnější budget, s David Becvarik mi nezávisle na sobě poradili „Rolls-Royce mezi batůžky“.

Začíná konference LinuxDays v Praze. Já tam nejsem. Prodloužil jsem si o pár dní pobyt ve Švédsku, abych se stihl nejenom podívat po městě, ale taky potkat s lidmi. Líbí se mi tady, a rád bych tu dělal byznys častěji.

❦

Byly doby, kdy jsem vymetal každou českou linuxovou konferenci. Pak byly doby, kdy jsem na každé přednášel. Pak jsem na účet zaměstnavatele vymetal ty mezinárodní. Nakonec jsem se naučil jezdit jenom tam, kde jsem si vstup zajistil vlastní přednáškou. Teprve nedávno jsem se naučil sám platit.

Zrovna nedávno jsem se o tom bavil s Jan Mexo Rehak, a musím uznat, že ve své současné situaci už nechci přihlašovat příspěvky na konference za účelem získání bezplatného vstupu. Tohle jsme měli dobře pořešené na konferencích EurOpen CZ, kde měl přednášející jen omezené výhody a za rozšíření na celou konferenci platil plnou cenu.

Celkově mi teď začínají vyhovovat akce, kam jsem přímo pozván a organizátor mi dá vědět, co by se mu ode mě hodilo do programu. V tuto chvíli v tom vidím větší přínos pro účastníky.

❦

V minulosti jsem na konferencích přednášel o všemožných síťových technologiích na Linuxu, vývoji software a detektivní práci při hledání problémů v programech pomocí různých nástrojů. Vedle toho jsem postupně vedl kurzy systémové administrace a programování v různých jazycích. Teď to vypadá na období, kdy se budu na akcích věnovat především programování v Rustu.

Už jsem byl s Rustem v Berlíně a Stockholmu, tak teď mě konečně čeká Brno a Praha. Nemám nic proti práci mimo Česko, ale je na čase podpořit byznys tak tam, kde to mám blízko domů. Už tady teď třetím rokem ukazuju Rust vysokoškolským studentům, tak je čas to rozšířit dál.

#Programátor #TrenérVyjednávání

Jak se tak dívám do programu, tak mě docela mrzí, že nestihnu potkat staré známé. Ale co už. Nemůžu být všude, a je potřeba se soustředit i na jiné věci než vymetání všech konferencí.

To vypadá, že jsem vsadil na správného koně. Už v letadle si vedle mě sedá chlap s dvouletou dcerkou. Švédský vývojář, programuje v Rustu. Tak mu říkám, že právě letím do Stockholmu poskytnout firemní kurz na Rust, a mezi péčí o neposedné děti si předáváme kontakt. Prý jestli takhle v letadle networkuju často…

❦

Po dvou dnech kurzu procházím Mall of Scandinavia s mobilem v ruce a všimnu si pozvánky na nějaký live stream o Rustu. Teď jsem víc mluvil, tak proč bych nemohl chvíli poslouchat. Na tom streamu mluvili o Ferrocene, projektu, který má pomoct dostat Rust do safety-critical projektů.

Právě se vší slávou ohlásili uvolnění jako open source a budou prodávat komerční supportovanou verzi, podobně jako třeba linuxoví distributoři. Mezitím se dozvídám o dalších lidech a firmách ve světě, co se chtějí do Rustu pořádně pustit.

Vypadá to, že nás v průmyslovém programování čekají velké změny.

❦

Na kurzu se mě ptali, jak dlouho používám Rust. Tak na zkoušku od roku 2018 a aktivně na projekty od roku 2020. Máme i v Česku lidi, kteří se do toho pustili mnohem dřív než já. Na druhou stranu mám pořád pár let náskok před všemi, kdo se k poznávání nového průmyslového jazyka ještě neměli. A připravené kurzy k tomu.

#Programátor #TrenérVyjednávání

Nedávno mi tu někdo psal, že by na můj kurz vyjednávání nešel. 🙃 Tak to je super, protože dělám kurzy programování. Na ty nejspíš taky nepůjde, ale ještě mi to nestihl říct. Ale klidně pište, kdo byste na nějaký kurz programování chtěli. Když vás bude víc, třeba se něco podaří zorganizovat.

Pojďme diskutovat, zda by měl Ladislav Špaček říkat malým holkám na základkách, že mají chodit do školy v šatičkách. Jsem otevřený všem pohledům a názorům, pokud jsou vyjádřeny slušně a s respektem k dítěti.

#BahenníLázně

Mám dceru. Většinu oblečení jí vybírám a kupuju osobně po různých obchodech. Někdy s ní a jindy naslepo. Kromě mikiny s rolákovým krkem mi zatím nic nehodila na hlavu. Hlavním kritériem je praktičnost a pohodlí.

Pokud by za ní přišel do školy postarší muž s návrhem, že by se měla oblékat jinak, požádal bych ho, aby takového jednání zanechal. Vlastně by mi to vadilo u kohokoli, zvláště kdyby cílem bylo dotlačit jí do role idealizované dámy devatenáctého až dvacátého století. Připouštím, že v době Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského bych mohl reagovat jinak, ale ta doba je dávno pryč.

V dnešní době nevidím nic špatného na tom, když si žena sama vybere, jak chce chodit oblékaná. A když bude chtít s outfitem poradit od bývalého tiskového mluvčího prezidenta rané ČR, nevidím v tom problém.

❦

Zároveň nejsem zastáncem školy jako polovojenské hierarchické instituce, a tedy nevidím velký důvod pro uniformitu. Daleko více mi přirostly k srdci „alternativní“ školy, kde se namísto buzerace snaží udělat dětem druhý domov.

A kdo by chtěl dětem v domácím prostředí zakazovat chodit třeba v teplákách. Já si taky dělám doma pohodlí a tepláky si beru i na online meetingy a kurzy. Slyšel jsem, že to někteří zvládají i bez kalhot. A nemám s tím problém, když to moc neukazují na kameru. Rozhodně lepší, než když někdo po celou dobu meetingu chroupe mrkvičku jak nějaký králík.

Asi nevidím problém s relativně libovolným stylem oblékání v rámci školního času. Kluci se stejně musejí naučit ovládat. Mužská část pedagogického sboru by to měla zvládat už z titulu své profese. A co se týče závisti a boje o pozornost u ženská části pedagogického sboru, to bych ani nekomentoval.

❦

Jsem rád, že svůj odborný názor prezentuje bývalý mluvčí prostřednictvím médií. Přímo na školách je to pak věcí jednotlivých učitelů a ředitelů, jestli se zvládnou smířit s jistou dávkou svobody odívání, a nebo vytvoří problém s odhaleného pupíku.

Já osobně nevnímám (nedostatek) zahalování jako překážku v respektu k druhému člověku. Spousta žen v mém okruhu nosí běžně kalhoty, a nikdy jsem to neměl potřebu zpochybňovat. A několik mužů včetně třeba Radomír Eliáš nosí buď sukně nebo šaty, často dobře vypadající a ze zajímavých materiálů, a taky nemám důvod jejich volbu zpochybňovat.

Netuším, jak tohle téma vnímá etiketář a šatnář stotisícovky Denis Tureček, který přímo téma vystupování a oblékání ve školském prostředí řešil, ale tipoval bych, že holkám prostě představil nějakou tradici, aniž by řešil, jak mají být oblečené teď a tady v rámci školní docházky.

❦

Obecně by mi přišlo smysluplnější ptát se lidí, co v jedenadvacátém století aktivně žijí a potřeby a zvyky mladých nasávají. Jinak bych se bál příliš hluboké generační propasti.

Našel jsem takový vtípek o juniorech a seniorech. Junior se prý bojí pracovat před ostatními, aby nikdo nepřišel na to, že něco neumí. Senior je s tím naprosto v pohodě, protože se rád naučí nové věci. Jak je to ve skutečnosti?

❦

Před časem jsem se tu snažil jednoho manažera populární pražské firmy přesvědčit, že má s juniory jednat s respektem.

‣ „Zajímavý třídící kritérium. Když po juniorním uchazeči o práci chci zpracovat malý úkol, polovina z nich protestuje s tím, že je jinde vezmou i bez blbýho testování…“

Moc by mě zajímalo, jakou zkušenost mají lidé od Honza Javorek, který se na začínající programátory zaměřuje. Jestli z nich taky dělají ve firmách na vstupu blbečky, nebo s nimi jednají jako se všemi ostatními.

‣ „Pošle ti to zpravidla někdo z HR, ale projde to tu tak čtyřmi páry očí. Interní náklady nejsou zase tak malý...“

Já jsem to nezažil. Ke mně se všichni na pracovním trhu chovali s maximálním respektem, nebo jsme nespolupracovali. O tom nápadu jednat se začínajícími programátory jako s dobytkem, jsem slyšel jenom z vyprávění od lidí, co chtěli pracovat někde v bance.

❦

Interní náklady nikdy nebyly to, co by mě trápilo, když jsem navazoval nějakou spolupráci. Druhou stranu zase většinou vůbec netrápily moje náklady. Všichni jsme byli nějak srozumění s tím, že pokud se chceme bavit, bude nás to každého něco stát.

Onen manažer to dělal špatně. Snažil se ušetřit na nevhodném místě, a stěžoval si na výsledek. Když jsem později dostal od někoho dotaz, zda ho kontaktovat kvůli případné spolupráci, říkal jsem: „Hele pozor, osobně proti němu nic nemám, ale co se týče spolupráce… Nemá respekt k lidem, kteří chtějí pracovat. Juniory pomlouvá a mě osobně vyghostoval.“

Takhle jsem už dával mimo záznam feedback na desítky lidí. Jiní na sebe dali sami feedback při seznamování, kdy ještě ani netušili, že je tam nějaký potenciál spolupráce. Dnes už znám tolik lidí, co něco prošvihli, ještě než se vůbec dozvěděli, že se právě teď řeší, zda vůbec budou s něčím osloveni.

❦

Spousta lidí vůbec netuší, o co přícházejí, když se rozhodnou k někomu zachovat blbě, protože je v jejich oboru pouhým začátečníkem. Je to stejně krátkozraké jako si bezdůvodně otevírat hubu na recepční nebo uklízečku. Nevíte, kdy se vám to může vrátit, a jestli se to vůbec dozvíte.

#Programátor #TrenérVyjednávání

Za ty roky mi někteří lidé na LinkedIn začali říkat batůžkář. Jak vám Alžběta Vintrová jistě potvrdí, žádné Ť se v tom slově nepíše. Právě jsem se rozhodl svého batůžku definitivně zbavit! 🥂 Tak neváhejte a ozvěte se.

❦

Když jsem odcházel ze zaměstnání, požádali mě, abych vrátil počítač, monitory, klávesnici, myš… A batoh, co jsem dostal od firmy!

→ „Vážně mám vracet používaný batoh? To po mně někdo jako dostane?“
← „No, ty batohy se vrací. Ledaže by už byl nějak poničený nebo ošoupaný.“
← „V tom případě je ošoupaný. Takže si ho nechávám.“

Dneska bych na to samozřejmě šel víc diplomaticky. Batoh mi tedy zůstal. Jen jsem po čase zjistil, že jsou Lenovo batohy pro lidská záda čisté zlo. A tak jsem si šel vyzkoušet pár batohů od Deutera, a odešel jsem s tím, co vidíte na fotce. Jenže začíná dosluhovat.

❦

Zítra si vyzvedávám batůžek nový, abych mohl být i nadále váš #Batůžkář, #Programátor a #TrenérVyjednávání, co provozuje #BahenníLázně. A tak kdyby někdo toužil po tom nejlepším možném suvenýru po batůžkářovi, nabídky posílejte rychle, než skončí někde v popelnici. Podpis a věnování podle vašeho přání.

P. S. Batoh je stále použitelný, odcházejí pouze jednotlivé plastové přezky. Určitě není problém sehnat náhradní. Nebo vám ho můžu podepsat a může zdobit třeba prostory vaší kanceláře. Vypadá to, že bude dražba.

Na první rande se oblek nenosí. Ani se dopředu nepromýšlí témata, o kterých budete mluvit. Tohle dělají teoretici, kteří vám se vším poradí a všechno vysvětlí, a vy se pak divíte, že reálný život funguje jinak.

❦

Jestli si myslíte, že můžete z navazování vztahů eliminovat prvek nejistoty, ochuzujete se o tu největší zábavu. Jestli si vybíráte druhou stranu, abyste si ji dokázali povodit jako pejska, připravujete se o kouzlo skutečného oboustranného vztahu a respektu. Proti gustu žádný dišputát.

Čtu si tu v příspěvcích nekonečné nářky od lidí, kteří se zároveň snaží budovat kolem sebe auru tajemna a neomylnosti. Já mám to čtení ubrečených internetových příspěvků od osobností a influencerů vlastně rád. Týden co týden mi přípomínají, jaký být nemám a čeho se mám vyvarovat. Člověk se tak můžem lecčemu přiučit i od lidí, kterým to zrovna teď moc nejde. Jen musíte nechat lítost za dveřmi.

❦

Když už vám nejenom úplně cizí lidé říkají, že něco děláte nedobře, ale dostanete to naservírováno přímo od kamarádů… Já jsem takové chvíle zažil. Příjemné to v danou chvíli nebylo. Už několikrát mi takový okamžik připravil David Jaša. Bolestivou kritiku mi párkrát hodil do cesty Martin Decky. Kamarády z poslední doby nebudu v kontextu tohoto příspěvku raději zmiňovat.

Tihle a mnozí nezmínění jsou lidi, kterých si vážím. Těm budu volat, když budu v koncích nebo budu řešit nějakou velkou nejistotu. Protože vím, že nedostanu poplácání po zádech, ale povedou mě takovým směrem, abych se z toho dokázal vyhrabat.

Já už poslal do háje takových „kamarádů“, co mi potřebovali nutně poradit, když se jich nikdo neptal, a někteří se dodnes ozývají, že chtějí být znovu BFF. Nikdy jsme nebyli. Jejich pomoc byla jiná než od skutečných kamarádů. Když jsem nechtěl přijmout opravdovou kamarádskou radu, kámoši mě nenutili, uhli z cesty, nechali mě si rozbít hubu, a trpělivě vyčkali, jestli mi to dojde.

❦

Někdy je potřeba číst, kdo jsou opravdoví kámoši, a kdo jsou jenom „lidi kolem“. Čím máte víc peněz na útratu, luxusnější auta, lukrativnější kontakty… Tím těžší je rozeznat skutečné přátele. Když už fakt nevíte, na koho se obrátit, existuje na to starý trik.

Vylovíte ze své minulosti, ještě než jste tohle všechno měli, kamaráda, na kterého jste dávno zapomněli, protože vám to nikdy nežral. Možná budete překvapeni, jaký feedback dostanete od člověka, který nepotřebuje bojovat o vaši přízeň a může si dovolit vám na💩 na hlavu.

A pokud vám ten čas věnuje a ta 💩 na vás nahází, nejspíše je ochoten vám pomoct a naservírovat vám to tak, jak to z jeho pohledu skutečně vypadá.

#BahenníLázně #ZrcadloBatůžkáře

Ze stejného důvodu může být poznávací rande daleko lepší v kraťasech, tričku a teniskách. Někde v přírodě, kde je dress code daný prostě tím, že se tam v podpatkách projít nedá a luxusních hadrů je tam škoda. Pomůže taky zakončení s buřtem s hořčicí někde u ohně, ať je jistota, že ani jednoho nenapadne nějaká blbost.

V poslední době jsem se na tyhle věci ptal v kruhu důvěry kamarádů, co se zabývají mezilidskou komunikací. Tohle mi ovšem zároveň příjde jako ideální téma na #BahenníLázně.

❦

Adamovi jsem napsal, že pokud si mám vybrat mezi cizími dětmi a cizími dospělými, upřednostňuju pomoc dětem. K důvodům, proč to tak mít nebo nemít nastavené, už jsme se nedostali. Jednoduše vadilo už to, že si vůbec dovoluju to tak mít.

Chce pomáhat učitelům, a mně vysvětluje, že to v důsledku pomůže dětem. Tak ať to začne dělat! Pokud dokáže pomoct dětem prostřednictvím pomoci učitelům, za mě je to win-win situace. K tomu není potřeba přesvědčit mě na Facebooku, ale jít a něco udělat.

Ostatně původně to šel Adam tlačit Daniel Pražák, což je ten úplně poslední člověk, kterého bychom mohli podezřívat, že chce nějak učitele krátit na dostupné pomoci. Mně to přijde jako typický případ okopávání kotníků někomu, kdo se snaží, ze strany někoho, komu se nechce než diskutovat.

❦

Jenom pro kontext, původně šlo o přesdílení milého příběhu od Erik Tabery o učitelce, která se zajímala o to, jak se děti měly o prázdninách.

Já bych tedy ty prázdniny ve školním kolektivu kvůli možným sociálním rozdílům raději vynechal a soustředil se na to, co můžou děti prožívat společně, případně na jejich individuální zájmy. Ať pak není tématem to, že jedno dítě projelo celou Evropu, zatímco druhé ani neopustilo město. Stačí to, co je na dětech na první pohled vidět.

Ono se tomu nedá úplně vyhnout. Moje dcerka taky vyprávěla, kde všude jsme byli, ale dělo se to přirozeně. Žádné: „Tak, milé děti, teď si napíšeme slohovku na téma, čí rodiče měli na exotickou dovolenou, a pak vám to oznámkuju.“

❦

Já si ještě pamatuju na debilní nápady™ našich učitelů a třeba i vedoucích na táboře.

Jedna po nás chtěla obdivovat kluka, který na mě zbyl do stanu, protože má problémy se srdcem a stejně jezdí. Takže jsem povinně obdivoval blbečka, co mě napadl jenom proto, že jsem ho požádal, aby můj zavírací nůž nepoužíval na smůlu, když tam mám starý nůž, kterému to nevadí. A ve škole po nás třídní chtěl obdivovat mongolského spolužáka kvůli kulturnímu obohacení. Jenže se choval jako úplně normální český buran, jenom se nesnažil o dobrou češtinu.

Někdy to chce být na ty pozitivní projevy trochu opatrný, a hlídat, aby nebyly v cestě skutečnému cíli.

#Programátor #TrenérVyjednávání

Nahradí programátory umělá inteligence?

Archetypální příklad „debilní otázky“ bytostí toužících networkovat s programátorem. Rozvoj strojového učení a generativních transformerů v dohledné budoucnosti mění všechno. Proto oceňuju Eva Necasova a další, co se snaží doručit znalost umělé inteligence už malým dětem.

❦

Tak se aspoň ptejte přímo na to, co vás zajímá. Mám strach, že budu za několik málo let bez práce a bez užitku? Pokud mě nesestřelí zdraví nebo jiná katastrofa? No nemám. Ve své práci jsem zvyklý se rychle učit a rychle přizpůsobovat, což se záhy ukázalo i v rámci získávání vyjednávacích dovedností.

Mám pocit, že je zbytečné, aby se dnešní děti učily programovat? Právě naopak, dneska je to pro ně nejsnazší cesta, jak získat základy logiky, pochopit fungování okolního světa, a zásadním způsobem si zjednodušit všechna ostatní školní témata. Zbytečné je podle mého názoru neustále přemýšlet nad tím, kdo bude nebo nebude programátor.

Myslím si, že se nějak promění vývoj software? Tak to si myslím. Podle mě se promění zásadním způsobem. Ale klidně se může stát, že to v nejbližších letech uvidíte jen ve formě různých experimentů a jednotlivých projektů. Setrvačnost je i v softwarovém světě veliká.

❦

Spíše si všímejte, jak se k umělé inteligenci vyjadřují třeba překladatelé.

Nedávno mě takový Viktor Janiš požádal, abych si ho alespoň „vygůglil“, abych věděl, s kým mám tu čest. Měl jsem tu čest s člověkem, který se pokoušel okolí a nejspíše i sám sebe přesvědčit, že je v bezpečí, argumentem asi na úrovni „ChatGPT se mnou ještě neumí hrát šachy“, co jsem viděl tady na LinkedIn.

Viktor je možná dobrý překladatel. Možná i skvělý. Já nevím, tyhle věci zase tak moc neocením. Třeba takového Pána prstenů mi přijde lepší číst v angličtině, protože mi pokusy s archaickou češtinou přijdou víc směšné než vzletné. Ale číst se to v nejhorším dá, když člověk tu angličtinu nedává.

Posuzovat potenciál generativních jazykových modelů tím, že se posmívám „robotovi“, že někde udělal chybu, na mě působí dojmem, že takový člověk vůbec netuší, co žvaní. Zrovna překlady mezi jazyky už se dostávají na takovou úroveň, že se za chvíli ve většině případů najímat člověka prostě nevyplatí.

Do budoucna lze předpokládat, že se bude umělá inteligence jazyk nejenom učit, ale bude se i podílet na jeho tvorbě, a bude to dělat mnohem lépe než lidi.

❦

Stačí se podívat někdy na Alžběta Vintrová a její jednohubky.

Současná čeština je plná nekonzitencí a chyb. Jak si třeba vysvětlujete, že všichni chodí někam na tréningy, ale abychom dodrželi úzus, musíme jim z toho udělat tréninky. Přitom to neodpovídá ani každodenní mluvě, ani etymologii, prostě se tak někdo od stolu rozhodl podle toho, jak se zrovna vyspal.

A nebo se zkuste vyznat v psané i mluvené podobě ve všemožných bitech a bajtech. Já to píšu počeštěné, aby to dávalo aspoň trochu smysl, ale kolik lidí píše o „bytech“, když mají namysli bajty. A to jsme nezačali česky skloňovat francouzská jména.

#EjÁj

Software engineering myth no. 4: “Working with linked lists is difficult in Rust”

I've seen claims that linked lists are difficult or even impossible to do in a language with a borrow checker. I wonder where this opinion came from and why it is so popular. Implementing a circular list does indeed violate the borrow checker's ownership model, but this is pretty easy to overcome.

❦

We do discourage Rust beginners from using “unsafe” code blocks and ask them to keep all of their code covered by the borrow checker. Just like we discourage C++ beginners for using anything else than std::vector for simple lists of objects.

However, when introducing efficient data structures, using “unsafe” blocks and raw pointers is a natural part of the process. Even in C++ it is reasonable to keep the lower mechanics of the linked lists hidden from the user. Rust only makes this requirement more obvious by not compiling the lower level code unless you put it in the unsafe block.

There's no reason to be afraid of Rust's “unsafe” code any more than raw pointers in other programming languages. On the contrary, the “unsafe” is your best friend that lets you express that the safety of a certain block of code is the responsibility of the developer rather than the compiler.

❦

Building the proper abstraction and avoiding undefined behavior tends to be slightly easier in Rust than in C++. Using the resulting interface is much safer in Rust with the borrow checker verifying your application code. It just cannot check the implementation in case of circular data structures for you.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Software engineering myth no. 3: “Latency caused by garbage collection doesn't affect safety”

Safety is when you can be reasonably sure that your system will not harm people or cause damage. There are numerous aspects of safety, some of them more obvious than others.

❦

Some programming languages require garbage collection or even cooperative task scheduling. Both of these features rely on a runtime that executes code beyond your direct control, potentially introducing unpredictable latency. Nevertheless, certain safety-critical applications demand precise control over timing and execution to prevent malfunctions.

This implies that there are still scenarios where languages like C and C++, which do not rely on such features, are relevant. A newcomer in this domain is Rust, which not only allows direct control over executed code but also offers substantial safety enhancements compared to C and C++. This is what gives Rust a different position than C#, other managed languages or even Go.

What are these enhancements?

‣ Guaranteed memory safety in Rust application code even in parallel execution scenarios.

‣ Elimination of the undefined behavior phenomenon in application code and related software failures.

‣ Simplified data model and guidelines for “unsafe” library code that requires careful design and review.

Rust stands out as the sole mainstream language that offers developers direct hardware control while simultaneously enforcing critical safety guarantees in their code. While this alone doesn't guarantee complete software safety, it eliminates a significant class of bugs, allowing developers to focus on addressing issues that cannot yet be verified by the compiler.

❦

In some safety-critical systems, the timing of actions is crucial. Significant latency in responding to events can be as risky as making incorrect decisions. Therefore, it's not accurate to claim that garbage collection has no impact on safety.

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Pár lidí tady řeší, jestli mají na náš kurz vyjednávání, nebo už je to na jejich poměry moc peněz. Já si myslím, že není vůbec problém jeden nebo dva termíny přeskočit, pokud si zatím nejste jistí, že chcete do svých dovedností investovat kontinuálně.

A teď nemám namysli nutně další částky v řádu desetitisíců. Každá sranda něco stojí, i kdyby to měl být jen váš čas. Je lepší vystihnout dobu, kdy jste přípraveni se tématu věnovat soustavně a dlouhodobě. Třeba jeden večer za čtrnáct dní na klubových akcích, ale klidně taky pokaždé, když vyjdete mezi lidi. Já už po těch dvou a půl letech nedokážu s lidmi komunikovat úplně stejně.

Na druhou stranu se bavíme o akci, kterou mám v kalendáři, a kde můžete, pokud nenastane něco nečekaného, trénovat i se mnou.

❦

Jak říká Lucie Zitterbartová, spousta z vás tady na LinkedIn se interakce se mnou bojí. Jsou tu různí poradci, guruové a dokonce celé LinkedIn akademie, co mě raději blokují, než aby se naučili dobře komunikovat.

Pokud na to trpíte i vy, možná je ten správný čas potkat mě na cvičišti, kde si můžete v bezpečném prostředí vyzkoušet, jestli je fakt až takový problém ustát obyčejné #BahenníLázně, a jestli existuje i jiná cesta ven, než freneticky máchat končetinami a topit se hlouběji do vlastního bahna.

A pokud vám vrásky dělají jiní, mám pro vás dobrou zprávu. V rámci předchozích akcích jsem si vyzkoušel, že (nejen) já umím mnohé z děsivých osobností českého LinkedInu v rámci cvičení docela obstojně zahrát.

❦

Tak to určitě zvažte. Kurz bude na začátku listopadu, tedy doslova za pár týdnů. Určitě se velmi vyplatí ozvat se mi ihned, ať o vás vím.

#Programátor #TrenérVyjednávání

Raději sem dávám fotku cizího auta, aby mi zase „fanoušci“ nepomluvili to moje.

Koluje tu mýtus, že mě teď nemají rádi učitelé. 🧌 Ve skutečnosti mě nemají rádi ti, kteří potřebují neustále pracovat s dětmi z pozice síly. A zvláště pak ti, kteří tak činí i vůči dospělým a občas jim k tomu ujede i nějaká ta osobní frustrace či erotická fantazie.

#BahenníLázně

Přiznávám se, že na mě to zkusili jednou. Bývalá žena zafungovala naprosto ukázkově, a vykrývala mezery, kdy jsem byl tak konsternován myšlenkovými pochody druhé strany, že jsem nebyl schopný okamžitě reagovat. Já jsem se díky tomu vždycky znovu podíval do připravených poznámek, a vrátil se do hry v plné síle. A to nechodí na #MasteryClub, kde tyhle věci trénujeme.

Třídní učitelka si podle všeho zvolila strategii českého vesnického burana™:

‣ Zahltit
‣ Šokovat
‣ Převálcovat

Možná najdete mezi českými trenéry vyjednávání zastánce těchto typů strategií. U nás se s tímto doporučením nesetkáte. My nepotřebujeme, abyste si totálně rozbili vztahy, a pak za námi přišli s prosíkem o pomoc.

Metodička výuky a družinářka zvolily strategii přikyvování po vzoru „Mexova osmého gramatického pádu“. Já jsem se večer rozhodl pro strategii „uděláme bordel“ a ráno to změnil na strategii „nebudu se špinit jejich 💩“. Tato strategie mě stála desítky hodin práce, desítky tisíc ušlého zisku a výhledově stovky tisíc na školném. Doposud jsem přesvědčen, že se v celkovém součtu vyplatí.

❦

Štěkánka též nemá dítě na státní škole, a tak si může dovolit „dělat bordel“ na sociálních sítích. Kritizuje obvyklé české školské praktiky od notorického plýtvání časem dětí (protože na nich přece ve škole nezáleží) přes různé úlety vůči dětem a rodičům až po agresivní formu žebraní o toaletní papír.

Tak teď se jí to vrátilo od ostravského pana učitele ve formě komentáře o práci s jejími genitáliemi. To se v českém školství odborně nazývá „chyba jednotlivce“. Další chyby jednotlivců™ najdete v komentářích od Blesku až po sociální sítě, kde najdete další narážky na její sexuální život spolu s obsáhlými návody, jak měla danou věc přejít s grácií a nerozmazávat ji na veřejnosti.

Ona magická chyba jednotlivce™ se ovšem nevyhnula ani předsedovi pedagogické komory na jednání Národního konventu, kde označil poslankyni slovem do daného prostředí ne zcela vhodným, jak by řekl etiketář Denis Tureček.

❦

Jestliže si některý z učitelů myslí, že jeho nejlepší zbraní je zahltit, šokovat a donutit, tak nemám problém se dívat na to, jak si nese následky takového rozhodnutí. Je to věc jeho vlastní volby. Štěkánka má pouze zvláštní talent tyto lidi odkrývat po internetu.

Tak jsem se na 1. československém freelance meetupu po letech setkal s Robert Vlach. Anglickou verzi knihy s podpisem jsem na místě nevyjednal, a to ani když mi přišel na pomoc Peter Gabalec.

Akce jako taková byla fenomenální. V rámci debaty si dával Robert velký pozor, aby to neroztahal na dlouhé monology a vracel kontrolu nad situací vždy zpátky do publika. Já jsem si dovolil si párkrát říct o slovo, když se řešily věci ohledně cenotvorby webařiny, na čemž jsem se opakovaně spálil asi před patnácti lety.

Mám tu asi tak čtyři nové kontakty na LinkedInu, a to se o mně ví, že se snažím si nepřidávat lidi jen tak ze srandy jenom proto, že jsme si někde jednou podali ruku. Fakticky, kdo se nesebral a nevyrazil do Bratislavy, teď je správný čas litovat. 🙂

❦

Atmosféra setkání freelancerů a bratislavské Nové Cvernovky byla dobrá, a prý se chystají nějaká další evropská města, snad od Bruselu přes Budapešť až po Bukurešť.

A pokud jde o pražský a bratislavský vyjednávací #MasteryClub... Holt nepořádáme akce, kde bychom vozili lidi v drahých autech nebo přesouvali z akce na akci v private jetu. A tak nám vyhovují přesně taková setkání, kde vyjdeme mezi lidi a pobavíme se o tom, co děláme. A že zrovna pro freelancery je vyjednávání hodně zajímavé a zároveň hodně citlivé téma.

A zrovna freelanceři budou velice pečlivě vybírat, kde jim to přinese nějakou reálnou hodnotu.

❦

Tak snad příště v Budapešťi, nebo kam to zrovna vyjde. Taková destinace by se mi líbila, stačí nespěchat s vystupováním z vlaku, a jste tam! Snad jenom ten jazyk, aby nebyl problém.

It is indeed difficult and controversial to write about myths in software engineering!

People in the software development world tend to be opinionated and loud about everything from the users through their management to the world leadership. They become soft and vulnerable when they think you have just attacked their expertise and ways of work.

We must speak about good engineering and we must be able to compare it to bad engineering. That is what I have to say about software developer's insecurities about their own jobs.

It is not personal. It is not an attack on you.

❦

When I say that there is no good reason to learn PHP on the way to achieving mastery in software engineering, that is all what I say. It may be an inconvenient truth you don't want to admit. I may even be wrong. But you most probably have no means to go and persuade me to relearn PHP and promote it as the best achievement out there.

When I'm talking about the design flaws of C++ or of Linux, it is not your favorite Linus, Bjarne or another celebrity who I'm talking about. It is the design of the language. And it is flawed to the level that it is between very difficult and impossible to fix that in the next version.

Bad design leads to complex solution of simple problems. It costs you a huge lot of money. Maybe not as a developer who's paid per day of work but certainly as a member of the society. Even if the bad decisions were made by brilliant minds. Do you remember Tony Hoare's Null References: The Billion Dollar Mistake?

❦

Let's discuss the technical aspects of software engineering and design flaws of the past, current and future freely. It's not a shame to make a decision that later proves not to be the best one. We've all done that.

#SoftwareEngineeringMyths

Follow me for the next software engineering myths and check the hashtag above to look for the past ones.

Linux is switching long-term support releases from six years back to two years.

Great step. Better to spend the energy on the future than on free support of the legacy. Two years are good enough to give small players time to switch and the change could even improve the contact between the project and the users.

Who needs to freeze the kernel version for many years can certainly get extended commercial support on top of the two-year community support. This can also help the distributors providing such support.

❦

So far I see no significant drawbacks at all.

#SofrwareEngineering #EmbeddedSoftware

I don't particularly like online events like the recent #eBPF summit. But at the same time I love the fact that they are available.

At the time of the “summit”, it wasn't possible for me to attend from the beginning due to a course that I was attending. But after the training I chose to walk, grab some fast food, and turn on the live stream from this miniconference.

❦

For those of you who don't know, eBPF allows you to create constrained pieces of bytecode that can be run in the kernel as a reaction to specific events. You can use it for tasks like network traffic filtering but also for tracing, processing and logging all sorts of events.

I didn't use it for the purpose that Thomas Graf and probably most people involved in the summit do. But a few years ago I went the Brendan Gregg way and used it with the perf events tracing subsystem in Linux to track down latency issues.

At the moment, I'm not using it for anything but I'm following the CO-RE effort that makes it useful for debugging embedded devices which is currently my predominant field. I'm pretty sure the need to get back to it will arise sooner or later and I love the way it unites kernel and user-space tracing.

❦

So while the truth is that I would live to see the lot of you (including Daniel Borkmann) in person, preferably at an on-premise event in Europe, even this little online thing is good.

#SoftwareEngineering #DebuggingAndTracing

“What could possibly go wrong?” ~Unknown Author

Nedělám to vždycky, ale na některých firemních kurzech máme s účastníky příjemnou neformální atmosféru a nebojíme se zabřednout do humoru a nějakého toho příběhu. Při posledním obědě řešíme plán na odpoledne.

→ „Ty budeš dneska potřebovat odjet dřív kvůli tomu vyjednávání v Praze?“

← „Nepotřebuju. Takhle to nedělám. Mám na vás rezervovaný čas až do 17:00. Budeme končit někdy před čtvrtou, a pak tu zůstanu, dokud budou nějaké individuální dotazy nebo diskuze. Většinou mi poslední den nikdo tak dlouho nezůstává, a lidi jsou po několika dnech rádi, že můžou jít odpočívat.“

Před čtvrtou hodinou oficiálně ukončuju kurz a rozdávám certifikáty. Účastníci zůstávají sedět a ptají se na hromadu věcí. Řešíme otázky faktické i názorové, diskutujeme nad věcmi, co nemají jednoznačnou odpověď. Končíme okolo 16:30, pomalu si sbírám svoje věci a dávám do navigace místo konání pražského vyjednávacího klubu.

❦

Na začátek klubu to navzdory relativně volné cestě nestíhám asi o dvacet minut a jsem za to rád. Účastníci mi věnovali čas a já věnoval čas jim. Přátelé z #MasteryClub to zvládnou chvilku beze mě.

Takový zájem o volnou diskuzi a prostor pro další dotazy mě těší, stejně jako si vážím doprovodu až k mému desetiletému Volvu. Je to dobré auto, a jsem si více než jistý, že mi před zákazníky ostudu nedělá. Pomáhá mi na cestách, a doufám, že tu se mnou bude dlouho.

#Programátor #TrenérVyjednávání #Brno

Může se programátor naučit vyjednávat?

Podle reakcí místních vyjednávacích hvězd a hvězdiček to vypadá, že by takovou věc neměl ani zkoušet. Teprve dnes mi plně dochází význam toho, co nám říkal Scott Tillema na letošním NegotiCONu. Někteří zřejmě skutečně nechtějí, abychom tyto dovednosti získávali.

A tak zatímco se spousta lidí z byznysu potřebuje nutně kdekomu zavděčit a kdekomu vyhovět, jako programátor jsem mohl dorazit na první #NegotiCON, učit se od těch nejlepších, a ještě o tom veřejně napsat, aniž bych se musel komukoli zpovídat.

Možná jsem si tím zavřel dveře na pár networkingových klauniád, ale zato se nikoho nemusím ptát, jestli se můžu učit u těch, kteří chtějí, aby se mi dařilo.

❦

Jako programátor jsem nikdy nemusel řešit, na které akce si vůbec můžu dovolit zajít, abych si to u někoho nerozházel. Ani jako začínající trenér vyjednávání nehodlám tyto podivné zvyklosti zavádět.

Já si stranu nevybírám. Patřím k těm, kteří mi dali důvěru, pomohli mi, a udělali všechno proto, abych se něco naučil a mohl to předávat dál. Pracuju s těmi, co se mě nesnaží zesměšňovat kvůli desetiletému autu nebo dotazu na kvalitní oblečení. Bavím se s těmi, se kterými je zábava, kteří si hned neberou každou krávovinu osobně, a nevyhlašují na mě klatbu podle toho, s kým se bavím a na jaké akce chodím.

Díky tomu se mě už dnes lidé ptají, zda se živím vyjednávacími tréninky. Tak neživím. Trénuju programátory v umění softwarového návrhu a psaní programového kódu.

#Programátor #TrenérVyjednávání #BahenníLázně

Je totiž docela velký rozdíl pomazat se bahnem v bahenních lázních a pomazat se exkrementem na záchodě. Lejno smrdí stejně na hradě i v podhradí.

You cannot visit a programming conference without hearing about Rust.

This was a talk by Jan Matějek at #PyConCZ 2023 in Prague, a conference that was supposed to be about Python. A similar situation was at #CoreCPP 2023 in Tel Aviv. Rust is a language that can successfully replace C and C++ in one area and Python or MicroPython in another.

I asked Jan to help me with my Rust lectures and the Rust community in Czechia just like Michal Vaner did when I first got involved in these matters. Let's see what Victor Ciura has to say about this after I saw his talk that was half about Rust even though it was for the Prague C++ meetup.

More and more people ask me about Rust at my other courses. It looks like my decision to learn Rust in 2018 wasn't a miss.

#SoftwareEngineering #Rust #Safety

Kdosi se tu podivoval, jak se vůbec někdo může ptát na tipy na oblečení. Moc nechámu, co je na takovém dotazu složitého nebo nesrozumitelného. Třeba já jsem nikdy neměl oblečení jako středobod vesmíru, a tak se v tom jednoduše tolik nevyznám.

Popravdě řečeno oblečením ani nevyjadřuju příslušnost k nějaké skupině, a ta myšlenka samotná je mi cizí. To už spíše přizpůsobuju oblečení situaci a tomu, co chci v danou chvíli říct nebo podpořit. Kromě toho jsem pro každou špatnost, takže jste mě mohli vidět už ve všem možném od kostýmu jednorožce či kocoura Mikeše…

Větší část života jsem se pohyboval mezi lidmi, kteří daleko více oceňují schopnosti než módu. Dokonce bych řekl, že jsem se v průměru oblékal lépe než ostatní.

❦

Na druhou stranu jsem měl důvod se oblékat lépe. Pracoval jsem prakticky celý život na dálku z domova. Každá návštěva kanceláře pro mě byla svého druhu svátkem, kdy jsem se opět potkal s hromadou lidí. To nelze tak úplně srovnávat s každodenními obyvateli kanceláří, kteří tam byli vlastně doma. A ve srovnání s mým obvyklým domácím fungováním byli zase daleko lépe oblečeni oni.

#Programátor #TrenérVyjednávání

Neposílal jsem na #PyConCZ nabídku přednášky. Popravdě jsem se tam ani nechystal jít. Ačkoliv mi bylo programování v Pythonu už víckrát v životě hlavní obživou, už dávno jsem se snažil přenechat pythonovské kurzy jiným.

Jenže mi došlo, že se naposledy konal v roce 2019, a tudíž je společensky nepřípustné, abych 2023 vynechal jenom proto, že toho mám hodně. Kromě toho mi to moc nevyšlo ani s předáním kurzů. Mám svoje specialitky, které mám připravené pro více jazyků včetně Pythonu. Navíc se k mému překvapení na konferenci docela hodně mluvilo i o Rustu.

Spoustu lidí jsem potkal opravdu po těch čtyřech letech a objevil jsem i zajímavé nové tváře. Na fotkách vidíte Petr Baudis, Svetlana Margetová a Katerina Falk. Na setkání se Světlanou jsem už nějakou dobu čekal, Kateřinu jsem doposud znal jen z divokých twitterových diskuzí, a vůbec jsem netušil, že dokáže takhle hezky mluvit o spojení programování a fyziky.

❦

Kateřina během své přednášky řekla, že je daleko jednodušší, když se fyzici naučí programovat, než aby vysvětlili programátorům, co po nich chtějí.

Teď možná pár lidí zklamu. Nejen že s jejím tvrzením souhlasím, ale dovolím si to zobecnit i na ostatní složité obory, kde potřebujete zpracovávat data. Programátoři můžou pomoct s uvedením odborníků do praxe, případně s implementací všech těch blbin okolo. Ale pokud jde o vědeckou práci, je podle mě daleko jednodušší naučit se zapisovat výpočty v Pythonu než se snažit do svojí práce zasvětit někoho, kdo těm datům nerozumí.

Python není těžký. Navíc práce s daty nevyžaduje prakticky nic ze softvérového inženýrství. Bohatě stačí naučit se úplné základy jazyka, a pak se vrhnout rovnou na specializované knihovny a nástroje.

❦

Ostatně to tak dělám i na kurzech. Jakmile mi někdo na úvodním kurzu řekne, že chce používat Python na datovou analýzu nebo statistické výpočty, a nikdy nechtějí tvořit ucelený software…

Říkám jim, ať neztrácejí čas na pokročilém kurzu, a přijdou raději rovnou na specializovaný kurz na to, co chtějí s Pythonem dělat. Sám jsem byl před časem na kurzu datové analýzy, a byl to pro mě fenomenální zážitek. Měl jsem se po absolvování stát záložním lektorem, ale prozatím se do toho nepouštím.

#Programátor #TrenérVyjednávání

Naštěstí nemusím hodnotit výkon kolegů lektorů, a tak se můžu soustředit čistě na přínos toho kterého kurzu mně osobně. Tentokrát vydá zcela konkrétní přínos na několik stránek mého elektronického zápisníku.

Python používám už skoro dvacet let a testování je běžnou součástí mého pracovního života. Většina témat pro mě není nová, a tak nehledám přínos zrovna v osnově kurzu. Jsou to naopak drobnosti. Vidět při práci jiného lektora, vyzkoušet si jiné nástroje a postupy, poslechnout si úplně jiný výklad těch stejných věcí.

Jít na kurz je pro mě něco jako svátek. Nedělám to často. Když už mám někde trávit celé dny, chci si taky něco odnést.

❦

Tenhle kurz mi dal opravdu hodně. Až budu kurz testování v Pythonu dělat já, bude vypadat trochu jinak. Nasbíral jsem zkušenost a poznámky z kurzu, abych je uplatnil ve vlastní verzi kurzu, ale třeba i v rámci diskuze o návrhových vzorech. Dokonce mě napadlo vytvořit další kurzy na testování v různých dalších programovacích jazycích. Takové testování v Rustu nebo C++ by určitě dávalo smysl.

#Programátor #TrenérVyjednávání

Obratem jsem hned několik věcí použil na vlastním kurzu návrhových vzorů a další věci čekají v zápisníku na pozdější zpracování.

Praha patří mezi města, která přitahují žijící legendy. Tak jako tu člověk mohl potkat Linuse Torvaldse třeba na konferenci #LinuxCon 2011 nebo Bjarneho Stroustrupa na meetupu v době schválení C++20, tak bylo možné potkat Garyho Noesnera na konferenci #NegotiCON 2023.

Jak už jsem minule zmiňoval, strávil jsem s Garym víc času než se zbylími dvěma dohromady. Když jsem potkal Linuse, neměl jsem nic konkrétního, co bych s ním chtěl probírat, navíc jsem neměl odvahu na akci takového formátu řešit nějakou společnou fotku. Bjarneho jsem musel ve skutečnosti odchytit ne v Praze, ale v Tel Avivu, a tam jsem byl rozhodnutý fotku získat.

❦

Pojďme si přestat hrát na to, že jsme nějaká zapadlá zemička sotva osvobozená od sovětského moru. Když tu v roce 2011 zahajoval LinuxCon, nechtělo se mi platit pár tisícovek za vstupenku. Nedělalo mi problém dát stejné peníze za cestu a ubytování, ale za akci v Praze mi bylo zatěžko to dát. Naštěstí mě tam OpenMobility protáhlo na „novinářský vstup“. Obratem jsem si nadával, že mě vůbec napadlo, že bych tam mohl nejít.

Musíme se naučit nebrat výzamné konference jako piknik, kam se chodí, když to zaplatí někdo jiný. Někdy může vstupné na konferenci působit jako drahá legrace, ale ve skutečnosti to může být cena za zkušenost ovlivňující další život.

Pro mě byl takovou life-changing experience letošní #NegotiCON, a co jsem se bavil s lidmi, nebyl jsem jediný. Pro někoho to bude příští ročník. Téma odhalování lží je sice trochu složitější než to letošní, ale neméně důležité pro byznys i pro každodenní život. A tak jestli už plánujete akce na další rok, tuhle jednu doporučuju zvážit.

❦

Žádné koučování a obecné seberozvojové kecy. Hezky rovnou k tématu a k řešení jasně definovaných problémů. Pokud můžu soudit z letošní konference a zákulisních informací, nabourání dosavadních postojů a představ přijde samo, když člověku dojde, že spoustu věcí neřeší tak, aby v první řadě vedly k cíli.

#Programátor #TrejnérVyjednávání

Software engineering myth no. 0: “C++ safety can be easily solved.”

I decided to start a series of mythbusting posts about software engineering. I had already written no. 1 and no. 2 when I attended Victor Ciura's talk at the CPPPrague meetup.

I knew it would be amazing and wasn't disappointed. For me, as a trainer providing C++ courses, it is useful to ask Victor and others about things that they would like developers to do or avoid.

❦

Victor spend a good time of the evening talking about languages that challenge the position of C++, notably Rust, Hylo and Carbon. It is clear that the C++ community has only started talking about memory safety after Rust changed the rules of the game. So far it looked like safety in the C++ language was either just pretended or outright ignored.

To be completely fair, there were a few standard library additions during the past 20 years that improved the options for the programmer. But these are just tools like smart pointers and techniques like the rule of zero. None of that can be compared to Rust's memory safety guarantees and thread data access guarantees. Nothing even close to the state of the art computer science.

On the other hand, Victor told us about some efforts and some attempts in the C++ community that imply the attitude towards safety began to change.

❦

The idea that we need to get extraordinary programmers in order to achieve even basic safety guarantees is already losing ground. Good programmers with great tools can already give better safety and great programmers can now shift their focus from trivial safety issues back to the problem domain.

While C++ is an incredible programming language, its lack of safety guarantees together with its unusual level of complexity makes it way too easy to introduce critical bugs and security holes. This is not going to change any time soon and probably cannot change without severely hurting backwards compatibility.

At the same time, there are huge lots of important C++ codebases that won't be switched to a safer language right now. That makes it important to think about safety even within the framework of C++20, C++17, or even older versions of the C++ standard.

❦

I cannot provide you with the same level of C++ mythbusting that Victor did for us at the meetup. What I can do is to bring the knowledge and best practices from various speakers I met in Prague and Tel Aviv to my courses in Czechia and other central European countries.

#SoftwareEngineeringMyths

Whether you love C++ or are using it for legacy reasons, the C++ meetup in Prague is a great opportunity to meet other developers and learn about the deepest corners of the language and ecosystem. Keep an eye on Victor for C++ myth and/or enjoy my own software engineering myths on Wednesdays. You can also follow Negotico for myths in a completely different field of study.

Busted! It is already clear that safety in C++ will be anything but simple.

Po dlouhé době vyrážím i tady v Česku na kurz, kde budu na straně účastníků. Budu se učit pracovat s Pythonem, konkrétně se zaměřím na testování.

❦

Kdo mě zná, musí si myslet, že si z vás dělám srandu. Python jsem začal používat v roce 2006 a psaní testů jsem taky nějaký čas věnoval. Takže by to mohlo vypadat, že se v tomto ohledu nepotřebuju vzdělávat, natož někde na kurzu v běžném tempu.

Opak je pravdou. Jdu za člověkem, který tyhle kurzy dělá a má s nimi zkušenosti. Už jsem u něj byl před časem na kurzu datové analýzy, taktéž v Pythonu, a bylo to fenomenální. Navíc si potřebuju taky čas od času sednout na stranu těch, se kterými pracuju a pro které kurzy připravuju. A kromě toho se na ten kurz prostě těším.

#Programátor #TrenérVyjednávání

V sobotu tu byla sranda. Přiznal jsem drobné potíže s cash flow. Kdo znáte #BahenníLázně, tušíte, že to byla v první řadě past na pitomce. A taky dost věrný popis mého odpoledne.

Skutečně se tady člověk musí prezentovat jako vášnivý čtenář Forbesu, co do sebe mezi šestnácti hodinami práce denně sotva stihne nasoukat michelinský oběd a projet svých pět aut? Vy všichni, jak jste tady, tomu rozumíte? Chtěl jsem zkusit, co se stane, když tady ukážu slabinu. Rozruch, co jsem tím vyvolal, ovšem předčil moje nejdivočejší představy.

❦

Reakce by se daly kategorizovat…

‣ Během krátké chvíle se mě ujalo několik rádců, radilů a poradců, kteří mi přispěchali vyjádřit hlubokou osobní lítost a zcela bezplatně mi poskytnout cenné rady. Je to od nich velice milé, a některá doporučení zcela jistě někdy v budoucnosti uplatním.

‣ Dost lidí se mnou veřejně nebo mimo záznam mluvilo o tom, že taky mají, nebo někdy v minulosti měli potíže s množstvím volných prostředků. Takový přístup je mi velice blízký, a obzvláště si vážím těch, co kvůli mě vyšli s kůži na trh v nehostinném prostředí sociální sítě pro úspěšné.

‣ Několik lidí aktivně zjišťovalo, jestli potřebuju pomoct, a co pro mě můžou udělat. Přišla mi zpráva od známého, že by v případě potřeby mohl postrádat nějaký ten desetitisíc. Tak toho si vážím hluboce, a těší mě, že žiju mezi lidmi, kteří by byli ochotni se kvůli mě na čas uskromnit.

Teď úplně nebudu řešit upřímnost či neupřímnost jednotlivých nabídek a míru zabahněnosti nechť si pořeší každý reagující sám se sebou. Já jsem si z toho odnesl, že přiznat slabost na sociální síti je v pohodě. Házeče exkrementů stačí úplně v klidu ignorovat. A naopak člověk zjistí, kdo je ochotný se sebrat a nabídnout pomoc.

❦

Naštěstí jsem před časem tak trochu studoval účetnictví a účetní pojmy, a tak dnes můžu ty dobrosrdečné rady oplatit. Seznamte se všichni, kdo jste tak ještě neučinili, s pojmem cash flow, a snažte se nepředpokládat, že to ve skutečnosti myslím nějak jinak. A ještě jednou děkuju, že vím, na koho se můžu v případě potíží obrátit, a koho raději vynechat.

#Programátor #TrenérVyjednávání #Člověk

Někteří jste si všimli, že jsem v poslední době psal o vyjednávání více než obvykle. 😼 To je dočasná záležitost. Pořád jsem programátor a amatérský matematik, a samozřejmě nikam z těchto zájmů neutíkám.

Kdybych vás s těmi odbočkami do vyjednávání už nudil, tak nezoufejte, neplánuju o tom psát dlouhodobě každý den. Čekají nás tradiční #BahenníLázně, sem tam něco ke školství, čas od času se vrátím k recruitmentu. Klidně mi nahazujte zajímavá témata z matematiky a programování.

Zrovna o víkendu se mě jeden člověk ptal, jestli mi aktivita na LinkedIn něco dává. Říkal jsem, že se to v čase docela mění. Tak mě napadlo tu hrubou časovou osu nasdílet i s vámi.

‣ 2016 – Ukončuju svůj LinkedIn účet, nikdy mi nic dobrého nepřinesl.
‣ 2017 – Píšu pro kamarády a známé, ale chodí mi vynadat úplně cizí lidi.
‣ 2018 – Uspořádám občas nějakou akci nebo jdu s lidmi na kafe.
‣ 2019 – Děláme si tu srandu z čekatelů na krizi pracovního trhu.
‣ 2020 – Mám tu už tolik známých, že mi to zpříjemňuje covidové období.
‣ 2021 – Přidávám clubhouse ohledně vyjednávání i programování.
‣ 2022 – Už mám ve svém kruhu dost lidí, které bych bez LinkedIn neznal.
‣ 2023 – Uvědomuju si, že mi kontakty z LinkedIn reálně změnily život.

Jaká je vaše časová osa využívání této sítě?

#Programátor #Batůžkář #Nebuď...

I get messages and connection requests from all sorts of people. Admitting that I leave most of the requests unanswered, this one caught my attention. What sort of scam is this? Given the circumstances I am inclined to ask Marijn Markus if he or others have seen anything like that.

I have no idea what TES Affiliate Conferences are all about and had no prior knowledge about TES 2023 in Prague. I have never before been approach by anyone seeking my presence at a conference to collect a SPAM database for a fee. I'm not even sure I want to know more about this shady business but maybe there are people who should know.

#SCAM #BetterSafeThanSorry

Be careful and not fall for fraud. I've heard about an increase of telephone scam in Czechia including the infamous Police scams previously known from the fraudulent data centers in India. There's also been quite a few examples of package delivery fraud and various money-loosing schemes in online flea markets and Facebook.

Also don't be greedy and don't let your bad situation get you involved in these or other fraudulent activities. There are usually better paths to follow in your life than become a miserable fraudster even when things start looking bad.

Kdopak nám to vstoupil na český vyjednávací trh? 😎

Karel Pošíval dorazil na #NegotiCON 2023, kde jsme se maximálně tak pozdravili. Adam Dolnik je pro mě žijící legenda. Matt Todd mi zatím nic neříká, ale to se jistě brzy změní. Kdybych dostal příležitost se od těchto lidí učit, neváhám ani minutu. A vy byste taky neměli.

Ačkoliv už mě Jan Mexo Rehak už nějakou dobu vede jako člena týmu Negotico a Tomáš Burda mě učí přemýšlet trochu víc byznysově… Nejsem s to mluvit o výše uvedených jako o konkurenci, natož po anglicku competitors. Nehrají na mém hřišti, a já ani nevím, co víc k jejich vstupu na český trh dodat.

❦

Pár lidí z vyjednávacího byznysu teď asi zapláče. Pokud vám jde o rychlé a snadné peníze, nechcete na svém trhu další konkurenci. Jenže takhle jsem ani jako programátor nikdy nepřemýšlel. Jestliže dokážete ocenit mistrovství, dobrou konkurenci zatraceně potřebujete!

Jako někdo, kdo se věnuje vyjednávání teprve dva a půl roku, vnímám příchod Karla, Adama a Matta trochu jako jsem vnímal setkání s Ivana Caha Sediva. Když je někdo takový se mnou v místnosti, přicházím o možnost hrát si na hvězdu. Není to tak dlouho, co mě Ivana usadila jedinou větou. Jsou to chvíle, kdy člověk takřka přirozeně přestává mluvit a začíná poslouchat.

Na druhou stranu jsem si dost jistý, že mi nikdo z nich nepřijde psát pod moje příspěvky, že jsem nikdy ničeho nedosáhl. Kdyby si to skutečně mysleli, tak se mnou budou jednat neutrálně, nebo za mnou jednoduše ani nepřijdou.

❦

Linus Torvalds za mnou taky nechodí, aby mi řekl, že můj kód a celá moje existence stojí za 💩. V minulosti to několika lidem napsal, ale to bylo, když se v rámci jeho projektu snažili dělat bordel s potenciálem způsobit reálné škody. Nehledě na to, že i Linus v určitou chvíli uznal, že je potřeba posunout komunikaci na méně hobby a více profesionální úroveň.

Přivítejme tedy spolu nový projekt na české vyjednávací scéně!

#Batůžkář #Programátor #TrenérVyjednávání

Doufejme, že se společnými silami podaří celý trh kultivovat, a především oslovit lidi, kteří měli doposud vyjednávání spojené s negativními pocity, a ukázat jim, že řešení konfliktů a dosahování dohod je téma pro úplně všechny.

Teď jsem chtěl ještě chvíli plácat o zvětšování koláče před jeho porcováním, a všechny tyhle věci, ale to můžeme nechat na jindy. 🙃 Teď je čas slavit.

Je krásný slunečný víkend, a tedy ideální čas ukázat trochu dobré vůle, a propagovat trochu i konkurenci. Pokud hledáte mistrovství a nejde vám jenom o honění trika, konkurenci potřebujete!

Včera jsem šel v tom největším horku více než hodinu lesem vyzvednout svůj vůz u automechanika. Vím, že bohatí to dělají jinak, ale já se po náhradním autě ani neptal. Ve čtvrtek jsem šel jednou cestou domů, v pátek jinou cestou zpátky pro auto.

Mám teď trochu potíže s cash flow. Nedržel jsem zrovna velkou likvidní rezervu na běžných účtech. Za poslední tři měsíce jsem utratil určitě přes půl milionu Kč nad rámec běžných nákladů. Ne všechno se mi takto rychle vrátí a za poslední dva měsíce nemám na účtech příjem.

❦

Poslední volné peníze utrácím právě teď. Pár tisícovek jsem půjčil kamarádovi v nouzi. Dva tisíce jsem platil v hotovosti při doplnění palivové nádrže. Se čtyřmi tisíci v peněžence jsem vyrazil do Kolína, protože moje boty už nesnesou pohyb ve společnosti.

Účet v obchodu s botami něco přes čtyři tisíce. Část ceny tvoří dva páry vložek do bot na oživení mé a dceřiny stávající obuvi. Vytáhnu z peněženky dvě dvoutisícovky a lovím drobné. Nejsou tam. Utratil jsem je po cestě, když jsem šel pozdravit starého známého, co má malou hospůdku a dal jsem si tam ovocného birella za 35 Kč a nechal mu 5 Kč dýško. To jsou částky, nad kterými mnozí z vás ani neuvažují.

Zkouším smlouvat, zapojím několik osvědčených taktik, ale ostřílená podnikatelka je neoblomná. Musím se ještě hodně učit, abych dokázal „vyjednat cokoliv“, i kdyby to mělo být v řádu pouhých desítek Kč.

❦

Nakonec rozděluju nákup a vytahuju kartu, na které se ještě pár stovek českých korun nachází. Fio banka nedávno zrušila minimální částky na účtech.

Po cestě k auto potkávám takového bělovousého staříka, jak stojí na velkém vozíku s hromadou „cenností“, aby z něj dosáhl do popelnice. Usmívá se na mě, a ptá se, jestli náhodou není ten den, kdy bych mu chtěl udělat radost a dát mu pade. Říkám, že dneska je ten den, kdy u sebe fakt nemám ani těch padesát korun, a že mi ještě pár drobných chybělo.

Nabízí, že mě založí, jestli potřebuju. S úsměvem děkuju, že už se mi to podařilo vyřešit, a přeju mu hezký den.

❦

Na těch pěších přesunech má člověk spoustu času přemýšlet, a nakonec je to lepší, než kdyby mi den nebo dva stálo před domem náhradní auto, se kterým zrovna nikam nepotřebuju. Ani ten LinkedIn nemusí být jenom o Bentley a Louis Vuitton a pro boty se taky nemusí hned do Pařížské.

#Batůžkář #Barefoot #Programátor #TrenérVyjednávání

Tak se přiznejte! Kdo z vás podnikavých je taky na začátku září ve stavu „čekání na peníze“ a jak se vám to přihodilo?

I got into a word exchange with one of the founding members of the so-called Association of Negotiators.

This person says that the most significant achievement of my professional career is the “mud spa” project whose main mission is to “spread manure”. It looks like they got a bit emotional about my satirical series on LinkedIn. Fair enough, no size fits all in humor. On the other hand, a counter-attack on my professional life as a whole and a purchase link to their book feels a bit desperate.

I've only been LEARNING negotiation since February 2021. Vít published the book in April 2017, giving him a head start of at least four years. I've been involved in programming for more than 20 years and I would never use that sort of attitude towards a novice in software engineering!

#Negotiation #GrowthMindset #Mentorship

I've had my reservations regarding this “Association of Negotiators” since its creation in January 2023. It was marketed as a trade organization but it doesn't seem to act like one.

What are the real goals of this organization and its members?

Jsem trenér vyjednávání. 🎉 Je to tak. Po dvou a půl letech práce na sobě jsem pod supervizí Jan Mexo Rehak vedl úplně první trénink vyjednávání ve svém životě. Od přípravy, přes konzultace, až po provedení a feedback.

Je to přelomová událost, ke které jsem nevědomky celou tu dobu směřoval. Asi před rokem jsem si poprvé troufl vyrazit na technickou konferenci s netechnickým tématem. Teprve posledních několik měsíců jsem věděl, že mě čeká vedení vyjednávacího tréninku. Pak už bylo jen otázkou, zda to odložím o další měsíc či dva, nebo seberu odvahu a udělám to.

Svoje dítě učím, že jestliže v danou chvíli existuje jeden zjevně dobrý krok, nejlepší je ten krok prostě udělat. Když jsem zjistil, že neexistuje žádný relevantní důvod svoji premiéru dále odkládat, zeptal jsem se, co musím udělat, abych nejbližší trénink mohl vést.

❦

V životě jsem si u nově připravovaných věcí prožil horké chvilky. Nechci se chvástat ani rouhat, ale tentokrát jsem se jenom těšil. Možná je nakonec přece jenom snazší začít trénovat vyjednávání než programování.

#Negotico #MasteryClub #Programátor

Jsem programátor a #batůžkář. Dobírá si mě kvůli tomu už nejeden soft skills trenér a autor knih o vyjednávání. Prý se snad dokonce ze mě stává vyjednávací guru. Možná teď někoho zklamu, ale takové ambice skutečně nemám. A co víc, guru může být jenom jeden.

#BahenníLázně #AsociaceMarketingovýchProduktů

Jednu věc si podle všeho vážení ministranti neuvědomují. Zapojením se do přísné hierarchie se vzdávají své jedinečnosti a odsuzují sami sebe do podřízené pozice, kdy jim nezbývá než soupeřit o přízeň alfa samce.

Ve vyjednávání často používáme takzvanou sázku na budoucnost. Vypadá to, že si někteří vsadili na to, že jejich budoucnost stojí natolik za houby, že bude výhodnější si zalézt pod stůl a vyčkávat, jestli nepřiletí špatně okousaná kost.

Jistě je příjemné se nechat občas podrbat za ouškem a nechat si od páníčka pochválit vydané knížky a někdejší slávu. Jenže postupem času budou pejsánci více a více vnímáni už jen prostřednictvím páníčka. Pochopitelně o ně bude páníček pečovat a chránit je. Dokud budou užiteční a nebude moc velký účet za veterinu.

❦

Skutečně se nemusíte bát, že by se programátor postupem času proměnil ve vyjednávacího guru. Analytické myšlení jen tak z hlavy nevyženete, a ultimátní sebestřednost se v ní taky jen tak nezrodí. Ostatně se stačí podívat, jak dopadl Guru Jára, který se v srpnu tohoto roku s velkou slávou vrátil do Česka. Tento druh marketingu snad raději přenechám jiným.

Kromě toho, co bych já asi tak dělal se smečkou poslušných pejsánků?

#AbsurdníDrama #MůžeObsahovatStopyHumoru

P. S. Věděli jste, že si můžete u věhlasného autora literatury o vyjednávání koupit unikátní know-how v oblasti posílání hromadných e-mailů?

Třídní schůzky na #Montessori způsob. Nejprve si děti i rodiče vyberou z ukázkových témat. Samozřejmě skončím u matematiky a jako jediný dospělý skládám s dětmi trojúhelníky.

Potom naprosto luxusní chleby s pomazánkou. Přísun čaje už ani nevnímám, ten je tam k dispozici vždycky. A nakonec vyhnat děti na zahradu a udělat si samotnou třídní schůzku jen v kroužku dospělých. Zápis schůzky pošlou se všemi potřebnými informacemi e-mailem.

Tak to ještě nebylo všechno. Na terase na nás čeká ještě oběd a příležitost se bavit mezi sebou. Tady se asi nebojí, že se budou rodiče příliš přátelit mezi sebou, a škola pak nebude vědět, co s nimi.

Asi to úplně nesnese srovnání s večerní schůzkou na klasické škole, kde člověk popíjí maximálně tak pití z lahve, kterou si sám přinesl, a fotí si slajdy promítané špatným projektorem, aby to nemusel opisovat a přitom mu neuniklo něco důležitého. Pak jde na kafe a panáka, že to má za sebou.

❦

Málem bych zapomněl, že za tohle všechno platím. Dokonce se mě dcerka nedávno ptala, jak je možné, že si za to berou peníze, když jiné školy jsou zadarmo. Ona to z jejího pohledu ani není hloupá otázka. Řekl jsem jí, ať se jich klidně zeptá na účetnictví, jestli jí zajímá víc. Tady se snadno zapomene, že to člověka stojí ranec peněz.

Ale co už, zase neutrácím za auta. 🙃 Tak tam holt vedle Tesly zaparkuju desetileté Volvo. Zatím to nikomu nevadilo. Takovou věc řeší snad jen pár expertů online, kterýchžto názor na můj vozový park má cenu 💩 na botě.

#Batůžkář

Protože se toho v českých vyjednávacích vodách děje v poslední době opravdu hodně zajímavého, rád bych veřejně poděkoval Jan Mexo Rehak, že mě ve správnou dobu k tomuto tématu dostal.

Dotáhl mě až na historicky první pražský #NegotiCON. Kdo jste tam byli, tak rozumíte tomu pocitu, že jsem u toho byl a to už mi nikdo nevezme. Ale co vlastně Mexo udělal, co jiní neudělali? Slavnou knihu od Chrise Vosse už jsem měl přečtenou a s nějakým tím českým vyjednavačem už jsem se na pár akcích taky potkal. Musel tam být nějaký moment, který změnil situaci.

Je to vlastně banální. Řešili jsme nějakou moji záležitost, na konkrétních detailech už nesejde. Mexo mi řekl, že na to mám, poslal mě do hajzlu se všema výmluvama, a řekl mi, že jestli budu ještě chvíli držkovat, tak mu můžu začít platit jeho hodinovku.

❦

Uvěřil jsem, že na to mám, všechny výmluvy jsem poslušně poslal do hajzlu, a řešil jsem už jenom to, co bylo potřeba k dobrému výsledku. Díky tomu jsem zjistil, že vyjednávání není poslední možnost, po které sáhnout, když všechno ostatní selže, ale že to může být vlastně docela zábava.

Když se vaše slabina stane vaší zábavou, tak se začnou dít věci. Nejprve začnete opatrně zahazovat staré zvyky a postupně oťukávat, o co jste se vlastně celou tu dobu připravovali. Následně najdete spoustu přesahů mimo samotné vyjednávací téma. Otázka, proč to děláte, se začne pomalu měnit na otázku, proč jste to neudělali dřív.

Doražte na #MasteryClub v Praze nebo Bratislavě.

#Batůžkář #Volvo #SoftSkills

Software engineering myth no. 2: “Performance has nothing to do with the choice of a programming language.”

I noticed a claim that it doesn't matter if your code is written in Python, C#, Java, Go, C, C++, or Rust. Surely the CPU doesn't care how the machine code it executes was created. But does the language choice really have no significant performance impact?

❦

Performance is not a scale.

Sometimes you are more interested in throughput. Other times you care more about latency or even just control over what gets executed. From the list above, Python, C#, Java and Go are typical examples of tools relying on runtime environments. That means it's not you who's in control of what gets running and whether execution of your code gets interrupted.

On the other hand, C, C++ and Rust are environments that give you complete control over what gets executed and when. They do not provide garbage collection in the background, nor do they rely on a built-in event loop and executor or interpreter.

It may not matter in your case but it makes the runtime-free languages eligible or preferable for certain tasks like bare-metal programming or when compiling to WebAssembly to target web browsers.

❦

Performance of Python code will typically get nowhere near the possibilities of C, C++, Rust and even Go or C#. The overhead of Python object model is simply too big to compete. You can use external libraries like NumPy to avoid some of the overhead. You can use alternative implementations like GraalVM to generate code that assumes static types in Python. But these are just techniques to dodge the inherent performance limitations of Python.

Even among the full-control languages there may be differences in the control of CPU cache locality. Some languages may provide easier and more idiomatic ways to control the locality of data structures, while others may even lack the necessary tools. And this may not be the only property of the generated code that matters and that is related to the programming language and toolchain.

#SoftwareEngineering #Mythbusting

Software engineering myth no. 1: “Test-driven development is a complete waste of time.”

Honestly? I don't understand this position. I've seen software modified over a period of time, similar bugs reappearing and even the most basic assumptions about the behavior of the code broken.

❦

In mathematics, counting in two ways or verifying the solutions is a neat way to avoid mistakes. Double accounting and similar techniques provide the same service in economics. In software engineering, we have tools to verify certain properties of the code.

Test cases in test-driven development describe our assumptions about code we have not yet written. Later they form a machine-readable documentation of behavior that can also be automatically verified.

Assumptions written in form of test cases hold for all future releases as long as they still apply. But that's not all. When used in test-driven development, the change from negative to positive result also denote the exact modification that adds a feature or fixes a bug.

Using the unit test scope ensures that you don't have to think about other components and work with well localized assumptions. Writing unit tests may inspire good software design and good software design can lead to better testability on the unit level.

Of course this won't catch all possible bugs. It also isn't as pretty as having automated correctness proofs. But in many cases it's the most readily accessible tool to eliminate certain classes of bugs.

❦

I would love to here from the folks who claim that unit testing and test-driven development are a waste of time. How do they avoid bugs that are typically mitigated by automated testing and verification? How do they make sure the customer won't see a bug in the future that has already been reported and fixed for them?

#SoftwareEngineeringMyths

BUSTED

Kamil suggested that I would write more about my views on software testing. The concern was that even the tests need to be tested for their correctness.

Let me tell you a story. When I worked on NetworkManager, it was too easy for me to come up with a change that would have side effects and break something already working. What did I do about it?

‣ Isolate the system layer into a single component. I started with the Linux netlink interface for kernel network configuration.
‣ Create a mock system component so that other parts of the software can be tested through system-independent unit tests.
‣ Create tests to check that the real system component works on Linux and that the mock system component behaves the same.

This was a bit tough. Even the difference between immediate effects on the kernel and delayed events was significant. Only then it was useful to start working on the unit tests.

❦

Bit of a disclaimer here. I love automated testing. And I love test-driven development. These are things that make perfect sense to me and I tend to maximize the coverage of the software components.

But what makes TDD so useful is that you do test the tests before using the tests to test the software. Sounds too difficult? It isn't. In the simplest form you just follow a simple procedure.

① Create a test and make sure it fails in the current revision.
② Make a modification to provide the requested behavior.
③ Verify the respective test doesn't fail after the change.
④ Check that the state of all other tests is unchanged.

This gives you certain useful guarantees. What you are observing is not just that the test succeeds for all later revisions, but also that the modification is what made the test result change from failed to succeeded.

❦

It is not particularly sophisticated. But you can easily add new tests whenever you see a new edge case in the code or even when solving a customer case. At the same time the tests serve as a fallback for lacking documentation. You can simply document the behavior that's already verified by the tests.

Very often the tests reflect a flaw in the requirements and the discrepancy is easier to spot in the tests than in the code.

In addition to tests covering certain cases, it can be useful to work with programming languages and tools that can also provide universal guarantees based on code analysis rather than running pieces of code. Look at Rust, Ada SPARK, Idris 2 or more. This requires static typing for obvious reasons.

#SoftwareEngineering

Lukáš už ty #BahenníLázně zřejmě potřebuje. 🙃 Taky mě v minulosti pár lidí odkázalo na nějaký ten websearch.

Měl jsem radost? Asi ne. Člověk to v tu chvíli vnímá jako odpálkování. Ale naučilo mě to, že je někdy lepší nejdříve jít na ten websearch, a pak teprve se zapojit do diskuze.

Proč?

‣ Naučím se v krátkém čase víc, než mi dotyčný může nebo chce poskytnout.
‣ Není v pohodě si místo toho uzurpovat čas a energii toho druhého.
‣ Po dohledání informací se můžu zeptat mnohem smysluplněji.

Člověk nese za svoje otázky odpovědnost. Za jejich obsah, ale i za čas, místo a kontext, ve kterém otázku pokládá. A nakonec i za to, jak se srovná s (ne)odpovědí.

❦

Často odpovídám na naprosto základní otázky z matematiky a počítačové vědy. Protože mě základy a začátečnické pohledy baví. Jiný vás s tím nevybíravě odpálkuje, a vy si řeknete, že to je arogantní hovado. Není. Jenom má jinak postavené zájmy, a vy jste se do nich zrovna netrefili.

U mě se taky můžete netrefit. Tuším, že to byl zrovna šatnář Denis, kdo mě učil na některé otázky reagovat „Děkuji.“ a samotnou otázku nechat bez odpovědi. Říkám tomu diplomatické odpálkování.

Podle mě je nejdůležitější při jakékoli komunikaci slepě nepředpokládat, že ten druhý člověk přemýšlí jako vy. Pak taky nedělat hned ze všeho černé závěry a nevyvozovat z nějaké situace definitivní stav. A nebát se lidi občas odpálkovat, aby vás nezahltili.

❦

Takže, milí zlatí, u mě jsou pravidla jednoduchá. Ptejte se, na co chcete, já vám, na co chci, odpovím. 🙃 A když už moc tlačíte na pilu, a odpovědí se dožadujete, podívejte se na nohy, jestli už se vám neboří do bahna.

It's great when attendees are not shy and speak up about their experience, whether it's about programming, software design or interpersonal interactions. This is what one of them told me.

‣ “Some people outright refuse the singleton and call it an anti-pattern and don't even want to talk about it.”

Avoiding the singleton is a perfectly valid strategy. Any sort of globally accessible state in the program poses a barrier to testing, extensibility and possibly comprehensibility of the code.

So why do we call it a design PATTERN?

❦

Because it solves a problem. It is often used to manage access to a single resource introduced outside the control of the program. It doesn't make much of a change whether you use a global variable, a singleton or a context object. It is the shared state that matters.

These are some of the typical scenarios:

‣ Operating system interaction. Many system calls are process-oriented rather than resource-oriented and thus often require centralized management inside your running program.

‣ Service connections. It is often not desirable to make connections to services, local or remote, for each component or request. In that case you also need to centralize the connection management.

‣ Sometimes it's more about administrative limits. If you are only allowed to open one connection from your program, it needs to be shared somehow. If you're allowed to make sixteen connections, you still need global state.

‣ Some libraries provide singletons or global state for various reasons. When you need to use the library, it's not up to you to decide. You have no chance but to adapt to what you have.

‣ Even things like memory management tend to be centrally managed in the running program. There might be a few singletons out there in your program that you're not even aware of.

‣ You may need to collect program-wide statistics and logs or synchronize access to persistent ones. Debugging and instrumentation also tends to be done via global structures.

‣ Even the user accessing the user interface is just one. Various components may be involved in serving the user but the interaction tends to be centralized and adapted to the focus of the user.

It might indeed be beneficial to avoid singleton whenever you don't need to keep track of shared resources. But when you do need some shared state, singleton is a valid solution. It can be represented by a static global object, creating on-demand using a function call or even be synchronized across multiple threads.

❦

Design patterns are just ways to achieve things that appear every now and then until they become well known. Like any other tools, they can be used for the good or for the bad. We also don't say that JavaScript is a bad language.

#Rust #CPlusPlus #Python #SoftwareEngineering

Or do we? 🙃

P. S. I find myself wondering if I sometimes talk too much.

Zdá se, že hejtry téma mého desetiletého auta ještě neopustilo. 😼 Jedna dáma tu z nějakého důvodu řeší, že nemám Bentley. Asi se bude muset svézt s někým jiným. To už mi taky jeden na dotaz ohledně tepláků na Twitteru radil Louis Vuitton v Pařížské.

#BahenníLázně #Batůžkář #Jemelkoviny

Jak dlouho vlastně můžu recyklovat tak stupidní téma jako koupi desetiletého auta, aby se o tom v kuloárech LinkedIn stále mluvilo? Jak to psala Míša Chramostová o bulváru, neustálem boji o pozornost a vodění čtenářů za nos?

Po českém LinkedInu obchází strašidlo… 🙃

Ve své nové hře mě Lucie Zitterbartová označila mimojiné za postrach učitelů. Lucka si dělá srandu, tak to musím uvést na pravou míru, kdyby to náhodou vzal někdo vážně.

Nedávno jsem si tahle dovolil bránit Štěkánku, která udělala ve své skupině chybu a omluvila se. Chyba se totiž v tomto prostředí neodpouští. Naopak i přiznanou chybu mnozí považují za „free pass“ k všeobecnému pokárání a poučení. Ostatně tento vzorec chování všichni znáte.

❦

Nejsem učitel. Jenom učím lidi – přesněji řečeno pomáhám lidem, aby se naučili – různé dovednosti. Pomáhám lidem různého věku se vším možným. Neaprobovaně. Podle vlastních pravidel. Zejména s následujícími tématy.

‣ Matematika
‣ Přírodní vědy
‣ Programování

A začátečníkům zvláště v poslední době.

‣ Plavání
‣ Vyjednávání

Štefan říká, že jsem ajťák. Takové přezdívky si laskavě nechte pro sebe, pokud chcete, abych se s vámi nějak bavil. Jestli se to někomu líbí, ať si tak říká sám. O sobě Štefan tvrdí, že je pokrokový učitel a že se snaží jednat se žáky dobře.

❦

Podle mě Štefan lže. Možná všem okolo, možná i sám sobě. Už se „kamarádíme“ delší dobu. Pečlivě mě následuje a vždy mi znovu chodí vysvětlit to samé – že se mu nelíbím a že se mám polepšit. Sám sobě nejspíše nalhává, že stačí cizímu člověku opakovat stále stejný požadavek tak dlouho, dokud se dotyčný nepromění v kouzelného jednorožce a nezačne zvracet duhu.

Pravdu má v tom, že mi vůbec nevadí vzít něčí veřejný projev, udělat si snímek, a použít ho na #BahenníLázně. Jsem holt #Batůžkář a tyhle #Jemelkoviny mi přijdou svým zvráceným způsobem zábavné.

❦

Pokud ovšem nechcete sami sobě lhát, můžu vás například pozvat na #MasteryClub, kde si můžete vyzkoušet komunikaci a vyjednávání v bezpečném prostředí.

Vyjednáváme každý den. Se zákazníkem, šéfem, dětmi, nebo zrovna s učitelem, co si myslí, že se zrovna u něj v kabinetě nashromáždila všechna moudrost a spravedlnost světa, a že vaše dítě je jeho největší problém. Třeba mu pak dokážete citlivě vysvětlit, že je vaše dítě celkem v pohodě.

Firmy vyhazují programátory. V zahraničí už si recruitment na místo obvyklého lovu mne ruce na žně. Odchází teď i lidé, kteří pracovali deset a více let u jednoho zaměstnavatele. Nastal konečně ten čas, kdy první budou poslední a poslední budou první, nebo se zopakuje známá situace z doby covid-19?

Jak obvykle vypadá recruitment z pohledu programátora?

‣ Dislikeable. Většina pracovního kontaktu s recruitery je nějakým způsobem nekomfortní a nepříjemná, a člověk se mezi nimi často cítí jako v hospodě s protivnou servírkou. Kdo nevěří, najděte si 42. díl podcastu Nelidské zdroje.

‣ Disrespectful. Většinou se ti lidé chovají, jako kdyby moji práci považovali za nějakou blbinu, za kterou by se snad ani nemělo platit. Chodí na schůzky pozdě a nepřipraveni. Obecně nemají dobrý vztah k oboru, ve kterém se pohybují.

‣ Untrustworty. Nemůžete se spolehnout ani na polovinu toho, co vám řeknou. Většina poskytnutých informací je zavádějící, mylná, nebo zcela vylhaná. Člověk neustále čeká, co všechno bude nakonec jinak.

Máte pocit, že přeháním? Jestliže jako první myšlenka při turbulencích na trhu běží: „Tak, miláčkové, a teď si vyměníme role. Teď se my budeme schovávat a vy nás budete hledat.“, pak podle mého splňujete všechny tři výše uvedené body.

❦

Jiná věc je, co se na trhu doopravdy stane. To se dost těžko předvídá. Moc nesleduju čísla, spíše se bavím s konkrétními lidmi. Spousta z nich má skutečně pět, deset i více let zkušeností a mnozí se tak trochu zasekali v určité roli.

Už vidím, jak jsou takoví nabírání stylem: „Člověče, ty vypadáš dobře, tys to dělal už deset let. Nechceš to dělat dalších deset let u nás?“ Co myslíte, je převlečení kabátu a odsloužení dalších roků největším snem a přáním takového člověka? Nebo bude hledat něco nového?

A kdo mu to něco nabídne, když na to ten člověk nemá oněch magických pět, deset nebo patnáct let zkušeností? Spojovač životopisů a job deskripšnů?

❦

Odvozovat svoje štěstí a svoji hodnotu od toho, že za mnou někdo „přileze“, až se mu konečně nebude dařit, není moc dobrý mindset. Tím spíše, když se skutečné zlato bude prodávat úplně jinde, a vám zdroje časem zase vyschnou.

#Batůžkář #BahenníLázně #Jemelkoviny

Prý bych neměl oslavovat koupi desetiletého auta jako úspěch, a že snad někomu závidím nějaké Mercedesy či Louis Vuitton. Výtečný odhad na lidi, to nemohu říct. 🙂 Jo a taky že si snad myslím, že někoho doženu.

Vy, jak jste tady, tomu rozumíte?

❦

Nikoho prosím nedoháním ani nepředháním. 😲 Jsem programátor. Věnuju se vyjednávání teprve dva a půl roku. Takové ambice nemám ani ve snu. Mexo mi pomohl, když jsem potřeboval. Já bych rád pomohl dalším.

Nikomu neslibuju Bentley. Co můžu právě teď nabídnout jsou přesně takové drobné úspěchy a radosti, jako jsem prožíval, když jsem si domů přivezl desetileté Volvo. Chci pracovat s vámi, kdo přemýšlíte, ptáte se, pochybujete, a umíte si náležitě užít i ten nejmenší úspěch, který tam venku nikoho neoslní.

Na mě se můžete obrátit, když žádné guru ani šamany nehledáte, a chcete si věci vyzkoušet jednoduše a od základů. Někdy k úspěchu stačí jenom maličkost, o které budete do poslední chvíle pochybovat. Jsem programátor, cynik a sókratik, za pochybnosti vás fakt nevyhodím.

#Batůžkář #BahenníLázně #Jemelkoviny

P. S. Mercedesem jsem jednu dobu jezdil. Měl tak asi dvacet let a byli jsme docela kámoši. To jen Louis Vuitton a Bentley si vždycky znovu hledám na internetu, abych to vůbec napsal správně.

Tak jsem (skoro) naučil další dítě plavat.

Bála se pomalu vkročit do vody po pás, stoupnout do vody, bála se nechat se vyzvednout až na krk i na suchu. Při každé drobné nepříjemnosti spustila neustávající jekot. Udělat mi tohle moje dítě, tak ji čapnu, odvedu pryč, dovedu na nejbližší vlak a jedeme domů.

Je to tak, cizí děti jsou super trénink na aspoň částečné sražení přehnaných nároků na ty vlastní. Jakmile totiž člověk ví, že to dítě nejpozději za pár hodin vrátí a dál to nemusí řešit, začne s ním jednat víc uvolněně a v pohodě. Aspoň mně to teda funguje. Moje matka taky byla na cizí hodnější.

→ „Já to nezvládnu.“
← „Taky jsem se bál vody a výšek.“
→ „Fakt?“
← „No jasně.“
→ „A to ses ani nemyl?“
← „Já se bál jenom hloubky.“
→ „Já chci plavat. Budeš mě držet?“

Někdy se nepotřebujete učit hned od těch nejlepších. Nikdy jsem nebyl nejlepší plavec a dodnes mám z vody docela respekt. Tomu strachu docela dobře rozumím. Došlo i na vyjednávání, až bych řekl prachsprosté licitování.

→ „Já chci jít plavat.“
← „Tak jo. Ale mám podmínky. Odnesu tě tam na krku.“
→ „Já se bojím.“
← „Takové jsou podmínky.“
→ „Na záda.“
← „Na krk.“
→ „Tak ale budeš mě držet za ruce.“
← „Jasně.“

Všechno šlo dobře, postupně jsme se zbavili i toho nesnesitelného jekotu, dokud nedošlo na loučení. Tam už to byla těžké improvizace. S brekem nám všem řekla, že až odjedu, tak už jí nikdo nebude učit a ona nebude moct už nikdy plavat. Když jsem jí říkal, že je to na ní, aby si to s tátou domluvila a šli plavat, tak už mě asi ani neposlouchala. Určitě to zvládne.

#Batůžkář

Vybírejte si k sobě lidi podle jejich soft skills. Hard skills nemusíte řešit, ty už se každý snadno doučí!

Nemůžu slíbit, že vám tato metoda přinese úspěch a prosperitu. Jsem si ovšem naprosto jistý, že uděláte radost všem lidem, které baví někoho něco učit. Ani já nemám problém se za vámi zastavit a projít s vámi vše od tranzistorů až po zásady tvorby spolehlivého software.

Problém soft skills vidím v tom, že jsem kromě největších cyniků ještě nenarazil na nikoho, kdo by si myslel, že je má příliš slabé. Když mluví o absenci soft skills nebo empatie, většinou mluví o někom, koho si neoblíbili.

#Batůžkář #BahenníLázně

Ve skutečnosti tím uděláte radost i spoustě dalších lidí od soft skills byznysu až po jednotlivce, kteří si chtějí zkusit práci, na kterou zatím nemají dovednosti a zkušenosti. A ještě si užijete spoustu legrace.

Ostatně už Pipi Dlouhá punčocha říkala:

„To jsem nikdy nedělala, to mi určitě půjde!“

Tak prý okurková sezóna. 🙃 Ve skutečnosti pro mě velice osobní a důležité téma. Nějakou dobu jsem jezdil v podstatně luxusnější ojetině, než odpovídá mojí povaze.

Jsem #batůžkář. Nejsem žádný guru, nebaví mě budování kultu osobnosti. Slepých následovníků jsem se raději zbavoval, abych nedopadl jako Brian z úžasného filmu od Monty Python.

Kdysi se mě Ani H. na jedné akci dost protivně vyptávala, proč jsem přišel. Proč ne. Jsem tvor společenský. Byl jsem pozván. Bylo tam hned několik pro mě velmi zajímavých lidí. Vstupné jsem řádně zaplatil. Trvalo nějakou dobu, než jsme se spolu poprvé bavili normálně. Člověk se pořád učí.

❦

Nebavíme se o tom, že jsem si koupil zrovna Volvo a zrovna přes člověka, kterého znám z LinkedIn. Jsou to příspěvky o obyčejné radosti z obyčejných věcí, jako je tady Grumpyho nový #batůžek na kolečkách z druhé ruky, se kterým projel Balt.

Viděl jsem snad víc majáků než za celý předchozí život. Jen nevím, jestli byly morální. 🙃 A nemusíte se bát, peníze jsem neměnil u žádných vexláků.

#BahenníLázně

Skromná a nebezpečná.

Díky hrám na #MasteryClub jsem měl několikrát možnost sledovat, co dokáže. Zuzana Chlumská nechodí na hromadu networkingů mezi linkedinové hvězdičky, což ji řadí mezi ukázkové #OfflineOsobnosti. Je to poklad.

Zuzka stupňuje iniciativu, nastavuje pravidla hry, udržuje si přehled a postupně přebírá kontrolu nad situací. Jako soupeřka je to postrach. To ona mě naučila, že někdy musím jít až na samotnou hranu, aby se to vůbec dalo hrát. Taky jsem zjistil, jaké dokáže dobrá příprava zázraky.

Ve výsledku mě možná, co do tréningu, naučila nejvíc.

❦

Kromě toho si za všech okolností drží svoji eleganci a strohý střízlivý pohled. To mě, jak si jistě umíte představit, neskutečně baví. Ale teď mě zajímá jiná věc. Líbí se vám moje verze offline osobností? Denis Tureček už se taky přidal a svůj původní koncept obnovil. Přidejte se taky. Bude nás víc, nebudem se bát vlka nic.

#Batůžkář

Byl jsem odhalen.

Osobnosti českého LinkedIn po všech těch letech zjistily, že jsem jenom obyčejný programátor, co jezdí v obyčejném autě z druhé ruky, tedy přesně jak tu o sobě od začátku říkám. Dokonce to auto ani není černé. 🙃 Tedy žádný Rolls-Royce, žádné konspirace, prostě nic, co by kohokoli z vás mělo zajímat.

#Batůžkář

Chtěli byste vědět, kteří geniální detektivové LinkedIn detektiv mě odhalili?

Je to legrační. Víc než kdy dříve se mnou různí lidé probírají své budoucí spolupráce s hvězdami českého LinkedIn. Za těch šest let už jsem si nějaký přehled udělal.

#Batůžkář #BahenníLázně

Jak to probíhá?

„Jasně. Toho si pamatuju. Víš jak, já ti neřeknu, ať s tím člověkem nespolupracuješ, nebo něco takového. Já toho o jeho práci ve skutečnosti moc nevím. Ale můžu ti říct něco k jeho komunikaci.

Přišel za mnou, protože mi chtěl něco vysvětJak takový feedback probíhálit. Neptal se. Nezjišťoval můj zájem. Když nedostal odpověď, pro kterou si přišel, začal se chovat hrubě, pak se toho asi lekl, udělal ze sebe oběť a nakonec si mě zablokoval.

Nezlob se na mě, ale tohle je pro mě red flag. Třeba od té doby ušel kus cesty, ale já ho znám takhle. Tak zvaž rizika podle sebe.“

Charakter člověka nepoznáte podle toho, jak přistupuje k těm, které zrovna teď a tady potřebuje. Pokud si chcete udělat celý obrázek, ptejte se na zkušenost třeba i recepční, uklízečky, nebo IT supportu.

❦

Funguje to i z druhé strany.

„No víš, Pavle, on tě v tom recruitmentu nikdo moc nemá rád.“

Jsou to vtipálci. Nikdo je přece nenutí, aby mě měli rádi. Někteří si hrají na to, že jejich největším nepřítelem je nějaký Šimerda, který se žádných výběrek neúčastní. Přitom si ty největší sviňárny dělají recruiteři navzájem.

To se takhle agenturní recruiter snaží seč může, aby našel někoho, kdo se vejde do požadavků i finanční nabídky klienta. Recruiter klienta ještě toho agenturního úkoluje, aby si maximálně ulehčil práci, počká, až ten agenturní ve všem vyhoví, a pak mu vítězoslavně oznámí, že toho už mají v databázi.

Uchazeč samořejmě o žádné databázi neví, celá akce se pohybuje na hranici podvodu, ale všem nezbývá než nad tím mávnout rukou. A vymyslet si nějakého vnějšího nepřítele, aby se v tom necítili jako úplní pitomci.

❦

Připadá mi až fascinující, kolik lidí tady tomuto způsobu budování veřejné osobnosti věří. Kolik lidí vidí smysl v tom sebrat odvahu, jít na internetu někoho hrdinně pohnojit, pak kolem sebe chvíli kopat, a nakonec bez omluvy mazat svoje vlastní komentáře nebo si dotyčného zablokovat. I takové jsou osobnosti LinkedInu.

→ „A co ten XYZ, co si o něm myslíš?“
← „XYZ? Kdo to je?“
→ „Je na LinkedIn, tady máš odkaz.“
← „Prý si mě blokuje, mrknu z alternativního profilu.“
→ „Proč by to dělal?“
← „Nevím, asi se mu něco nelíbilo.“

Tak buď ten byznys chci dělat a stojím si za tím, a nebo se bojím každého vrabčáka ve křoví. Marketingová strategie: „Buď ho dokážu zašlapat do země, nebo se podělám a zablokuju si jeho profil.“ mě fascinovala už v tom roce 2017.